Trochu jiný doktor cestující časem - recenze Pathologic 3

Herní série Pathologic rozhodně není pro každého. Člověk si ji buď bezmezně zamiluje, nebo na ní vůbec nic neuvidí, protože ze začátku je velmi obtížné ji pochopit, nebo nedej bože dokonce ocenit. Ne každý hráč má tolik volného času a trpělivosti prožít to, co tyto hry nabízí. Lidé je přirovnávají spíš k experimentu. A přesně to je jejich největší sílou a slabostí zároveň. Pathologic 3 je v podstatě remake jedné třetiny prvního dílu, takže pro nováčky se jedná o ideální vstupní bod do série. Tento remake ovšem nepřidává jen vylepšený grafický kabátek, nové dialogové možnosti a menší herní mechaniky, ale hlavně možnost cestovat časem, takže bojování s morem nebylo nikdy jednodušší.

Pathologic 3 je psychologický RPG horor s velmi bohatým příběhem od vývojářů Ice-Pick Lodge. Hrajete zde za bakaláře medicíny Daniila Dankovského. Jeho životním cílem je porazit smrt, a tak se vydává do bezejmenného města na řece Ghorkhon hledat nesmrtelného muže. Ten ovšem těsně před Daniilovým příjezdem umřel a pár dní na to ve městě vypukne mor. Vy jakožto jediný schopný lékař z velkoměsta se tak musíte ujmout vedení boje s nákazou. Což znamená nejen založení nemocnice, diagnostikování nakažených a výrobu prášků a vakcíny. Ale také rozhodování o vyhláškách omezující obyvatele, řešení menších či větších neshod mezi vašimi pomocníky a hlavně vyhýbání se obřímu hliněnému golemovi shabnak - nadpřirozené personifikaci nemoci, která město sužuje.

Pokud neradi čtete, Pathologic 3 rozhodně není pro vás. Rozhovory tvoří víc než polovinu herní doby a jsou tak bohaté na symboliku, že si často připadáte, jako byste četli klasickou literaturu. Lépe napsané dialogy jsem ovšem dlouho nikde neviděla. Oproti některým moderním hrám, které se ani nesnaží skrýt, že nabízejí jen iluzy volby, zde opravdu máte možnost být tím nejvíc namyšleným a nepříjemným doktorem, jakého v tomto městě kdy měli. Přece jen jste bakalář medicíny z velkoměsta a tahle divná malá vesnička se svými zastaralými nesmyslnými zvyklostmi a vírou v neexistující nadpřirozeno je pouhá banda chudáků, co vás zdržují od vaší honosné práce hledání léku na smrt samotnou. Osobně jsem takto nehrála, snažila jsem se být milý a vstřícný Daniil Dankovsky, ale u některých dialogových možností jsem se neskutečně nasmála. Není nad to říct během konverzace s bandou dětí: „Teď jste mi připomněly, proč jsem se nikdy nestal otcem.“

Začátek hry je velmi matoucí, protože čas v Pathologic 3 není přímá linka, nýbrž tekutina. Jenže to vám titul vysvětlí nejdříve až po čtyřech hodinách hraní. Po přibližně dvouhodinovém úvodu, ve kterém prožíváte svůj příjezd do města na Ghorkonu, jste prudce přesunuti do přítomnosti v hlavním městě, kde jste vyslícháni kvůli obvinění, že jste třetí den utekli z města napadeného morem a nezachovali se jako správný doktor. Můžete ovšem protestovat, že to není pravda, že jste zůstali, založili nemocnici a inspektor je špatně informován. Na to jste hozeni do pátého dne, kde sedíte ve vězení, mor už zdevastoval půlku města a vy si jen říkáte: “Co se sakra děje?” Pak konečně zjistíte, že můžete cestovat časem, měnit tak svoje minulá rozhodnutí a hlavně hrát hru v jakémkoliv pořadí chcete. Já vždy zvolila jeden den a ten prožila několikrát za sebou, abych splnila a prozkoumala vše, co se dá. Teprve pak jsem se přesunula na den následující. Nic vám ovšem nebrání po skončení úvodu jít dny jeden po druhém tak, jako kdybyste cestovat časem neuměli, a vracet se jen, když v budoucnosti máte problém tak velký, že se mu prostě v minulosti musí předejít. To dává hráči nejen neomezenou svobodu, ale i důvod strávit ve hře spoustu času a hrát ji neustále dokola, akorát s jinými rozhodnutími. Prvních pět hodin hry je tedy extrémně matoucí zážitek, ale jakmile jsem pochopila, jak Pathologic 3 funguje, tak jsem si mechaniku cestování časem velmi oblíbila a nedala bych na ni dopustit, i když má jedno vážně velké minus.

Série Pathologic byla vždy známá svou obtížností - během hraní se cíleně máte cítit ve stresu. Máte tisíc problémů a jen špetku léčiva, pozornosti, ale především času na to je všechny vyřešit. Možnost přetočit hodiny zpět a prožívat kterýkoliv den kdykoliv a jakkoliv dlouho tím pádem tento stres absolutně zabíjí. Prostě a jednoduše nejste pod žádným časovým presem. Osobně mi to zas tolik nevadilo. Pro nové hráče, co sérii neznají, je to vlastně i výhoda - hra je jednoduchá a můžete se soustředit jen na příběh. Ovšem pro ty, kteří si na obtížnosti přežití v Pathologic zakládali a milovali ukazatele hladu, únavy a imunity, to je vcelku podpásovka, jelikož titul pro ně v tomto ohledu může působit jako obyčejný simulátor chůze.

