Sons of Valhalla je mnohem více než klonem série Kingdom

Nejedno dílo popisuje vikingy jako nelítostné, zvrácené a chladnokrevné bojovníky s rohatými helmami na hlavě. Zkrátka krvelačné bestie, jejichž hlavní náplní bylo pouze rabování a vypalování cizích domovů. Tento stereotyp se však rozhodli vývojáři z Pixel Chest rozbít příběhem, ve kterém je obětí sám viking. Přijít o domov se však jen stěží vyrovná únosu vlastní ženy. Thoralda Olavsona čeká cesta pomsty, na které ho nezastaví ani jeho vlastní smrt. Ze všeho nejdřív ale bude muset přejít práh Valhally.

Nekonečná temnota smrti netrvá dlouho a zrak Thoralda spatří Ódina, krále Ásgardu. Právě jeho pomocná ruka nás po krátkém rozhovoru pošle zpátky na Zem, abychom zachránili naši ženu Rayu. Ta byla unesena zlotřilým jarlem z Anglie, který ji skrze pět různých území postupně přepravuje.

A právě zde začíná naše cesta. Krátce po rozbití tábora Tharold začíná své první dobývání a namísto pouhého posílání jednotek do války stojí v jejich čele. Nejde však jen o pouhou akční hru z boku, ve které v roli vikinga postupujete vpřed doprava a zdoláváte hordy nepřátel, ale o kombinaci s 2D strategií se správou budov.

Do svého základního tábora nebo dalších dobytých bodů se s postupem budete vracet. Kromě vylepšování a neustálého nakupování jednotek svým vojákům budete dávat rozkazy skrze nabídku příkazů, díky čemuž vás mohou následovat, bránit vyznačené místo jako hradby dobytého území, jít do útoku a některé jednotky mohou dokonce vytvořit hradbu ze štítů.

Nabídka příkazů vám tak dává k dispozici podrobnější povely, díky kterým se naučíte posílání vojska kategorizovat. Namísto umírání zranitelných lučištníků v první linii je tak chytře schováte za vytrvalejší válečníky pro boj zblízka, což zachrání nejeden život. Ještě více jich dokáže spasit samotný hrdina Thorald. S tím totiž nejen stavíte základy tábora a dobytých pevností, ale i bojujete s nepřáteli, čímž často ovlivníte osud svého vlastního vojska. K tomu vám pomůže štít, se kterým se můžete bránit ve všech úhlech a vykrýt jak nepřátelské údery, tak i šípy.

Ty budete střílet pomocí luku také, ale k dispozici jsou i další projektily jako oštěpy a zápalné hrnce plné hořlavého dehtu. Dříve, než jsem si ovládání osahal, kriticky jsem pohlížel na vojáky, kteří běželi slepě do bitvy, než mi došlo, že skutečně uposlechnuli rozkaz svého pána. V půlce hry jsem tak začal využívat přesnějších rozkazů soustředící se na dané skupiny vojáků, což mi ušetřilo život nejedné jednotky. 

Dobývání budou často krvavá, jednou pevnost dobyjete, podruhé ji ztratíte a ocitnete se zpět v základním táboře. Statusová mapa zobrazující se v dolní části obrazovky tak prezentuje pomyslné lano, se kterým se s nepřítelem přetahujete o zabrané body. Úspěch předchází i nutnost v táboře a pevnostech stavět krom kasáren, lukostřelnice, dílny na obléhací stroje nebo přístřešek pro šamana i produkční budovy, jako je dřevorubecká a rybářská chýše.

Bez dřeva, potravin a peněz nelze vybudovat jak budovy, tak ani armádu. Zvolit si přitom můžete mezi dvěma nepsanými styly. Ekonomicky zajistit bohatou produkci pro pomalou expanzi, nebo po vzoru vikinských tradic bezhlavě naběhnout na první bod, tedy nepřátelskou osadu, a se získanou kořistí začít teprve stavět. 

Ani jedna z variant není špatná, ale sám jsem se spíš přikláněl k ekonomičtějšímu myšlení a začal stavět budovy zaměřené na výrobu. Chvíli mi však trvalo, než jsem přišel na fakt, že kromě vylepšení jejich úrovně na trojku, což zvýšilo jak velikost skladu, tak i množství produkce, lze zvýšit i jejich produkční rychlost. Hra vás na to nijak neupozorní, zkrátka si na to musíte přijít sami, což mě na hrách tohoto ražení baví.

V praxi tento nárůst znamenal, že jsem s dalším postupem dříve stavěl budovy zaměřené i na produkci vojska. Vylepšovat přitom lze nejen domy, ale i schopnosti vojáků. Lučištníci mohou získat ohnivé šípy, válečníkům lze zajistit štíty a všem postupně zvýšit zdraví a sílu útoku. 

