The Ascent je víc kyberpunkový než Cyberpunk 2077

Poslední dobou je skoro až jakýmsi trendem, že známí vývojáři z velkých studií, jako je třeba Ubisoft nebo Bethesda, odcházejí a zakládají vlastní menší firmy, a to s vizí vytvářet své vysněné hry. Možná si ale říkáte, že jste dosud moc her od těchto studií neviděli. Nyní tu však jednu máme.

Studio Neon Giant se skládá z vývojářů, kteří stojí například za Bulletstormem, Far Cry 3, Gears of War, Wolfensteinem nebo dokonce Doomem. Nyní nám představují The Ascent. Top down akční RPG zasazené v kyberpunkovém světě. A věřte tomu nebo ne, tahle hra se překvapivě hodně ve svých problémech i přednostech podobá Cyberpunku 2077. Tam ale naštěstí plusy silně předčily minusy a otázkou je, jestli se to povede i Ascentu. Spoiler alert: nepovede.

The Ascent vám nabídne všechno, co byste od RPG čekali. Možnosti vizuálního i praktického přizpůsobení vaší postavy jsou rozsáhlé a budete se moct specializovat na skoro cokoliv budete chtít. Ať už je to výdrž, granáty a schopnosti, klasické zbraně, energetické zbraně, ohnivé zbraně a k tomu třeba rychlý pohyb. Prostě je to na vás. Najdete zde i rozsáhlý a detailní svět se všemožnými vedlejšími úkoly. Nesmíme zapomenout ani na svižný a zábavný soubojový systém s relativně rozmanitými nepřáteli. A samozřejmě levelovací systém, který vám umožní rozřadit skill pointy do specializací vaší postavy a také vám pomocí čísel nad nepřáteli řekne, kam byste asi ještě chodit neměli.

Vezměme to ale pěkně od podlahy, respektive od příběhu. Ten má totiž zajímavý námět s těžce průměrným zpracováním. Hrajete v podstatě za žoldáka a značnou část hry budete plnit úkoly pro různé šéfy ve světě s rozpadající se společností. Na elitním vrchním patře tohoto rozsáhlého města se totiž stalo něco podivného a nejvyšší vůdci a korporace už neřídí celé město jako dřív. Proto se právě menší šéfové kolem vás snaží využít chaosu a podmanit si nová území, trochu si přivydělat, popřípadě zjistit, co se vlastně do háje stalo. To zní celkem fajn, ale rychle zjistíte, že to opravdu není tak zajímavé, jak se může na první pohled zdát. Většinu času totiž budete pobíhat tam a zpátky, abyste pro vašeho aktuálního šéfa vyřídili nějakou blbost, která se zmíněným příběhem souvisí opravdu jen okrajově. Od hlavních postav se často nedozvíte skoro nic a upřímně si kromě asi třech už ani žádnou nepamatuju. Celé je to jednoduše odvyprávěné nudně, nezajímavě a ačkoliv jsem se opravdu příběh snažil vnímat, měl jsem problém pochopit, co se vlastně zrovna děje.

To nicméně neznamená, že byste měli celou hru okamžitě zavrhnout. Nikdo vás totiž béčkové cutscény (ve kterých se často nic neděje) a nudné dialogy s trapnými vtipy nutit poslouchat nebude. Můžete je tak klidně přeskočit a přejít na tu zábavnou část. Přestřelky a budování vaší postavy.

Soubojový systém je svižný, plynulý a dostatečně komplexní, aby vás nepřestal bavit ani po přibližně deseti hodinách, tedy celé délce hlavního příběhu. Můžete se krýt, střílet na vyvýšená patra a používat dvě schopnosti a jeden taktický předmět z rozsáhlého sortimentu, který hra nabízí. Jako předmět si můžete vybrat třeba klasický či gravitační granát, automatizovanou střílnu, léčící stanici nebo dokonce robota, který snad vypadl přímo z Titanfallu. Co se pak týče schopností, tak zde byli tvůrci ještě kreativnější. Můžete například označit nepřátele v oblasti, aby se pak nafoukli a následně vybuchli, když je zabijete, nebo okolo sebe nechat létat hromadu žiletek, které zničí vše, co se k vám přiblíží, zavolat si osobního ochránce nebo si jenom nechat vrátit nějaké životy. Je jen škoda, že k tomuto rozsáhlejšímu sortimentu se dostanete až asi v polovině hry a do té doby vám různých předmětů a schopností hra představí jen několik.

