Silver Pines je jako Silent Hill potkávající Twin Peaks

Když se řekne survival horor, většina lidí si představí Resident Evil nebo Silent Hill. Silver Pines se ale na jejich odkaz snaží navázat z trochu jiné perspektivy. Místo trojrozměrného světa sází na stylizované 2D zpracování, které kombinuje detektivku, mysteriózní atmosféru Twin Peaks a průzkum ve stylu metroidvanií. V roli soukromého detektiva Reda Walkera přijíždíte do stejnojmenného městečka, abyste vypátrali zmizelého muzikanta Eddieho Velveta. Už od prvních okamžiků je přitom jasné, že tady není něco v pořádku. Obyvatelé se chovají podivně, ulice působí nepřirozeně prázdně a za každým rohem se může skrývat nebezpečí. Na příběhu mě baví především jeho postupné odhalování. Hra vám nevysvětlí proč vlastně Eddieho hledáte a co se to tu přihodilo. Právě díky tomu máte neustále důvod pokračovat a dozvědět se více střípků. Silver Pines se navíc nespoléhá jen na hlasité lekačky. Mnohem důležitější je pocit nejistoty, kdy vlastně nevíte, jestli se máte víc bát toho, co na vás číhá ve tmě, nebo toho, co se snažíte zjistit o samotném městečku.

Jednou z největších předností hry je bezpochyby její vizuální zpracování. Ručně stylizovaná grafika s výraznými konturami a rotoskopickými animacemi postav dává Silver Pines naprosto nezaměnitelnou identitu. Nejde o další nezávislý horor, který se snaží napodobit realistickou grafiku velkých produkcí. Tady se naopak pracuje s výtvarnou stylizací. Ponuré barvy, stíny, opuštěné budovy a kontrasty mezi osvětlenými a temnými místy vytvářejí atmosféru, která mi připomíná staré mysteriózní filmy a seriály. Nejvíc se mi na tomhle přístupu líbí, že prostředí nemusí být přeplněné detaily, aby fungovalo. Stačí několik dobře umístěných objektů, zvláštní animace nebo nepříjemně prázdná místnost a představivost už pracuje sama. Rotoskopické animace dodávají postavám realistický pohyb, který v kontrastu s prostředím působí trochu nezvykle a ještě víc podtrhuje komiksový styl hry. Je to vlastně trochu jako sledovat interaktivní hororový komiks, ve kterém se postupně ztrácí hranice mezi realitou a noční můrou. Podobně důležitá je i zvuková stránka. Vzdálené zvuky, vrzání, projevy nepřátel a hudba, která se nesnaží neustále upozorňovat na každou hrozbu, společně vytvářejí napětí i v okamžicích, kdy se zdánlivě nic neděje. Soundtrack podtrhuje noirovou atmosféru a dobře doplňuje vizuální styl. Právě kombinace obrazu a zvuku je jedním z důvodů, proč Silver Pines dokáže působit znepokojivě, aniž by tvůrci museli každou chvíli vytahovat nějakou lacinou lekačku.

Samotné městečko je navržené jako propojený svět, ve kterém se postupně dostáváte na další místa a odemykáte nové cesty. Na začátku navštívíte například Miner Diner, motel Crimson Bear a obchod Rodney's General Store. Později se podíváte do městských ulic, opuštěných budov, kina, kanalizace, policejní stanice nebo obytných komplexů. Významnou roli hraje také oblast Church Hill a cesta směrem k hoře Mt. Siah Kopa. Každá z těchto lokací přispívá k pocitu, že Silver Pines není jen soubor náhodně poskládaných obrazovek.

Nejvíc mě na podobném designu baví lokace, které vypadají na první pohled obyčejně, ale postupně v nich objevujete další detaily a souvislosti. O něco méně zábavné mi přišlo opakované procházení již známých míst, když získáte nový předmět nebo schopnost a potřebujete se vrátit k dříve nepřístupné překážce. Tohle je běžná součást metroidvanií, ale ne každý návrat je automaticky zábavný. Když díky němu objevíte novou místnost, důležitou stopu nebo další část příběhu, máte z průzkumu skvělý pocit. Pokud ale jen několikrát přeběhnete stejnou trasu, tempo trochu drhne. 

Velmi užitečným pomocníkem je mapa, která usnadňuje orientaci a dovoluje označit si zajímavá místa. To mi přišlo nápomocné a přehledné. Prostředí navíc občas překvapí tím, že některé zdánlivě obyčejné překážky nejsou jen dekorací, ale dají se rozbít nebo s nimi lze interagovat. Vyplatí se také pečlivě sledovat okolí a všímat si míst, kam se dá vyskočit nebo odkud lze pokračovat jinou cestou. Právě tam se totiž mohou ukrývat nenápadné odbočky, tajné prostory nebo užitečné předměty, které při rychlém proběhnutí lokace snadno minete.

