Titul Oninaki mě hned při prvním setkání s trailerem zaujal jednou konkrétní věcí – hned po prvním poslechu trailerové skladby jsem věděl, že tohle roztomile vypadající RPG si na recenzi beru já. No a teď přichází ta chvíle, kdy zjistíme, jestli jsem se unáhlil, anebo Oninaki dokáže zaujmout více aspekty než jen trailerovou skladbou.

Oninaki může na první pohled vypadat velmi roztomile, ale brzy vás upozorní na opak. V tomto světě funguje reinkarnace. Duše těch, pro které jejich blízcí truchlí, nebo je tu drží nevyřešené záležitosti, ale nemohou ve své cestě do dalšího života pokračovat. Pokud se duše takhle zasekne na moc dlouho, stane se z ní monstrum, které se manifestuje i ve fyzickém světě. A když se do tohoto světa přidá tématika sebevraždy, která tu má pochopitelně jiný význam, tak se velmi rychle tón příběhu posune do mnohem temnějších míst opravdu rychle.

Na jeho váze ale trochu ubírá místy neskutečná melodramatičnost a občas uspěchané vyprávění v některých scénách.

V tomto světě jako Kagachi, jeden s takzvaných “watcherů”, kteří dokážou přecházet mezi světy živých a záhrobím, pomáháte zaseklým a ztraceným duším posunout se do dalšího života. Taková práce s mrtvými a truchlícími už sama o sobě nepatří k nejveselejším povoláním. A když se téma smrti blízkých dotkne i našeho hrdiny, a navíc začnete objevovat, že všechno nemusí být, jak se zdá, od temného se posuneme až k depresivnímu. Na fňukání ale není čas, protože oba světy jsou plné monster, a tak se stává ústřední mechanikou soubojový systém, jehož hlavní zajímavostí jsou takzvaní daemoni - ztracené duše, jejichž smrt byla spojena se silnou emocí a přišly o své vzpomínky. Watcheři se s takovými daemony nechají posednout a mohou v soubojích využívat jejich schopnosti. Každý z démonů pak vládne specifickým typem zbraní.

Soubojový systém je relativně jednoduchý, ale přesný a zábavný. Jelikož démony můžete za běhu střídat a dost zlepšení se týká rychlosti jejich střídání, měl by taktický výběr démona pro každý moment hrát v soubojích velkou roli. Říkám měl, protože i když je střídání démonů a tím i zbraní, schopností a movesetů dobře provedená mechanika, je extrémně jednoduché jednoho démona přelevlovat tak, že nemá smysl s těmi ostatními cokoliv zkoušet. A jelikož mi nejvíce sedla Aisha s mečem a rychlým a obratným movesetem, stala se prakticky mým pevným herním stylem. Rozhodně se ale vyplatí investovat i do vylepšení jiných deamonů. Rozšíříte si tak totiž nejen soubojový systém, ale i lore světa a kontext daných postav. Ve stromech dovedností totiž neodemykáte jen schopnosti daemonů, ale i jejich vzpomínky, což je příjemné propojení hratelnosti a vyprávění.

Ani nedostatek nutnosti střídat daemony a tím styly boje mi ale na zážitku zas tak moc neubral. Ať už decimování hordy nepřátel, tak i kreativní a zábavné bossfighty si mě dokázaly udržet a souboje zvládnou táhnout hratelnost titulu. No a když takový bossfight podtrhuje skvělý soundtrack, tak si nemám na co stěžovat.

Oninaki je tak titul, který mě rozhodně dokázal zaujmout více aspekty, než jen soundtrackem a příjemnou vizuální prezentací. K těm se připojil zajímavý příběh prozkoumávající relativně netradiční tématiku. Soubojový systém pak i přes svou repetetivnost zůstává zábavný. Výsledný celek tak sice není světoborný, ale rozhodně se jedná o příjemný příběhový titul. Jasně, mnohé taky dokáže odradit vyprávění příběhu s horami nedabovaného textu a celkově ty aspekty, co k japonským RPG tak nějak patří. Pokud ale nejste líní číst a lehce depresivní pohled na reinkarnaci vám přijde zajímavý, Oninaki vám můžeme doporučit na 7/10.