Ještě za sebou nemáme ani půlku roku a už teď se objevilo několik žhavých kandidátů na hru roku. A takový malý klenot, který i mě na první dobrou naprosto minul v záplavě všech těch her, je právě The First Berserker: Khazan od korejského studia Neople. Že vám to nic neříká? Nedivím se, protože právě Khazan je pro toto studio první velký titul, který představili světu. Přitom se jedná o jednu z nejlepší souls-like her, kterou si můžete v dnešní době zahrát.

Na první pohled by Khazan mohl spoustu lidí odradit. Už jen grafické zpracování částečně inspirované anime nebo fakt, že se jedná o další souls-like od neznámého studia z Jižní Koreje, by jednoduše mohl navodit dojem, že to je další tuctovka zaměřená na asijské hráče. Ovšem v tomto případě dát na první dojem by mohla být obrovská chyba. Protože právě The First Berserker: Khazan je jeden z nejlepších souls-like titulů, který nepochází od FromSoftware.

Jenže to už bych trochu předbíhal. V základu se jedná o akční RPG se všemi prvky klasických souls-like titulů. Jako je sbírání ekvivalentu duší k vylepšování vaší postavy, o které přijdete v případě vaší smrti, nacházení bonfirů, v tomto případě Nexus Blades, odemykání zkratek a v neposlední řadě bojování s nekompromisními a těžkými bossy. To všechno tady najdete a milovníci her od FromSoftwaru tak budou co se mechanik týče jako doma.

První změna oproti Dark Souls či Elden Ringu jde vidět v pojetí příběhu.. Tyto hry ho často odsouvají spíše do pozadí a nechávají ho k prozkoumávání hlavně zvídavějším hráčům. The First Berserker: Khazan příběh staví na hlavní příčku.

Děj nás zavede do temného fantasy světa, který vývojáři začali už předtím budovat ve svém MMO Dungeon Fighter Online, jeho znalost ale není vůbec potřeba. 

Vžijeme se do role Khazana, kdysi velkého válečníka a hrdiny království, který ale byl zrazen a poslán do vyhnanství. Hlavním tématem se tak stane, jak jinak, než pomsta… neoriginální téma, které skvěle sedne k obdobně neoriginálnímu příběhu. Už během prvních třech až čtyřech hodin dost pravděpodobně dokážete sami předpovědět, jaké zvraty na vás čekají. Na druhou stranu je pravda, že příběh vlastně funguje obstojně a dává celému putování smysl a světu kolem vás i patřičnou hloubku.

Na žánr souls-like je vlastně lepší, než by měl být. Ale je až zbytečně moc fádní. A provařené zvraty vás jednoduše ze židle nevystřelí. Jeho funkce tu není od toho, aby vám odvyprávěl srdceryvný příběh o zradě. Je tu od toho, aby dal vaší pouti smysl a bossům patřičnou váhu, a to se mu daří výborně.

First Berserker: Khazan naštěstí dominuje v naprosto jiném aspektu hry, a tím je samotná hratelnost. Ta je, jak už je u soulovek zvykem, zcela nekompromisní. A dokud se nepřizpůsobíte pravidlům, které před vás vývojáři postaví, věřte, že se nehnete z místa. Primární důraz je zde kladen na rychlé souboje, které otestují vaše reflexy. Dokonalé vykrývání rychle jdoucích útoků za sebou se stane alfou a omegou. Více než klasické Dark Souls tituly bych tak Khazana přirovnal k Sekiru, od kterého si tuto mechaniku přebralo. Podobnost pak jde hodně dobře vidět i na tom, jak hra pracuje s výdrží nejen vaší, ale i nepřátel.Skvělý příklad je blokování. Pokud se vám podaří protivníky „unavit“, otevře se vám možnost silných útoků, které často budou to hlavní, co budete k jejich poražení potřebovat.

Na druhou stranu, pokud vám zrovna krytí útoků není sympatické, vždycky se můžete spolehnout i na klasické úhyby. Ba co víc, vývojáři vás striktně, na rozdíl právě třeba od již zmíněného Sekira, do jednoho či druhého stylu nenutí. Pokud prostě máte radši úhyby, není problém. I tak se dá celá hra bez problémů dohrát.