Když už se tou první půlkou ale prokoušete, užijete si zábavné přestřelky proti relativně rozmanitým nepřátelům. Přes náhodné gangstery s katanami až po obrovské korporační roboty. Ty všechny můžete kosit pomocí raketometů, ohnivých brokovnic, lehkých kulometů, energetických pušek, pistolí či dokonce sniperek. Opět jako ve všem, i zde budete mít jednoduše na výběr skoro z čehokoliv vás napadne.

Během akčních soubojů si budete také užívat excelentní kyberpunkovou hudbu. Samotný sound design je pak také skvělý a budete se díky němu cítit, jako kdybyste ve světě neonů a deště skutečně byli. Když tedy zrovna nenarazíte na sekce, kde jsou zvuky špatně vyvážené a jde slyšet prakticky jen hudba či dialog na pozadí.

To se naštěstí stává málokdy, a tak to tvůrcům bez problémů promíjím. Co ale už prominout nemůžu, je silně podprůměrná optimalizace. Ascent jsem hrál na GTX 1070 a Ryzenu 5 3600XT na 60 snímků za vteřinu ve 2K rozlišení se středním nastavením. Na to, kolik detailů ve světě naleznete a jak všechno i na to střední nastavení krásně vypadá, bych si rozhodně nemohl stěžovat, kdyby to bylo stabilních 60 fps. Problém však nastává v soubojích, případně náročnějších scénách, kdy občas nemá hra problém spadnout klidně i na 20 fps a při větších explozích bych řekl, že jsem několikrát měl spíše 1 snímek za dvě sekundy. Pokuď hrajete v kooperaci, tak se v cutscénách můžete prakticky spolehnout na doskakování textur a postav. A to i přestože mám hru na NVMe SSD. Do toho přidejte zjištění, že DLSS funguje pouze na verzi ze Steamu, že na Xboxu není ray tracing a začnete si říkat, jestli vývojáři na Ascent nepotřebovali trochu více času.

Nevyhnete se ani bugům a glitchům. Několikrát mi zmizel HUD, jednou postava ve hře a jednou v menu, kde si rozdělujete dovednostní body. Několikrát se zase zatoulal nepřítel, kvůli čemuž nešlo postoupit v questu. A pokud hrajete s kamarádem, tak si dávejte pozor, abyste s obchodníkem nemluvili oba najednou, jinak už se z dialogu nedostanete. A určitě nepouštějte cutscénu, když si spoluhráč zrovna kupuje nové zbraně, jinak se aktuální scéna rozbije úplně. Ani jeden z problémů není nic, co by nevyřešil restart, ale tyto glitche a bugy se stávají častěji, než je přijatelné. A to pomíjím maličkosti, jako jsou zabugované textury a doskakování objektů v pozadí.

Upřímně tohle jsou ale nejmenší problémy hry a věřím, že během následujících týdnů většinu z nich vývojáři opraví. Teď se ale dostaneme k těm, které se budou opravovat mnohem hůře.

