Více Janů, více problémů - recenze The Alters: Last Variable

Je to skoro přesně rok zpátky, co jsme se v kůži Jana Dolského klonovali, abychom zvládli přežít ztroskotání na opuštěné planetě. Velet posádce složené z vašich alternativních já byl zážitek tak povedený, že to byla moje osobní volba na hru roku. Proto mám velkou radost, že vývojáři z 11 bit studios přišli s pokračováním v podobě přibližně dvacet hodin dlouhého příběhového DLC. Krom nových Janů se můžete těšit i na nové způsoby těžení materiálů, teraformaci planety a hlavně spoustu výzkumu!

Last Variable je přímým pokračováním základní hry jak příběhově tak mechanicky. Spoilerů se ovšem bát nemusíte – děj se sice odehrává hned po konci základní hry, ale jedná se o kompletně odlišný příběh. Opět se vžijeme do kůže Jana Dolského, ovšem tentokrát do jeho alternativního vědeckého já, které zůstalo na neznámé planetě, aby zkoumalo oázu. Místo, kde je navzdory smrtelně silnému slunci, které z celé planety dělá jen hromadu neživého kamení, život. Přijít na tajemství oázy je ovšem úkol pro víc než jednoho člověka, a tak je potřeba vytvořit další vědce.

DLC nabízí čtyři nové Jany – fyzika, biologa, chemika a geologa. Každý z nich má své dva vedlejší úkoly a stejně jako v původní hře se jedná o skvěle napsané postavy. Velmi mě bavilo se s nimi seznamovat a prožívat jejich vedlejší mise. V jedné si ze mne dokonce hra sama utahovala – tvrdila mi, že jeden z vědců zemřel, ale přitom se všude zobrazoval jako živý. Víc neřeknu, jelikož bych spoilerovala, ale berte to jako znak toho, že vedlejší úkoly jsou opravdu skvělé a stojí za to je plnit.

Musím samozřejmě také smeknout klobouček dabérovi Alexu Jordanovi, který, když započítáme i původní hru, dabuje už 15 verzí Jana Dolského, a přesto mají všechny postavy odlišný hlas a charakter. Opravdu fenomenální práce.

Na rozdíl od základní hry, kde jste museli příběh projít několikrát, abyste se seznámili se všemi Jany, si v tomto DLC za jeden průchod vytvoříte všechny čtyři vědce. To je na jednu stranu super – člověk si nepřipadá, že o něco přichází. Ale na druhou stranu to ubírá na znovuhratelnosti. Stejně tak příběh je mnohem víc přímočarý. Což není vyloženě na škodu, pořád se jedná o solidní vyprávění, ale stojí za to to zmínit, jelikož původní hra si silně zakládala na efektu motýlích křídel. I zde máte při konverzacích volby různých odpovědí, ale je vidět, že se jedná vždy jen o iluzi volby. Last Variable obsahuje jen jedno velké rozhodnutí, na kterém opravdu záleží, ale to je až na úplném konci.

Jediné, co tak můžete reálně ovlivnit, jsou vaše vztahy s posádkou. Tu nemusíte hýčkat tak moc jako v základní hře, jelikož Jan vědec naschvál tvoří jen další vědce, aby měl jistotu, že posádka bude stejně smýšlející. Přesto se jedná o sebranku velmi odlišných jedinců, kde každý má své vlastní potřeby, názory a zvyky. Geolog je plný elánu, ale má pozornost dítěte na TikToku. Fyzik je skvělý vypravěč, ale namyšlený egomaniak. Biolog je věčně v depresích a chemik s vámi ze začátku v podstatě vůbec nemluví, jelikož nemá rád lidi. Pokud postavíte pořádnou základnu, zařídíte dostatek kvalitního jídla, nastavíte normální osmihodinovou pracovní dobu a budete k členům své posádky milí, budou vás mít rádi a soužití bude harmonické. 

Mechanicky je tedy Last Variable stejně jako původní hra zábavné spojení survivalu, strategie a adventury. Vaším ultimátním cílem je rozlousknout tajemství oázy, ale abyste mohli pokračovat s výzkumem, musíte nejdřív mít velkou fungující základnu a objevený venkovní svět. Průzkum planety a těžba materiálů probíhá úplně stejně jako v základní hře.

Každý den je časově omezený cyklus, kdy jedna sekunda reálného času trvá minutu herního. Během hraní tak musíte přemýšlet a prioritizovat, co se dnes musí stihnout a co tolik nespěchá. Mimo základnu můžete být jen do určité hodiny večerní, jelikož pak se na povrch dostane radioaktivita, která vašemu zdraví moc neprospěje. Jednou za čas proběhne magnetická bouře, během které nemůžete na povrch a vaše základna dostane pořádně zabrat.

