Přemýšleli jste někdy nad tím, co na nás čeká ve vzdálených koutech vesmíru? S čím vším se bude muset jednou člověk setkat, až se dostane „tam nahoru“? A je vlastně lidská rasa přizpůsobená či snad evolučně připravená se podívat do jiných koutů vesmíru mimo naši galaxii? O podobných filozofických otázkách pojednává dnes recenzovaná příběhová adventura The Invincible, která k nám doputovala z konce vesmírů od malého a nového indie týmu Starward Industries. Nenechte se ale slovy „nový indie tým“ zmást. Nový sice je, ale je rovněž složený z polských veteránů, kteří stojí za hrami, jako je Zaklínač nebo Dying Light. A to, že umí dělat skvělé hry, dokládá i dnes recenzovaný titul The Invincible.

The Invincible je co se myšlenky a prostředí týče adaptací stejnojmenného románu z pera polského spisovatele Stanisława Lema. A i přesto, že se jedná o úžasné přepracování, děj je oproti knížce rozdílný. Nejde tak o přímou předělávku, nýbrž jakýsi neoficiální prequel, který se nebál jít si vlastní cestou, i když je ve spoustě ohledech stále dosti podobný předloze. A stejně jako kniha, tak i celá videohra se více než cokoliv jiného opírá o příběh, který prožijete v kůži astrobioložky Yasny na neznámé planetě s označením Regis III. Hratelnost šla v The Invincible hodně stranou. Navzdory tomu, že máte s Yasnou pohyb v určitých částech volný a není zde jen jedna cesta, kterou se vydat, stále se budete pohybovat po koridorech, ze kterých nelze odbočit. Jakmile se dostanete za určitý bod, zpátky už se nevrátíte. 

Do té doby můžete lokace prozkoumávat a kochat se divy neznámé planetky. Ovšem kromě toho kochání budete dělat jen vážně málo věcí navíc. Jen zřídkakdy při svém průzkumu narazíte na něco, s čím by se dalo interagovat či by snad rozšířilo vaše obzory a vy se například o planetě dozvěděli něco navíc. Pozor, není to vyloženě pravidlo. Občas pokud z přímé cesty k cíli odbočíte, můžete přece jen sem tam nalézt dodatečné informace o příběhu. Ale je jich fakt málo. A když už, tak se nacházejí v lokacích, kam vás stejně hra táhne. Takže už je to pak jenom otázka toho, jak moc se rozhlížíte.

Do jisté míry to dává smysl. Regis III je koneckonců opuštěnou planetou. Díky působivému vizuálu okolí a užasně zvládnutému namodelování vás to ovšem stejně nabádá, abyste se na planetě kochali víc, než vlastně samotní vývojáři nejspíš zamýšleli. Co jiného člověku přece jenom ve walking simulatoru zbývá. Nejen z toho důvodu, ale i kvůli pomalému pohybu po polo-otevřených lokacích nemusí titul sednout každému. Po uběhnutí sotva pár metrů se Yasna zadýchá a nemůže sprintovat. Z toho důvodu se pohyb po lokacích stává zdlouhavý. A to až do doby, dokud nenarazíte na vesmírné vozítko. To vám pohyb hned zpříjemní a jeho řízení je vlastně i příjemné. Jak ovšem bylo zmíněno, Yasna je astrobioložka. Ne žádný vycvičený mariňák a stroj na zabíjení. Ve hře tak chybí jakýkoliv soubojový systém, plížení, dokonce i logické hádanky. Opravdu se tady jedná jen o chůzi, běh a když máte štěstí, tak o řízení vozítka. Absence například nějakých logických hádanek je trochu na škodu, ovšem musím říct, že během hraní The Invincible mi žádný z těchto prvků nijak nechyběl. I tak si ale nedokážeme odpustit úvaha nad tím, že by podobné mechaniky hře mohly pomoci. I když zaměření se na příběh nebylo v tomto případě krokem vedle.

