Horizon: Burning Shores je skvělý epilog druhého dílu, ale horší celistvý zážitek

Neexistuje příliš mnoho videoher, jejichž rozšíření bych měla touhu si zahrát. Buď pro mě rozšíření představuje změť toho, co vývojáři do hry zapomněli přidat, nebo přináší nepodstatné drobnosti, které mi příběh ani zážitek nijak zásadně neovlivní. Existují ovšem výjimky, které nesplňují ani jeden z těchto předpokladů, a rozšíření pro Horizon Forbidden West s názvem Burning Shores je jednou z nich.

Expanze mi nabídla zcela nové vypravování, představila mi nové herní mechaniky a zavedlo mě do toho nejhezčího prostředí, které může celá série nabídnout. A i přesto jsem po dohrání s něčím nebyla spokojená. Burning Shores totiž působí jako skvělý epilog druhého dílu, ale i jako horší celistvý zážitek.

Horizon Forbidden West: Burning Shores je první rozšíření druhého dílu, ve kterém budete společně s Aloy odkrývat další střípek celistvého vypravování. K příběhu vám stačí vědět, že celá situace okolo podivných Zenithů nebyla úplně dořešena a existuje ještě jeden článek skrývající se v tamním Los Angeles. Samotný příběh funguje jednoduše skvěle a mohli bychom jej přirovnat ke kratší povídce, která funguje sama o sobě, ale současně zvládá dokreslovat závěrečné události Forbidden West. Skalním fanouškům tak příběh nejenom rozšíří kontext oblíbeného sci-fi světa a připraví je na třetí díl, ale také prohloubí náturu nově představených Quenů a Zenithů.

Zcela pochopitelně se tak potkáme i s novými postavami, a to na kladné i záporné straně. Jednou z nich je také Seika, tvrdohlavá bojovnice z rodu Quenů, která je archetypem více méně celá Aloy. A tady narážíme na první problém. Nechci nikterak kritizovat, v jaký vztah může souznění mezi Aloy a Seikou vyústit. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že celé budování vztahu mezi oběma postavami bylo zjevně urychleno. Neberte mě špatně, osobně jsem si postavu velice oblíbila a myslím, že ve vypravování má své právoplatné místo. Jde mi spíš o konverzace, které mnohdy nepůsobily přirozeně, ale uměle. Chápu, postavy i jejich mluva se mohou měnit. Ale přála bych si, aby Seika dostala buď více prostoru a rozšíření se o pár hodin protáhlo, nebo naopak méně a příběh se více soustředil na to, co Los Angeles skrývá ve svých útrobách. To je totiž zlatý důl celého rozšíření.

Jestli něco série umí perfektně, pak je to rekonstrukce známých měst a lokací. I pod zelení a vodní hladinou poznáte, jaké město na souostroví stávalo a nepotřebujete k tomu ani majestátní hollywoodský nápis. Vývojáři odvedli precizní práci a kromě Capitol Records Tower, Santa Monica Pier nebo Griffith Observatory si všimnete potopeného letiště i pozůstatků silnic. A to i přes tektonickou činnost, která z lokace dělá nebezpečnou, ale vizuálně krásnou podívanou. Tohle prostředí je jednoduše to nejhezčí, které vám série může nabídnout, a prozkoumávat ho je čirá radost.

Naštěstí k tomu máte více než jednu příležitost. Kromě hlavních misí totiž rozšíření skrývá i vedlejší úkoly, nové sběratelské předměty nebo sírotřpyt, což je surovina, za kterou si můžete zakoupit či vylepšit speciální zbroj i nové quenské zbraně. Od loveckých luků po lanostříly, rozšíření vám odemkne řadu legendárních zbraní, které si pořídíte výhradně za sírotřpyt či pozůstatky ze strojů nacházejících se na území Burning Shores. Zejména oceníte přídavek v podobě zenethské zbraně, o které se dá říct, že je jednoduše skvělá a no... hodně OP. To je ale jedině dobře, budete ji totiž potřebovat.