Nově ale neutíkáte před sluncem přes celou planetu, nýbrž se před ním schováváte pod zem. Hra je rozdělena na cykly, které trvají osm až dvanáct dní. Během tohoto času můžete těžit, zkoumat, starat se o posádku a prostě žít. Jenže pak přijde slunce a následujících třináct let je povrch planety neobyvatelný a musíte si ukrátit čas kryospánkem. To skvěle přispívá pocitu nedostatku času – práce je spousta, a pokud vše nestihnete teď, uběhne kolem vás tak dlouhá doba, že se leccos může změnit…

DLC přidává tři nové materiály, které se vyrábí pomocí mixérů a přesouvají se v potrubí. Fázované rapidium, proxylium a megatekutina jsou skvělou nadstavbou základní hry a velmi mě bavilo přicházet na to, jak rozvrhnout potrubí po celé mapě tak, abych vytvořila nejlepší výrobní síť. Další a asi nejzajímavější novinkou je terraformace planety. Postupem v příběhu zjistíte, jak rozšířit oázu do dalších částí mapy a tím pádem zvětšit prostor chráněný před slunečním zářením. V takto změněných lokacích lze sbírat vzorky pro vylepšení, což je velmi příjemná minihra nutící vás procházet celou lokaci znovu. Do teraformovaných prostor můžete také umístit výzkumnou stanici a přiřadit k ní některého z Janů, aby během vašeho dalšího kryospánku zkoumal oázu za vás. Problém samozřejmě je, že to, co pro vás působí jako krátký spánek, je ve skutečnosti třináct let, a tak vám členové vaší posádky doslova stárnou před očima. Pokud váš výzkum bude trvat moc dlouho, můžou samozřejmě i umřít.

Tohle všechno jaksi doplňuje absenci většího množství alternativních já. S každým vědcem se můžete seznámit v různých etapách jeho života a vnímat, jak se jeho priority mění. To jsem si velmi užila, protože je to jedno z mála míst v tomto DLC, kde se nějak víc řeší pocity. Jelikož je celá posádka složená z vědců, velmi často se rozhovory točí kolem výzkumu, profesních termínů a naprosto na rovinu věcí, kterým nerozumím. V druhé půlce si mě hlavní příběh lehce ztratil právě z toho důvodu – řešilo se, jak přesně funguje bariéra chránící oázu před smrtícím sluncem a postavy používaly tolikrát terminus technikus, že jsem jim jednoduše moc nerozuměla. To samozřejmě není chyba hry, věřím že jiní hráči, kteří se víc vyznají ve vědě, budou naopak nadšení. Ale znamená to, že v jeden moment jsem dělala věci, aniž bych pořádně věděla proč. Rozhodně jsem se tak necítila celou dobu. Obecně vzato jsem si příběh užila a všem důležitým informacím jsem rozuměla. Ale je takové zvláštní hnát se za potvrzením hypotézy, když jí vlastně vůbec nerozumíte.

Technická stránka hry je ale bohužel i nadále její nejhorší aspekt. Propady snímků tu nejsou jenom časté, nýbrž pravidelné a místy tak brutální, že vás sekající se kamera kompletně dezorientuje. Při rychlém cestování se mi často stávalo, že jsem se načetla do budovy a nemohla se hýbat. Ve výsledku to problém nebyl, budovu stačí jednoduše zvednout, posunout se a znovu ji postavit. To ale nemění nic na tom, že je to otravné. Párkrát se mi špatně načetly i postavy a hra mi dokonce jednou spadla. I přes to všechno jsem se titul dokázala suprově užít, ale pokud jste citliví na propady snímků a podobné imerzi rozbíjející bugy, Last Variable asi nerozdýcháte.

Po audiovizuální stránce je však toto DLC nádherné. Prvních pár hodin vypadá identicky jako původní hra, ale s postupnou teraformací planety se jednotlivé regiony mění v zelený ráj. Mapa je obrovská a ze začátku vám spoustu cest blokují návaly kamene. Po stylu klasické metroidvanie si ale postupně otvíráte cesty nejen do nových lokací, ale hlavně i zkratky pro rychlejší a pohodlnější přesun.

Soundtrack se vyhýbá běžným sci-fi klišé a využívá organické nástroje doplněné digitálními glitchy a reverby. Díky tomu působí atmosféra mimozemsky, ale stále přirozeně. Zvukové efekty například pro vítr a radiaci jsou skvělé, ostatně jsem je chválila už v původní hře. Ale i nově přidané zvuky mimozemské fauny jsou perfektně povědomé a cizí zároveň.

Jak to tedy vše nějak shrnout. The Alters: Last Variable je skvělá nadstavba pro původní hru. Ačkoliv se nejedná o tak silný zážitek a nedává moc důvod k znovuhratelnosti, těch necelých dvacet hodin herní doby si rozhodně užijete. Noví Janové jsou skvěle napsaní a jejich příběhy a vedlejší úkoly zábavné. Nové materiály se složitější výrobou příjemně obohatily základní mechaniku těžby. Stejně tak sbírání vzorků v teraformovaných oblastech a jejich následný výzkum přináší spoustu novoty. Jen je škoda, že technický stav hry se ani po roce nezlepšil a propady snímků jsou stále tak časté. Pokud vás základní hra bavila a překousnete bugy, tak je Last Variable přesně to pokračování, ze kterého budete nadšení.