Ori and the Will of the Wisps je lepší než první díl a okamžitá klasika pro hráče plošinovek

Pokračování to mají vždy těžké. Pokud se příliš odchýlíte od původní myšlenky, riskujete, že ztratíte kouzlo prvního dílu. Pokud se zase budete bát inovovat, hrozí vám, že pokračování zůstane ve stínu originálu a bude působit jako pouhé rozšíření. V roce 2015 nás okouzlila výjimečná plošinovka Ori and the Blind Forest. V jejím pokračování Ori and the Will of the Wisps se tak museli vývojáři z Moon Studios pokusit o nemožné - udělat perfektní druhý díl.

Už od prvních okamžiků druhého Oriho je cítit podobná esence jako v prvním dílu. Hra opět začíná dojemnou úvodní příběhovou sekvencí. V ní se kromě postav z prvního dílu seznámíme s novým přírůstkem do rodiny - sovičkou Ku. Ta kvůli problému s křídlem nedokáže létat. Díky darovanému pírku, které má dušička Ori u sebe z prvního dílu, se však Ku létat naučí - a vy se tak můžete vydat na nové dobrodružství. Už z této úvodní pasáže je zjevné, že druhý Ori posouvá svou úchvatnou vizuální stránku ještě dále. Dynamické průlety kamerou, malebné prostředí a animace postav tak přispívají k odvyprávění emocionálního herního příběhu.

Ori je ale především plošinovka, a tak netrvá dlouho, abyste mohli začít prozkoumávat herní svět Niwen. Ten je rozdělen do několika prostředí. V klasickém stylu Metroidvania se však budete potřebovat naučit různé dovednosti, abyste s nimi mohli postupovat do nových sektorů. Kromě některých mechanik z prvního dílu přidává Will of the Wisps možnost přitahovat se k vybraným objektům ve stylu vystřelovacího háku, provrtávat se písečnými dunami či se vystřelovat z vody ven. Používání nových pohybových schopností mě bavilo, a design herních úrovní se postará o to, abyste si s každou mechanikou mohli dostatečně vyhrát. Hra se také nově ukládá sama, odpadá tak potřeba vytváření vlastních checkpointů jako v prvním dílu.

U systému dovedností se udála výrazná změna. Nově si můžete jednotlivé dovednosti přiřazovat do slotů postavy. Ten má na začátku hry pouze tři sloty, jejich obsazení je ale možné kdykoli během hry změnit. Vyplatí se tak přizpůsobit si sestavu skillů podle situace, v které se nacházíte. Příkladem může být plošinovková sekce, kde možná uvítáte přilepení ke zdi a trojitý skok. U soubojů se vám může více hodit snížení poškození, které dostáváte od nepřátel. Kromě nalézání dovedností ve světě si můžete některé dovednosti nově zakoupit či vylepšit za herní měnu.

První díl Ori neměl příliš hluboký soubojový systém. Ten převážně vyžadoval pouhé mačkání jednoho tlačítka. Pokračování tak přichází s novinkami i v tomto ohledu. Nově máte k dispozici tři sloty na zbraně a útočné techniky. Každému slotu je přiřazeno jedno tlačítko, a je jen na vás, jak si zbraně namapujete. Přiřazení je taktéž možné měnit rovnou během hry.

Výsledné rozmístění tlačítek na ovladači mi tak přišlo více přehledné, ačkoli jsem musel chvilku bojovat se svou svalovou pamětí vytrénovanou z prvního dílu. Lépe jsem vnímal i samotnou herní obtížnost. První Ori byl proslulý svou vysokou obtížností, zejména v únikových sekvencích. U těch jsem trpěl dlouho. Proto mě překvapilo, že několika podobnými útěky jsem se v druhém Ori prokousal relativně rychle. Nechci tím říct, že je hra jednodušší. Pozdější části hry mi daly rozhodně také zabrat, ale hra na mě celkově působí více vyváženě. Jako nejobtížnější se mi jevily nově přidané souboje s bossy. Ti mají hodně života, a pokud se jim nedokážete úspěšně vyhýbat, rychle s vámi skoncují. Párkrát jsem dokonce souboj opustil, a šel svou postavu vylepšit do jiné části světa. To je mimochodem jedna z výhod nového dílu - v určitém bodě se pořadí, v kterém lokace navštívíte, stává nelineární. Je tak jen čistě na vás, kterou oblast se vydáte prozkoumat jako první.

Pokud se chcete vyhnout rozsáhlému backtrackování, můžete využít teleportační fontány, ke kterým se dá teleportovat z libovolného místa na mapě. Ale i samotná navigace herním prostředím se neustále zrychluje díky možnosti odemknout si zkratky a nové pohybové dovednosti.

Herní svět je plný života - a to nejen toho nepřátelského. Na cestách budete potkávat řadu postav, s kterými si můžete popovídat a splnit jejich vedlejší úkoly. Zde nečekejte zásadní inovaci, jedná se převážně o doručování předmětů z bodu A do bodu B. I tak jsem ale nové postavy mile uvítal, neboť reagují na vaše činy a svět díky nim působí plněji. Příjemnou třešničkou na dortu je pak vesnička roztomilých Mokiů, kterou můžete pomáhat obnovit stavěním domků nebo například zaséváním semínek nalezených ve světě. 

Pokud by vám tohle vše ještě nestačilo, hra také přidává několik typů výzev. Prvním z nich jsou bojové svatyně, ve kterých se utkáte s několika vlnami nepřátel. Mimochodem, jejich dokončení vám přidá další dovednostní sloty. Já sám jsem na tohle přišel až u konce hry, takže… berte to jako radu zdarma. Druhým typem jsou závody, kde musíte proběhnout překážkovou dráhu rychleji, než nahraný záznam protivníka. Tento mód obsahuje i globální žebříčky, takže svůj čas můžete porovnávat s dalšími hráči.

Zvuková stránka hry je fantastická. Gareth Coker má opět na starosti pestrý hybridní soundtrack kombinující orchestr s dalšími zvukovými paletami. Melodický motiv z první hry tak uslyšíte v nových variacích. Postavy v Ori sice mluví vymyšleným jazykem, ale vy jim můžete porozumět prostřednictvím titulků, které jsou k dispozici i v češtině.

Po strávení více jak 14 hodin v druhém dílu Ori jsem probádal i ty nejskrytější kouty světa Niwen. Celý zážitek jsem si neskutečně užil, a troufám si říct, že Ori and the Will of the Wisps dokázal vybalancovat nová vylepšení spolu se zachováním osvědčeného konceptu prvního dílu. Jedná se tak o skvělé pokračování, které byste rozhodně neměli minout. A teď mě omluvte, jdu se do světa Niwen vrátit ještě jednou.