Pokud jste si někdy s kamarády chtěli zahrát kooperativní puzzle hru, je velká šance, že jste narazili na trilogii her Trine. Ta bohužel skončila nepříliš populárním třetím dílem, který se pokusil přidat pohyb ve 3D. To ale vedlo ke kratší kampani a nenaplněném očekávání hráčů. Vývojáři z Frozenbyte se rozhodli dát sérii ještě jednu šanci, a rozšířit jí o čtvrtý díl, který se vrací ke 2.5D kořenům série.

Pohádkové hádanky - pohádanky?

V Trine 4 se znovu vrátíme do role hrdinů Třišťálu - čaroděje Amadea, zlodějky Zoji a rytíře Pontia, kteří se vydávají na další dobrodružství. Tentokrát budou čelit nočním můrám objevujícím se ve světě jako důsledek magických schopností prince Selia. Ten se rozhodl utéct z Astrální akademie a vaším úkolem tak bude prince najít a přivést zpět. Hra si zachovává svůj klasický styl humoru, a fanoušky série potěší i některé narážky na minulost postav. I přes řadu cutscén a klasický hlas vypravěče však není hlavním tahákem hry pohádkový příběh, ale kooperativní hádanky.

Trine 4 bere nejlepší mechaniky z předchozích dílů a přidává k nim pár novinek. Amadeus tak může vytvářet odolné ocelové koule, Zoja nadnášet objekty speciálním lanem a Pontius dělat hologramové repliky svého štítu. Na začátku hry však začínáte s omezenými schopnostmi a nové dovednosti si budete odemykat v průběhu celé kampaně. To mě celkem mile překvapilo, protože vždy když jsem si začínal myslet, že gameplay se stává repetitivním, do hry vstoupila nějaká nová mechanika. Za levelování získáváte body zkušenosti, které můžete investovat do pořízení bonusových schopností. Ty jsou ale většinou velmi specifické a ne vždy užitečné, takže můžete hru bez problému projít i s ignorováním stromu dovedností. Hádanky až na pár výjimek možná nejsou nejsložitější, ale vnímám to jako výměnu za to, že je zde jistý prostor k vymýšlení vlastního řešení. To je něco, co mě osobně na Trine hrách vždy bavilo - snažit se vymyslet šílené řešení, které jde až na hranice samotného fyzikálního engine.

Čtvrtý díl Trine obsahuje dynamické hádanky, jejichž obtížnost se mění podle toho, zda-li hrajete sami, nebo ve více hráčích. Hrát s kamarády se tak určitě vyplatí. Také se mi zdá, že design hádanek klade o něco větší důraz na kooperaci a pravidelné využívání všech postav, což vnímám rozhodně pozitivně. Mimochodem, po spuštění hry jsme měli problém poznat, zda-li jsme v režimu pro jednoho či více hráčů, neboť celá tutoriálová sekvence je navržená pro jednoho hráče. Prvních pár minut jsme se tak rozhodli střídat ve hraní, než nám hra dovolila mít ve scéně více postav. Také jsme si chvíli museli zvykat na ovládání, například u Amadea máte možnost přepínat mezi předměty, vytvářet různé typy předmětů, ničit je a hýbat s nimi, a tak si musíte všechny kombinace tlačítek trochu zažít.

Bojujeme se soubojem

Ve hře budete pravidelně narážet i na souboje, které slouží jako krátký odpočinek od řešení hádanek. Jednou za čas se kolem vás objeví mlhové zdi s plošinami a několika nepřáteli. I když můžete teoreticky bojovat s jakoukoli ze tří postav, většinou je nejjednodušší či nejvhodnější využít rytíře Pontia a spamováním útoku vymlátit za pár okamžiků celou zónu. Souboje tak rychle začnou působit repetitivně a nudně - škoda, že nenabízí více variací a prostoru pro plánování či využívání všech schopností postav. Pravda, o to se částečně snaží pár přítomných boss fightů. Některé z nich jsou zaměřeny na jednu danou postavu, a tak se například ocitnete i v hádankovém souboji za kouzelníka Amadea. Pro oživení kampaně jsem boss fighty uvítal, i tak ale některé z nich působí trochu krkolomně či prázdně.

Vizuál vás učaruje

Vizuální stránka prostředí je prvek, který Trine hry vždy zvládaly na jedničku. Trine 4 toto nejen potvrzuje, ale přímo posouvá ještě dál. Rozmanitost jednotlivých prostředí, jejich barevná paleta i řada detailů v pozadí dělají z čtvrtého dílu nádhernou podívanou.

I soundtrack je tentokrát velmi povedený. Líbezné melodie úspěšně navozují pohádkovou atmosféru, kterou známe z celé Trine série - nebo například z Oriho. To neříkám jen tak, podobnost hlavních témat těchto her je vskutku velká. Nebudu tady ale nikoho obviňovat z kopírování, přeci jen náznaky hlavního motivu se táhnou zpět až do prvního dílu Trine.

Trine 4 úspěšně opravuje nedostatky třetího dílu, což ale prakticky znamená návrat k zažitému vzorci prvních dvou dílů. K tomu naštěstí přidává pár novinek, a je jednoznačně kandidátem na jeden z nejlepších dílů série. I tak má bohužel pár slabých míst, zejména v soubojové části, ale to by nemělo odradit jak dlouhodobé fanoušky série, tak i nové hráče. Vcelku se totiž jedná o zábavnou kooperativní plošinovku, což je přesně to, čím si nás série Trine v první řadě získala.