Reanimal dokázal, co Little Nightmares 3 podělalo

Některé hráče přestalo bavit prožívat pouze malé noční můry a mají zálusk na pořádný hororový zážitek. Hra Reanimal byla extrémně vyhlížená právě proto, že dle trailerů to vypadalo, že se jedná o nejtemnější a nejbrutálnější titul vývojářů Tarsier Studios. Ty pravděpodobně znáte, protože stojí za prvními dvěma díly série Little Nightmares. Podobnost se zde nedá zapřít, a proto si spousta lidí myslí, že Reanimal měl původně být třetí díl oblíbené série. O ten se ale nakonec postaralo studio Supermassive Games, a tak se dnes díváme na Reanimal jako na samostatný titul. 

V tomto logickém survival hororu hrajete za malého chlapce a dívku, kteří se vrací na svůj rodný ostrov, aby z něj zachránili další tři kamarády. Během vaší absence se ale zdejší svět změnil na obrovskou noční můru a hledání kamarádů je tak zároveň boj o přežití. Ve městě a jeho okolí visí neživě vypadající lidské kůže; těch pár lidí, které potkáte, se vám snaží ublížit a celou dobu máte temné předtuchy děsivého ovčího monstra, které nakonec samozřejmě také potkáte. Titul obsahuje pár mluvených slov a nabízí českou lokalizaci, což je rozhodně skvělé. Příběh ale i tak pravděpodobně pochopíte jen částečně, jelikož je vyprávěn velmi krypticky. To by pro někoho mohlo být minus, ale pro většinu lidí, co Reanimal vyhlíží, je to spíš skvělá zpráva. Hra si celou dobu drží atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. A určitá nejistota v tom, co přesně se teď děje a proč, váš strach akorát podkresluje.

Reanimal je pro jednoho nebo dva hráče a multiplayer je možný jak online, tak gaučový. Já jsem celou hru odehrála napoprvé sama, ale následně druhým průchodem otestovala i multiplayer. Ani jednou jsem přitom nenarazila na žádný větší problém. Pokud hrajete sami, umělá inteligence ovládající dívku funguje bez problémů. Maximálně se vzácně zasekne kus za vámi, načež se po chvíli teleportuje k vám. Rozhodně se ale nestane, že byste třeba během soubojů umírali pořád dokola jen proto, že by umělá inteligence nebyla schopna reagovat dost rychle.

S čím jsem ale problém měla, je technická stránka hry. Reanimal jsem hrála hned v den vydání, takže doufám, že vývojáři většinu chyb v budoucnu opraví. Ale poprvé v životě se mi stalo, že se hra bugnula takovým stylem, že nešlo pokračovat dál. V druhé třetině hry musíte nastartovat generátor, abyste mohli do počítače zadat kód a otevřít dveře do další lokace. U generátoru je madlo na zatáhnutí, ale hra mi z nějakého důvodu vůbec nenabízela možnost s ním interagovat. Znovunačtení ani restart celé hry nepomohl. Musela jsem si založit nový save file a začít hrát od začátku dané kapitoly. To mi samozřejmě vyresetovalo postup sesbíraných sběratelských předmětů, ale byl to jediný způsob, jak bug obejít. Kromě toho mi Reanimal během pěti hodin, které jsem v něm na první průchod strávila, třikrát spadnul a celkem často se textury pozadí načítaly se zpožděním. Věřím, že tohle vývojáři do budoucna vyladí, ale můj zážitek to celkem dost ochudilo.

I přes technické problémy jsem si Reanimal ale náramně užila a velkou zásluhu na tom má hlavně audiovizuální zpracování. Hra využívá silně stylizovanou 3D grafiku a jak je již zvykem, proporce postav a prostředí si vůbec neodpovídají. Oproti sérii Little Nightmares je ale Reanimal mnohem méně pohádkovější, spíše se zaměřuje na hrubou fyzickou nepříjemnost. Animace nepřátel jsou znepokojivě nepravidelné, zatímco pohyby hlavních postav jsou plynulejší a zdůrazňují hlavně fyzičnost. Když štípáte kovový řetěz nebo páčíte dveře, cítíte, jak těžký úkol to pro malého chlapce a dívku je. Prostředí jsou rozmanitá a ačkoliv barevná paleta hry je velmi utlumená, v žádné z lokací jsem se nenudila, protože se velmi rychle střídají. Začínáte v lodičce na moři a postupně projdete například továrnu, les, město, školu, kino a květinové pole poblíž majáku. Dynamická kamera a hra světla a stínů dělají z Reanimal opravdu nádhernou hru na sledování.

Audio stránka je také skvělá, i když vyloženě hudby moc nenabízí. Většinu času vás budou doprovázet jen ambientní zvuky jako vítr prohánějící se v ulicích a skrz stránky zahozených knih, vrzání budov nebo vzdálené tlumené ruchy značící blížící se nebezpečí. Když už ale začne hrát hudba, dočkáte se skvěle znepokojujících skladeb. Soundtrack bych popsala asi jako temný orchestr doplněný spoustou stresujících efektů a nepříjemných zvuků jako třeba křupání kloubů.

Hádanky a soubojové výzvy v Reanimal jsou velmi jednoduché, což je možná až na škodu. Hru jsem si užila, rozhodně jsem se nenudila, ale vůbec bych se nezlobila, kdyby mě párkrát donutila víc se zamyslet nad nějakým komplexnějším problémem. Momenty, kdy jsem nevěděla, jak pokračovat dál, nastaly pouze tehdy, když jsem si nevšimla skrytých dveří nebo interagovatelného předmětu. Ani souboje nenabízí žádnou extra výzvu. Mimo bossfighty stačí v podstatě jen náhodně máchat páčidlem kolem sebe (nebo alespoň tak jsem si já připadala) a v naprosté většině případů vám to projde. Možná je ale ve výsledku lepší, že když po vás Reanimal něco chce, dá vám to jednoznačně najevo. Minulý rok jsem si totiž u Little Nightmares 3 vyzkoušela opak. A to bylo zábavné ještě méně. Většina střetnutí s monstry je tam totiž absolutně nečitelných a jednu místnost tak procházíte minimálně na šest pokusů. Z toho začne hráč být dřív nebo později frustrovaný a zábava ze hry je ta tam. U Reanimal se naštěstí nic takového nestane, ale přesto by trocha té výzvy hře slušela.

Jak to tedy vše nějak shrnout? Reanimal je rozhodně skvělým hororem jak pro jednoho, tak pro dva hráče. Nabízí luxusně hustou atmosféru, kterou si drží po celou dobu hraní. Příběh je minimalistický, ale díky nespočtu sběratelských předmětů můžete odhalit tajemství k jeho přesnějšímu pochopení, což třeba já osobně zbožňuji. Nejvíce mě na titulu zamrzel jeho technický stav, ale věřím, že ten vývojáři v budoucích patchích spraví. Hře by rozhodně slušelo lehce zvednout úroveň obtížnosti hádanek a soubojů, ale zároveň nemůžu říct, že se jedná o naprostou procházku parkem, během které nemusíte vůbec přemýšlet. Suma sumárum tu máme úžasný titul, který můžu s radostí doporučit nejen milovníkům předchozích her od Tarsier Studios, ale i komukoliv, kdo chce zažít pořádně velkou noční můru.