Nioh 2 vás motivuje riskovat, ale chybu neodpustí

Ze všech těch her, co jsou „úplně jako Dark Souls“ si Nioh od Teamu Ninja drží svoji vlastní identitu v hratelnosti asi nejlépe. Soubojový systém stojící na různých postojích dávající hráči opravdu podrobnou kontrolu nad svým stylem boje v kombinaci s hlubokými RPG prvky uchvátil mnoho hráčů. Pro mě se původní Nioh stal prvním krokem na dlouhé cestě objevování katalogu From Software a celého tohoto sektoru akčních RPG. A stejně jako se já po třech letech k sérii, která mě do tohoto sub žánru uvedla, vracím s nabytými zkušenostmi, se druhý díl výrazně ucelil a vypiloval své koncepty a mechaniky.

Zatímco první Nioh vypráví příběh reálné historické postavy – Williama Adamse, v Nioh 2 vás přivítá překvapivě detailní editor postavy. Do boje s lidmi i démony se tak vydáváte třeba za sebe. Vaše postava – poloviční yokai jménem Hide, se v tomhle prequelu setká s excentrickým obchodníkem s magickými kameny, Tokichirem. Ten má pro někoho s takovými schopnostmi po svém boku využití, a tak se vydáváte na společnou cestu. Reálie japonského období sengoku a zaměření na historické osobnosti či mytologii se tak nemění.

Zároveň se taky nemění jádro hry – soubojový systém založený na rychlých a přesných reakcích, široké spektrum zbraní je ještě více rozšířené o systém postojů, a hlavně management staminy – tady zvané „ki“. Když vám během souboje dojde ki, musíte počkat na jeho doplnění a během té doby jste zranitelní. To stejné ale platí i pro nepřátele. Vy máte navíc výhodu mechaniky zvané „ki pulse“, kdy si díky dobře načasovanému stisku R1, nebo s určitými schopnostmi úhybu či změně postoje, můžete ki použité na poslední útok vrátit. Zároveň pomocí ki pulsu vyčistíte místa yokai realm, která tito démoni vytváří a ve kterých se vám ki pomaleji doplňuje.

Tenhle systém rytmické bojovky známe už z prvního dílu. V Nioh 2 s tím zamíchá původ vaší postavy. Jste totiž napůl yokai a to vám propůjčuje pár zajímavých schopností. Z poražených yokai občas padnou jejich „soul cores“. Ty můžete u svatyně očistit a používat schopnost daného yokai. Tyhle silné schopnosti dokážou způsobit dost poškození, ale často jsou pomalejší a nechají vás chvíli zranitelné. Pokud je ale dokážete takticky využít, rozhodně vám poskytnou výhodu. Zároveň se ze schopnosti „living weapon“ stává „yokai shift“, kdy se na krátkou dobu můžete proměnit do své démonické podoby. Na chvíli tak máte silnější sadu schopností podle typu, jaký má váš „guardian spirit“. Dobře načasovaný yokai shift vás dokáže zachránit z velmi nelichotivých situací. Samozřejmě se ale jeho horší načasování může stát vyplýtváním cenné schopnosti s dlouhým nabíjením. V tom lepším případě… V tom horším se nečekaný návrat do lidské podoby a tím zranitelnost stane osudnou chybou.

Všechno v tomto akčním RPG je prostě „risk vs reward“. Ztělesněním tohohle principu je nová schopnost „burst counter“. Tím můžete odrazit specifické útoky signalizované červeným efektem. Jedná se o extrémně silné útoky, rychlé výpady nebo záplavy útoků, které se často rovnají smrti. Jejich odražení burst counterem způsobí slušné poškození a na chvíli nepřítele ochromí. Jedná se tak o kriticky důležitou mechaniku, která vás donutí postavit se do cesty často smrtícímu útoku a správně načasovanou reakcí jej odrazit. Jedná se tak o útoky, kterých se děsím, ale zároveň se na ně těším, díky šanci na protiútok.  

