Současná situace ohledně lootboxů, mikrotransakcí a celkově obdobných dodatečných plateb do her - jak do F2P či těch "60dolarových" - začíná tak trochu připomínat pomyslný trojúhelník. Na jednom vrcholu máme skupinku hráčů a odpůrců (pro tuto chvíli) mikrotransakcí. Otázka, proč vkládat do hry další peníze, když sama o sobě stála 60 dolarů, je na místě a zcela pochopitelná; druhý vrchol obsazuje tichá skupinka hráčů, o níž prakticky nic nevíme a které nevadí do hry vložit další peníze; třetí vrchol jsou společnosti, pro které znamenají dodatečné platby hodně dominantní číslo na příjmech.

Activision Blizzard oznámil, že v roce 2017 činily jeho příjmy přes 7 miliard dolarů, v přepočtu cca 144 515 000 000 Kč. A z tohoto šíleného čísla byly přes 4 miliardy vydělány přes nákupy ve hře. Byť Activision vlastní tvůrce Candy Crush ságy a dalších vysoce výdělečných mobilních her, díky nimž vydělal cca 2 miliardy dolarů, zbylé 2 miliardy vzešly z klasických her pro PC a konzole. Spousta velkých her od Activisionu nabízí možnost nakupovat ve hře, bavíme se např. o Overwatch, Destiny 2 či Call of Duty: WWII. V některých případech se jedná o hry, kdy dodatečné platby po vydání nejsou jednorázové. 

Je vtipné (nebo smutné?), že pro některé společnosti jsou výdělky takové, že dodatečné platby k jinak hotovým výrobkům přesahují zisky z nich jako takových. Není se poté čemu divit, když mikrotransakce, lootboxy,... navzdory své kontroverznosti stále získávají na síle. Situaci by mohlo změnit Německo, které bude v březnu hlasovat o zákazu lootboxů.