Zapomínat byste neměli ani na sebe, jelikož vaše dovednosti v boji jsou pro úspěch klíčové. Kromě zdraví je nutné dávat si pozor na hladinu výdrže. Každým máchnutím meče, vykrytím útoku štítem nebo akrobatickým úskokem o část přicházíte a její stav se přitom nijak neobnovuje. Jediným řešením je tak sahat po vlastních zásobách jídla a medoviny.

Jakmile vám dojdou, nezbývá než se vrátit zpátky do tábora. Výši zdraví, výdrže a stejně tak počet zásob si lze postupně navýšit. To však stojí zlaťáky, které se získávají postupným dobýváním. Během něj ale narazíte ještě na jednu důležitou věc, a to jsou runy. Ty přináší pasivní bonusy soustředěné nejen na vaši postavu, meč nebo šípy, oštěpy či zápalné hrnce s dehtem, ale i na vaše vojsko a dobytá území.

Překvapivě právě runy přináší do hry příjemné zpestření, díky čemuž je i každý průchod odlišný. Myslelo se totiž nejen na zvýšení útoku, zdraví, výdrže, ale třeba produkci surovin, výdrž hradeb, velikost batohu pro zásoby, přesnost katapultu nebo šanci na způsobení krvácení.

Logicky těchto run můžete mít jen omezené množství, nic ale nebrání různým kombinacím a vzniku třeba opravdu zajímavého poškození, kdy jeden výstřel šípu může znamenat klidně i pád hradby nebo celé budovy nepřítele. Aby toho nebylo málo, ve hře jsou ještě božské runy, které hlavní postavě přidávají schopnosti, jako je pevnost ze štítů, elektrizovaný šíp, možnost dorážet zraněné vojáky anebo třeba vířivý útok.

Runy si na rozdíl od vylepšení budov a vojáků nesete i do dalších úrovní, a pokud nastane situace, že padnete, Ódin vás výměnou za jednu z run, kterou sami vyberete pro obětování, vrátí zpátky na Zem. Zprvu nepříjemná část, kdy jsem přišel o oblíbenou runu, střídala mnohem příjemnější, během které jsem narazil na zcela novou. Chuť vytvářet ještě zajímavější kombinace byla celou dobu silným pohonem se od hry neodtrhnout.

Peníze, zásoby ale i runy přitom lze nalézt v různých bednách či koších a na půli cesty například z mini bossů. Zde musím ocenit, že i když nemají žádné hlášky, tak se alespoň neopakují. Jednou to bude pirát, podruhé jeskynní obr a jindy zase strašák s kosou. Na konci úrovně vás čeká setkání s hlavním bossem, který se kromě vzhledu odlišuje i propracovaným stylem boje a hlavně dialogem.

Právě tyto dialogy na konci úrovní budou jedinou částí příběhu, nepočítám-li úvod či závěr, a musím říct, že je to přesně to, co mi u tohoto typu strategií vlastně vyhovuje. Představa, že se dialogy mísí skrze dobývání, mě spíš otravuje, což potvrzuje i výuka, během které mi dal průvodce do začátku několik tipů a musím říct, že mi to bohatě stačilo. Sice bych ocenil, kdyby se část nepřátelské posádky nebo zmínění mini bossové dali například během bitvy na útěk a něco prohlásili, ale dokázal jsem se obejít i bez toho.

Na druhou stranu jsou veškeré souboje s hlavními bossy různorodé a kromě originálního prostředí, jako je například chrám, se můžete těšit na jedinečné rozpravy. Abych neprozradil příliš, zmíním pouze penězi nenasytného biskupa. 

Ten s pomocí řemdihu, okolního prostředí a skvělých hlášek pozvedne koutky nejspíš každému. Příběh sám o sobě je sice jednoduchý, ale zato dost zábavný a přináší zajímavá překvapení. Přesto nevyžaduje nějak velké soustředění. A do jisté míry bych se nebál tvrdit, že jde o ten typ hry, u které lze příjemně vypnout. Příběh končí otevřeně a láká na pokračování, mimochodem ty nepovedené záběry v závěrečných titulcích jsou naprosto boží.

Komu by to bylo málo, základní hra nabízí i příběh Rayi a tajemství, jak se jí podařilo uniknout z vězení. Ta, protože není bojovnice, využívá předměty k odlákání stráží a měchy s vodou na zhasnutí svíček. Nejde sice o žádný dlouhý zážitek, pokud se tedy nezaseknete na některé z hádanek jako já. Přesto potěší, že vývojáři na místo placeného dodatečného obsahu nabízí tuto část zcela zdarma, stejně jako nekonečné bránění nepřátelům v režimu hordy. A že je to přesně ten typ obsahu, u kterého byste menší poplatek čekali.

