I když můžeme znát Nintendo jako značku, která stojí spíše za hrami určenými pro jednoho hráče či tituly pro rodinnou pohodu, někdy se ovšem stane, že se nám od této japonské společnosti dostane do rukou silně kompetitivní titul, u kterého nervy a pot nejsou jediná věc, co přetéká. Místy nám přetéká i barva po monitoru. Ano, jedna z nejvíce kompetitivních her od Nintenda se k nám vrací po pěti letech v novém, ještě šílenějším a barevnějším provedení. A my se společně podíváme, jak se nám Splatoon 3 hrál na Nintendu Switch.

Hned v úvodu bych rád zmínil, že ke Splatoon 3 jsem přistupoval jako fanoušek her pro více hráčů, ale ne jako někdo, kdo by trávil hodiny u konzolových stříleček. A už vůbec ne na Nintendu. Koncept Splatoonu mi je samozřejmě už několik let známý. Pohybujete se po aréně s vystajlovaným agentem, který má za úkol zabarvit co největší plochu barvou svého týmu, a to skrze mnoho zbraní cákajících inkoust všude kolem. Díky schopnosti změnit se v oliheň jste schopní následovně v týmové barvě plavat a dobíjet s ní své schopnosti. Následovně musíte dbát i na to, aby soupeři neměli zabarvenou větší plochu než váš tým.

Teoreticky jsem Splatoon 3 znal velice dobře, ale prakticky jsem jej nikdy nehrál, a proto jsem rád, že jsem dostal na recenzi hru, která mě opravdu zajímá, ale nikdy jsem si neudělal čas se o titulu více dozvědět. A můžu vám říct, že během této recenze, i když jsem si říkal, že zaměřování cílů na konzoli nedoženu oproti rivalům, zvláště když tuto hru mají v malíčku hráči předchozího dílu, jsem se Splatoon docela rychle naučil a mnohdy obsadil první příčky v tabulkách bodů.

Splatoon 3 bych rozdělil na dvě části - na část pro více hráčů a část hry pro jednoho hráče. Mnozí z nás znají tento titul pouze jako multiplayerovou řežbu. Bohužel mnozí přehlížejí příběhovou linku.

Co se v příběhu naučíte, v kompetitivním hraním využijete jakbysmet. Začneme tedy tou sólo částí.

Splatoon 3 je ve výsledku post-apokalyptická střílečka z pohledu třetí osoby. Ano, post-apokalyptická, taky jsem byl překvapen.

Příběh se začal odehrávat 12000 let po katastrofických událostech, ve kterých byla Země zaplavena vodou. Chobotnice a olihně se vyvinuly v humanoidní tvory a jediné, co po původních lidech zůstalo, byl kocour Judd, který se vzbudil z kryostáze.

Jelikož Judd byl uznáván jako nadřazený tvor, měl to právo pořádat turnaje mezi Inklingy, které bych popsal jako olihňolidi a Octolingy, což jsou takoví více chobotňolidé.

V prvním díle Splatoon tyto souboje propukly až ve válečnou rivalitu, ve které byli Octolingové považováni za ty zlé. Hlavně díky DJ Octaviovi, který se stále snažil vytvářet mysl kontrolující stroje a ovládnout hlavní město Splatsville spolu se všemi Inklingy.

V druhém díle Splatoon už byly rasy pomíchané, a tak to, že jste chobotňák, nemuselo hned znamenat, že jste zlý. Záleželo na smýšlení a víře. Tudíž proti sobě bojovaly strana chaosu a strana řádu.

A ve třetím díle už se vrací Octariani, což jsou zlá chobotňácká monstra, která využíval pro svůj vliv DJ Octavio. Ale nyní to vypadá, že zmutovali, zchlupatěli a nárokují si do svých spárů každé suché místečko ve Splatlandu, počínaje nově objeveným místem zvaným Alterna.

Pro mě jako hráče začal příběh v kráteru, kterým mě prováděl válečný hrdina Craig.

Vysvětlil mi, že musím skákat do stok a tam splnit určité úkoly maximálně do 10 minut.

A já mise plnil a přišlo mi to fajn. Zábavná hra od Nintenda, říkal jsem si, jednoduchá mapa, ve které jsem věděl, že půjdu stále dál a budu plnit mise, abych se dozvěděl více o příběhu Splatoon 3. Toto poslání pro mě bylo dostačující. No a pak se to stalo. Po půl hodině jsem prošel úvodním kráterem, porazil DJ Octavia a propadl se portálem do Alterny.

Do místa, které mi ukázalo, že to jednoduché, co mi předvedla lokace kráteru, bylo v podstatě nic ve srovnání s tím, co mě čekalo. Otevřená mapa o šesti lokacích plná vstupů do malých stok, ve kterých čekaly hádanky a úkoly, za něž jsem získaval speciální vajíčka, která ničí chlupaté zátarasy a tím zpřístupňují lokace napříč mapou. To je Alterna!

Je to místo, které mi během chvíle dalo najevo, že se ve hře pro jednoho hráče dozajista vyřádím.

Doba objevování této mapy, pokud by nás nezajímaly detaily, je okolo 7 hodin.

