Pohádkové stoupání k vrcholu, to je Jusant!

Pro hluboké ponoření do hry není třeba vyvraždit stovky démonů, popravovat neférové bohy nebo létat v plavidle napříč světy. Někdy stačí jen jít, běžet či lézt. Není zapotřebí ani přehnaných efektů doprovázených přepychovou grafikou. Pěkná stylizace zasazená do decentního světa, ve kterém vizuál nechává pracovat vaši fantazii, je přesně to, po čem mnozí hráči rádi sáhnou. A taky je to něco, na co mnohdy vsází francouzské herní studio DON’T NOD Entertainment, které můžete znát například díky sérii Life is Strange. Narozdíl od LiS vás v recenzovaném titulu Jusant čeká mnohem méně mluvení a socializace, ale více fyzické aktivity. Vydáte se totiž na strmý vrchol, a to za pomoci horolezeckých dovedností a silného přesvědčení. 

Jusant nám jde dokázat, že není třeba jediného vyřčeného slova na to, aby se v naší fantazii budoval nadmíru zajímavý příběh.

Představte si, že jste uprostřed něčeho, co působí jako obří poušť. Kolem vás jsou jen kameny, zvláštní vraky a místa, kde pravděpodobně někdo v dávných dobách žil. Jediný směr pro cestování, který se zdá být rozumný, je jen a pouze vzhůru po skalách.

Tak přesně do této situace jste zasazeni s hlavním hrdinou. Na začátku toho moc nevíte. Kdo jste? Kde jste? Co se stalo a proč jsou všude skály? To jsou otázky, které jsem si kladl první hodinu hraní. A brzy jsem pochopil, že si na ně musím odpovědět sám za doprovodu různých vzkazů, které po sobě zanechali lidé, kteří pravděpodobně strávili život ve skalních prostorech, potažmo ve svých improvizovaných domovech.  

Obecně jsem opravdu nerad, když mě hry nechávají v nevědomosti a já mám otázky, na které nedostanu odpověď. Ale v Jusant jsem tuhle nevědomost vysloveně zbožňoval. Věděl jsem, že to je záměr. A tušil jsem, že čím výše vyšplhám, tím více indicií o místě, kde se nacházím, dostanu.  

Velkou nápovědou je i samotný název hry. 

Jusant je ve francouzštině označení odlivu nebo mořského dna. S pomocí právě té fantazie a informací, které jsem doteď poskytl, si už asi děláte obrázek, kde se náš mladý hrdina nachází. 

 Zdolávání výšek a překážek pro určité poznání je to, o co v celém titulu jde. A nebojte, i když to může působit tak, že budete často padat, tohle není typ hry, jako je Only Up nebo Jump King, kde rovněž máte jít vstříc výšinám, ale více času strávíte na začátcích a v nervech. Jusant je narozdíl od toho příjemnou příběhovou hrou zasazenou do uvěřitelného fantasy světa a přináší vcelku originální, ale zároveň jednoduchý koncept ovládání.  

Doporučuju hrát na ovladači, díky kterému mi bylo hraní příjemnější.  

Ručkování a samotné lezení je intuitivně vyřešeno tak, že zadním levým tlačítkem na ovladači se ve hře chytáte levou rukou. A zadním pravým tlačítkem zase pravou rukou. Při tom levou páčkou udělujete pokyn, jakým směrem je třeba ruku natáhnout. Je to opravdu jednoduché a až do konce hry jsem si tento mechanismus užil. Lezením strávíte mnoho času, ale samozřejmě budete i chodit a prozkoumávat. Přičemž zde je ovládání stejné jako ve většině příběhových her. Jednoduché chození, skoky a akce s předměty, nic zvláštního nečekejte.

Předem ale upozorňuju – opatrně, kam skáčete. Z nějakého důvodu postava hlavního hrdiny zvláštně koliduje s předměty na zemi, a pokud na nějaký skočí, často dochází ke zvláštnímu záseku, při kterém hrdina přestane reagovat na pokyny. Bohužel dvakrát se mi to stalo osudným a musel jsem hru vypnout. Při mé smůle byl automatický bod uložení, který je v Jusant jediná ukládací možnost, dosti daleko. Těchto nebezpečných chybových míst bylo opravdu hodně, naštěstí se jednalo o místa mimo nutnou trasu. 

