Začátek nového roku je spíše pustý, co se týče nových titulů. To se ovšem krásně vybízí k vyzkoušení titulů, které nám v předchozím roce unikly. Jedním takovým je My Friend Pedro, naprosto praštěná 2D střílečka s prvky Max Paynea. Jde o frenetickou Shoot 'em up hru, jež v roce 2014 vznikla jako pouhá flashovka. Studio DeadToast se ovšem rozhodlo oprášit tento starší a úspěšný titul a udělat z něj plnohodnotného nástupce.

My Friend Pedro si ze svého předchůdce převzal téměř vše, krom příběhu a vizuální stránky. Jste maskovaný hrdina, jehož provází magický banán jak skutečným, tak šíleným světem, který slouží jakožto přechodník mezi světem živých a mrtvých. Váš úkol je poměrně jednoduchý, byla na vás vypsána odměna a musíte se tak prostřílet několika levely, až do centrály internetu. Tato šílená cesta vám zabere 4 až 6 hodin, záleží, na jakou obtížnost hrajete. Můžete si říct, že jde o poměrně krátkou hru, ovšem velkou roli zde hraje hodnocení. Za každé zabití získáváte body, které se následně násobí. Můžete celou úroveň projet rychle a všechny pozabíjet, ovšem více bodů získáte za zabití ve skoku, použití výbušných barelů, skateboardu, nebo pánvičky. Hra vás tak vybízí k opětovnému hraní. Pokud by vám ovšem nestačilo vysoké skóre, můžete v misích najít i speciální předměty, které odemykají speciální úpravy, dalo by se říct že až cheaty do hry. Můžete tak mít neomezené množství nábojů, nebo být neviditelní. Herní doba se tak může klidně až ztrojnásobit.

Samotné úrovně nejsou kdovíjak úchvatné, ale vystačí samotné hře. Jedná se lepší průměr. Dolů je silně stahují skákací pasáže. Postava neskáče úplně ideálně a trefit se kolikrát na platformu, kam se potřebujete dostat, je velký problém, hlavně v kombinaci s ovládáním. Na klávesnici nejde o tak velký problém, jako na ovladači. Hru buď můžete hrát s velkým asistentem při míření, což samotný průchod hrou usnadní, ovšem přicházíte o značnou část herní části. Pokud se tedy rozhodnete vypnout asistenta, abyste mohli ovládat kam míříte, protože například za headshoty máte více bodů, narazíte na příšerné ovládání. Na jakoukoliv citlivost budete mít potíže, buď protože v takto rychlé hře nebudete stíhat zaměřit, nebo vám bude hledí lítat z jedné strany obrazovky na druhou. Nejde tolik o problém konzolí, protože existují podobné hry s dobře provedeným mířením, jako hry samotné. Z toho důvodu budete často používat zpomalení času, abyste mohli provádět všechny ty šílené řetězce útoků.

Na konci každé kapitoly vás čeká boss fight. Nejde ovšem o nic těžkého. Stačí prokouknout jednoduchý vzorec útoků a můžete zaútočit a rychle porazit bosse. Souboje jako takové jsou nejen jednoduché, ale i neoriginální. Například finální boss je jen obyčejný nepřítel, který má více životů.