Obecně nekupuji hry v den vydání, ale radši si počkám na podrobnější recenze (nebo rovnou slevu). Když ale vydává svůj nový velký titul From Software a žádná review kopie není na obzoru, je jasné, že se moje peněženka setká s lordem Gabenem hned v den vydání. Teď se tedy podíváme na to, jestli moje slepá důvěra stála za to. Sekiro: Shadows Die Twice vás zavede do fantasy verze období sengoku, kde máte jako shinobi s přezdívkou “Vlk” za úkol  chránit mladého lorda. To se zvrtne hned na začátku, kdy přijdete nejen o svého chráněnce, ale i o svou levou ruku. Vlk se tak vydává za jeho záchranou.

Jak to tedy je s tou obtížností?

První věc co vás bude zajímat je určitě - je to ta nejtěžší hra co kdy tohle studio stvořilo?Na to existují dvě odpovědi - možná, a rozhodně ne.

Rozhodně ne, protože - zaprvé - celá hra je offline, takže ji můžete pauznout! Zadruhé - Sekiro vám toho na poměry From Software hodně vysvětlí. Už tak nebudete objevovat záhadné mechaniky o kterých jste neměli ponětí. Nemusíte luštit význam předmětů jen za pomoci internetu. Mnohem častěji vás taky odposlech rozhovorů a dialogy nasměrují, nebo vám poradí co a jak. Sekiro je díky tomu zdaleka nejpřístupnější titul studia. Dost mechanik je na vás taky mírnějších. Například Homeward Idol který vás přenese k poslednímu záchytnému bodu je nyní neomezený a nic vás nestojí. Útěk ze zapeklité situace je tak možný skoro kdykoliv a nemusíte se strachovat: “Jak se proboha dostanu zpátky k bonfiru?!”. Dokonce je vám taky k dispozici trénink za pomoci nesmrtelného válečníka, který takhle může své prokletí zužitkovat. Pokud vám tak dělá problém nějaká technika, nebo se jen chcete procvičit, máte možnost zaměřit se na konkrétní aspekt soubojového systému.

A když jsme u soubojového systému, tak se dostaneme k tomu "možná". Hned u prvního souboje si všimnete, že tohle opravdu není Dark Souls 4. Sekiro se vydal na cestu směrem Bloodborne, ale došel mnohem dál a po cestě potkal sérii Tenchu. Jo a během své cesty taky ztratil všechny RPG prvky a omezenou výdrž. Zapomeňte tak na pyromancery a rytíře, na kopí, greatswordy a kosy. Tady jste shinobi a u pasu máte katanu. Tohle může hodně fanouškům předchozích sérií vadit, protože takhle prostě nehrají. Nadruhou stranu se ale díky konkrétnímu zaměření mohl soubojový systém výrazně prohloubit.V praxi to znamená opravdu rychlé souboje, které otestují vaše reflexy. Největší změnou v mechanikách je posture, kterou si budete muset pečlivě hlídat. Jako mechanika je ve většině případů důležitější než zdraví. Když na nepřítele útočíte a on se kryje, zdraví mu neuberete, ale posture poškozujete. To stejné ale platí naopak. Nemůžete se jen krýt, ale útoky je třeba odrážet. A to stejně jako v Dark Souls vyžaduje dobré načasování. Jakmile posture metr zcela naplníte, můžete zasadit smrtící úder. Nižší zdraví pak limituje regeneraci posture. Odrážení po sobě jdoucích útoků v rychlejším tempu je tak jádro soubojového systému. V tomhle aspektu může Sekiro připomínat až rytmickou hru. Nojo, japonci…

Čtěte ve svých protivnících

A teď ještě přidáme útoky které nejde krýt. To že útok nejde vykrýt vám hra ukáže velkým červeným kanji. Například bodnutí. To jde jen odrazit, nebo můžete nepříteli zbraň připnout, což je velmi silný protiútok, ale musíte si všimnout na co se nepřítel chystá. Rozhodně se ale vyplatí ho naučit, protože je kritickou součástí soubojů a dost vám to vaši cestu ulehčí. Podobně podseknutí, které musíte přeskočit. Chycení pak musíte uhnout.

Ano, uhnutí jsem teď zmínil poprvé, protože tady rozhodně není spamování úhybu optimální řešení. Právě naopak se většinou chce držet co nejblíž nepříteli a být agresivnější. To znamení pozor totiž neznamená “Pozor uhni!”, ale “Dávej pozor, co nepřítel dělá, abys proti tomu mohl účinně zakročit”. I když mě tedy vidíte na spoustě záběrů uhýbat - neberte si ze mě příklad. Veteráni Souls série se prostě budou muset odnaučit nějakou tu svalovou paměť… (nebo si lehce modifikovat ovladač). Pokud je ale pro vás ale odrážení útoků samozřejmostí, tenhle systém vám sedne. No a pokud vám odrážení v Souls nikdy nešlo - Vítejte ve svém osobním pekle.

A to to jsem ještě nezmínil prostetickou ruku se sekundárními zbraněmi. Ty soubojový systém také značně prohlubují. Každá z těchto sekundárních zbraní má specifické využití a vyplatí se je střídat a využít je podle slabin různých nepřátel. To je obzvlášť kritické u některých bossů.

