Resident Evil Requiem se řadí k tomu nejlepšímu, co může série nabídnout

Zlatý věk série Resident Evil, zdá se, nemá konce. Bude tomu téměř 10 let, co zmrtvýchvstání v podobě sedmého dílu postavilo sérii zpět na nohy. 10 let, které doprovázela řada úctyhodných remaků a s nyní vycházejícím Requiem rovněž i třetí, zcela nový titul. Do čela jeho vývoje se navíc vrací Koshi Nakanishi, režisér právě sedmého dílu, který je dodnes považován za ten nejděsivější. Už jen tohle by vám mělo napovědět, že se Resident Evil Requiem nedrží zkrátka a že je to fakt nářez. Nebo poděs. Záleží, za koho zrovna hrajete.

Vyprávění hry totiž ukazuje příběh z dvou odlišných perspektiv. V roce 2026 se Grace Ashcroft, analytička FBI, vydává do wrenwoodského hotelu, kde se našla další z mrtvol, které záhadně spojuje jedna okolnost. Rovněž jde o místo, kde byla před několika lety zavražděna její matka. Ve stejnou chvíli vyšetřuje tyhle podivné vraždy po vlastní ose i veterán série Leon S. Kennedy, a to pod záštitou protibioteroristické organizace DSO.

I když bych hrozně rád řekl víc, nemůžu vás o objevování příběhu jakkoliv ochudit. Kvalita cut-scén je nepřekvapivě nejlepší z celé série a hře navzdory typickým residentevilovským událostem hodně dopomáhá, že mnohdy působí přízemně, dává si častokrát na čas a prostě se nebojí zpomalit. A to i v pozdějších částech, které zpravidla bývají to nejzběsilejší a nejfantasmagoričtější, co jednotlivé díly nabízí. Právě tomu neuvěřitelně pomáhá, že v průběhu hry hrajeme střídavě za dvě diametrálně odlišné postavy.

Grace je zvyklá sedět u počítače, ne se potýkat s viry a mutacemi tváří v tvář. Je věčně vystresovaná, poněkud nemotorná a s každým krokem se jeví, že to s ní sekne. Oproti tomu Leon na nic takového čas nemá. Je stoický a neoblomný, ale naštěstí si zachovává svůj hláškující šarm. V každém případě není problém si obě postavy zamilovat. U Leona to asi nikoho nepřekvapí, přece jen... Je to Leon. U Grace to sice trochu překvapivé být může – nová jména v sérii nebyla v posledních letech zrovna kdovíjaký hit – ale aniž bych zacházel do detailů, své místo v příběhu si najde.

Části za Leona si můžete představit více jako třetí, čtvrtý, pátý, možná dokonce i šestý díl. Je to veterán; zkušený profík a chodící zbraňový arzenál, který všemu, co jen vzdáleně přičichlo k nějakému viru, dá dvě mezi oči a pro jistotu i pořádnej kopanec s otočkou. Přibližně polovinu herní doby tak můžete zastřelit vše, co se hne, a užívat si krvavou spoušť. Naproti tomu Grace zastupuje zbytek série – první, druhý, sedmý a osmý díl. Jde o výrazně pomalejší sekce, které staví více na průzkumu s notnou dávkou stealthu a vyhýbání se nepřátelům. Nábojů je věčný nedostatek a budete se muset na každém rohu kvůli strachu z neznáma nutit k dalšímu postupu za nepřátelské linie. Tyhle sekce naopak staví na klasických hádankách a dalších aspektech, které můžeme ze série Resident Evil moc dobře znát.

Jak se tyhle dva odlišné herní styly různě kombinují a přepínají, dává dohromady výborný zážitek se skvěle vyváženým tempem, což je pro sérii přece jen nezvyklé. Místo toho, aby hra gradovala a z původně bezbranné postavy se na konci stal naprostý Terminátor, tak od začátku do konce je Leon prostě Leon a Grace je Grace. Ve výsledku mě mrzí akorát fakt, že i přes mnohé fakt zajímavé a pro širší příběh universa Resident Evil silné momenty jsou tu i části, které si hrají na něco víc, než co ve skutečnosti jsou. Prostě to působí, že už ani vývojáři sami neví, kam natřikrát zamotaný lore dál táhnout. Příkladem budiž některé postavy či překvapivě malé množství skutečně zajímavých či pamětihodných boss fightů, které tentokrát, více než kdy jindy, působí především jako výplň. Hra tak častokrát osciluje mezi naprosto klíčovým dílem pro celé příběhové pozadí série… a dílem, který má co dělat, aby se nedal označit za pouhý spin-off. Což je překvapující vzhledem k herní době, která se pohybuje okolo 13 hodin, budete-li se snažit o pečlivý průzkum.

