Půl roku čekání je za námi a konečně si můžeme zahrát Planet Zoo 2 od Frontieru, na které si hráči už pár let mlsně brousili zuby. Oznámení vyvolalo velkou vlnu radosti, ve které jsem se samozřejmě svezla také jakožto někdo, kdo má na prvním díle nahrané stovky hodin. Při první příležitosti jsem si hru předobjednala rovnou v Deluxe edici, abych se už mohla jen těšit, až se budu moct pustit do stavby nové zoo s novými funkcemi, vyladěnými herními prvky a vymydleným chováním zvířat, která jsou téměř nerozpoznatelná od těch reálných. Každé úterý jsem nedočkavě čekala na odhalení nových zvířat do Zoopedie.

To jen pro představu, jak moc jsem se na Planet Zoo 2 těšila. V den vydání hra trhala rekordy v počtu aktivních hráčů skrz naskrz platformami. Nicméně, jak to se hrou vlastně dopadlo po jejím vydání?

Přesto že jsem již hrála první díl, nejprve jsem se pustila do tutoriálu a kampaňové části hry, abych se seznámila s novými funkcemi a mechanikami. Po úvodním scénáři, v němž vás hra provede dechberoucí africkou rezervací plnou neuvěřitelných zvířat, vám titul postupně v různých zoo představí funkce a mechaniky, zejména v souvislosti s akvárii a voliérami, které jsou úplnou novinkou. Kariérní scénáře nově fungují trochu jiným způsobem, než tomu bylo v jedničce. Po pár úvodních misích, kdy vám hra diktuje postup, máte možnost vybrat si, do které zoo se vrátíte a splníte další milník na stříbrnou a následně zlatou úroveň. V podstatě máte volnou ruku a nemusíte v jedné zoo setrvávat, dokud nesplníte všechny tři úrovně. Ono to ani tak úplně nepůjde, protože Planet Zoo 2 představuje úplně novou mechaniku – akreditaci.

Tento systém vychází z reálně fungující nutnosti splnit podmínky, kterými zoo a akvária po celém světě získávají povolení chovat určité druhy zvířat. Ve hře to vypadá tak, že od začátku nemáte přístup ke všem živočišným druhům. Týká se to jak kariéry, tak módu franšíza, kde už si stavíte vlastní zoo. K získání druhé úrovně akreditace tak potřebujete se svou zoo dosáhnout tří hvězd. Na třetí už je potřeba mít i vlastní rezervaci s alespoň dvěma hvězdami a dvě tříhvězdičkové zoo. Toto se pak různě stupňuje až na pátou úroveň, která je poslední a dá vám přístup ke všem zvířatům. 

Na tento systém mám osobně smíšené pocity. Na jednu stranu dává logický smysl vzhledem k opravdovému fungování akreditací v reálném světě, na druhou stranu jsem hráč, který si každou zoo rád vymazlí, než se pustí do stavby další. V jistém ohledu mě tedy tento systém omezuje, protože mě hra nutí zakládat si další zoo, když ještě nejsem spokojená s tou první. Ano, mohu se do ní kdykoliv vrátit a pokračovat tam, kde jsem skončila, ale už jen ta nutnost zakládat další mi prostě přijde zbytečná. Samotný systém akreditace mi nevadí, ale líbila by se mi i nějaká alternativní cesta, jak dosáhnout vyšších úrovní. Hra nabízí spoustu zajímavých mechanik, které nejsou vždy úplně snadno dosažitelné, proč tedy neexistují i alternativní cesty postupu, aby si každý hráč mohl vybrat podle sebe?

Někdo jede čistě na management, a tak nemá problém založit více zoo a volně mezi nimi skákat, někdo jiný však rád šlechtí zvířata. A tam je pak kontraproduktivní se neustále přepínat. Další hráč třeba jen rád staví nebo se soustředí na ekologii, výzkum či vzdělávání návštěvníků a spokojenost zvířat. Existuje sice řešení v podobě sandboxu, kde vás akreditace netrápí, ten je však bohužel ochuzen o společný obchod s hráči.

