Nejhezčí hra roku - Kena: Bridge of Spirits

Myslím si, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že pokud jste viděli trailer na Kena: Bridge of Spirits, tak vás zaujal. Minimálně my v redakci jsme byli ze hry, která vypadá prakticky jako moderní animovaný film, naprosto nadšeni a nebyl mezi námi snad nikdo, kdo by se na tento titul netěšil. Recenzenční loterii jsem nakonec vyhrál já, a tak se se mnou pojďte podívat na to, jak se Kena od relativně nezkušeného studia Ember Lab vlastně povedla. Mít úžasnou grafiku je totiž jen jedna z mála věcí, kterou k dobré hře potřebujete.

Kena: Bridge of Spirits je akční, příběhová, polootevřená hra, kde se ujmete role mladé Keny, jež je strážcem duší. Vaším hlavním úkolem bude se dostat skrz různé nepřátele a hádanky do horské svatyně, jenže cesta se samozřejmě zkomplikuje a abyste svého cíle dosáhli, budete zároveň muset vyléčit otrávenou vesnici a osvobodit duše místních obyvatel.

O Keně samotné toho vlastně moc nevíte. Neznáte její minulost, její motivy a víte v podstatě jen to, že je strážcem duší a jejím úkolem je pomáhat. Je škoda, že vás titul neuvede do příběhu trochu více, protože v jeho průběhu budete mít následně jen málo motivace pokračovat. Což neznamená, že příběh je špatný, jen vás nutně nevtáhne a ve výsledku je to především pěkně odvyprávěná pohádka.

Struktura světa by se pak dala přirovnat například k poslednímu God of War. A to v tom smyslu, že je polootevřená. Přičemž centrální lokací je vesnice, ze které vede několik cest. Ty si otevíráte postupně, nicméně jakmile se vám nějaká cesta či místo odemkne, jsou automaticky součástí celé mapy a můžete se do nich volně vracet. Ať už pomocí rychlého cestování nebo pěšky. Tento typ herního světa hře opravdu sedí, protože jsou všude poschovávány různé předměty a truhly, jež můžete najít. Nemusíte se tedy pouze hnát za hlavním úkolem, ale přirozeně můžete prozkoumávat různé lokace a cesty, na které narazíte. Najdete tak meditační místa na zvýšení životů, zapomenuté předměty z vesnice, body na nákup schopností a v neposlední řadě také Rot. Malé, roztomilé, chlupaté kuličky, jež vás budou provázet celou vaší cestou. Můžete pro ně kupovat čepičky, pozorovat je, jak skáčou všude možně nebo se s nimi klidně fotit. A oni vám na oplátku zase pomůžou v soubojích.

Otrávený les se totiž bude vašemu očišťování bránit a posílat na vás všelijaká monstra. Vy k dispozici budete mít vaši věrnou hůl, jakýsi energetický štít, luk a později i bomby. Pomocí Rotu následně ještě můžete používat speciální útoky a schopnosti. V soubojích jej nabíjíte udělováním a utržováním poškození a bude zásadní součástí vašich soubojů: Bez něj totiž vyhrajete jen těžko. Výzvě poté budete čelit především u obrovského množství různorodých bossů a minibossů, se kterými si vývojáři krásně vyhráli.

Souboje nicméně působí poněkud plytce a suše. Krom slabého a silného útoku, zde žádná pokročilejší komba nenajdete, schopností není kdoví jak hodně a s útoky se dají míchat pouze minimálně. Načasování úskoků, střílení do slabých míst nepřátel nebo odrážení útoků, může být občas frustrující kvůli pochybným hitboxům a celkovému způsobu, jakým nepřátelské útoky hra zpracovává.

Souboje nevylepšuje ani minimální zpětná vazba, kterou hráč dostává, nebo spíše nedostává. Namísto toho, abyste cítili jednotlivé údery, totiž vaše hůl skrz nepřátele spíše prolétává. Těžko se to popisuje, ale představte si, že v ruce držíte těžkou hůl, ale přitom vám přijde, jako byste hráli polštářovou bitvu, kde údery působí měkce a ve výsledku příliš neodpovídají poškození, které způsobujete.