A bossů si tu užijete. Respektive - minibossů. Tenhle soubojový systém totiž funguje nejlépe jeden na jednoho a proto Sekiro na své cestě potká celkem dost minibossů. Jenže ti minibossové kolem sebe často mají i jiné nepřátele. Docílit tak stavu jeden na jednoho je na vás a nejlepší způsob, jak toho docílit je stealth. Vyplatí se situaci obhlédnout, eliminovat co nejvíce nepřátel a do přímého souboje se pustit až když je to nutné. Navíc můžete zasadit smrtelný úder ze stealthu i minibossovi, a dost si tak ulehčit souboj s ním. Jako miniboss je přežije většinou dva, takže si tím souboj s ním zkrátíte na polovinu. A to se vyplatí. Rozhodně si tedy neberte příklad z tohohle hrdiny… Navíc vás některé lokace přímo vybízejí ke stealth postupu. 

  V zápalu do toho plížení by vás mohlo napadnou prstě se kolem takového minibosse proplížit. To ale není úplně ideální strategie, protože zabíjením minibossů si zvyšujete maximální zdraví a posture. Za hlavní bosse pak dostanete zvýšení útočné síly. Ano, slyšíte správně: Sekiro není RPG, takže už nemůžete nafarmit souly, nechutně se přelevlovat a hrát takový pseudo easy-mode… (vy víte kdo jste). Jasně, můžete nafarmit zkušenosti na schopnosti, peníze na předměty a materiály na vylepšení sekundárních zbraní. To určitě pomůže, ale hlavní atributy si zvedáte jen pomocí bossů.

Smrt nemusí být definitivní

Oproti Dark Souls, nebo Bloodborne máte ale jednu obrovskou výhodu. Jak už titul napovídá - vaše smrt není nutně konec. Tady totiž můžete umřít dvakrát. Technicky s dalšími schopnostmi a předměty až čtyřikrát! Tahle mechanika tak přidává určitou toleranci chyb a dá vám moment na oddechnutí během hektického souboje a utření si potu z ovladače. Pokud se nejedná o bosse, můžete dokonce využít vaši smrt takticky potom, co se k vaší mrtvole nepřátelé otočí zády. Tahle mechanika více úmrtí se ale lehce promítla i do bossů, protože Sekiro má celkem hodně momentů stylu “Jo ty si myslíš, žes mě zabil? Nope! Tady je moje druhá fáze!” Pokud jsou pro vás druhé fáze moc a zaseknete se, nemusíte se z toho hned hroutit, protože svět je velký a není úplně lineární. Můžete se zkusit vydat jinudy, kde nasbíráte potřebná vylepšení a zkušenosti. A že je kudy se vydat. Rozloha světa je srovnatelná s Bloodborne nebo Dark Souls 3 a lokace jsou dost rozmanité s mnohem širší barevnou paletou, než předchozí temnější tituly, což je velmi příjemná změna. Ať už je to dramatické hořící sídlo, nebo buddhistický chrám v horách - vše je vizuálně působivé a přímo na vás dýchá atmosféru japonska období sengoku. Ale nevyhnuli jsme se jedovaté bažině... Vizuální styl ale není jediné zlepšení světa. 

S vertikalitou se tu totiž pracuje úplně jinak, než jsme byli zvyklí. Máte mnohem větší svobodu pohybu. Nejen, že můžete volně skákat a šplhat na římsy, ale máte i hák, který posouvá vaši mobilitu na úplně jinou úroveň a dokonce taky můžete plavat a později se i potápět. Těmto změnám se tak musel přizpůsobit i level design, který si může dovolit mnohem kreativnější cesty a skrýše. Do karet si taky hraje se stealthem, jehož možnosti jsou na vašem volném pohybu závislé. Pocitově je tak váš pohyb jeden z nejodlišnějších prvků od Soulsborne her a z velké části přispívá ke specifickému pocitu z hratelnosti Sekira.Většina ostatních prvků je pak velmi analogická tomu, co byste od From Software čekali. Sošky jsou bonfiry, tykev s léčivou vodou je estuska a podobně a hra začíná tím, že sedíte ve vězení a nekdo vám hodí předmět dírou ve stropě. Bohužel si Sekiro přebírá i ty méně oblíbené věci co byste čekali jako recyklace bossů, nebo občas problematická kamera, která umí být v titulu s takto náročným soubojovým systémem frustrující.

Utrpení, které si chcete vyzkoušet

S tím vším je Sekiro: Shadows Die Twice titul, který mechanicky značně pokročil od předchozích sérií, ale přesto si zachovává charakteristický nádech kterým je studio známé. Změny v mechanikách určitě nesednou všem fanouškům Dark Souls nebo Bloodborne. Nadruhou stranu je Sekiro mnohem přístupnější pro nováčky díky jasnějšímu vysvětlení mechanik, tutoriálu, pozvolném odemykání schopností a přímočařejšímu vyprávění příběhu z pohledu konkrétní postavy. I přes tyto přívětivé změny ale nijak neustupuje v obtížnosti, která se stále krutá, ale (většinou) férová a neskutečně odměňující.Pokud tedy hledáte Dark Souls 4 nebo Bloodborne 2, hledejte dál. Pokud ale hledáte skvělou akční hru s hlubokým soubojovým systémem, krásným atmosférickým světem a zajímavým příběhem zasazeným v fantasy verze období sengoku - tak je naše doporučení jasných 9/10.