Na rozdíl od jiných souls-like titulů zde máte možnost se vybrat obtížnost a to buď klasickou anebo zjednodušenou. Ovšem pozor, neberte hned tu lehčí jako extrémně jednoduchou i tak zůstává obtížnost celkem vysoko. Nastavení jen upravuje jak velké poškození budete dávat a dostávat. Ovšem pozor, pokud se jednou pro zjednodušení rozhodnete, zpět na klasickou už přepnout nemůžete. Pokud se ale rozhodnete jít cestou klasické obtížnosti, budete umírat… hodně. The First Berserker: Khazan bych totiž označil bezesporu jako jednu z těch těžších soulovek. Během svého průchodu se připravte, že většina bossů pro vás bude znamenat patřičnou výzvu. A například toho posledního bych se jeho komplexností a provedením nebál označit jako jednoho z nejlepších, ale zároveň i nejtěžších bossů napříč všemi soulovkami.

Bossů vás čeká na vaší cestě dohromady šestnáct, alespoň těch hlavních. Máme zde pak ještě vedlejší, ale k těm se dostaneme později. Každý z těch hlavních je pak zcela rozdílný a nabízí úplně odlišnou výzvu. Líbilo se mi i to, jakým stylem hra dávkovala obtížnost. Ano, najdou se zde lehčí bossové – a to hlavně na začátku – ale zároveň zde najdete bosse, kteří potrápí i ty nejzkušenější veterány souls-like her.

Občas chvilku potrvá, než se člověk naučí všechny vzorce, a určitě umřete víckrát než jednou – ale tak to u podobných her prostě chodí. Tak či onak, každé poražení bosse vám dává pocit neuvěřitelného uspokojení. Ač jsou souboje obtížné, tak musím uznat, že ani jeden mi nepřišel neférový vůči jakémukoliv hernímu stylu, který si vy sami zvolíte. Ano, některé kombinace útoků se kryjí špatně, či se nedají vykrýt vůbec, nebo to chce opravdu rychlé reakce u blokování, ale nikdy mi jednotlivé útoky nepřipadaly nečitelné, což je občas velký problém jednotlivých her podobného žánru.

Super také je, že za každý nepovedený pokus získáte malou část Lacrimu – tedy duší na vylepšování vašich statistik. Takže i když se někde zaseknete na fakt dlouhou dobu, stále dostáváte aspoň část těchto dušiček za vaši snahu. Celkově se mi u soubojů líbí, jak vývojáři dokázali skvěle vybalancovat risk versus odměnu. Hra vás totiž svým způsobem často nutí riskovat v podobě složitějších úhybů nebo blokování, což by nebylo u souls-like titulů neobvyklé, ale zároveň vás Khazan dokáže neuvěřitelně skvěle odměnit za to, když se rozhodnete hrát agresivnějším stylem. Když se tak rozhodnete místo úhybů a blokování přejít radši do protiútoků, může to být daleko lepší strategie než vyčkávat na další krok od protivníka. To se v soulovkách vidí jen opravdu vzácně. Pokud budete chtít zapomenout na pravidla, která vás naučilo Dark Souls, a vydáte se agresivní cestou, zjistíte, že The First Berserker: Khazan nabízí jeden z nejlépe navržených herních stylů, jaké jsem kdy v soulovkách viděl. A to samé platí i o bossech, kteří vás dokážou neskutečně odměnit za chytrý, ale i dravý způsob hraní.

Váš herní styl zároveň výrazně ovlivní i volba zbraně. Na výběr máte ze tří typů: kopí, obouruční meče a dvojité zbraně. Možná si řeknete, že tři typy jsou málo, ale věřte mi, že to bohatě stačí. Každá zbraň má zcela unikátní styl boje a k tomu navázaný odlišný strom dovedností, který nabízí jak pasivní, tak aktivní schopnosti. Právě aktivní schopnosti lze kombinovat s útoky. A v tu chvíli začíná ta pravá zábava. Správné kombinace dovedností a management spirits – tedy bodů nutných pro jejich používání – jsou základem pro úspěch.

Ve chvíli, kdy se naučíte efektivně řetězit jednotlivé schopnosti, se stáváte doslova smrtícím strojem. Soubojový systém tím získává hloubku a intenzitu, která připomíná bojové hry. Každý střet se pak mění v tanec smrti a vy jako správný berserker uvidíte jen rudou mlhu a budete chtít jediné: krev. Souboje v soulovkách snad nikdy nebyly tak opojné. A to vše samozřejmě za předpokladu, že se do těchto mechanik chcete ponořit. Pokud vás komba nenadchnou, nebo se k nim prostě jen nedostanete, můžete zůstat u klasiky. I to funguje.