Vývojáři vsadili všechno na příběh a na pocity, které během prozkoumávání prázdné planetky získáváte. Yasna je součástí malé šestičlenné posádky na lodi Dragonfly. Zatímco se zbylí členové vydávají prozkoumat místní faunu, ona zůstává na lodi a monitoruje stav posádky z orbity planety. Ovšem něco se pokazí a její kolegové s výjimkou jednoho jako kdyby zničehonic zmizeli. Yasna se tak vydává na opuštěnou planetu s cílem najít a zachranit zmizelé přátele. Ovšem v tu chvíli ještě neví, co vše za neznámo na ni čeká a jakým nástrahám bude muset sama čelit.

Vaším společníkem se stane astrogátor Novik. Kapitán lodi Dragonfly, který vás bude na Regis III navigovat přes sluchátko. Výprava na planetu pak začne nabírat na intenzitě poté, kdy pomalu začnete odkrývat, co všechno se tu vlastně stalo. I přes první hodiny pomalejšího startu musíme uznat, že příběh dokáže v jeden okamžik naprosto pohltit. A pustí vás až tehdy, kdy uvidíte závěrečné titulky. A i poté možná budete ještě notnou dávku času přemýšlet o všem, co se vlastně stalo. Hlavním tahákem hry je tedy bezesporu úžasně zpracované a do hry převedené téma samotné předlohy, které i přes trošičku jiný průběh vypráví podobný příběh a nabízí naprosto dokonalou pointu a celkovou myšlenku. Příběh nabízí hned několik větších zvratů a o napínavé chvilky není během hraní nouze. Nechybí určitá dávka mysteriózna a pokládání těžkých otázek, nad kterými se budete muset nejednou zamyslet. Všechno se přitom točí okolo poznávání. Na začátku je vaše mise jasná a přímočará. Poté, co pomalu začnete odhalovat tajemství planety, si uvědomíte, že to, co se zdálo jako malá záchranná mise, vyústilo v boj o holý život. I přes smrtelné nebezpečí vás neustále bude hnát touha po objevování a po zjišťování, co se na Regis III vlastně stalo. Nic není tak, jak to na první pohled vypadá, a tajemný sci-fi příběh o neznámu je dosti poutavý, aby vás donutil si klást stejné otázky, jaké si klade hlavní hrdinka.

Kromě odhalování mysteriozního sci-fi příběhu je na vás, jakým směrem se budou jednotlivé události děje ubírat. Celá hra je plná menších či větších rozhodnutí, která budou ovlivňovat a utvářet příběh, který s Yasnou prožijete. Čekají vás nejen banálnější rozhodování, kdy například určujete téma rozhovorů mezi vámi a Novikem, ale postupem hrou i daleko těžší rozhodnutí. Rozhodnutí, ve kterých ani jedna možnost není správnou cestou, ale přesto víte, že se jednou z nich budete muset vydat. Rozhodovací systém je udělaný moc pěkně. O to větší je ale škoda, že valná většina všech rozhodnutí, která učiníte, jsou jen krátkodobého měřítka. Mají vliv na dané události v konkrétní chvíli. Z dlouhodobého hlediska ale větší váhu nemají a následné dění ve hře neovlivňují.

Když máte hru, která staví základy, stěny a vlastně i střechu na samotném příběhu a rozhodnutích, která učiníte, čekali byste, že budou mít větší váhu. Ale bohužel tomu tak není. Až příliš často rozhodujete jen a pouze o daném okamžiku, o tom, co se stane v danou chvíli. Co se stane potom vlastně nemá cenu řešit. Nejvíc je tento problém vidět u samotného závěru hry. The Invincible nabízí konců hned jedenáct. Problém ovšem je, že je vlastně jedno, jakým způsobem celou dobu hrajete. Jen velmi malé množství předešlých rozhodnutí vám mohou zamknout nebo naopak odemknout jeden či dva z konců. Finální rozhodnutí je tak stejně jen o vašem posledním rozhovoru. Od naprosto jiného konce vás dělí jen jedno jediné rozhodnutí v daný okamžik. Nikoliv to, jakým stylem a způsobem jste se snažili hrát celý zbytek hry. 