V Pathologic 3 najdete jen dva druhy ukazatele. Klasický se zdravím a neobvyklý s apatií a mánií. Ať už děláte cokoliv, postupně se vám zvyšuje apatie - kvůli ní chodí Daniil pomaleji, nemá motivaci s nikým mluvit a když nastane nejhůř, začne ho svrbět prst na spoušti zbraně, kterou má zrovna před obličejem. Naopak s vysokou mánií Daniil běhá rychlostí blesku, tluče mu srdce tak, že se na konverzace nedokáže soustředit a postupně ztrácí zdraví. Pro lidi ve svém okolí prostě působí jako člověk, co do sebe kopnul 3 energeťáky najednou, a teď se ho - anebo o něj - všichni bojí.

Ukazatel apatie a mánie musíte neustále vyvažovat, abyste se drželi hezky v klidu. V tom vám pomůžou buď různé chemické látky, které jsou ale návykové, takže postupně ztrácejí účinnost, nebo hraní si s různými předměty ve městě. U vodních pump se můžete ocákat studenou vodou, což vás nabudí, a na dětských hřištích lze strčit do houpačky, abyste se uklidnili. Systém je to v základu jednoduchý, ale působí jako skvělá překážka, co hru tak akorát okořeňuje. Apatii a mánii totiž můžete získat i během rozhovorů podle toho, co říkáte. Akorát nikdy nevíte, která odpověď vám zvýší co, pokud vůbec něco.

Další velkou změnou oproti Pathologic 2 je velké osekání bojových možností. Dává to smysl - zatímco ve dvojce jste hráli za Artemyho Burakhta přezdívaného Řezník, kterého v době příběhu polovina města nesnáší a lidé na něj útočí sami od sebe, zde hrajete za Daniila. Bakaláře z velkoměsta, co sem přijel kvůli jednomu člověku a kdyby mohl, hned zas odjede. Na sebeobranu máte pistoli s pár náboji, přičemž u zdejších dětí si jich vždy můžete koupit víc, pokud na to máte dost oříšků. Hra se vás ale od zabíjení snaží vyloženě odrazovat tím, že se většina útočníků zastaví a rozmyslí si to, pokud na ně namíříte zbraní, která ani nemusí být nabitá - do komory vám přece nevidí. A pokud si to nerozmyslí, alespoň se zastaví na tak dlouho, abyste stihli utéct pryč. Samozřejmě náhodné útočníky můžete likvidovat hlava nehlava a někdy jiné řešení neexistuje, ale bojování má v Pathologic 3 rozhodně být spíš poslední možnost.

Jelikož jste doktor, je pro vás mnohem závažnější spíše diagnostikování pacientů a jejich zdravotních problémů. To probíhá formou rozhovoru s nemocným a tělesnou prohlídkou. Spousta pacientů ovšem lže – buď vám, nebo alespoň sami sobě. A tak se musíte doptávat na detaily nebo se sami jít podívat do jejich bydliště po dalších důkazech či po příbuzných, co vám řeknou druhou stranu pohledu. Ke správnému určení nemoci vám pomůže notýsek s rozpisem všech chorob a jejich příznaků. Za mne je tato minihra skvělým přidáním s přiměřenou obtížností. To znamená, že při každém vyšetřování si budete trhat vlasy stresem, ale to je u hraní Pathologic her základní duševní stav. Pokud budete dávat extra pozor, budete schopni většinu nemocných správně diagnostikovat, a ten následný pocit satisfakce je skvělý.

Proti moru dále můžete bojovat vydáváním různých vyhlášek, jako je karanténa, povinné očkování nebo rozvěšení barevných luceren pro zvednutí morálky. Stejně jako všechno ostatní v Pathologic 3 je to ovšem komplexní proces, který přesahuje daleko od vašeho stolu. Pokud vydáte až moc přísných zákazů, lidé budou nespokojení a budou se bouřit. Sice jste vyhráli nad šířením nákazy, ale zato jste rozpoutali občanskou válku. Musíte tedy volit opatrně, udržovat balanc a bojovat o každý další den třeba i tím, že se sami vydáte do nakažených oblastí. Tam totiž lze najít centrum nákazy a zničit ho. Je to velmi nebezpečný úkol, ale šíření moru tím výrazně zpomalíte.

Po vizuální stránce je Pathologic 3 skvělé. Stylizace zůstala stejně osobitá jako u druhého dílu, ale prošla jednoznačným vylepšením. Ostré geometrické tvary budovy jatek, fyzikálně nemožné stavby jako Polyhedron a travnaté oblasti stepi nikdy nevypadaly lépe. Zvukový design je na první dobrou minimalistcký, hudbu uslyšíte spíš vzácněji jen v momentech většího napětí. Zdejší svět je ale přesto plný auditivních detailů - vítr v prázdných ulicích, tlumené kašlání a mluvení za zdmi domů, tlukot vašeho až moc manického srdce a tak dále.

S optimalizací jsem také žádný výrazný problém neměla. Zažila jsem jediný bug, kdy se mi model postavy náhodně posouval tak, že mi ruce překrývaly část obrazovky, ale naštěstí stačilo jen hru znovu načíst a od té doby se mi nic podobného znovu nestalo. Místy se pozdě načetlo pár objektů, v textu se vyskytl překlep, ale to bylo tak vše.

Jak to tedy vše tak nějak shrnout. Pathologic 3 rozhodně není hra pro každého, ale pokud vás tato série někdy lákala, tak právě tento díl je nejlepším vstupním bodem pro nováčky. Neexistuje žádná podobná hra, a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Pokud ve hrách podobně jako já hledáte unikátní komplexní zážitky, pokud máte rádi filozofii a symboliku, pak nemusíte hledat dál. Pathologic 3 vás rozhodně zaujme. Ale pokud chcete nějaký odpočinkový titul u kterého večer po práci vypnete a odpočinete si, tady nehledejte.