Už je to nějaký ten rok, co recenzuji sérii NHL. Je to sice nevděčná práce, protože… zkrátka sportovní hry, ale vlastně se na toto období vždycky svým způsobem těším. Sérii NHL mám i přes dlouholetou stagnaci stále rád a neustále doufám, že se EA probudí a posune celou značku dál. Ostatně loni jsem se nebál být relativně pozitivní a některé změny jsem dokázal ocenit. Připadalo mi, že se EA konečně trochu snaží. Poprvé po delší době jsem měl pocit, že se snad blýská na lepší časy a že vývojáři konečně začínají věnovat NHL trochu větší pozornost. Byl jsem zvědavý, jestli letošní díl dokáže navázat na svěží vítr. O to větší zklamání letos přichází. Místo dalšího posunu totiž dostáváme produkt, který jako by na veškerou loňskou snahu úplně zapomněl. A upřímně? Jsem z toho nejen smutný, ale také pořádně naštvaný. Tohle totiž EA skutečně považuje za plnohodnotný nový díl, za který si neváhá říct plnou cenu? NHL 27 je ukázkovým příkladem toho, jak z věrných fanoušků vytáhnout jen další peníze.

Dobře, nebudu tvrdit, že zde žádné změny nenajdete. Vlastně jsou i celkem dobře vidět, potažmo slyšet. Problém je, že snad ani jedna z těch výraznějších nijak zásadně nezasahuje do samotné hratelnosti. Hokej je pořád hokej. Puk je stále stejný válec, hráči se „pyšní“ stejně odfláknutou grafikou jako loni či předloni a během hraní některých módů budete mít doslova déjà vu. A to je problém. Když se zpětně podíváte na mé předchozí recenze série, zjistíte, že vlastně neustále dokola opakuji jedny a ty samé výtky. Někdy mám dokonce pocit, že je mají v EA někde sepsané a každý rok si z nich jen jednu vyberou, opraví ji a následně nám ji prodávají jako součást zbrusu nového dílu.

Jestli můžu něco vypíchnout jako vůbec největší negativum, jsou to obličeje hráčů. Stěžuji si na ně prakticky každý rok a místo nápravy mi připadá, že se EA rozhodla jednotlivé hráče prznit ještě víc. Letos jsou totiž jejich modely mimořádně odfláknuté. Pokud pomineme několik hlavních hvězd, většina hokejistů působí naprosto genericky a bez čísla na dresu byste své oblíbence poznali jen velmi těžko. Vousy a vlasy mají podivné textury, mimika je příšerná a často extrémně přehnaná, přičemž celkové animace postav místy působí až komicky. Jenže problém se nevyhýbá ani těm největším hvězdám. I jejich podobizny mají k originálním hráčům často zatraceně daleko. Jasně, když víte, koho máte na ledě hledat, nakonec ho tam nějak najdete. Ale proboha, chudák Pasta a další! Co jim to letos v EA provedli? Nebo bych se měl spíš ptát, co oni museli provést EA?

Očividně vývojáři pořád razí politiku „dejte jim helmu, stejně nejsou vidět“. Píše se rok 2026, a přesto mi připadá, že jsme v tomto ohledu někde před deseti lety. Naštěstí, když už jsme u hráčů, stejně jako loni i letos výborně funguje jejich umělá inteligence. Loni propagovaný ICE-Q 2.0 se letos změnil na Team Playbooks. I když je název jiný, podstata zůstává stejná. Technologie se snaží simulovat chování hráčů v reálných zápasech, ať už jde o jejich nájezdy do střeleckých pozic, pohyb na ledě, nebo celkový přínos pro tým. Letos mi snad více než kdy dříve připadalo, že skutečně záleží na tom, jaký tým z nabídky NHL si vyberete. Nejenže jsou na ledě znát hlavní tahouni, ale i jednotlivé týmové taktiky mají svůj význam a herní styl konkrétního mužstva se výrazněji propisuje do samotného zápasu. V tomto ohledu je radost meziroční změny pozorovat. Vývojáři zároveň navazují na loňský rok, kdy jsem si chválil obrannou práci s hokejkou. Letos bych řekl, že je ještě lepší. Vypíchnutí puku je celkově mnohem snazší a už to neznamená, že pošlete hráče automaticky k zemi a jdete si sednout na trestnou lavici. Právě tohle příjemně mění dynamiku hratelnosti. Samozřejmě se může stát, že o puk stejně snadno připraví protihráč i vás, takže to do určité míry mění tempo a styl, kterým musíte ke hraní přistupovat. I když bych to za revoluci nepovažoval, je to přijemná evoluce, kterou o kterou se série už poslední 3 díly snaží a letos to funguje opět o něco lépe.

