Redfall aneb když vám krev nebudou sát jen upíři

Přiznám se vám na rovinu. Kdybych měl v dnešní době označit jedno jediné studio, kterému bych až do konce světa bezmezně důvěřoval, šlo by o původně francouzské Arkane Studios. Stačí se podívat na jejich projekty – Dishonored, Prey, Dark Messiah of Might and Magic nebo Deathloop. Všechno skvělé immersive sim hry, které se dnes na můj vkus tvoří až moc málo. Jak už to tak ale bývá, i mistr tesař se někdy utne. A ten moment, kdy jsem se musel u Arkane poprvé spálit, chtě nechtě nadešel. A to s právě recenzovanou upírskou příběhovou střílečkou Redfall.

Kdybych měl jednoduše shrnout moje pocity z této hry, zvolil bych slovo obyčejná. A to je upřímně to poslední, co bych čekal, že u projektu od Arkane řeknu. O to více, když se podíváme na samotnou premisu. Coby jeden z přeživších se ocitáte v ostrovním městečku Redfall, které se dostalo kvůli několika sykofantům a nákaze pod nadvládu upírů. Protože je útěk nemožný, jediné, co vám zbývá, je trochu se oklepat a vyrazit proti těm, kdo mají všechen ten bordel, mrtvé lidi, vznik kultů a zastínění Slunce na svědomí. Opět, nápad je vlastně dobrý. Ale dost nevyužitý. A to jak po stránce příběhu, tak především hratelnosti.

Jak bylo řečeno, ujmete se role jednoho z několika přeživších. Konkrétně máte na výběr čtyři postavy – Jacoba, Laylu, Devindera a Remi. Každá z těchto postav má nejen svou osobnost, ale hlavně dovednosti, na kterých si Redfall a vlastně Arkane Studios jako takové zčásti zakládá. Celý titul navíc můžete projít nejen sami, ale i v kooperaci až ve čtyřech hráčích. Jednoduše se tak můžete stát lovcem upírů na vlastní pěst nebo si s kamarády vzít různé postavy a svoje schopnosti kombinovat. Takový Jacob má možnost skenovat své prostředí pomocí havrana nebo se zneviditelnit. Layla ovládá telekinezi a umí například vytvořit výtah fungující jako trampolína, zatímco třeba Devinder se umí teleportovat a šokovat nepřátele.

V tomhle mají v Arkanu zkušenosti a do této chvíle funguje hra vcelku obstojně. Pokud si tedy odmyslíme ten absurdní fakt, že hra postrádá drop-in/drop-out funkce, takže kooperaci lze započít jenom v menu, přičemž se postup v aktivitách a misích připočítává pouze zakládajícímu hráči. Postavy jsou nicméně celkem zábavné a mají poměrně příjemné nebo alespoň ucházející osobnosti. A jednotlivé schopnosti zabaví, ačkoliv nejsou kdoví jak originální. S přibývajícími levely si je navíc budete moci vylepšovat o nové možnosti nebo zkrátka lepší verze. Jenže tam podle mého ta funkčnost definitivně končí. Ruku v ruce s dovednostmi jdou totiž i zbraně a systém výbavy. Všude ve světě budete moci najít poněkud typický repertoár zbraňových typů - pistole nebo revolver, brokovnice, útočné pušky nebo třeba sniperky. Stejně tak jako pár specialitek, jmenovitě například signální pistoli nebo vrhač ostrých předmětů, potažmo kůlů. Každá z těchto zbraní přitom disponuje svými statistikami a také vzácností, která určuje dodatečná vylepšení. Zde ale přichází první kámen úrazu. Celý tento systém prostě nefunguje. Na férovku. Působí nudně, a co hůř – prvoplánově.

