The Medium je v příšerném stavu, ale má skvělý příběh

V letošním roce má vyjít hned několik očekávaných hororových her, přičemž první z nich je právě The Medium. Nejnovější počin od polských vývojářů Bloober Team, který byl ve vývoji přibližně devět let, a jedná se o zatím největší a nejambicióznější projekt, jenž vzešel z rukou těchto vývojářů. Nejenom, že na hře pracovali známí herci a uznávaní hudební skladatelé, ale díky zapojení Microsoftu je The Medium ve své podstatě první exkluzivita pro nové konzole Xbox Series X/S. S čistým svědomím přitom můžeme říct, že pokud budou letos očekávané strašidelné hry alespoň z poloviny tak dobré, jako je The Medium, pak se milovníci hororů můžou těšit na slastný rok!

The Medium vypráví příběh Marianne, polky obdařené schopností cestovat mezi světem živých a mrtvých. Tedy nejen cestovat, ale zároveň existovat v obou světech najednou. Jednoho dne dostane Marianne velmi zvláštní telefonát, jenž jí ponouká jet prozkoumat takzvaný Niwa Resort – bývalé komunistické prázdninové letovisko. Během prozkoumávání tohoto obřího a dávno zašlého hotelu narazí Marianne jak na přátelské duchy, kteří jí na její cestě pomáhají, tak na nebezpečné démony, před kterými se musí bránit. Dokonce i na informace o své dávno zapomenuté minulosti…

The Medium rozhodně není jeden z titulů, který byste hráli, abyste vyhráli, je tomu právě naopak. Jedná se o silně příběhovou adventuru, která nenabízí žádný sofistikovaný systém boje, inventáře nebo složitých hádanek. Veškerá pozornost jde vskutku jen na vyprávění neskutečně zajímavého příběhu, na vytvoření komplexního zážitku, což je ovšem dvojsečná zbraň. Mě samotnou titul nadchnul a během necelých devíti hodin herní doby jsem žila pouze ním. Moc dobře si ale uvědomuji, že pro určitou skupinu lidí The Medium jednoduše nemusí „kliknout“. Nemusí nastat ten moment, kdy se do hry ponoří, protože titul je vskutku nejvíce zajímavý právě příběhem. A ten, pokud vás nezaujme hned na začátku během první hodiny, vám nebude sedět ani po zbytek celé hry.

Věřím ale, že většinu lidí The Medium už na první pohled uchvátí, a to oprávněně. Jak již bylo zmíněno, Marianne je schopná existovat ve dvou různých a naprosto odlišných realitách. Svět materiální je naše lidská dimenze, zatímco svět duchovní je fantastická krajina, ve které se nachází většina lidských duší. Oba světy jsou na první pohled krásně navrženy, hra napříč celými devíti hodinami střídá nejrůznější prostředí, a přitom zachovává pocit celosti. Ačkoliv jednotlivé části duchovního světa vypadají a působí pokaždé jinak, víte, že jsou součástí stejného celku, který vypadá prostě děsivě nádherně.

Většinu času je Marianne v jednom nebo druhém světě, ale nejzajímavější části celé hry nastávají, když je v obou světech zároveň. Obrazovku máte rozdělenou na dvě části a vidíte jak groteskní pustinu duší, tak zchátralou lidskou budovu, což tvoří krásný kontrast. Toto rozdělení se nejvíce využívá při hádankách, protože když existujete ve dvou světech najednou, tak vás také ovlivňují oba najednou. Jednoduše řečeno, pokud v duchovním světě existuje schodiště, které je ovšem v materiálním světě zbořené, pak po něm nemůžete vyjít a musíte hledat jinou cestu. Malou výjimkou jsou poté mimotělní zkušenosti, kdy se na krátkou chvíli můžete pohybovat pouze v duchovním světě, zatímco v materiálním nehybně stojíte. Tyto a další zajímavé mechaniky napomáhají k řešení hádanek, které hra nabízí. Ačkoliv nečekejte žádné těžké logické úlohy. Na většinu překážek se podíváte a okamžitě budete vědět, kam jít anebo co hledat, abyste je překonali. To ovšem neznamená, že by hádanky byly vyloženě špatné, jen rozhodně nejsou nejzajímavější částí hry.