Jenže právě kvůli tomu ještě více vyniká kontrast mezi povedenou umělou inteligencí a celkovým arkádovým pojetím hry. NHL 27 totiž stále působí spíše jako arkádová záležitost než jako skutečná hokejová simulace. Umělá inteligence se pořád dopouští věcí, které ve vrcholovém hokeji příliš neuvidíte, a narušuje tak jinak dobře budovanou iluzi skutečného zápasu. Krásným příkladem jsou oslabení, během kterých má AI neustálou potřebu vyrážet do protiútoků, místo aby se soustředila na bezpečné vyhození puku a získání několika cenných sekund. Namísto uklidnění hry a oddechu za vlastní bránou žene hráče neustále do pohybu. Tempo je díky tomu sice akčnější, ale osobně bych mnohem raději viděl větší důraz na skutečnou simulaci hokeje. Hráči se tak sice rok od roku chovají chytřeji a týmy mají letos výraznější identitu, ale samotná hra stále nedokáže působit jako autentický hokejový zápas. Pokud už se EA snaží přiblížit chování hráčů realitě, měla by se zaměřit také na celkové pojetí hry, upravit její tempo a po letech se konečně nebát trochu zpomalit. Osobně si myslím, že by to hře mohlo díky tomu neskutečně slušet.

Kde se ale EA letos opravdu snažila a kde očividně vzala dlouholetou kritiku k srdci, je atmosféra stadionů a samotní fanoušci. Konečně se totiž dočkáváme od základů přepracovaného systému tribun. Nově působí diváci mnohem věrohodněji a jejich chování je živější. Pískají na rozhodčí, skandují týmové pokřiky a celkově na ně kamera mnohem častěji zaměřuje svou pozornost. Už neslouží pouze jako statická kulisa v pozadí, ale skutečně se stávají součástí dění na ledě. Výsledkem je výrazně lepší atmosféra, která zápasům konečně dodává trochu více života. Když navíc pominu jejich ne zrovna přesvědčivé grafické zpracování, musím říct, že jde po letech o opravdu vítanou změnu. Na samotnou hratelnost sice nemá žádný vliv, ale tuto změnu rozhodně oceňuji.

Přesto mám pocit, že se vývojáři stále drželi trochu zbytečně při zemi. Když už chtěli dosáhnout věrohodnějšího televizního zážitku, mohli modely fanoušků rozšířit o různé kostýmy, zajímavější postavy nebo další specifické prvky jednotlivých klubů. Právě takové detaily by atmosféru mohly posunout ještě o kus dál. Ale co, třeba se dočkáme zase za dalších deset let, až se někdo rozhodne, že tohle je potřeba odškrtnout.

Spolu s tím přichází další změna, kterou hned uslyšíte. NHL totiž vyměnila komentátorskou dvojici. Ano, stále se bavíme o anglickém komentáři, takže ne všichni naši hráči ho budou plně vnímat, ale mně se nová dvojice líbila. Jejich hlášky mnohem lépe zapadaly do konkrétních situací a několikrát jsem byl opravdu mile překvapen, jak přesně dokázali na dění na ledě reagovat. Není to žádná zásadní revoluce, ale po letech stejných hlasů a hlášek jde o vítané osvěžení.

Problém je, že se jednotlivé hlášky opakují až příliš často. Když stejnou větu slyšíte třikrát až pětkrát za třetinu, poměrně rychle vás přestane bavit. A vzhledem k tomu, že se EA netají využitím generativní AI při rozšiřování komentátorských replik, je to opravdu velká bída. Ještě horší je, že komentátoři některá jména vyslovují naprosto chybně. A zrovna u českých hokejistů s tím mají poměrně často problémy.

