Jste na mě čekali? Omlouvám se za to menší zpoždění… ehm… 6 let. Alespoň jste se recenze dočkali, což nejde říct o rezignaci naší vlády. Ježiši, pět sekund a už někoho provokuju. Stejně, jako hra provokovala mě, když jsem ji pokaždé viděl ve slevě za 250 korun. Víte, já jsem vyrostl na Tekkenovi a na pátém díle jsem nechal snad nejvíce hodin, kdy jsem nakopával virtuální zadky svých přátel. Do momentu, než si vzali Kinga, porazili mě a pak mě zmlátili i v reálu… Není tedy divu, že tuhle sérii zkrátka miluju od malička, jenže jsem se nějak nikdy nedostal k sedmému dílu, protože jsem si říkal, že stejně jako u SoulCaliburu nebo Street Fighteru se brzy dočkáme dalšího dílu… No a ono nic. Proč je Tekken 7 stále relevantní, jak se na něm podepsal zub času a jsou zde plavkové kostýmy? To vše v této retrospektivní recenzi!

Tekken je tu s námi již přes 25 let a vycházel dříve exkluzivně na PlayStation platformy a Namco Arcade Systems. Hra byla unikátní svou 3D grafikou a kombo útoky. Příběh se točí kolem turnajů King of the Iron Fist, které pořádá organizace Mishima Zaibatsu. Odměnou jest hromada peněz a vlastnictví samotné organizace. Turnaje pořád vyhrával Heihachi Mishima a jeho syn Kazuya. Původní majitel organizace byl Jinpachi Mishima, který je otec Heihachi a děda Kazuyi. Takže tu máme takovou japonskou telenovelu na drogách. Když se ovšem podívám na některé postavy, tak spíše na steroidech.

Lidé si oblíbili příběh série ale i z toho důvodu, že ať už jste hráli s jakoukoliv postavou, tak vlastně ona vyhrála turnaj. Takže zde byla hromada komických konců, ale i takových, které zkrátka zahřály u srdce. Zbytek ale byl o těch šílených kombech, která se zas tolik neměnila a od pátého dílu jsou u některých postav totožná, maximálně trochu upravená, nebo přidána nová. Díky tomu bylo jednoduché přejít na nový díl. Jenže tady si Bandai Namco řeklo „Hmm… Sedmý díl nám běží na Unrealu a lidé si nekupují ihned nový díl, protože mají rádi ten současný… Proč se tedy X let nestarat o sedmičku?“. A upřímně, podle mě to je u arkádových mlátiček to nejlepší rozhodnutí. Proč jsme se ale vůbec rozhodli vrátit k tak staré hře? Do hry byla přidána již 15. dodatečná postava se jménem Lidia Sobieska. Jde o polskou premiérku, která bohužel není součástí příběhu. Jediné, co si o ní můžeme zjistit, najdeme na Wiki nebo v přibaleném press kitu, který obsahuje černý pásek s jejím jménem a věnování od Heihachiho, který chce uzavřít spolupráci. Takhle do hry bylo postupně přidáno 18 DLC napříč čtyřmi Season Passy. Pokud byste hru koupili se vším všudy v plné částce, vyjde vás zhruba na tři tisíce, ale ve slevě klidně i na polovinu. A ve slevě je naštěstí poměrně často. 

Příběh je zde odlišný oproti jiným dílům. Máme tu totiž jednu jasně danou dějovou linii, kde vidíme Heihachiho snažícího se sesadit Jina a porazit jeho armádu Tekken. Jo a Jin je příbuzný všech Mishimů, jen chce ukončit jejich pokrevní linii, protože dle něj přinesli na svět jen zlo. Každopádně oproti šestému dílu se pozornost upoutává opět na Heihachiho a Kazuyu, aby konečně dokončili desítky let starý konflikt. Nechci spoilerovat, ale není náhoda, že po sedmičce nevyšel žádný příběhový díl. Už si nevybíráte, za koho chcete hrát, je tu pouze jedna dějová linie, což mi přijde upřímně lepší, protože teď všichni hráči přesně ví, co je ten kanonický příběh a scenáristé si alespoň můžou krásně vyhrát s jednotlivými postavami a jejich vzájemným propojením. Nejlépe bych to přirovnal k takovému Avengers: Endgame série Tekken. Jediné co, tak tu máme doplňkové mise za jednotlivé postavy, které slouží jako dodatečný pohled na konkrétní děj hry. Příběh je totální anime, kdy máme šílené zvraty, depresivní, ale i akční scény. Nováčci série asi budou trochu tápat, ale fanoušci budou spokojeni od začátku do konce. 