Rozdělená obrazovka se často objevuje i při důležitých cutscénách. Ty vám sice bohužel nemůžu ukázat, protože obsahují velké spoilery, ale nemůžu dát dostatečný důraz na to, jak dokonale děsivě některé scény vypadají, protože duchové, které Marianne vidí, existují pouze v jednom světě. Jelikož máme možnost vidět i ten druhý svět, kde hlavní hrdinka rádoby mluví sama se sebou, každý moment je o to víc zajímavější. Krásná grafika tomu jen napomáhá a povedené detailní záběry na obličeje jednotlivých postav jsem si vskutku užívala každou chvíli, protože krásně dávají najevo, jak která postava danou situaci prožívá. Jednoduše řečeno, na vyprávění příběhu se The Medium nedá nic moc vyčíst. Když už nic jiného, dabéři svojí skvělou prací dodali postavám čirý život, a zvlášť Troy Baker se v roli démona, který Marianne celou hru nahání, velmi předvedl. Pokud jste se do teď nebáli, po jeho příchodu se budete klepat každou minutu hry, protože nikdy nevíte, kdy se znovu objeví.

Tohle všechno vám určitě zní krásně, The Medium se tváří jako dokonalá hra, což ale samozřejmě není. Má dost celkem závažných vad, které ji bohužel srážejí dolů a které způsobí, že pro některé hráče prostě vůbec „neklikne“.

Nejzávažnější problém, který The Medium stíhá, je šílená optimalizace. V podstatě každá čtvrtá cutscéna obsahovala delší zásek, který absolutně rozbil tu skvělou atmosféru, jakou hra celou dobu budovala. Hlavně prvních pár hodin mi velmi často problikávaly textury a při prohlížení předmětů z blízka padaly snímky za sekundu. Dokonce mi také přibližně dvakrát z ničeho nic hra spadla, což zachránil pouze povedený systém úložných míst – hra se ukládá snad každých deset minut, takže pády byly naštěstí jen nepříjemnost, ne vyloženě problém. Co ovšem není pouhá nepříjemnost, tak je nastavení raytracingu na ultra, protože to zamává s celou hrou a srazí snímky za sekundu na krásné jednociferné číslo. Naštěstí zapnutý raytracing sám o sobě takovýto problém nemá, hra s ním jede až na cutscény pěkně plynule.

Problémy tohoto typu nejsou u The Medium vyloženě překvapením. Přeci jen, skoro třetinu herního času musí váš počítač nebo konzole renderovat dva světy najednou, takže šílená náročnost je očividná. Přesto je takto seriózně nedoladěná optimalizace velký problém, který se nedá omluvit.

Dalším nepěkným zklamáním je jakési krkolomné zakončení děje. Na to, jak se příběh skvěle stupňuje, protože postupně odkrýváte další a další kousky skládačky, která je vaší minulostí, působí konec jednoduše nedopečeně. Teď mě neberte špatně, já zbožňuji otevřené konce, vymýšlení různých teorií a nezodpovězené otázky, ale The Medium vás po tom velkém finále, na které se celou dobu těšíte, nechá víc zmateného než na úplném začátku. Příliš mnoho důležitých otázek zůstalo nezodpovězeno, až to upřímně vypadá na díry v příběhu, které to ale být nemůžou, protože Bloober Team tuto hru vyvíjel devět let a za tu dobu by určitě případné díry v příběhu vyhladil. 

Nepříjemný je i fakt, že hra má krásnou hororovou atmosféru a vskutku nutí člověka se bát v podstatě jen první polovinu hry. Poté už si zvyknete na neustálou hrozbu nepříčetného démona, hejn můr, a dokonce i na to nechutné prořezávání plátů lidské kůže. Pokud nejste úplný strašpytel, velmi rychle se naučíte, jak rozpoznat, zda jste v nebezpečí anebo ne, což silně ničí atmosféru. The Medium se v tomto ohledu až moc soustředí na vyprávění příběhu a chybí mu správný hororový zvrat, který by v hráči znovu oživil strach a pocity nejistoty.

Abychom si to ale vše shrnuli. The Medium je jednoznačně úžasnou hrou, kterou si zamiluje každý, kdo má rád silné a promyšlené příběhy. Má sice celkem závažné vady, jako je špatná optimalizace, neuspokojivé zakončení a rozpoznatelné hororové momenty, ale celkový zážitek z hraní byl alespoň pro mne tak zábavný, že jsem ochotná většinu z těchto problémů odpustit. Nádherná grafika, hudební doprovod, dabing jednotlivých postav a očividná kreativita v nejrůznorodějších prostředích hry je prostě něco, co člověk musí ocenit, a proto za tým Indiana udělujeme hře zasloužilých 8 z 10 bodů.