Není žádným tajemstvím, že Sons of Valhalla připomíná úspěšnou sérii Kingdom, a to nejen typem horizontálně skrolovací strategie, ale také pixel artovou stylizací. Vývojářům z Pixel Chest se podařilo posunout detailnost tohoto zprvu jednoduchého stylu mílovými kroky vpřed. Ať už jde o barevnou paletu, hru světel, míru destrukce, opravdu krásné odrazy ve všudypřítomné vodě, tak i detailů, jako je poletující flóra či různorodost pohybů hlavní postavy. Ty se nebojí sáhnout po okolních předmětech, a to včetně koberce, na kterém právě stojí.

Pravděpodobně se i tak najdou hráči, kterým tento druh stylizace na rozdíl od těch realističtějších nebude příliš po chuti, ale vězte, že Sons of Valhalla částečně láme limity toho, jak krásný pixel art vůbec může být. 24hodinový denní a noční cyklus a přítomnost slunečného, mlhavého či deštivého počasí to jen podtrhuje. Možnost hodit na vojáky hrnec s dehtem, čímž je zpomalíte, a následně jej zapálíte ohnivým šípem, je jednoduše pastvou pro oči.

Jedinečný vizuální zážitek doprovází i naprosto parádní hudební ozvučení. To se neomezuje pouze na seversky známou hudbu složenou z nástrojů jako je flétna, trubky, bubny, ale i na orchestrální a metalovou. Nutno říct, že poněkud zvláštní kombinace funguje naprosto parádně a zvlášť nad orchestrální hudbou použitou v závěru útěku z věznice jsem strnul údivem a pasáž schválně několikrát opakoval, jen abych si ji mohl poslechnout znovu. Obdobně dobře jsou na tom i zvuky, které každou akci věrně odlišují, vypíchnout musím napínání tětivy luku anebo sekání dříví dřevorubcem. Zmíněné dialogy obsahují kvalitní dabing, který je u některých postav sice slabší, celkově to však zvedá úroveň nezávislého 2D titulu o kus dál. 

Sons of Valhalla je sice další hrou s vikinským zasazením, ale v kombinaci s hybridním žánrem plné akce jde o vcelku novátorský zážitek. Obojího navíc využívá nadprůměrně, originálně a naprosto zábavně. Někomu může hra svou náplní připadat repetitivní, přesto jsem to tak sám cítil pouze v režimu hordy, ve kterém se mi povedlo ve třetině sestavit neporazitelnou armádu.

Nových jednotek si s dalšími úrovněmi otevřete sice jen pár, ale přesto je stále co dělat a lepší pojetí žánru věžovky si představit ani nedovedu. Jiným může zprvu vadit nemožnost přenášení vylepšení jednotek či budov do dalších úrovní, ale jakmile se seznámíte se hrou a využijete všeho, co vám nabízí, vadit vám to přestane. Tuto jednohubku lze projít za necelých osm hodin a pro ty odvážnější je tu i vyšší obtížnost a režim hordy, ve kterém se bráníte až 75 vlnám nepřátel. 

Pominu-li naprosto skvělý, uspokojující a bohatý soubojový systém, díky němuž se budete často cítit jako velký válečník, bez kterého se vaše vojsko neobejde, překvapí i možnosti jako obsluhování katapultu, beranidla a využívání projektilů šípů, oštěpů a zápalných hrnců s hořlavým dehtem. Pixel artová stylizace boduje nejen v boji, ale na každém kroku.

Škála detailnosti je nastavená tak vysoko, že se dost možná budete rozplývat i nad letem miniaturního motýla nad hladinou vody, rostoucími borůvkami a hřiby pod pařezy stromů, krví pokrytými nepřáteli či vypálenými pevnostmi. Hodnocení na Steamu jsou sice smíšená a hráči často poukazují na špatnou optimalizaci, ale možná i díky rychlosti vývojářů s opravnými patchi jsem se v hlavní kampani setkal pouze s jedním zvláštním zaseknutím animace postavy.

Naopak ve zmíněném režimu hordy mi při útocích nepřátelských vojsk klesly snímky až na dvacet devět snímků a jedna zaseklá nepřátelská jednotka po chvíli zmizela. Zvláštní, naštěstí nijak obtěžující, podobně jako s několika drobnými překlepy v českém překladu.

Jestliže vás titul Sons of Valhalla zaujal už na první pohled, není moc důvodů, proč byste měli nadále váhat, protože jak zjistíte, stránka tohoto vikinga není jen temná a plná pomsty, ale i dobrého srdce se vznešenou myšlenkou, které opravdový muž dokáže porozumět.