Velkou pochvalu si zaslouží také hádanky, protože právě tady Silver Pines ukazuje, že obtížnost nemusí automaticky znamenat frustraci. Hlavolamy jsou propracované, vyžadují pozornost a přemýšlení, ale jejich řešení se dá většinou odvodit selským rozumem. Musíte si všímat detailů, číst nalezené dokumenty, spojovat informace a přemýšlet nad tím, jak spolu jednotlivé předměty souvisejí. Vývojáři vám řešení nevnucují přímo před oči, ale zároveň po vás nechtějí, abyste hádali náhodné kombinace nebo zkoušeli každou věc na všechno, co v okolí najdete. Když konečně pochopíte, co máte udělat, dostaví se příjemný pocit zadostiučinění. Ne proto, že jste po dvaceti minutách náhodou trefili správnou možnost, ale protože vám jednotlivé indicie konečně zapadly do sebe. Přesně takhle si představuji dobré hádanky v survival hororu. Mají vás na chvíli zastavit, přimět vás přemýšlet a odměnit vás za pozornost, nikoliv vás trestat za to, že nedokážete uhodnout, co měl vývojář na mysli. Díky tomu fungují přirozeně jako součást průzkumu a nejsou pouze výplní mezi jednotlivými souboji.

Souboje jsou ovšem trochu jiná kapitola. Silver Pines se drží klasických pravidel survival hororu, takže zásoby nejsou nekonečné a každé střetnutí nemusí být automaticky nejlepším řešením. K dispozici máte střelné i kontaktní zbraně a jejich použití ovlivňuje hospodaření se zdroji a stav vybavení. Střelivo je potřeba šetřit a kontaktní zbraně se mohou opotřebovat, takže ani zdánlivě jednoduchý souboj nemusí dopadnout podle vašich představ. Samotné opravování nebo nabíjení navíc není jen otázkou stisknutí tlačítka. Hra ho zpestřuje krátkou minihrou, ve které musíte správně načasovat zásah do vyznačené části ukazatele. Je také dobré zvážit, zda se do každého nepřítele skutečně pustíte, nebo zda bude lepší pokusit se mu vyhnout. Léčení během boje navíc může být nepohodlné a při střetu s odolnějšími protivníky se nedostatek zásob projeví ještě výrazněji. Přitom právě souboje s nepřáteli by měly být zdrojem napětí, nikoliv zbytečného rozčilování.

Naštěstí hra nabízí čtyři obtížnosti: Relaxed, Tense, Survival Horror a Nightmare. Nejnižší režim Relaxed je určený především pro ty, kteří chtějí věnovat pozornost příběhu a průzkumu, zatímco Tense nabízí o něco vyváženější kompromis. Mnou zvolený režim Survival Horror představuje zamýšlený zážitek vývojářů a Nightmare přitvrzuje střety a omezuje dostupné zdroje. Zajímavým prvkem je také systém mincí, které během průzkumu sbíráte a následně se rozhodujete, jak s nimi naložíte. Můžete je utratit za uložení hry, nebo si za ně raději pořídit zbraň či lékárničku. Jde o zajímavou možnost volby, protože vás nutí přemýšlet, co se vám v danou chvíli vyplatí nejvíc. Investovat do jistoty, že o svůj postup nepřijdete, nebo dát přednost vybavení, které vám může pomoci přežít další střetnutí?

Co se týče délky, Silver Pines není žádná krátká hororová jednohubka na jeden večer. Hru se mi podařilo dokončit za 14 hodin, ale docela dost času jsem strávil hledáním skrytých cest a sbíráním předmětů. Hra nabízí tři různé konce, takže pokud vás její svět chytne, máte důvod se do něj vrátit. Skutečná délka samozřejmě závisí na tom, jak rychle vyřešíte hádanky, kolik času věnujete průzkumu a zda budete muset opakovaně hledat správnou cestu. Rozsah kolem dvanácti až patnácti hodin mi pro podobný typ hry připadá rozumný. Je dostatečně dlouhý na to, aby se stihla vybudovat atmosféra a příběh měl prostor pro postupné odhalování tajemství, ale zároveň nemusí natahovat herní dobu desítkami vedlejších aktivit. Silver Pines tak může oslovit i hráče, kteří mají raději soustředěná příběhová dobrodružství než obrovské otevřené světy plné úkolů, které člověk plní jen proto, aby měl na mapě všechno odškrtnuté.