I když jsem ve hře strávil skoro patnáct hodin, do teď pořádně nevím, jak se vyznat v hlavní mapě. Něco tak nepřehledného a neintuitivního jsem už dlouho neviděl a zrovna nepřehledná mapa je v této hře opravdu problém. Svět Ascentu je totiž neuvěřitelně krásný a detailní, všude najdete malé obchody, do kterých můžete vlézt, nebo tajné uličky vedoucí ke krásným výhledům a vzácným předmětům. Kvůli tomu, jak je svět komplexní a má více pater, je ale velice složité se v něm orientovat, přičemž mapa vám v tom nepomůže vůbec. Ve finále se tak budete spíš hnát za červenou čárou, která vám ukazuje, jak se dostat k dalšímu questu, a svět budete prozkoumávat minimálně. Často navíc stejně akorát narazíte na oblast, kam ještě jít nemůžete. Ať už kvůli silným nepřátelům nebo zamčenému výtahu.

Jak jsem už několikrát zmiňoval, svět je opravdu rozsáhlý, což má bohužel i negativní efekt. Nové úkoly jsou totiž často daleko a cesta za nimi je neuvěřitelně zdlouhavá. Rychle tak zjistíte, že asi třetinu celé hry tvoří běhání tam a zpátky skrz většinou ty samé uličky. Ano, hra sice nabízí možnost rychlého cestování do již objevených oblastí, ale stejně z nich budete muset běhat na specifická místa a vzhledem k tomu, že vaše postava je pomalejší než já po obědě, to začne být rychle otravné. A to i přesto, že chodíte skrz opravdu pěkný svět s nádhernými sceneriemi doplněnými působivou prací s kamerou. Vážně, tady klobouk dolů.

Máme tady tedy skvělé kyberpunkové RPG s možností přizpůsobit si vaši postavu prakticky jak chcete. Jestli se tedy zvládnete zorientovat v krkolomném uživatelském rozhraní a sami přijdete na hromadu užitečných mechanik a indikátorů, které vám hra nikdy pořádně nevysvětlí, pokud si tedy nepřečtete tutoriály v kodexu. Opravdu jsem si chvilkami připadal, jako bych hrál patnáct let starou hru, když ještě vývojáři nevěděli, jak dělat správně tutoriály. Číst si základní mechaniky v menu bych prostě dneska neměl muset. Na druhou stranu, jakmile je pochopíte, fungují skvěle.

Stále jsem se ale bohužel nedostal k té nejvíce frustrující věci. A tou je obtížnostní křivka... jak něco mohlo dopadnout takhle špatně, to opravdu nechápu. To, že občas na ulici z ničeho nic narazím na nepřátele s dvakrát vyšší úrovní, bych ještě skousnul, ale úrovně nepřátel v hlavních a vedlejších misích nedávají smysl vůbec. Například takový vedlejšák s doporučenou úrovní dvě proti vám nemá problém postavit nepřátele s úrovní deset. Hlavní mise mají pravidelně bosse, kteří jsou mnohem jednodušší než nepřátelé před nimi. Když se pak podíváme (bez spoilerů) na úkoly ke konci hry, všimneme si doporučené úrovně 25. Což z nějakého důvodu znamená, že proti vám Ascent postaví úrovně 30, kteří vás bez problémů dají na dvě rány. Poslední misi, a teď si nedělám srandu, jsme dělali na snad dvacet pokusů asi hodinu, a to jsme byli na doporučené úrovni a neměli jsme s předchozími třemi hlavními misemi žádný problém. Jestli je toto jenom bug nebo prostě vývojáři zapomněli svoji hru vyzkoušet, to nevím, ale rozhodně vím, že obtížnostní křivka téhle hry dává smysl asi jako příběh seriálu Ztraceni.

The Ascent je špatný v mnoha směrech, ale zároveň dělá i spoustu věcí dobře. Zábavné a plynulé souboje, krásný, detailní svět, excelentní hudba a sound design i solidní RPG prvky. To vše nabízí, a pokud se prokoušete přes zmiňovaná negativa a překonáte nekonzistentní obtížnostní křivku, tento titul si užijete. Je strašná škoda aktuálního stavu hry, protože kdyby se alespoň několik z těchto problémů opravilo, nad vyšší známkou bych ani nepřemýšlel. I tak ale věřím, že RPG a kyberpunkoví nadšenci si Ascent užijí.