Po vzoru rozšíření prvního dílu s názvem Frozen Wilds i Burning Shores přichází se zcela novými nepřáteli a nasazuje úroveň o stupínek výš. Waterwing, který připomíná ptakoještěra, je neskutečně mrštný jak na souši, tak ve vzduchu i ve vodě; Bilegut vám dokáže ublížit na blízko a svou chrlící kyselinou i na dálku a například Stingspawni nejsou vyloženě nebezpeční, ale spíše otravní a souboj vám dokáží o dost znepříjemnit. V každém případě si ale souboj s nimi budete užívat, a ačkoli to bude dřina, budete muset přicházet s novými řešeními, jak stroje pokořit.

K tomu využijete řadu hratelných prvků, které znáte z původní hry. V mnoha ohledech tak nepřijdete o to, co moc dobře znáte. Rozšíření vám umožní ty stejné praktiky využít na nových nepřátelích a v novém prostředí. Přesto se můžete těšit i na praktiky nové, které najdete ukryté například ve stromech dovedností. Každý strom byl obohacen o jednu chrabrost a zejména dvě dovednosti, které – věřte mi – budete během hraní využívat neustále.

Najdete tu například štít, který můžete položit kamkoli před sebe. Jste-li daleko od strojů, můžete využít svůj hák, abyste se k nim přichytili, a jste-li ve vzduchu, rovnou se i odrazili. Nikdy jste nepoznali krásu kouřových bomb? Tak možná jim dáte šanci, když vám rovnou propůjčí zdraví. Strom dovedností v tomto ohledu skutečně rozkvetl a dovednosti dodávají předmětům i schopnostem, které znáte z původní hry, mnohem hlubší smysl a hrát s nimi je taky mnohem větší zábava. Oceníte je tak, ať už hrajete rozšíření, nebo doděláváte úkoly z původní hry. A tady se dostáváme k druhému kamenu úrazu.

Zatímco dovednosti využijete hojně, ať jste kdekoli, jsou tu věci, které se použitelně pouze tváří. Například člun. Ten představuje krásný a vzhledem k nátuře Quenů i logický detail, který při průzkumu okolí dozajista oceníte a užijete si jej, přestože pravděpodobně využijete rychlejší způsoby dopravy. Zrovna tak gejzíry, které zde figurují jako součást environmentálních hádanek, ale ve hře na ně narazíte velmi zřídka. A v neposlední řadě je tu Waterwing, ptakoještěr, který vám umožní nejen plachtit v oblacích, ale i ponořit se do hlubokých vod. Jenomže nakonec zjistíte, že potápění na hřbetu Waterwinga je jedna malá minihra a tím to hasne. Létat s ním můžete i volně, potápět se zrovna tak, ale ve finále tuhle krásnou možnost ani nebudete mít motivaci zužitkovat.

Tím, že se hra odehrává po samotném konci druhého dílu, škodí sama sobě. Všechny dovednosti a nově představené mechaniky totiž už horko těžko využijete při prozkoumávání původní hry. Spíš je představí, nechá být a očekává, že se k nim sami vrátíte. Samozřejmě i po dohrání si můžete dodělávat vedlejší úkoly a pochůzky, ale dle mého názoru to není správné ospravedlnění toho, proč s nimi rozšíření nepracuje více a proč by mechaniky nemohlo využít lépe.

Ačkoli to může znít, že rozšíření Burning Shores udělalo hodně kroků vedle, není tomu tak. Tohle je spíše má osobní frustrace, jelikož v nových mechanismech, kterých rozšíření přínáší dost, vidím potenciál, který zůstal nevyužit, a to je škoda. V každém dalším ohledu představuje Burning Shores spanilou jízdu, jež po straně zážitku funguje jako každé další dobrodružství v tomhle majestátním světě. Nové postavy jsou samy o sobě skvělé, nepřátele mají dostatečnou motivaci jít proti vám a lokace vám budou vyrážet dech. To všechno dostanete zabalené v nádherné grafice, které odpustíte i nějaký ten malý glitch či doskakování textur, a v pozadí si budete užívat unikátní melodie.

Horizon Forbidden West: Burning Shores je tak v každém ohledu povinnou součástí celého vypravování, které by neměl vynechat kdokoliv, kdo už vyhlíží třetí díl. A věřte, že po dohrání tohoto rozšíření po něm budete toužit ještě mnohem víc.