Pro ty, co chtějí za odměnu ještě více riskovat jsou tu yokai realm zóny. To jsou často dobrovolné lokace, ve kterých se vám pomaleji doplňuje ki. Jeho management je tak ještě obtížnější. Zároveň se tu ale rychleji doplňuje „anima“, energie pro používání yokai schopností. Musíte tu tak lehce upravit styl hry. Poražením daných yokai v této oblasti se ale zóna vyčistí a vy dostanete přístup k truhlám a svatyním v ní. Často tak slouží jako soft i hard checkpointy.

Váš úspěch v boji ale nezáleží čistě na vašich bojových schopnostech. Neméně velkou roli hrají hluboké RPG prvky. Na výběr máte z devíti typů zbraní, které se škálují s různými atributy. Každá zbraň má navíc vlastní strom dovedností, stejně jako ninjutsu schopnosti, kam patří například bomby a shurikeny, a onmyo magie. Vaši postavu tak můžete specializovat na mnoho způsobů. Zároveň elementové výhody a nevýhody je taky dobré nepřehlédnout. Je opravdu dobrý nápad si na ohnivého démona vzít vodní kouzla a do boje proti jedovatému hadovi si přibalit nějaký ten protijed. I když lovíte yokai a ne monstra, tak je prostě záhodno se na takového bosse po zaklínačsku připravit.  

A že ti bossové stojí za to. Unikátní a působivé vizuální designy se krásně pojí s různými hratelnostními nástrahami a specifickými taktikami potřebnými v soubojích. Na každé odhalení bosse dané úrovně jsem se tak opravdu těšil, protože každý epický příchod protivníka na scénu a následné učení se jeho sady útoků je prostě vzrušující. Často rychlé tempo souboje pak taky přispívá k zrychlení tepu a zajistí intenzivní herní zážitek. Jasně, pokud se na nějakém bossovi zaseknu, tak to nadšení lehce opadne, ale v hlavní příběhové lince všechny komplikace vyřešila příprava před bojem, přesně tak, jak nás to učili na Kaer Morhen. A ve vedlejších sub-misích jsem pak tak nějak očekával, že dostanu na zadek… Přece jen jsou dobrovolné a dá se v nich nagrindovat potřebný level.  

Stejně tak se s obtížností průchodu levelem dá vypořádat prostě opatrností a všímavostí. Pasti a nepřátelé mohou čekat všude a vaše smrt často není problém nedostatku dovedností, ale spíše obezřetnosti. A pokud je skupina nepřátel velká či postup komplikují snipeři – zbraně na dálku v kombinaci s tichým postupem dokážou divy.

Pozorný a obezřetný postup vám taky dovolí pořádně si užít opravdu propracovaný level-design, který účinně využívá různých zkratek a vedlejších cest. Přece jenom je to ten soulslike zážitek. Průzkum úrovně je tak sám o sobě odměňující zážitek, když prolezete každou skulinu a objevíte všechny skrýše, bůžky Kodama a vše si propojíte nejefektivnějšími zkratkami.  

No, a pokud absolutně nezvládáte nějakou sekci nebo bosse, ve druhém dílu je nová možnost pro jolly cooperation. Ve světě můžete objevit modré „dobročinné“ náhrobky, pomocí kterých můžete vyvolat postavu hráče, který jej umístil a využít jejich pomoci. Není to multiplayer, ten je ale taky k dispozici v rámci expedic, takže si můžete zahrát i s kamarády.

Nioh 2 je tak opravdu kompletní balíček cukru a biče v podobě propracovaného akčního RPG, které skvěle staví na základu prvního dílu. Nabízí komplexní soubojový systém, který ale umí vše vysvětlit obsáhlým a názorným tutoriálem. Hratelnost vás nutí riskovat a každou chybu trestá. Podstoupené riziko ale dokáže patřičně odměnit. Fanoušci hlubokých RPG systémů si užijí specifikaci buildu postavy a fanoušci vizuálního přizpůsobení stráví spoustu času v editoru postavy tvořením své kawaii-as-fuck waifu. U takhle rychlého akčního RPG taky opravdu cením možnost přepnutí módů prioritizujících framerate, nebo rozlišení. 

A že tohle všechno dostaneme v působivém vizuálním kabátku mytologie období sengoku se skvělým soundtrackem je ta nejlepší třešnička na dortu. Rozhodně je tak za tým Indiana devítka víc než zasloužená.