V důsledku kombinace dlouhých rozhovorů a velmi strohé hratelnosti není The Invincible rozhodně pro každého. Vlastně se dá říct, že je pro celkem malý počet hráčů. Ne každý chce deset až dvanáct hodin chodit po poloprázdné planetě a poslouchat přes sluchátko kapitána lodi a debatovat s ním o evoluci lidstva. Ovšem pokud se dostanete přes pomalejší začátek, čeká na vás naprosto geniálně napsaný příběh. A i když ho vlastně nakonec nemůžete ovlivnit tak moc, jak byste si možná přáli, rozhodně stojí za každou minutu, kterou na planetě s Yasnou strávíte. Nutno ovšem podotknout, že k tomu, abyste si příběh, a tím pádem i samotnou hru naplno užili, tak je zapotřebí znát víc než jen základy angličtiny. Bez jejích pokročilejších znalostí to vážně nemá cenu hrát. Doufat tak můžeme ve fanouškovskou češtinu.

Co ještě navíc dopomáhá příběhové stránce a co bych rozhodně neměl opomenout, tak jsou parádně zvládnuté herecké výkony. Velké bravo patří Daisy May, která v angličtině propůjčila hlas Yasně. Dabing všech je zde na špičkové úrovni a dodává patřičnou hloubku příběhu. Stejnou chválu si pak zaslouží i soundtrack a zvuky. Hudba dodává úžasný podtón celému dílu a skvěle doplňuje atmosféru, kterou vývojáři dokáží na Regis III budovat. Oddechový styl, jež ale umí stejně tak lehce přejít do vážného stylu, který ještě podtrhuje vážnost a adrenalin dané situace, je parádní. A zvuky jsou zpracované na výbornou. Ať už doplňují faunu planety, dodávají život mechanickým strojům či snad prohlubují mrtvolné ticho planety, mají vždy něco do sebe. Obdobnou chválu si zaslouží i grafický kabátek hry. Grafika a scenérie okolí planety často bere dech. Celkově musím říct, že se nám stylizace, pro kterou se vývojáři rozhodli, velmi líbila a ke hře naprosto zapadla. Jediné, co se u grafiky dá vytknout, je menší množství detailů, když se občas rozhodnete prozkoumat předměty více zblízka. Dá se velmi jednoduše všimnout, že textury jsou rozmazané a že zde chybí určitý smysl pro detail. Nejvíc to pak jde rozhodně vidět na lidských obličejích, které jsou občas až odfláknuté.

Optimalizace je na dnešní poměry na velmi dobré úrovni. Na rozdíl tedy od těch obličejů. Nebýt nepříjemného bugu, který zapříčinil to, že jsem musel začít hrát po pár hodinách zase od začátku, tak nemám vůči optimalizaci jediného křivého slova. Hra běží krásně plynule a jen výjmečně se objevovalo doskakování textur, ale nejednalo se o nic vážného. Pokud tak máte rádi dobré příběhy, tohle je hra, která by vás neměla minout. A je vlastně úplně jedno, jestli jste původní román četli, nebo ne. Příběh se sice drží původní myšlenky, ale jde si vlastní cestou. A možná to není po hratelnostní stránce ten nejzábavnější titul; možná mohla rozhodnutí ve hře mít větší váhu… I tak se ale nedá upřít, jak moc je tohle po příběhové i stylizační stránce úžasný titul, který vás donutí se zamyslet nad tím, jak moc je vlastně člověk dominantní tvor a co všechno na nás může čekat v samotném vesmíru. Naservíruje vám mysteriózní vědecký příběh, který se nebojí zajít i do vážnějších témat a pokládat hráčům těžké otázky. Nutí vás pochybovat o vás samotných a hlavně vás nutí se zamyslet. A to je něco, co dělá z The Invincible skvělou hru, kterou můžeme doporučit všem milovníkům skvělých příběhů.