Sandbox tedy sice nabízí větší volnost, ale třeba neumožňuje si projít tím dlouhým a nekonečným výzkumem, protože již máte vše vyzkoumané. Oproti prvnímu dílu Planet Zoo mi tu úplně chybí režim výzvy, který byl dobrým kompromisem mezi franšízou a sandboxem. Také mi vadí, že každý hráč začíná stejně a nemáte možnost si vybrat lehkou, střední nebo těžkou obtížnost. A to jak u franšízy, tak u sandboxu. Ten nabídne akorát tři přednastavené režimy, nebo možnost si samostatně vybrat jednotlivé možnosti, včetně nastavení výše peněz a ochranářských kreditů, které vám ze začátku určí, jak náročné bude zoo úspěšně rozvinout.

Potom co si vyberete vámi preferovaný mód hry, musíte svou zoo pojmenovat. Vyberete si biom a kontinent, na kterém chcete zoo zasadit, a jestli bude mapa plochá, nebo s předgenerovaným terénem. Pak už se můžete pustit do budování.

Vaším cílem je starat se o blaho zvířat, zaměstnanců a v neposlední řadě také návštěvníků, kteří budou hlavním zdrojem vašich příjmů, ať už v podobě vstupného do zoo, darů nebo útrat ve stáncích a restauracích. Nově mají návštěvníci i preference na určité typy jídla, je tedy důležité se zaměřit na variabilitu, aby byli všichni spokojeni!

Pro začátek je potřeba postavit pár zaměstnaneckých budov, aby mohla vaše zoo fungovat. Důležité je obchodní středisko, díky kterému získáte zvířata. Následně vybudujete perfektní výběh pro první obyvatele zoo, koupíte je v obchodním středisku a hurá vypustit je do nového domova. Nesmíte zapomenout najmout zaměstnance, bez kterých vaše zoo nebude fungovat. Postavíte informace, toalety pro návštěvníky a nějaký ten automat na jídlo a pití, abyste ukojili jejich potřeby. A to je základ pro návštěvu vašich prvních obdivovatelů zvířat. Penízky se budou jenom sypat. Postupně přidáte další druhy zvířat a vaše zoo se bude rozrůstat.

Novinkou jsou přírodní rezervace, které jsem již okrajově nakousla. Kromě zoo nyní máte možnost a víceméně i nutnost si rezervaci pořídit. Jsou rozmístěné různě po světě s rozdílnými předpoklady pro podmínky žijících druhů. Proto nebudete moci do každé rezervace vypustit jakékoliv zvíře. Vaším úkolem bude zajistit v rezervaci všechny potřebné ekosystémy, aby se naplnila správná biodiverzita v oblasti. Každý sektor má jiné podmínky pro to, jaké tam budou rostliny, kameny, jaký tam bude terén či množství vody. Pokud budou podmínky splněny, ekosystém se stane stabilním a je připraven pro nevratné vypuštění odchovaných zvířat v reintrodukčních skupinách.

U každého druhu zvířete máte několik možností, jak může taková skupina vypadat. Většinou se jedná o rodinné, mateřské či párové, nebo také jednotlivce. Abyste mohli zvířata do skupiny zařadit, musí splňovat určité procentuální zastoupení atributů, kterými jsou velikost, plodnost, imunita a dlouhověkost. Čím kvalitnější zvíře, tím víc ochranářských kreditů za jeho vypuštění dostanete. V rezervaci je také potřeba ke zvýšení její kvality rozmístit pozorovací věže a také fotopasti. Později pak i akustické monitory.

Po rezervaci se můžete pomocí terénního vozítka nebo pěšky volně pohybovat a vámi vypuštěná zvířata pozorovat a následně sbírat kredity za jejich fotky. Takto vypuštěná zvířata se stávají plachými, takže vykouzlit nějaké pěkné fotky může být výzva. Konečně je vámi vytvořený avatar alespoň trochu k užitku, protože je to právě ta postavička, se kterou se budete po rezervacích procházet. Rezervace jsou skvělým způsobem, jak využít odchovaná zvířata, která nejsou vhodná k případnému prodeji. Nemáte totiž pocit, že by jen někam zmizely do kódu hry, ale můžete se s nimi znovu setkat.