Pokud bychom ale chtěli otevřít všechny taje Alterny, zábava alespoň na 15 hodin je zajištěná.

A musím říct, že jsem se bavil. Nepovinné aktivity napříč samotnou Alternou byly jednoduché. Hledání skrytých úkolů v podobě nacházení tlačítek či stíhání balónku nám dávalo bonusy pro rozšíření dovednostního stromu, který nám ulehčoval průchod právě těmi povinnými aktivitami. Povinné aktivity byly návštěvy stok, tedy míst rozmístěných po Alterně, do kterých jsem musel skočit a splnit úkoly, jež na mě čekaly.

Některé úkoly byly více eliminační. V těch mi v cestě stály Octariani, které bylo třeba zničit a dostat se do cíle. velká část úkolu byla postavena také na určité mobilitě, kdy jsem díky aktivaci předmětů a kombinaci speciálních pohybů zdolával překážky a dostal se do cíle. Za zdolané stoky jsem dostal odměnu ve formě speciálních vajíček. Ta jsem využil pro zničení chlupatých blokád a otevření si jinak nedostupných lokací v Alterně. Samozřejmě mě čekaly i skvělé souboje s bossy. Octariani nebyli jediná věc, co mi znepříjemňovala život. Alterna je nová oblast plná bohatství a toho si byla vědoma i dvojice zlodějských sester Shiver a Frye, které se nebály například skočit na velkého žraloka a vysvětlit mi, že mého agenta v oblasti nechtějí a že vše, co by mohlo mít cenu, chtějí mít jen pro sebe.

Bohužel hra pro jednoho hráče není mezi hráči často zmiňována už od dob minulého dílu. Ale určitě ji mohu doporučit, hlavně jako přípravu do hry pro více hráčů. Protože jednotlivé úrovně vám dovolují vyzkoušet zbraně, ke kterým se v multiplayeru ze začátku nedostanete.

A teď tedy pomalu přejdeme k tomu, proč si mnozí hráči Splatoon vůbec zakoupili.

K té kompetitivní části, kde nebudete sami.

V aréně, na níž dohlíží Judd, kterého již znáte, se utkají dva týmy o 4 hráčích. Základním, nejhranějším a do vaší 10. úrovně i jediným módem, se kterým se setkáte, je regulérní souboj. Ten je jednoduchý a patřil k mým nejoblíbenějším módům, i když jsem v něm musel strávit 10 úrovní, než jsem se posunul k dalším výzvám. Bohužel zde nebylo omezení toho, jak zkušení hráči se na tomto bojišti potkají. Takže někdy to byla zábava, když se potkali hráči na stejné úrovni, ale někdy bylo utrpení sledovat jednoho vyvoleného z protějšího týmu, jak má pětinásobek bodů oproti někomu, kdo se v mém týmu učil teprve chodit.

Regulérní souboj spočívá v tom, že musíte s dalšími třemi kolegy zabarvit větší procento plochy v aréně než nepřátelský tým. K tomu vám pomáhá mnoho zbraní, které fungují většinou každá jinak.

Pokud jste dobří v konzolovém míření, doporučuji zbraně na dálku nebo na střední vzdálenost. Pokud si nejste svými střeleckými dovednostmi jistí, můžete sáhnout po brokovnicových typech zbraní, jako je například Spratbrella. Primárním útokem střílí jako brokovnice, a když výstřel podržíte, rozevřete deštník, který vás ochrání a pak vystřelí a zanechá za sebou paseku. A pokud si tak jako já při míření vůbec nevěříte, doporučuji štětečky nebo válečky. Barví se s nimi úžasně, vaše postava má díky nim vysokou mobilitu a na blízko několika švihy zničíte většinu protivníků. Na dálku nejsou tyto zbraně účinné vůbec, ale pokud si osvojíte mechaniku ponoření se do inkoustu, tak se dostanete za soupeře opravdu rychle.

Ponoření se budete muset používat opravdu často. Každá ze zbraní střílí barevný inkoust, který musíte hodně dobře spravovat tím, že se ponoříte do již vystřelené barvy vašeho týmu. Takže nejen, že se v inkoustu lépe a rychleji pohybujete, ale ještě se v něm potřebujete vymáchat pro samotné střílení nebo používání dovedností, jako jsou inkoustové granáty, naváděné bomby nebo vysavač, který místo aby vysával, zanechává po sobě barevnou stopu a ke konci vybuchne. Takže to vlastně není vysavač, spíše takový vyblinkávač.

Tyto bonusové vrhací předměty se váží na to, jakou máte hlavní zbraň. Takže je opravdu potřeba volit zbraň podle vaší celkové taktiky boje. Protože jak jste asi pochopili, napácháte velkou škodu nejen střílením, ale celkovým používáním předmětů. A podle zbraně máte v sadách nejen granáty, ale i speciální schopnosti. Pokud dobře barvíte plochy a zabíjíte nepřátele, plní se vám ultimátní energie, kterou pak vypustíte schopnost. Ta poté na několik sekund udělá na mapě paseku. Laser zaměřující nepřátele? Bojový robot? Přesun na místo, kde vybuchnete? Nebo prostě poslat salvu náletu nepřátelům pod nohy? Jo, to jsou všechno speciální schopnosti, které můžete použít. Záleží jen na hlavní zbrani, kterou budete používat.

