The Occultist - pomalý sestup do šílenství

The Occultist je atmosférický survival horor, který sází na pomalé budování napětí, originální puzzly a nepříjemně tísnivou atmosféru. Místo akce a přestřelek vás čeká průzkum prokletého ostrova, útěk před nebezpečím a postupné odhalování temného tajemství, které vás několikrát donutí pořádně zapojit mozkové závity. 

Ticho, tma, děsivé zvuky za zdí a ten nepříjemný pocit, že nejste sami. Tato nová hororovka vás poměrně rychle chytne pod krkem, několikrát vám vystřelí tep nahoru solidní lekačkou a pak vás nechá bloudit v atmosféře, která je čím dál hutnější. Pokud máte rádi horory ve stylu Outlast, kde jste spíše lovná zvěř než hrdina s brokovnicí, tady budete jako doma. The Occultist může být další zastávkou ve vaší hororové jízdě. Pojďme se nyní blíže podívat na tento first-person survival horror, který vydává Daedalic Entertainment, jenž je známý díky sérii Deponia, která studio proslavila.

Hrajete za Alana Rebelse, vyšetřovatele paranormálních jevů, který se vydá na prokletý ostrov Godstone hledat svého zmizelého otce Gabriela. Jak to však u podobných her bývá, tak toto není žádný výlet na Mácháč. Jeho otec totiž nebyl jen další zvědavý turista, který zmizel za podivných okolností. S tímto místem měl mnohem hlubší spojení, než si Alan původně myslel. Ostrov má vlastní historii a ta je dost znepokojivá. Až do roku 1950 zde fungoval zvláštní kult, který prováděl rituály, experimenty a pokusy s paranormálními silami.

Postupně během hry zjišťujete, že obyvatelé ostrova nebyli pouze fanatici, ale lidé posedlí snahou překročit hranici mezi životem a něčím mnohem temnějším. Gabriel zde strávil své dětství, proto se na ostrov vrací a my potřebujeme zjistit, zdali je stále naživu. A pokud ano, co z něj po letech posedlosti ostrovem vlastně zůstalo? Snažil se odhalit pravdu, nebo se stal součástí něčeho mnohem temnějšího? A co když Alan během svého pátrání nezachraňuje otce, ale jen pomalu kráčí po stejné cestě do šílenství? Toto odhalování pravdy mi přišlo poutavé a až do poslední kapitoly jsem si nebyl jistý, jak to celé vyvrcholí. The Occultist si s podobnými otázkami hraje poměrně často a právě díky tomu dokáže příběh udržet zajímavý až do samotného konce. Hra místy sází na až příliš rozvážné a pomalé tempo, které nemusí sednout každému. Některé pasáže se mohou táhnout a místo napětí spíše působí lehce zdlouhavě.

Toto je přesně ten typ hororu, který spíše dusí atmosférou a jen občas vás vyděsí lekačky, které zde nehrají hlavní roli, ale také na ně postupně dojde a věřte tomu, že tady fungují skvěle, a navíc jsou vizuálně působivé. Ostrov Godstone je opravdu děsivé místo a graficky vypadá až překvapivě dobře na indie hru. Celou dobu jsem si vlastně říkal, že hraji spíše AAA titul, protože tak na první dobrou opravdu působí. Titul je velmi slušně optimalizován a běží plynule bez výrazných propadů výkonu, a to i v náročnějších scénách, takže technická stránka zbytečně nevytrhává z jinak hutné atmosféry.

Celá hra je rozdělena do několika velkých kapitol, podíváme se postupně třeba lesů, na farmu, do nemocnice nebo třeba do cirkusu či na hřbitov. Moje oblíbené lokace byly sirotčinec a nemocnice, které připomínají Silent Hill nebo Resident Evil. Zpočátku procházíte jen několika chodbami a bezpečnějšími částmi budovy, ale postupně nacházíte pomocí hádanek nové klíče, odemykáte dříve nepřístupná křídla a patra.

To, co nejdříve působí jen jako rozpadající se opuštěná budova, se začne měnit v nepříjemné bludiště plné stop po rituálech, zvláštních experimentech a tragédiích, které se zde odehrály. Součástí hry jsou také environmentální hádanky, kde jsem například v sirotčinci skládal rozpadlou sochu, která se nachází v lobby, nicméně její části někdo roznesl po celé budově, takže při průzkumu neustále nacházíte další části této zvláštní skládačky. Dlouhou dobu se mi nedařilo najít poslední část, dokud jsem se nezamyslel a pořádně neprozkoumal místo činu. Osobně mě příliš nezaujala lokace na hřbitově, kde vás zhruba od poloviny kapitoly začne nahánět místní naštvaný hrobník a vy tak nemáte prostor a čas řešit hádanky. Neustále jste pod tlakem a hra se tak stává relativně frustrující

Zpočátku je hra velmi lineární a učí vás zajímavé mechaniky, které jsou na poměry podobných hororových her vcelku originální. Některé hádanky jsou velmi jednoduché a intuitivní, ale později narazíte i na takové, kde si stejně jako já, budete trochu muset lámat hlavu. Vaším hlavním pomocníkem je kyvadlo, které odhaluje skryté stopy a symboly. Dále třeba ukáže ozvěny z minulosti nebo neviditelné cesty. Samozřejmě jej využijete při řešení několika hádanek.