Když už jsem zmínila zvířecí druhy, v základu jich máme k dispozici 136, přičemž šest z nich je vázáno na vlastnictví Deluxe edice hry. Nejzastoupenější jsou samozřejmě druhy do klasického výběhu, které obývají hlavně povrch zemský a některé si občas trochu zaplavou. Nechybí ani zvířata do expozic, z nichž několik druhů jsou ryby, které lze umístit i do akvária.

Novinkou jsou tedy ptáci a obyvatelé vody. Zde pro mě přišlo menší zklamání v podobě nepoměru těchto novinek. Zatímco ryb máme 37, ptáků je pouze 12. Vývojáři se to snažili obhájit náročností animace ptáků, u kterých chtějí, aby působily co nejrealističtěji. Pro mě to ale nebyl úplně validní argument. Chybí totiž třeba velké druhy papoušků, nemáme žádné vyloženě vodní ptactvo, jako jsou různé druhy kachen či labutí, a máme pouze jeden druh supa a sovy. Chápu, že se nelze zavděčit všem, ale ten nepoměr je dost vidět a očekávala bych, že to bude přinejmenším více vyrovnané, když se jedná o nové aspekty. Mezi určitými hráči, ke kterým se řadím také, je hodně kritizováno nerovnoměrné zastoupení druhů v rámci kontinentů, na kterých žijí.

U zvířat ještě chvilku zůstaneme, protože chci probrat vylepšení jejich vzhledu i chování, na kterých si dali tvůrci opravdu záležet. Ať už se jedná o samotné modely nebo textury srsti, kůže či peří. Dalo by se říct, že je to tak boží, jak to jen jde. Samotné animace pohybu jsou pak velmi vychytané, a když se na zvíře díváte, někdy si říkáte, jak se jim tohle mohlo tak podařit.

Co se týče chování zvířat, je nyní odvozeno od naplnění jejich potřeb. Mohou tedy jistým způsobem projevovat nespokojenost nebo frustraci, pokud nebudou mít dostatek hraček, obohacení jídlem nebo třeba dostatek pokrytí zelení. Nově také mají potřebu spokojenosti, kterou je nutné naplnit, aby zvíře prosperovalo. Některá zvířata budou vyžadovat určitý počet keřů, stromů nebo jiných prvků přírodní scenérie. Jiná zase určité zastoupení vody či určitého typu terénu.

Všechno tohle si postupně odhalíte jejich výzkumem, který budou provádět vaši veterináři a který také prošel jistou úpravou. Nyní nelze všechno o daném zvířeti vyzkoumat naráz. Ve výzkumu totiž přibyly jakési „brány uzamčení“, které vám neumožní další postup, dokud nesplníte podmínky podobně jako u akreditace. Ve výsledku jde třeba jen o to vypustit zvíře do určité přírodní rezervace.

Když se vrhneme na stavbu samotné zoo, systém je velmi podobný tomu z předchozího dílu. Zůstávají objekty vázané na stavbu v mřížce a ty, které se na mřížku nevážou a můžete je tedy libovolně umisťovat. Nově můžete veškeré objekty do určitého bodu zvětšovat či zmenšovat a měnit jim barvy. Upraven byl i systém přichytávání objektů, měl by nyní fungovat lépe i u objektů, které to dříve vůbec nenabízely. Bohužel, když jsem to zkoušela, přichycování vůbec nefungovalo tak, jak bylo slibováno, nebo mi není úplně jasné, jak mám nastavení zapnout, protože na režim stavby bohužel žádný tutoriál přímo ve hře neexistuje.