Vzácné zbraně, i ty legendární, budete nacházet až podivně často a stejně víte, že po každém navýšení úrovně postavy budete muset zbraň změnit, abyste našli něco silnějšího. Ve finále tu totiž o tu vzácnost vůbec nejde. Důležitá je úroveň zbraně, která se rovná úrovni vaší postavy v momentě, kdy jste ji našli. Tudíž víte, že nějaká legendární zbraň, která má level nižší než úplně obyčejná zbraň, je zkrátka horší. A to i navzdory tomu, že ta legendární zbraň může mít nějakou mechaniku nebo skvělý perk navíc. A protože tu neexistuje možnost si zbraně jakkoliv vylepšovat, skončíte akorát u toho, že je budete neustále měnit. Což je upřímně prostě otravné. Kdyby tam ve finále byly jenom archetypy zbraní, bez statistik, byl bych spokojenější. Navíc mám pocit, že původně tam lepší systém výbavy být měl, ale nakonec došlo k vyškrtnutí. Ve vaší základně totiž najdete obchodníka se zbraněmi, ale ten vám prodává docela solidní šunty, takže je zpravidla úplně k ničemu. A jedna z aktivit, které můžete ve světě podnikat, je vnikání do upířích hnízd s možností získat super výbavu. Která vám ale pravděpodobně vydrží tak deset minut a pak ji zase můžete zahodit. S tím, že podobnou super výbavu stejně v pohodě najdete i třeba v dětském batohu v kostele. Protože asi Amerika, nebo nevím. Takže vlastně neexistuje dobrý důvod, proč takové vedlejší aktivity dělat, dobrý pocit z nalezení nějaké vzácné zbraně prostě neexistuje a ve hře není žádný systém, který by tuhle část hry jakkoliv podporoval.

Dříve nebo později se tak váš čas ve hře zvrhne akorát v plnění jedné příběhové mise za druhou. U nich byste si pravděpodobně mohli říct, že vám všechno tohle vynahradí. Ale to se bohužel vůbec neděje. Hlavní příběh je naprosto nezáživný a postavy vás vůbec nebudou zajímat. Za to pravděpodobně kromě generických dialogů mohou i cut-scény využívající nejnovější technologii jménem statické scény. Bez animací, téměř bez pohybu kamery, bez emocí… Spousta událostí navíc působí buď úplně zbytečně, nebo zbytečně uspěchaně. Třeba v první části hry máte určitý počet příběhových misí, které musíte splnit. Většinu času ale budete prostě jenom někam chodit, abyste vyčistili oblast a našli pár lejster nebo něco zapnuli, načež vám po chvíli hra dovolí vyrazit proti jednomu ze záporáků. A to aniž byste měli pocit, že si to zasloužíte nebo že jste něco dokázali; aniž byste za rohem cítili jakýkoliv pocit zadostiučinění. A vlastně vám to tím pádem bude úplně jedno. Sám se přiznám, že jsem se navíc po chvíli začal v příběhu ztrácet. Ne protože by byl jakkoli komplikovaný, ale protože je jeho tempo vražedné – v tom negativním smyslu slova – a všechny události působí natolik nahňácaně na sebe, že z toho vzniká tak trochu balast o všem, a zároveň ničem.

Bohužel bych rád našel nějaká vyloženě pozitivní slova o čemkoliv v Redfallu, ale moc to nejde. Jak už jsem říkal, ve všech ohledech hru považuji za obyčejnou. Převážně funkční – v zásadě se hrát dá – ale stále naprosto obyčejnou. Ani ten otevřený svět jí vůbec neprospěl. Prostředí působí mrtvě, a to bohužel není myšleno vzhledem ke kontextu pozitivně, všechno je prázdné a žádná jeho část není ani zbla pamětihodná. Přece jenom ale jednu věc musím vývojářům nechat, a to je fakt, že se jim povedla skvěle vytvořit atmosféra. Chápu, že to může vzhledem k mým narážkám na mrtvé prostředí působit jako oxymóron, ale je tomu tak. Když se dostanete do nějakého prostředí, které je plné upírů vydávajících prapodivné zvuky a jeden ze záporáků na vás třeba mluví z náhodného rádia pohozeného na ulici, zatímco ve svitu zastíněného slunce chodíte kolem tajuplných baráků amerického maloměsta… V ten moment budete mít pocit, že se někde v tom nitru skrývá dobrá hra, která mohla být o tolik lepší než to, co jsme dostali. Takové náznaky jsou výjimečně vidět i v těch příběhových misích, když vás občas vezmou do prostředí, která působí upřímně dost dobře. Takový les vzniklý halucinací nebo návštěva starého domu, který budete navštěvovat ve dvou jeho variantách, jsou super nápady, v nichž opět uvidíte záblesky něčeho lepšího; toho, co umí Arkane nejlépe. Ale bohužel jsou to jenom záblesky.