Na skutečnost, že máte v dané místnosti použít určitou schopnost, vás upozorní blikající kyvadlo. Úkolem hráče je pak jen rozpoznat, kdy sáhnout po které schopnosti a také na kterém místě ji přesně použít. Další specialitou je možnost vracet čas a ovlivnit minulost. Tento prvek je do hry zahrnut smysluplně a vždy tak nějak tušíte, kdy je potřeba použít. Vidíte spadlou vázu rozbitou na zemi? Tak pak je jasné, že je potřeba přetočit čas a dostat ji do původního stavu, aby šel přečíst nápis či symbol.

Dále budete moci ovládat zvířata, konkrétně havrany a myši, avšak nebudete je ovládat k boji, ale vyloženě k řešení puzzlů. Ačkoliv jsou hádanky obecně povedené, tak v průběhu hry se začnou určité principy opakovat, což může snížit jejich původní svěžest a překvapivost.

Některé puzzle v poslední třetině hry mohou být pro běžného hráče až příliš složité, především v případě, že třeba zapomenete na určitou mechaniku nebo se zapomenete dívat do deníčku. Finální kapitola pak roztočí vaše mozkové závity opravdu na plné obrátky. Využijete zde své všechny schopnosti i vědomosti. Vyloženě zdlouhavý a antiklimatický je puzzle s přesunem soch. Někdy se mi také stalo, že zvířátko, které můžete ovládat, nevyzvedlo požadovaný předmět, i když jsem udělal vše zdánlivě správně. 

Jednou z metod vyřešení hádanek je zde také kreslení, což je velmi svěží nápad. Například budete kreslit symboly, čmárat po figurýnách nebo napodobovat něčí podpis. Celý systém působí velmi unikátně a v rámci hry představuje neotřelý a poměrně originální prvek, který výrazně vybočuje z běžně používaných herních mechanik v podobných hrách. Pamatujte však, že když nebudete vědět kudy kam, tak máte vždy jako pomocníčka svůj deníček, kde se můžete podívat na souhrn nalezených nápověd. Dokonce se z něj dozvíte přímo i návrh řešení určitých hádanek. Několikrát mi to výrazně pomohlo, především v náročnější lokaci na hřbitově se vyplatí mít deníček stále po ruce.

A co nepřátelé? Jsou v The Occultist vlastně nějací skuteční nepřátelé, proti kterým by hráč stál tváří v tvář, nebo dokonce bossové, které byste museli porazit v klasickém slova smyslu? Odpověď je neurčitá, jelikož v některých oblastech se nachází nepřátelé, ale nebudete s nimi nikdy bojovat přímo. Budete před nimi, tak jako v Outlast, muset utíkat a schovávat se.

Je zde také specifická nepřátelská entita, která vybuchuje, nicméně hra vám dá dost času a prostoru utéct. Mírné napětí to však v hráči vyvolá a považuji to za docela zajímavý prvek, při kterém se mi několikrát zvedl tep a protočily ponožky. Atmosféra funguje sice dobře, ale typy nepřátel a situací se časem tolik nemění, takže pocit ohrožení se může postupně lehce otupit.

Objevují se zde i výraznější střety, které lze do určité míry vnímat jako souboje s bossy, nicméně jejich řešení neprobíhá prostřednictvím přímé konfrontace. Namísto klasického boje vás hra vede k tomu, aby byly tyto situace překonány pomocí logického uvažování a správného využití prostředí. Zpočátku jsem přemýšlel, jak na bosse vyzrát, než mi došlo, že mám po boku i zvířecí pomocníky, které je potřeba během soubojů využívat.

The Occultist sází hlavně na hutnou atmosféru a pomalé budování napětí spíše než na vyloženě efektní audiovizuální show. Prostředí Godstone působí díky mlze a tlumenému osvětlení zašle a tísnivě, což dobře podporuje celkový pocit nejistoty. Hudba je spíše ambientní a není tolik výrazná, ale důležitý je zde spíše zvuk kroků, šum prostředí a vzdálené, často nejasné zvuky, které neustále drží hráče v napětí. Toto zvládá hra na výbornou.

Příběh je prezentován převážně prostřednictvím mluvených cutscén, které mají spíš klidné, dialogové tempo než filmovou dynamiku. Postavy často jen stojí, mluví a postupně odhalují další kusy záhady, což ještě víc podporuje pomalejší tempo vyprávění. Hlavní postavě propůjčil hlas Doug Cockle, který svůj charismatický projev zvládl s naprostou jistotou a dodává postavě potřebnou osobitost i emoce. Titul má navíc velmi slušnou optimalizaci a běží jak po másle. Jediné, co se bude hráči sekat, jsou jeho nervy, díky mnohdy až příliš propracovaným puzzlům.

Nejvíce mi v paměti utkvěly některé puzzly, nad kterými jsem musel chvíli skutečně přemýšlet. Hra mě několikrát donutila zastavit, pročíst si deníček, prozkoumat okolí a spojit si jednotlivé indicie, což příjemně narušovalo klasické hororové tempo