Podstatnou změnou si ovšem prošly i cesty. Celý nástroj tvorby cest je teď mnohem přátelštější k větší a lepší úpravě tak, aby to hráči vyhovovalo. Byl přidán systém razítek, takže udělat třeba náměstí, které bude krásně kulaté, už není žádný problém. Další skvělá věc je možnost stavět budovy, které vyžadují přístup cesty, přímo na již postavenou cestu.

A pro hráče, kteří nejsou ve stavbě zdatní nebo je to prostě nebaví, tu je Frontier Workshop. Tam lze sdílet plány pro budovy, výběhy, akvária, voliéry, scenérie, no prostě naprosto cokoliv, co se vám zachce sdílet se světem. Díky novému systému už tak lze sdílet výběhy i s objekty mimo hranice bariéry včetně cest a objektů, které se na ně přichytávají, jako jsou odpadkové koše, lavičky, stoly nebo koše na dary. Na rozdíl od prvního dílu je tento workshop napříč platformami, což je určitě vítaná změna.

Na závěr jsem si nechala neduhy, které start Planet Zoo 2 provází v nepříliš pozitivním světle. Hra totiž bohužel vyšla se spoustou bugů, které nejsou jen nějakého drobného grafického rázu, kdy by třeba byla nějaká chyba v textuře nebo by vám nelétavá zvířata levitovala. Jde o fakticky nefunkční základní mechaniky hry, jako třeba doteď neopravenou mizící zoopedii. Ta je ve hře k tomu, abyste pro zvířata před jejich příchodem do zoo mohli připravit ideální výběh. Zároveň se tam dozvíte i reálné statistiky a informace o daném zvířeti. Má tedy funkční i vzdělávací účel. Bohužel se někdy stane, že je dost náladová a přes přímou ikonku ve hře ji sice otevřete, ale je úplně prázdná. Řešením je pouze otevřít si ji přímo v úschovně zvířat anebo externě v prohlížeči.

Hodně hráčů, včetně mě, se potýká s optimalizačními problémy, kdy se při některých instancích hry začnou dít propady snímků za sekundu v momentě, kdy pokládáte nějaký objekt. Je jedno, jestli je to scenérie, obohacení do výběhu, nebo lavička, hra se vždy po kliknutí krátce zasekne a v horším případě se objekt umístí úplně jinam, než kam jste zamýšleli. Některé neduhy už byly neštěstí opraveny a doufejme, že brzy budou i ty další. Bohužel kvůli těmto nedostatkům zatím hra sklízí hodně negativních ohlasů a pro některé je kvůli tomu nehratelná.

Já sama jsem bohužel obětí některých neduhů a sleduji každou aktualizaci, kterou tvůrci chystají. Díky bohu pracují intenzivně na nápravě. Bohužel to není jejich první přešlap, protože podobný začátek provázel i druhý díl Planet Coasteru.

Na závěr bych ráda řekla, že pro fanoušky série má hra určitě spoustu nových a lepších věcí, které může nabídnout. Pro úplné nováčky bude jistě příjemnější právě celý systém stavby a možnosti snadno získat parádní blueprinty přímo od hráčů na všechno, co si zamanete, ať už hrajete na počítači, nebo na konzoli. Požitkáře určitě nadchne vylepšení grafického kabátku, kdy občas nevíte, jestli koukáte na reálné zvíře, nebo ne. Už jenom proto, jak extrémně si dali vývojáři záležet na realistických pohybech a chování zvířat. Hudba a zvukové doplnění hry zůstalo totožné s prvním dílem, takže neočekávejte nic nového. Celkově budí hra dojem, že je naprosto parádní, ale to velké množství chyb a bugů do začátku ten dojem hodně nabourává a kazí. Pokud tedy váháte, zda si hru pořídit, nebo ne, doporučila bych počkat, než se vyladí neduhy, abyste nepřišli o ten perfektní zážitek, který jinak hra nabízí.

Všem aktuálním hráčům bych tedy popřála pevné nervy s chybami a jinak si hru užívejte naplno, jako se o to snažím já.