Vše, co jsem vám teď popsal, budete následovně kombinovat po desáté úrovni v dalších, hodnocených módech. Jediné, co se změní, je cíl na mapě a předpoklad, že s vámi budou hrát už znalejší hráči… ale víme, jak to chodí v hodnocených módech, že?

Hodnocené zápasy vám pak přinesou nějaký cíl obohacené arény.

Nejčastěji narazíte na Rainmaker mód, ve kterém musíte s týmem donést zařízení zvané Rainmaker skrze záchytné body k nepříteli a odpálit mu základnu.

Další mód je Clam Blitz, ve kterém musíte posbírat po mapě rozházené kamínky. Pokud jich nasbíráte osm, změní se vám kameny v rugbyový míč a vy s ním můžete skórovat do nepřátelské branky. První minuty v Clam Blitzi byly pro mě neuvěřitelně zmatečné, ale po třech hrách jsem věděl, co dělat. Samozřejmě ke každému stylu hraní najdete pěkné popisky, ale musíte se k nim proklikat.

Arény i jejich náplň v se každé 2 hodiny mění. Takže se nenudíte. A díky známe splatoonské televizi Shiver a Frye v průběhu dne zmíní i nějakou novinku, takže se cítíte, že jste vážně uprostřed nějaké show.

Vše, co se děje, je tak nějak „ve stylu“. Každý ve Splatville je prostě neuvěřitelně vystajlovaný. Až to někdy působí vážně přehnaně a dětinsky. Ale co my víme, jak se bude chovat bezobratlá skoro-lidská rasa za 12000 let.

Nutnost být stylový se nevyhne ani vám, a to díky obchodníkům nabízejícím čepky, mikiny, boty a doplňky.

A pokud si nepotrpíte na oblečky, tak smůla. Tady jsou nutnost. Protože každý kus oděvu má pasivní schopnosti, které vám zlepší styl boje, a nošením oblečení v boji si tyto schopnosti navyšujete. V každém ze tří kusů můžete mít až 4 pasivní schopnosti. Což je ve výsledku docela „gamechanger“, protože si můžete zajistit více inkoustu, lepší přebíjení, silnější výbuchy bomb, dokonce můžete narazit na ninja bonus, který když máte v oděvu, tak způsobí, že v průběhu plavání necákáte barvu kolem sebe. Což má pak za následek to, že se dostanete k nepříteli mnohem blíže. A než si uvědomí, že mu je v patách olihňák, tak inkasuje válečkem po hlavě.

Pokud budete mít rivality plné zuby, můžete si zahrát kooperativní mod Salmon Run. V něm bojujete proti Salmonidům, musíte vydržet tři vlny a nasbírat co nejvíce zlatých vajec, která padají z bossů jednotlivých kol. Na každého bosse platí jiná taktika zabíjení, takže se vyplatí je studovat.

Splatoon 3 byl pro mě celkově veliké překvapení a jsem rád, že jsem mohl do této hry proniknout. A možná bylo i výhodou, že jsem nehrál předchozí díly, protože by mé nadšení nemuselo být tak velké. Když jsem studoval předchozí díl, tak jsem zpozoroval, že těch změn nebylo zase tolik, a to ani po grafické stránce. V některých chvílích jsem ani nepostřehl, že jde o předchozí díl. Ne že by bylo třeba něco vylepšovat, titul funguje dobře.

Splatoon 3 nabízí rozmanitější hru pro jednoho hráče, kterou jsem si užil, ale ve hře pro více hráčů nabízel nový díl akorát dva nové pohyby, upravené mapy, nové žebříčkové módy a stálý kooperativní režim Salmon Run. Někteří hráči Splatoonu označují poslední díl spíš číslovkou 2.5 než 3, ale jsou vlastně spokojení, protože moc změn sami nechtěli a vlastně to není úplně třeba. Staré hráče titul uspokojí a noví se chytnou velice rychle, a to díky jednoduchému principu hry, který necílí přímo na zabíjeni nepřátel a umu co se míření týče. S dobrou strategií naděláte nepřátelům paseky opravdu dost, stačí jen sledovat arénu. Osobně mě hra chytla natolik, že jsem se zúčastnil dvou živých akcí a mohl jsem vidět na vlastní oči, jak na hru reagují nováčci i ostřílení hráči. A dle reakcí mohu říct, že velice dobře. Pokud má Nintendo šanci dostat se skrze kompetitivní scénu mezi české diváky, tak Splatoon 3 je ta cesta.

Za redakci Indiana uděluji novému Splatoon 8 bodů z 10.

Drobné nedostatky, například pády serveru a mnohdy nefér rozdělení hráčů v týmech při regulérním souboji se daly po chvíli přehlédnout, protože jsem věděl, že brzy přijde souboj, který bude zábavný. Přestože je náplň hry velice jednoduchá, díky velkému množství strategií a zbraní byl každý souboj svižný a zároveň zapamatovatelný.