Warhammer je obrovská značka, která zasáhla již téměř každé médium a žánr. Máme tu knížky, komiksy, film a hlavně hry. A že jich je: fpska, mlátičky, příběhovky a nově i Diablovku, což může být zatím největší výzva vůbec, protože to už něco znamená, když se celé jedno odvětví jmenuje podle jedné hry. Diablo dokázalo něco fenomenálního a proto je docela odvážné pokusit se o to stejné. Jedno ale hraje Chaosbane do karet… není na mobily.

Náš příběh začíná roku 2301, kdy velký nepodstatný padouch přivolal armádu Chaosu, jen aby vyhrál občanskou válku. Lidstvo se pod vedením Magnuse spojilo a s pomocí čtyř mocných bojovníků dokázalo odvrátit hrozbu. Armáda Chaosu se ovšem z neznámého důvodu vrátila a chce vše spálit a zničit do základů. V podstatě by se mohla jmenovat Plamenná legie. A jak to ve správných eposech o hrdinech bývá, vy jediný máte schopnosti a odvahu na to, abyste nepřátele zničili. Stanete se učencem jednoho ze čtyř původních udatných bojovníků a protože oni mají moc práce s válením šunek na trůnu, odvedete všechnu špinavou práci za ně. Celý děj je vyprávěn nádhernými malbami, které jsem naposledy měl možnost vidět v Borderlands. Co je ale zajímavé na příběhu, co odlišuje hru od jiných repetitivních příběhů na hrdiny je, jak se rozvíjí. Vedlejší postavy jsou sice neoriginální, jejich dialogy kolikrát naznačují budoucí vývoj děje. Nejedná se tak alespoň o nudné a nepodstatné rozhovory.

Postavy by si zasloužily více práce

Průchod příběhem vám ulehčí i ovládání a grafické zpracování, protože i když jste obklopeni hordami nepřátel, stále máte přehled nad samotným děním na obrazovce. Hra se mi upřímně ovládala o dost lépe, než Diablo 3, které jsem měl také možnost hrát na konzoli. Otázkou však je, do jaké míry za to můžou jednodušší pohyby postav. Útoky totiž nejsou v Chaosbane tak moc dynamické a postava se maximálně při útoku na blízko protočí na místě, nebo praští do země. Ovládání mága je tak moc jednoduché, že vás unudí k smrti. Z toho důvodu jsem po první hodině přesedlal na válečníka, který se ovládá dokonce ze všech nejlépe. Můžete hrát za válečníka, mága, trpaslíka a rogunu. Všechny 4 postavy nejsou nijak designově zajímavé a bohužel si je nemůžete ani upravit.

Každá postava má unikátní schopnosti, plus za plnění úkolů a darování předmětů získáte speciální body, které spolu s penězi a fragmenty, které vypadávají z nepřátel, utrácíte za trvalé vylepšení atributů postavy a za speciální kouzla, která jsou pro všechny postavy stejná. Bohužel ani tyto suprčupr vypadající útoky nijak neoživí jinak nudný soubojový systém. Tomu nepomáhá ani extrémně hloupá umělá inteligence. Jediné, co dělá je, že přiběhne a opakuje jeden útok dokola. Někdy dokonce jen kolem vás proběhne, otočí se párkrát na místě a pak běží zpátky na vás. Jednou za čas přijde silnější boss a to je tak nějak vše. Všechny ty zrůdy působí, jako je by někdo vyrobil přes control + C control + V. Po chvilce vás to vše přestane bavit, tak si řeknete, že zkusíte hrát s ostatními hráči. Hrát s přáteli na jedné konzoli může být zajímavé, ale hrát online je jedno velké peklo. Můžete se totiž připojit ke komukoliv s jakýmkoliv levelem a to úplně náhodně, nemůžete si ani vybrat. Když se připojíte k někomu do mise, tak vás to hodí do základní lokace, kde musíte přijmout stejný úkol a pak se snažit dohnat hostitele.