„Hej Duppy, však ta hra vypadá docela jako kekel.” Hra vyšla na začátku minulé generace, takže po grafické stránce nedosahuje kvalit jiných věcí. Modely nejsou tolik detailní, vidíte rozpixelované textury a pozadí je takové… Inu, rozhodně se nemůže hra rovnat s posledním Mortal Kombatem nebo SoulCaliburem. Zub času poznáte i v ukázkách, které jsou jinak na svou dobu krásné, jen i na FullHD monitoru vidíte jednotlivé pixely. Tyhle grafické nedostatky na začátku zkrátka nepůsobí nejlépe a nejvíce se to projeví, když upravuje vzhled svých postav. Za herní měnu si kupujete nejrůznější kosmetické doplňky, které vám ovšem padají i z truhel. Tomu je věnován offline režim Treasure Mode, kde jdete jedno kolo za druhém s tím, že na konci dostanete truhlu s náhodným doplňkem pro náhodnou postavu. Ve hře bylo pár základních kostýmů, ale postupně byly přidány vzhledy i ze starších dílů, plus další kosmetické doplňky. V tomhle ohledu jde rozhodně vidět jakýsi zájem vývojářů se o hru starat. Byly tak přidány i kostýmy z pátého dílu, což je pro mě takový malinkatý bonus. A samozřejmě, že tu jsou i plavkové kostýmy, to by snad ani jinak nešlo.

Pojďme ale na to hlavní - souboj. Tekken byl vždycky nejvíce otevřen nováčkům, protože šílené mačkání tlačítek vás dokázalo dostat alespoň k finálnímu bossovi, kde už bylo potřeba se naučit přinejmenším základní kombinace. Nováčci se tedy rychle dostali do hry a mohli nějak umlátit i zkušenější hráče, když si nedávali pozor. Ale zároveň již od prvního dílu jsou některé kombinace stejné a jen jsou přidávány nové, což je výborné, pokud jdete z jednoho dílu na druhý. Každá postava má svůj jedinečný styl, ať už jde o kombinaci skutečných bojových stylů nebo něčeho zcela smyšleného. Já jsem byl hlavně rád, že jsem mohl využít kombinace, které si pamatuju z dětství. Věděl jsem, co od jakého nepřítele čekat a jak ideálně využít jeho styl proti jemu samotnému. Pokud tedy chcete bojovku, která je jednoduchá na pochopení, ale zároveň se v ní můžete zlepšovat do aleluja, tak je tohle dle mého ještě lepší volba než SoulCalibur nebo tituly od NetherRealms. Pokud jste ale zvyklí na styl z jiných her, tohle bude pro vás na začátku nejspíše problém, který se ale vyplatí překonat. 

Novinkou v sérii je Rage Art. Jakmile vám padnou životy na téměř minimum, tak můžete jednoduchým kombo útokem vyvolat Rage Art, který nepříteli ubere značnou část životů. Jde o pompézní útok, který ovšem nedosahuje těch v Mortalu nebo Injustice. Což je docela škoda. Alespoň se můžete mnohdy dostat do jiného patra úrovně, což vždy osvěží souboj. Jen to není na stejné úrovni jako Injustice, kdy doslova přelétáváte mezi úrovněmi zleva doprava. 

Hra na původní generaci konzolí běží v 60 snímcích za sekundu, jen to nevypadá, že bychom se dočkali updatu, aby hra na PS5 a Xbox Series X vypadala alespoň jako na PC. Ale to je jen drobnost. 

Nesmíme ani opomíjet soundtrack, který kombinuje orchestrální a elektro hudbu. Jde o tu ideální kombinaci, při které se budete cítit jako opravdový bojovník připraven rozsekat naprosto všechny. A pak tu je skladba k Pac-Man mapě, která se u lidí nejvíce těší oblibě.