Pathologic 2 je jednou z těch her, která prostě není pro každého. Ať už je to díky silné atmosféře, hromadě dialogů nebo survival mechanikám. Nepyšní se skvělou grafikou, rozsáhlým světem, a když pomineme sem a tam pár slov, tak ani dabingem. I přesto vše jsou zde důvody, proč by se některým tato hra mohla líbit. Kazí si to ale bohužel hromadou jiných chyb, které jsou o dost vážnější, než se zprvu může zdát.

Hlavním zaměřením této hry je příběh. Jako doktor, ve světě zamořeném záhadnou nemocí, jste přivoláni svým otcem zpět do vašeho rodného města. Vše je zahaleno otázkami a hra vás vhodí v podstatě přímo do středu příběhu, přičemž se budete postupně snažit přijít na to, co se vlastně děje. K tomu jsou zde rozsáhlé dialogy, které vás nechají se rozhodnout, jak se zachováte. Vzhledem k vašim akcím můžou tak rozhovory s obyvateli města trvat 30 sekund nebo klidně 5 minut. Dialogy však nejsou dabované, a tak si musíte spíše představovat, jak se vlastně člověk, se kterým mluvíte, cítí. Musím říct, že v této části asi příliš dobrý nejsem, protože se mi nejednou stalo, že na mě postava začala naštvaně řvát, mezitím co jsem měl celou dobu pocit, že jde o pohodový rozhovor.

Jestli nejste fanouškem těchto rozsáhlých textových dialogů, tak tato hra nejspíše není úplně pro vás. Krom zjišťování, co se vlastně děje a co jsou ty divné postavy a budovy okolo vás, se toho totiž příliš dít nebude. Zbytek hry je jakýsi walking simulátor s divnými survival mechanikami a nudným soubojovým systémem o dvou tlačítkách.

V TOMTO BY SE VÁM HRA MOHLA LÍBIT

Hra si zakládá na své smutné a znepokojující, možná dokonce až trochu strašidelné, atmosféře. Ta je skvěle doplněna zajímavou hudbou a přiblíženými obličeji lidí v dialozích. Občas se vám dokonce stane, že postava promluví, což vám jenom připomene, jaká je škoda, že ve hře není dabing. Atmosféru by totiž vytvářel ještě lepší. Prostředí Pathologic 2 ve vás navíc vyvolá zvědavost, když si všimnete záhadných struktur a budov popírajících fyziku. Je jen škoda, že se k většině z nich nedostanete.

Celé město je rozděleno do několika částí, přičemž v každé z nich na vás budou mít obyvatelé vlastní názor, který si vytvářejí podle toho, jak se chováte a co děláte. Zlepšit reputaci vám mohou dobrá rozhodnutí v dialozích a naopak zhoršit ji můžete třeba pouliční rvačkou. Pokud budete mít špatnou reputaci, tak se může stát, že vás lidé nepustí k sobě do domu, nebudou s vámi chtít obchodovat, nebo se vás budou rovnou snažit zabít, což vám značně ztíží průchod hrou.

Čeho si možná hned ze začátku nevšimnete, je, že čas stále plyne a není vázán na příběhové mise, jako tomu je u většiny her. Jestli se tak rozhodnete, že si půjdete odpočinout a vyspíte se, je možné, že vám unikne několik zásadních událostí. Včetně možnosti si například koupit zbraň.

OPTIMALIZACE SNAD UŽ NEMŮŽE BÝT HORŠÍ

Co mě však štvalo absolutně nejvíc, je optimalizace. Hra i s velice průměrnou grafikou a malým světem běží na Xbox One asi na 20 až 40 FPS, přičemž se z nějakého záhadného důvodu rozhodne občas uprostřed chůze zaseknout a třeba 30 sekund načítat. Na čekání se můžete také připravit při přechodu mezi sektory města, které mají být sice neviditelné, ale pokud to hra nestihne, tak vás prostě na tu minutu zastaví. A že to nestíhá opravdu často. Přímo načítacích obrazovek, tak jak je známe, je ve hře jen pár. Když už na ně ale narazíte, tak si mezitím můžete zajít udělat kafe, vysprchovat se, udělat si oběd a pak rovnou klidně i večeři, protože to zabere klidně i 5 minut... No dobře, možná to trochu přeháním, ale mám doopravdy pocit, že jsem v této hře strávil stejné množství času hraním jako čekáním na načítání.

Na druhou stranu je ale nutno zmínit, že jsem hrál na opravdu první generaci Xbox One, a i když načítání je dle ostatních hráčů přítomné dokonce i na PS4 Pro, hra je prý na PC v mnohem lepším stavu. To však nemění fakt, že vydat takto špatně optimalizovanou hru na konzole je neomluvitelné a rozhodně to k mému, už tak celkem nudnému zážitku, nepřispělo.