Jaký odkaz za sebou zanecháte? Budou na vás lidé vzpomínat v dobrém, nebo ve zlém? Tuhle otázku vám bude Tides of Tomorrow od tvůrců povedeného Road 96 předkládat téměř neustále. Jenže dopad svých voleb vy, stejně jako v reálném životě, častokrát nepocítíte. Zjištění, jak ovlivní ostatní, už není součástí vašeho příběhu, nýbrž příběhu těch, kteří půjdou ve vašich stopách. Tohle je singleplayerová příběhová adventura, kterou ovšem nehrajete sami.

Stejně jako se před lety zmiňované Road 96 snažilo do dnes již poměrně vyčpělého žánru přinést originální prvky, které do něho na první pohled nesedí – jako je procedurální generování a rogue-like mechaniky – Tides of Tomorrow na to jde trochu jinak. V jádru jde o mnohem klasičtější a lineárnější narativní titul. V roli takzvaného tidewalkera jsme zachráněni z moře a záhy se vydáváme na cestu za záchranou hlavně sebe sama. Stejně jako velká část populace, i nás totiž sužuje plastemie. Nemoc, která postupně lidi mění na plast. Právě kolem něj a snahy s plastemií něco udělat, ideálně se jí zbavit úplně, se točí celá hra, který je komentářem na ekologickou zkázu a znečišťování oceánu.

V premise vypravování ovšem netkví nejsilnější stránka hry. Ta se schovává za unikátní mechanikou zvanou Story-Link. V rámci příběhu totiž vždy sledujete vámi vybraného tidewalkera, jehož činy přímo ovlivňují, co se stane nebo přihodí vám. A vaše činy zase ovlivňují kohokoliv dalšího, kdo bude sledovat vás. Klíčové ovšem je, že tím dalším tidewalkerem je jiný hráč. Zní to možná zvláštně, ale v jádru jde o perfektní mechaniku, kterou, doufám, začne více her aktivně přebírat. Nikdy totiž tak zcela nevíte, do čeho přesně jdete. Jestli hráč před vámi pomohl nějaké postavě, bude k vám přívětivější. Když ji dostal do problémů, vy ji musíte z té šlamastyky vysekat. A když třeba vykoupíte celou zásobu ozenu, který oddaluje plastemii, další tidewalker nebude mít co kupovat a možná i pojde. Vezmete si ten risk na svědomí?

Zatímco příběh a jeho hlavní postavy vám zadávají jasné úkoly, které musíte v každé kapitole splnit, to, koho sledujete, přímo změní většinu dění na jednotlivých ostrovech. Hráč před vámi si například mohl rozzlobit tamní frakci, protože jí ukradl náklad ozenu. Výsledkem je, že za normálních okolností otevřený trh je nyní pod stanným právem a ten ozen nenávratně v čudu. Takže je potřeba vymyslet jiné řešení a váš průchod je tím pádem úplně jiný. Dříve či později se samozřejmě vrátí status quo. Existuje logicky jen omezené množství variací jednotlivých lokací Ale to, jak se zachováte dál, může situaci dalším hráčům buď zlepšit, nebo případně ještě více zhoršit.

Tuhle mechaniku hra využívá poměrně obstojně při každé příležitosti. V některých případech je to trochu na sílu, ale to se dá prominout – experimentování je fajn.

Pokud bych měl ovšem zhodnotit příběh jako takový, řekl bych, že je lehce nadprůměrný. Postavy jsou převážně fajn, i když většina z nich postrádá nějaký hlubší charakter. Na druhou stranu to, že víte, že si těsně před vaším příchodem něco zažili a vy vidíte dopad akcí jiných hráčů, jejich vykreslení výrazně dopomáhá. Samotné vyprávění je ovšem primárně postaveno tak trochu na styl zábavního parku. Kapitoly se odehrávají na jiných a od sebe většinou dost odlišných ostrovech, které fungují jako skvělá kulisa k aktuálnímu dění. Na nějaký výrazný průzkum ale zapomeňte. Na každém ostrově zažijete nějakou specifickou situaci, kterou je potřeba vyřešit, a průchod kapitoly vám zabere asi 30 minut. Pak si seberete svých pět svěstek a dva ozeny a jdete téměř doslova o dům dál. Nebo spíš o ostrov dál.

Chápu, proč je vyprávění takto postaveno, ale občas to širšímu narativu a celkovému příběhu spíše škodí. Jednoduše nemáte moc velký pocit, že v něm něco skutečně měníte, i když víte, že ano. Alespoň pro hráče, který přijde po vás. Vy naopak zažíváte následky akcí hráče před vámi, ale právě to dokáže být místy trochu vyčerpávající. Jako kdyby vaše rozhodnutí i zásluhy neměly žádný vliv ve vašem příběhu i světě. Jinými slovy, mnohdy si něco odpracujete, ale koláč za to nedostanete. Hra se to sice ke konci snaží změnit a to, jak vše dopadne, samozřejmě závisí ve finále na vás. Ale stejně jako lze mechaniku Story-Link označit za úžasnou inovaci a něco skutečně unikátního, perfektní zkrátka také není.

Což se bohužel týká i zbytku hry. Po hratelnostní stránce opravdu nečekejte nic jakkoliv zajímavého. Titul má jen krůček od toho – a to doslova – aby to byl ryzí walking simulátor. Jen výjimečně dojde na něco víc než je chození z místa na místo a odklikávání dialogů. Nejhlouběji jde hra v případě managování vašeho ozenu a šrotu, který sbíráte a který funguje jako měna. Což samozřejmě není špatně. Spíše je to zarážející v kontextu toho, kolik chyb vlastně hra obsahuje. Málokdy jde o něco většího, ale je to spíše větší množství menších nedostatků, záseků, nedobře navázaných animací, horší optimalizace či občasných pádů, které celou prezentaci sráží dost dolů. Vývojáři ovšem jedou jako blesk a od vydání už vyšly tři aktualizace; ale už jen to ukazuje, jak moc to hra potřebuje.

A hru může pro někoho srážet i audiovizuál, který působí mnohdy hrozně nekonzistentně. Narazíte na okamžiky, které jsou dobře nasvícené a ozvučené a říkáte si, že působí skvěle. Jindy si ale všimnete horších textur či modelů postav. A mezi těmito dvěma stavy osciluje titul neustále. Čemuž bohužel moc nedopomáhá ani dabing. Ten je v jádru sice dobrý – osobně jsem si zamiloval hlavně Obina – ale častokrát slyšíte, že dabing jednoduše úplně neodpovídá dané situaci. Což je spíše chyba režie než čehokoliv jiného.

Jestli ale někde hra rozhodně chybu neudělala, je to hudba. Téměř každá skladba využívá úplně jiný styl a žánr, který přesně odpovídá velmi různorodým lokacím, jež navštívíte.

Kolem a kolem... Navzdory všem výtkám a tomu, že Tides of Tomorrow jednoduše nedosahuje kdovíjak závratných kvalit ve všech svých aspektech, jde stále o dobrou, v něčem riskantní a především inovativní hru, kterou by si měl každý fanoušek podobných titulů vyzkoušet. Jeden průchod vydrží na přibližně 10 hodin a hrát singleplayerovou hru, během které můžete aktivně komunikovat se svým kamarádem a vyčítat mu jeho rozhodnutí… To je prostě super.