Tak či onak, jak už to bývá, prim tu stejně hraje hratelnost. A ta je ve všech ohledech typickým Resident Evilem. Budete hledat klíčové předměty pro postup dál, řešit věčně zaplněný inventář a co si vzít s sebou; zvažovat, jestli se nepřátelům vyhnout nebo se jimi prostřílet; z nalezených materiálů tvořit náboje nebo další předměty; a plnit hádanky, u nichž se budete na konci spíše jen ptát „proč to někdo vymyslel a zkonstruoval?“

Hra se sice snaží přijít s pár novými mechanikami, ale ve výsledku je to spíše nová podoba těch již známých. Třeba za Grace budete mít možnost sbírat krev, která slouží ke craftování předmětů. Takže místo toho, abyste kombinovali dva předměty k vytvoření nějakého nového, kombinujete jeden předmět s krví. Asi sami chápete, že to ve finále hratelnost moc nemění.

Tu měl spíše potenciál ozvláštnit zajímavý virus, který v infikovaných zachovává část jejich původních myšlenek a charakteristik. Uklízečka má nutkání uklízet dál, kuchař potřebuje kuchtit. Tu a tam to znamená, že se s různými infikovanými dá vypořádat trošku odlišnými způsoby. Nebo se alespoň chovají jinak, než byste od běžných zombíků čekali. Ale celé to působí spíše jako experiment, který je ve hře jen na relativně malou část, a kterého by bylo potřeba několikanásobně více, aby skutečně něco změnil k lepšímu. Primárně kvůli těmto aspektům, a pár dalším, do kterých nechci zabíhat, působí na několika místech Resident Evil Requiem mírně nedotaženě. Jak kdyby si vývojáři sami nebyli jistí, že co dělají, je dobrý nápad a pro jistotu to nechtěli přehnat. A tak se drželi zbytečně moc při zemi a v bezpečných kolejích. Tudíž se z toho stal spíše takový gimmick, který tam je… ale kdyby nebyl, tak se toho asi moc nestane.

Jádro hry tedy zůstává klasickým Resident Evilem, jak ho známe a milujeme. Na tom se nic nemění. Revoluce se tedy nekoná, „jen“ máme další naprosto nabušený, úžasný díl. A nemění se nic ani na tom, že jde opět o audiovizuální slast. Proprietární RE Engine září na plné čáře. Pronikavou tmu prosvětluje úžasné nasvícení a realistická práce s materiály. Nechybí komplexní modely, nádherná prostředí i skvělé animace. Některé výhledy, i zdánlivě bezvýznamné, dokážou vyrazit dech. Titul navíc jede v případě PlayStationu 5, na kterém jsme hru recenzovali, v uzamčených 60 snímcích za sekundu a upscalovaném 4K. Jen výjimečně se snímky propadnou, přičemž PlayStation 5 Pro se pyšní i podporou ray-tracingu.

Další částí, kde ovšem Resident Evil Requiem naprosto boduje, je audio. Akustika, dunivé chození, skřeky, pronikavé hlasy, hlasité výstřely a takové to děsně nepříjemné „tlumené ticho“, když jste někde ve tmě a sami… Naprosto perfektní. A perfektní práci odvedli i všichni herci. Leona si opět zahrál Nick Apostolides, který úžasně vyobrazuje mnohem staršího a zkušenějšího hrdinu, zatímco Grace hraje Angela Sant'Albano, jež obdobně výborně ztvárňuje nezkušenou analytičku, která je jako ryba na suchu. I další herci obstáli skvěle, byť ne vždy měli dostatek prostoru, aby skutečně zazářili.

Zvukové stránce v neposlední řadě dopomáhá i hudba. Ta je v případě Leona mnohem akčnější a nabízí spíše takové elektronické aspekty, které více prohlubují tu fantazii na způsob „nejsem tu zamčený s váma, vy jste tu zamčení se mnou“. V případě Grace pak hudba naopak většinou chybí nebo když už je, jde spíše o takové temnější, táhlé tóny. Ty nejsou sice nijak pamětihodné, ale slouží hlavně aby sekundovaly atmosféře. A to splňují na jedničku. Hlavně když si můžete zvolit, jestli budete hru hrát z pohledu třetí osoby, nebo z pohledu první. Titul sám zprvu nastaví, že za Grace budete hrát z pohledu první a za Leona z pohledu třetí – a tohle rozhodnutí jen chválím. I když je to ve finále na vás.

Abych to celé shrnul, Resident Evil Requiem fanoušky série asi nijak nepřekvapí tím, jak skvělý je. Rovněž ale nepřekvapí ani tím, že by přinášel něco převratného. Je to ve všech ohledech bravurně vytvořené pokračování, které je od začátku až do samého konce konstantně zábavnější než spousta jeho předchůdců. Přesto je ale škoda, že podobně jako tehdy sedmý díl přišel se změnou kamery i zasazením nebo osmý díl Village přispěl více gotickými prvky se tenhle nesnaží od zbytku série také trochu více odlišit. Na druhou stranu, výsledkem je stále skvělá hra a hlavně Resident Evil v takové podobě, jakou jsme všichni žádali. Jinými slovy, je to jednoduše další trefa do černého.