Observer: System Redux je kyberpunk, co sám sebe vylepšil

V roce 2018 jsme recenzovali kyberpunkový psychologický horor nesoucí název Observer. Odnesl si od nás známku devět z deseti bodů jakožto excelentní hra, která to vskutku byla. Přesto dnes budeme recenzovat Observer znovu. S příchodem nové generace konzolí se totiž Bloober Team rozhodl tento svůj úspěšný počin obléknout do nového kabátku a doplnit příběhové mezery tak, aby Observer: System Redux mohl být launch titulem jak PS5, tak Xboxu Series S/X.

Takže vítejte v roce 2084. Ve světě, který byl zničen nejen válkami, ale i digitálním morem zvaným nanofág, který pomalu, ale jistě zabíjí každého lidského kyborga. Vítejte v Páté Polské Republice, která je celá ovládána nenasytnými megakorporacemi a strachem. Vítejte v Krakově jakožto neurologický detektiv Daniel Lazarski, jenž se snaží najít svého ztraceného syna a kterého většina obyvatelů nenávidí, protože je takzvaný Pozorovatel.

Pro začátek je důležité říct, že Observer: System Redux je pouhý remaster původní hry. To znamená, že jde stále o tu stejnou hru vylepšenou o možnost raytracingu, stabilních 4k při 60fps a naprosto nového grafického kabátku. Vývojáři veškeré herní assety vytvořili nanovo a jejich práce se vskutku vyplatila, protože hra vypadá božsky a v kombinaci s výborným hudebním doprovodem vás každá místnost, chodba anebo sen, které navštívíte, vtáhne do sebe a nenechá vás myslet na nic jiného než na tento znepokojující a živý kyberpunkový svět dýchající stejným tempem jako Blade Runner.

Jak již bylo řečeno, hrajete za Daniela Lazarskiho, jehož povolání nese název Pozorovatel – to jest speciální člen policie s unikátním kouskem kyberwaru zvaném Pojídač snů, který mu umožňuje napojit se do lebečních čipů každého člověka, aby si mohl projít jejich vzpomínky a vyhledat v nich důkazní materiály.

Danielův syn Adam, který s otcem již několik let není v kontaktu, se z ničeho nic ozve s velmi znepokojivou zprávou, na jejíž pohnutek se Daniel vydává svého syna hledat do ubytovny v jedné z nejhorších částí města. Naprostá většina hry se odehrává právě v této ubytovně, ačkoliv se nemusíte bát, že by prostředí bylo jednotvárné. Každé poschodí a každý byt na vás bude působit svým vlastním jedinečným já, což platí dvojnásobek o snech. Díky vašemu Pojídači snů se totiž podíváte do hlavy několika zavražděných lidí za účelem získání dalších vodítek k rozuzlení hádanky, co se vlastně s vaším synem stalo. Tyto snové pasáže jsou přitom často nejvíce hororové části hry, protože mysl, která umírá, rozhodně není nejrůžovější místečko. 

Většina hry je přitom pouhý simulátor chůze opepřený o logické hádanky, často v podobě zkoumání scény zločinu. Vaše mozkové závity se ale nejvíce zatočí při vedlejších úkolech, které sice mohou být ve hře, která má hrací dobu okolo 9 hodin, překvapením, ale na mě působily jako její nejlepší část. Při procházení polorozbořené budovy se totiž nejednou stane, že vás k sobě nějaký otevřený byt přiláká a při jeho prozkoumávání zjistíte, že se zde děje něco nekalého, čemu byste zrovna vy určitě zvládli přijít na kloub.

Jelikož jste speciální detektiv, kromě Požírače snů máte své tělo vylepšené i o dva typy speciálního vidění. Zatímco typ forenzní vám pomůže najít stopy fyzického rázu, jako třeba krev, chlupy anebo zranění na těle oběti, díky vidění elektromagnetickému lehce uvidíte jakékoliv skryté páčky, kybernetická vylepšení obětí anebo jen zajímavé elektronické předměty v okolí. Toto jsou ovšem jediné nápovědy, která vám hra nabídne a veškeré hádanky tak doopravdy musíte vyřešit sami. Často budete postaveni do situace, kde budete potřebovat znát heslo k počítači, přičemž přijití na něj je jen a pouze na vás a vaší všímavosti k okolí.

Observer: System Redux ovšem samozřejmě nemá jen kladné stránky, ačkoliv musíme uznat, že těch záporných je velmi málo. Největší problém, který jsem se hrou měla, byl fakt, že v mnoha místech na mě působila spíše znepokojivě než děsivě. Ano, obsahuje nespočet pasáží, které vás chytře vyděsí anebo donutí bát se; například otvírání dveří je podobně jako v Amnesii závislé na pohybu myši, takže otvírat třeba dveře do sklepa, který patří k bytu, v němž jste našli spoustu lidské kůže a vnitřností v ledničce, vám vážně rozbuší srdíčko. Na druhou stranu, hlavně při snových pasážích ten strach jaksi mizí a nahrazuje ho pouze znepokojení z toho, jak špatně na tom daný člověk musel být, když vnitřek jeho hlavy vypadá takto. Občasné plíživé pasáže tomuto pocitu moc nepomáhají, protože v podstatě nikdy nejsou děsivé. Naštěstí jich ve hře není moc, a tak přece jen fungují spíše jako zajímavé osvěžení než stresující faktor.

Stejně tak vám určité pasáže hry můžou připadat lehce repetitivní. Přece jen k sobě buďme upřímní, hlavní herní mechaniky jsou povídání si se zdejšími usedlíky anebo zkoumání vašeho okolí, což prostě nezabaví každého.

Dalším maličkým hřebíčkem do rakve je i fakt, že hlavní příběh sám o sobě je takový nemastný neslaný. Má pár zajímavých a nečekaných zvratů, ale jak už jsem říkala, mnohem více mě bavilo řešit vedlejší úkoly, které jsou pokaždé nádherně záhadné, promyšlené a každý nabízí jiný unikátní zážitek.

Abychom to tedy nějak shrnuli, Observer: System Redux je velmi povedený remaster, který původní hru nejen hodil do majestátního vizuálního kabátku, ale také přidal pár vedlejších úkolů a jednoduše vylepšil, co bylo špatně. Bohužel se mu ale nepovedlo vylepšit vše, a tak zůstávají problémy, které ze hry místy nedělají horor, ale spíše znepokojující příběh. Celkový zážitek z hraní je ale úžasný, hra si vás vtáhne do svého světa a nepustí, takže od nás – stejně jako před dvěma lety – dostává 9 bodů z 10.