To bohužel ještě zvýrazňuje absence prakticky jakékoliv haptiky nebo snad i jen jednoduchých vibrací na konzoli. Při několika akcích, jako je natahování luku, očišťování jedu nebo padání mostu, zde náznaky haptiky jsou, ale v soubojích nic takového nenajdete. Je to škoda, protože možná to mohlo alespoň na konzoli celý zážitek ze soubojů značně vylepšit. Toto všechno neznamená, že by byl soubojový systém nutně špatný. Jen zde ještě chybí ten krok navíc k tomu, aby byl opravdu dobrý a udržel si vás celých přibližně osm až deset hodin herního času, které titul nabízí.

Naštěstí v této hře nejde pouze o souboje. Prozkoumávání světa a řešení hádanek je také velkou součástí a na vaší cestě za horskou svatyní budete muset projít nespočet skákacích částí kombinovaných s logickými hádankami. Někdy bude potřeba sestřelit terče ve specifickém pořadí, jindy správně otočit kameny a tak podobně. Jestli něco Kena: Bridge of Spirits zvládá dělat na výbornou, tak je to právě neustále obměňování hádanek a rozvíjení již zažitých mechanik.

No a na výbornou zvládá dělat také grafiku. Co jsme viděli v traileru, máme i ve finální hře. Nádherné nasvícení, efekty, modely postav, širokosáhlé scenérie... je to prostě nádhera. Ano... pokud se podíváte blíže, zjistíte, že textury mají ve skutečnosti celkem nízké rozlišení, ale když nic nezkoumáte a jednoduše hrajete, ničeho si nevšimnete a opravdu to působí, jako když hrajete animovaný film. Vyhrát si můžete dokonce i s fotomódem, který je sice co se týče úprav barev trochu limitovaný, ale můžete zase nechat postavy ve scéně na vaši kameru reagovat. Dají se tak zachytit krásné momenty, kdy Rotící (jak jim mi v redakci říkáme) sedí na různých místech po mapě, nebo klidně i na vás.

Cutscény zde poté najdeme jak přímo realtimové ve hře, tak i předrenderované. Oba typy jsou stejně jako zbytek hry nádherné. Nicméně předrenderované běží výměnou za větší množství detailů pouze ve dvacetičtyřech snímcích za sekundu, což může občas vytrhnout z imerze. Vše to poté doplňuje úžasná hudba. A to opět jak v cutscénách, tak v soubojích anebo prostě jen když prozkoumáváte svět.

V neposlední řadě bych ještě rád zmínil na PlayStation 5 verzi nedostačující nastavení. Naleznete zde sice dva grafické režimy (4K rozlišeni při 30 fps a upscalované 4K při 60 fps), nicméně se můžete rozloučit s možností například vypnout motion blur, upravit velikost titulků či jakýchkoliv filtru pro barvoslepé. Tyto funkce jsou v dnešní době už prakticky standardem, a ačkoliv jejich absence většinu hráčů neovlivní, pro těch pár je rozhodně důležité zmínit, že je zde nenaleznete.

Kena: Bridge of Spirits je ve finále přesně tím, co jsem z prvotních trailerů očekával. Audiovizuál dostál a možná dokonce předčil všechny své ambice, soubojový systém je sice trochu plytší, ale neurazí a prozkoumávání světa není ničím zvláštní, ale je rozhodně zábavné. Mrzí mě snad jen již zmiňované problémy soubojového systému a slabší příběh, kdy osobnost Keny není rozvinuta více a často jsem se tak honil za cíli bez větší motivace.

I přesto je ale Kena: Bridge of Spirits výborná hra, na které není vysloveně nic špatně, jen nedokázala udělat ten krok navíc a opravdu dotáhnout svoji hratelnost a příběh. Pokud vás nicméně z trailerů nebo z této recenze Kena zaujala, rozhodně není od věci si ji zahrát.