Ve finále vám tak bude ještě zbývat plnění vedlejších aktivit. Které jsou vlastně zčásti povinné, protože bez splnění určitého procenta nich nemůžete v hlavním příběhu postoupit dál. A jakmile ten hlavní příběh dokončíte, musíte začít zase od začátku, protože tu není možnost se do herního světa po skončení závěrečných titulků vrátit. Něco takového bylo nepřijatelné už v roce 2008, kdy nás třeba základní Fallout 3 potrápil tím samým problémem. Co na to sakra máme říct v roce 2023?! Když se tedy vrátíme k aktivitám jako takovým, kromě zmíněných hnízd je tu ještě primárně odemykání úkrytů. Ty vám poté nabídnou jeden generický úkol, jako je například nějakou chvíli ubránit jednu pozici, načež vám dají možnost se postavit silnějšímu upírovi. Ten je ale typově vždy úplně ten samý, se kterým jste se potkali už několikrát předtím, jenom má možná trochu více zdraví a unikátní jméno. Že vám i tahle aktivita přijde nudná? Nebojte, je to ještě horší, protože právě porážení těchto upírů jsou ty vedlejší úkoly, které musíte pro postup v hlavním příběhu splnit.

Což je ještě o to horší s přihlédnutím na fakt, že mi koncept samotných upírů přijde asi nejvíc nevyužitý. Ano, je tu několik druhů a každý působí trochu jinak nebo dělá něco jiného, ale dříve nebo později – spíše dříve – se všechno akorát zvrtne ve víceméně obyčejnou přestřelku a snahu do nich nasázet co nejvíce nábojů v co nejkratším čase. Případná snaha chytře využívat prostředí kolem vás, vaše schopnosti a případně jejich kombinování i s dalšími hráči, různé zbraně pro různé efekty… Nic z toho není vůbec potřeba. A to na jakoukoliv obtížnost. Bez ohledu na nastavení je hra stále směšně jednoduchá a navíc je umělá inteligence neuvěřitelně tupá. Ne, pardon, naprosto retardovaná. Úplně debilní! A s přehledem asi jedna z těch nejhorších, jaké jsem měl kdy to neštěstí ve vydané AAA hře vidět. Její absolutní slepota, nechápavost toho, co se děje kolem ní, špatné míření, koordinace… Mohl bych pokračovat dál a dál, ale upřímně by to byla ztráta slov.

Pokud jste to ještě každopádné nepoznali, a odpuštťe mi tu barvitost, Redfall mě vážně nasral. A jak říkám, ne protože by šlo ve všech ohledech o špatnou hru. Ale protože vím, že nestačilo moc a mohla být o tolik lepší! A protože vím, že Arkane Studios mají na mnohem, mnohem víc! Jediná část, na kterou tedy koukám jakž takž spokojeně, je audiovizuál. Ten se drží známého stylu studia a nabízí trochu ten celshadový náznak s ostrými rysy a lehounce komiksovým zpracováním. Dabing rozhodně mohl být lepší, ale ten spíše stojí a padá na ne moc zajímavých postavách. A jednotlivá prostředí, bez ohledu na jejich živost nebo mrtvost, vlastně vypadají dost pěkně. Jenže to je ve finále to nejmenší. Přičemž hudba, byť úplně nijak nezazáří, rozhodně také neurazí a je vlastně celkem fajn.

Abych to tedy celé jednoduše shrnul, Redfall rozhodně zklamal v téměř každém myslitelném ohledu a upřímně nevím, kde se v austinské pobočce Arkanu stala chyba. Tohle je hra, která měla na mnohem víc. Což o to, její největší záchranou pravděpodobně bude fakt, že je dostupná v Game Passu. Takže hlavně pokud máte po ruce pár kamarádů a táhnou vás střílečky tak trochu na způsob Far Cry, určitě si dovedu představit mnohem horší způsoby, jak zabít zhruba 15 hodin během pár nudných večerů nebo během letní okurkové sezóny. Ve všech dalších ohledech, obzvlášť kvůli stále běžnější optimalizační loterii, ale spíše doporučuji dát ruce pryč. A to ať už hledáte solidní střílečku, nebo nedejbože hru od Arkane Studios.