Skvělý je i systém volného experimentování. Kdykoliv můžete vrátit body dovedností a celý strom dovedností i volbu zbraně kompletně předělat. Tenhle přístup, kdy za reset neplatíte, se mi extrémně líbil. Rád jsem si zkoušel různé kombinace zbraní a schopností. Škoda jen, že si člověk nemůže uložit více buildů a mezi nimi jednoduše přepínat v pozdější fázi hry by to bylo obrovské plus.

Významnou roli hraje i zbroj. Ve hře najdete více než padesát různých setů, které vylepšují vaše statistiky a navíc poskytují bonusy v závislosti na počtu kusů, které právě nosíte. Na jednu stranu jde o poměrně unikátní mechaniku v rámci soulovek, protože vám umožní ještě víc přizpůsobit styl hraní. Na druhou stranu je setů možná až příliš a některé zásadně mění vaše statistiky, takže se můžete dostat do situace, kdy prostě doufáte, že vám konkrétní kus zrovna padne a to může být frustrující, zejména u zbraní. Ty totiž budete měnit často, protože bez ohledu na sety hraje často největší roli surové číslo poškození. V pozdější fázi hry sice získáte možnost vybavení vylepšovat nebo dokonce vyrábět, ale tahle možnost přichází poměrně pozdě. Navíc k výrobě potřebujete příslušné nákresy, takže musíte doufat, že ten správný během průchodu hrou najdete.

Svět hry je rozdělen do jednotlivých misí. Těch hlavních je šestnáct, stejně jako bossů. Každou misi zakončuje příběhový boss. Mise jsou lineární s minimem odboček, ve kterých najdete poklady nebo sběratelské předměty. Každá lokace je vizuálně unikátní a nádherně zpracovaná, ale čas od času budete mít pocit, že něco podobného už jste někde viděli. Nechybí jedovaté bažiny, přepychové zámky nebo střechy, které jako by vypadly z Anor Londo. Přesto si ale jejich průchod budete užívat, pokud tedy přežijete všechny ty potvory, co vás chtějí zabít.

   Největší slabinou celé hry jsou za mě vedlejší mise. Chápu, že se v nich opakují lokace z hlavní příběhové linie, to bych ještě zvládl překousnout. Ale problém nastává u bossů, kteří je zakončují. Vedlejší úkoly totiž nenabízejí žádné skutečně nové bosse. Buď jde o reskiny již dříve poražených bossů, nebo jen silnější verze běžných nepřátel. Ano, hra vám to příběhově jakž takž vysvětlí, ale recyklace obsahu tady byla hodně znát a mrzela mě.

Naopak co si zaslouží pochvalu, je grafické i audiovizuální zpracování. Už na první pohled je jasné, že Khazan má svůj vlastní styl, mix anime estetiky a více „reálné“ grafiky, které i tak . Osobně mi tenhle styl extrémně sedl, a krátké cutscény jsem si užíval právě díky jejich vizuálnímu pojetí. To samé platí i pro hudbu. Soundtrack je rozmanitý - od rockových skladeb přes orchestrální symfonie až po dechberoucí árie. Každý boss i každá lokace mají vlastní hudební motiv a já si užil všechny do jednoho. Několikrát jsem u boss fightu dostal husí kůži právě díky skvělé hudbě.

Na závěr musím pochválit i optimalizaci. Hru jsem sice nehrál hned po vydání, ale i tak jsem za celou dobu nenarazil na žádné bugy nebo propady snímků. A to je v dnešní době skutečně vzácnost.

Po více než šedesáti hodinách jsem z The First Berserker: Khazan nadšený. Ano, recyklace obsahu v některých vedlejších misích mě mrzela, ale jinak? Jinak jde o až překvapivě povedený titul, který se podle mě může bez ostychu zařadit mezi nejlepší souls-like hry, jaké jsem kdy hrál. Ano, vývojáři nepřichází s žádnou revolucí. Khazan čerpá inspiraci ze svých žánrových předchůdců zcela očividně. Ale všechno to dokázali smíchat tak dobře, že je z toho neuvěřitelně povedený titul.