První trailer, který byl představen během letošní akce Xbox Games Showcase, místy budil dojem, že si budeme muset obstarávat předměty k výrobě. Můžu vás ujistit, že nic takového ve hře není. Jediné aktivní předměty jsou vaše lano, automatická kotva a tři klíny, kterými se můžete jistit na delších horolezeckých trasách. 

Klíny můžete využít i pro usnadnění dosažení cílového bodu. Fyzika je váš nepřítel i přítel. Vlastnosti houpání zde fungují náramně dobře. Takže chvílemi je až nutné se rozhoupat z určitého místa, abyste se dostali dál. 

Další z důležitých věcí je ukazatel výdrže, který dává znatelně najevo, jak dlouho vydržíte šplhat. Vždy, když se postavíte na rovnou plochu, se ukazatel nabije.  

Pokud vám bude půda pod nohama chybět, tak vás to omezí v rychlosti šplhání. Bohužel se ale nemůže stát, že by vám výdrž došla úplně, protože máte rezervu, která se doplní i v případě, že někde visíte. Stačí jen, když se přestanete hýbat.  

Většinu času jsem s výdrží úspěšně pracoval, aby mi nedošla a abych nespadl. A až v polovině hry jsem zjistil, že můj „stamina management” byl úplně zbytečný. A díky i té troše výdrže, co se obnovuje, jsem zdolal jakýkoliv úsek bez větší výzvy. 

V průběhu hraní narazíte i na jednodušší hádanky, které spočívají převážně v aktivaci předmětů, ať už dotykem, nebo zpěvem, o který se postará váš jediný kamarád, jehož nosíte v batůžku – roztomilý tvoreček jménem Ballast. I když s Ballastem nebylo tolik interakce, kolik bych si přál, tak jsem si jej hned oblíbil a na seznam otázek jsem si přidal dotaz, co je vlastně zač? 

Umí zpívat, čímž aktivuje místní zbytek flory a fauny, která vám pomůže zdolat překážky.

Ballast je vhodný i k mazlení a k tomu zastává funkci navigace. Která je většinu hry zbytečná. Ztratil jsem se během 4 hodin hraní asi na třech místech. Z toho jedno místo bylo tak nepřehledné, že jsem nesmyslně kroužil po okolí minimálně půl hodiny. A cestu dál jsem našel úplnou náhodou. Nebylo to způsobeno ani žádnou přehlédnutou hádankou, jednalo se o díru ve skále tak špatně umístěnou, že šla vidět jen z mála úhlů, přičemž Ballastova navigace ukazovala úplně opačným směrem.  

Bohužel výše zmíněné chyby jsou nepříjemné a ovlivnily jinak skvělou náladu ze hry, ale rozhodně to není důvod, proč bych Jusant nedoporučil.

Jedná se o jednohubku, která vás pohltí a v doprovodu krásné ambientní hudby vás nechá vyprávět příběh, který vlastně není nějak pevně daný. Stejně jako byste četli knihu, místy se zastavíte, zasníte a doplníte pravděpodobný děj svou představivostí. Během hry jsem si i já párkrát dal pauzu, podíval se na to, co zbylo po skalních obyvatelích, a představil si, jak by lidstvo dokázalo žít v takové situaci. Víc vám ale neřeknu, ať máte prostor i pro své myšlenky, kterých bude dost. 

Co se cenovky týče, tak za průměrně 3 hodiny hraní může někomu přijít 25 eur hodně. Stejně jako podobně krátké „procházkové” tituly, jako je napřiklad What Remains of Edith Finch nebo Journey, Jusant stojí za to, jen musí hráč vědět, do čeho jde. Pro takový Game Pass, ve kterém je hra nabízená, to je přesně to pravé ořechové, a pokud si jej předplácíte, tak není, co řešit. 

Popřeji vám tedy pevné lano, pevné nervy a nezapomeňte mířit vysoko! A taky sem tam pohlaďte Ballasta!