Od samotného začátku si budete myslet, že Planet of Lana je taková klasická skákačka, která víc než jen to skákání nenabídne. Jak ale budete rádi, že jste se spletli. Tahle indie plošinovka s pohledem z boku a s hádankami vás natolik okouzlí, že její příběh budete opravdu emočně prožívat. Přechod mezi běžným hraním a cutscénami je natolik intenzivní, že bych ho přirovnala zážitku z filmu. A vývojáři dokázali tak dobře pracovat s kamerou, že zvládli podtrhnout emoce, které jsem v dané scéně cítila. Herně jsem nemusela vůbec nic dělat, jen držet šipku doprava a kochat se tím momentem, který hra nabízela. Stačí ale filmovost pro to, aby Planet of Lana byla takřka dokonalou hrou? Startovat recenzi řečnickou otázkou by bylo podlé, tak vám rovnou povím, že ano. Ptáte se ale proč? Sakra, dělám to znova!

PADÁ ROBOT NĚCO SI PŘEJ

Příběh hry se odehrává na planetě Novo, kde sledujeme hlavní hrdinku Lanu. Sirotka, kterému dělá společnost její milovaná sestra Elo. Ačkoli dívky o rodiče přišly, obě žijí poklidný život ve vesnici s ostatními lidmi a užívají si života.

Ovšem tato idylka netrvá věčně a celá vesnice je přepadena a unesena nebezpečnými roboty. Jediný, kdo vyvázne, je právě Lana, která se s únosem její sestry nehodlá smířit a vydá se na dlouhou a strastiplnou cestu pro její záchranu. Na té se jí podaří zachránit také zvláštní kočičku, kterou pojmenuje Mui a stanou se z nich životní parťáci na téhle šílené misi. 

Nečekejte ale žádnou smysluplnou konverzaci. Přestože ve hře je pár dialogů, jejich smyšlenému jazyku nerozumíte. Ale vlastně ani nemusíte. V každé určité situaci si dokážete sami domyslet význam konverzací a toho, o co v nich vlastně jde.

Ovládání hry je pak docela jednoduché. Celou dobu vám napovídá, co máte zmáčknout. Vaše postava sama o sobě toho moc neumí, pokud nepočítám šplhání po laně, tahání předmětů nebo ovlivňování robotů pomocí nalezeného panelu. Skákání mi velmi nápadně připomíná Prince z Persie (to by se Geluovi líbilo!) a nebo Abe’s Odyssey. Prostě tedy jednoduchý systém traverzování, kdy celkem přesně chápete, kam můžete skočit a kam ne. Kdyby jen ten běh nebyl tak pomalý. Často jsem se nachytala při tužbě klávesu zmáčknout co nejvíc, aby se Lana uráčila běžet trochu rychleji… jakoby s tím síla stisknutí klávesy měla co dočinění. Také je někdy trochu otravné se snažit vyhnout robotovi a u toho vyskočit, obrátit se, naštelovat postavu, znovu vyskočit a utíkat… dost často jsem to zvládla jenom o vlásek a některé tyhle animace trvají zbytečně dlouho.

BEZ KOČKY NEODEJDU

Při svém putování jsem ale nikdy nebyla sama! Můj malý kočičí společník Mui mi pomohl překonat spoustu překážek a asistoval i u hádanek. Umělá inteligence musím říct, že u téhle kočky funguje skvěle a naprosto přesně. Mui pomocí příkazu zůstane sedět na místě, dokáže pohnout pákou nebo běží k vám. Musíte přijít jen na to, kdy, co a jak použít v přesný okamžik. Během hry budete muset přemýšlet nad tím, jak se vyhnout robotům, jak aktivovat správný mechanismus, kdy se schovat a kdy naopak běžet se zatajeným dechem. Hlavní úkol na většině obrazovkách je snadný, prostě musíte s Lanou a Mui přežít a dostat se dál.

Hra má velmi dobře vykreslený moment nebezpečí a snadno rozpoznáte, kdy jste v bryndě a kdy po vás jaký stroj půjde. Roboti sami přitom mají svůj vzorec chování, takže poznáte, kdy je třeba setrvat na místě nebo vyrazit kupředu a přitom zůstat skrytí. Zmíněné hádanky samy o sobě nejsou vůbec těžké, takže se není třeba obávat se, že by člověk ztvrdnul u jedné příliš dlouho. Jen je škoda, že i tak nepotrápí více mozkových závitů. Zároveň vás ani nezačne nudit prostředí, které se častěji mění a já měl pocit, že je přesně vypočítané do doby, než mě začne otravovat třeba příliš dlouhá tma nebo obyčejná džungle. Obzvláště v tomto ohledu musím pochválit i velmi propracovanou kameru. Ačkoliv hra na každém screenshotu vypadá jako klasická 2D plošinovka, prostředí je ve skutečnosti trojrozměrné a hra to dává najevo ve správný čas. Jakmile tak utíkáte v akční pasáži jako o závod, roboti vás budou následovat skrze prostor a budete cítit opravdovou hloubku jednotlivých prostředí.

Planet of Lana vlastně není jenom o průchodu skrz svět. Je doplněna o roztomilé cutscény. Kombinace paralaxních prostředí a detailní práce s kamerou dokonale podtrhuje silné momenty hry. Na ty bylo opravdu radost pohledět. Často jsem při pohledu na krásnou krajinu či místa měla pocit, že jsem součástí dění a dokázala jsem prožívat daný moment spolu s Lanou a Mui.

Hra má také skvělou hudební stránku, jejíž soundtrack vám bude znít v hlavě i po dohrání hry. Hlavně melodie určená k přeprogramování robotů má prostě své kouzlo. Překvapila mě i technická stránka hry, která byla více než skvělá. Povedlo se mi pouze jednou propadnout skrz větev a o druhou se zabít, ale i tak jsem se nesetkala s žádnou technickou závadou a hra běžela naprosto plynule a bez problémů. Ve finále je tento titul skvělou oddychovou hrou při klidném večeru se sklenkou vína v ruce. Samozřejmě i toho nealkoholického. Dohrát ji mi zabralo asi 5 hodin a pevně doufám, že se časem dočkáme i druhého dílu, protože tento zážitek, si budu sakra dlouho pamatovat.