Přesně na tomto příkladu je vidět, jak EA k celému NHL 27 přistoupila. Když už něco změní, výsledek stejně působí nedodělaně. Hratelnost sice zaznamenala několik úprav, ale osobně bych čekal mnohem víc. Všechno je tak nějak napůl cesty, případně se na to vývojáři úplně vykašlali. Pořád zde například nenajdete žádný sofistikovanější tréninkový režim, který by vás naučil jednotlivé kličky a jejich správné používání.

Režim Be a Pro, ve kterém se ujmete vlastního hokejisty, je letos na první pohled prakticky stejný jako v předchozím ročníku. Ten sice loni prošel přepracováním, ale ani tehdy nebylo všechno ideální. Člověk by tak očekával, že EA vyslyší zpětnou vazbu, vezme si nedostatky k srdci a celý režim konečně doladí – přidá smysluplné rozhovory, osobní cíle, tréninky a celkově prohloubí pocit, že hokejista existuje i mimo ledovou plochu. Loni jsem například chválil, že jako nováček to nemáte vůbec jednoduché a o své místo v sestavě se musíte pořádně poprat. Letos mi ale celý systém přišel výrazně jednodušší a hra mi dávala mnohem více prostoru napravovat vlastní chyby.

Díky tomu jsem si sice více zahrál, jenže se zároveň vytratila ona pomyslná imerze, která ze mě dělala obyčejného cucáka snažícího se prorazit na vrchol profesionálního hokeje. Ještě horší je, že hra prakticky vůbec nereaguje na vaše skutečné výkony. I když se vám extrémně daří, stále si jede podle předem připravené šablony a nutí vás plnit stejné úkoly, abyste se posunuli do vyšší formace. Je tak vlastně úplně jedno, jestli na ledě předvádíte životní výkony, nebo se vám zrovna vůbec nedaří. Systém progrese je zkrátka pevně nalinkovaný bez ohledu na vaši snahu.

A to jsem ještě úplně opomenul technickou stránku hry. Ta je letos totiž v poměrně bídném stavu. Puk se někdy v brankovišti chová jako hopík, takže se klidně stane, že ho brankář zdánlivě bezpečně chytí, jenže najednou hop, hop a je v brance. Animace hráčů místy působí strašně strojově a postavy se dokonce zasekávají o okolní objekty. Plynulost v menu je otřesná a v detailních záběrech se navíc objevuje nepříjemný ghosting. Narazil jsem také na situace, kdy hra úplně ignorovala hokejová pravidla. Dovolila mi například střídat při zakázaném uvolnění nebo neukončila klasickou přesilovou hru ani po vstřeleném gólu.

Samostatně by se možná dalo nad některými z těchto problémů mávnout rukou, jenže dohromady vytvářejí poměrně nepříjemný obrázek o technickém stavu hry. Zvlášť když se podobné nedostatky opakují napříč jednotlivými ročníky a vy si uvědomíte, že stejnou chybu jste řešili už před dvěma lety. V takovou chvíli už nejde jen o jednotlivé přešlapy, ale o celkově odfláknutý přístup k produktu.

Celkově je NHL 27 pořád zábava hrát, ale nejde o plnohodnotné pokračování, které by si člověk chtěl koupit – pár nových animací a několik nevýrazných změn si prostě nedokáže obhájit plnou cenu. Po opatrném optimismu posledních let přichází tvrdá realita, která ukazuje, jak moc v EA na sérii NHL opět kašlou. Nebudu ale lhát, že mě při odkupu EA neopouští lehká pozitivita. V sérii totiž stále vidím obrovský potenciál. Není potřeba zase tolik, aby se z NHL stala výborná sportovní hra. Chtělo by to jen trochu snahy a hlavně se nesmířit s tím, že tohle nám jako hráčům stačí.

A EA? Příště bych prosil nejen pořádný posun, ale také už po těch letech návrat PC verze. Už je sakra na čase. Věřím totiž, že moddeři by doladili to, na co vy už roky kašlete.