Může být videohra uměleckým dílem? - Voyage recenze

Už se vám někdy stalo, že jste dohráli hru a řekli jste si jen „co to sakra bylo“? Přesně tohle jsem si řekl po dohrání indie 2D plošinovky s názvem Voyage od švédského studia Venturous. Není to totiž tak úplně hra, ale spíš takové interaktivní umělecké dílo, které cílí na vaše smysly. Nebudeme to tedy zbytečně natahovat a pojďme se podívat, jak to vlastně celé funguje.

Celý „příběh“ začíná tím, že se ujmete dvou přeživších na jakési planetě. Mezi nimi si můžete libovolně přepínat, případně se role druhé postavy může ujmout další hráč, a vy si to tak můžete celé vychutnat v kooperaci. Pokud se však rozhodnete hrát v sólu, je úplně jedno, jakou postavu zvolíte. Ani jedna totiž nemá žádnou speciální dovednost a ta nehratelná vás bude po celou dobu tak jako tak následovat. No a to je vlastně všechno.

Nenachází se tu žádný text, tudíž ani žádné dialogy nebo dabing. Nevíte kdo jste, proč tu jste a jaké je vaše poslání. Celý děj se tak odehrává jen ve vaší hlavě a vy si zkrátka musíte všechno domyslet. Nechci nic vyzradit, ale na konci hry přece jen k nějakému rozuzlení dojde. Takže pokud máte strach, že byste vyhodili dvě hodiny života za něco, co nedává smysl, tak se nebojte. Autoři v závěrečné cut-scéně všechny nesrovnalosti vysvětlí.

Během vaší cesty s neznámým cílem, se v několika biomech setkáte s různou řadou překážek. Záměrně jsem použil slovo překážky, protože o logické hádanky tu opravdu nejde. V každé lokaci se nachází několik bodů, které lze zvýraznit stisknutím klávesy V, a jejich aktivací či přesunutím se dostanete dál. Vždy jde tedy jen o to se dotknout nějakého portálu, přesunout předmět na druhou stranu nebo pomoct druhé postavě vyšplhat nahoru. Většinu hry tak jen držíte šipku doprava, případně nahoru či dolů pokud chcete šplhat nebo naopak slézat níž, a mačkáte akční klávesu C.

Nic víc od hratelnosti nečekejte. Postavy nemohou skákat, skrčit se nebo předvádět nějaké akrobatické kousky. Nejsou tu žádné předměty, co byste si přidali do inventáře pro pozdější použití, žádní nepřátelé a dokonce ani žádní přátelé. Během svého putování sice potkáte cosi jako obyvatele této planety. Opět je ale jen a pouze ve vaší hlavě, zda jsou to pro vás opravdu obyvatelé tohoto světa nebo jen jejich vzpomínky.

Vrátil bych se teď ale zpátky na začátek, kde jsem říkal, že Voyage není tak úplně hrou, ale spíš interaktivním uměleckým dílem. Celým tímto bezmála dvouhodinovým zážitkem vás totiž provází ručně malovaná grafika, která na to, že je Voyage nezávislým titulem od poměrně malého studia, vypadá fantasticky. Na každém biomu a každé scéně je znát ta několikahodinová práce grafiků a jejich snaha udělat Voyage něčím víc, než jen obyčejnou hrou.

To vše je podpořeno i neobvyklým soundtrackem od Caluma Bowena. Britského hudebního producenta, jehož skladby jste mohli slyšet například ve Snipperclips pro Nintendo Switch nebo logické plošinovce Pikuniku. Nejde tu o žádné tvrdé metalové songy nebo naopak klasiku. Celou dobu vás provází na první pohled neobvyklá ambientní hudba, která se ale ke hře perfektně hodí a podtrhuje tak celou její myšlenku.

Nebudu lhát a přiznám se, že hodnotit tuhle hru je pro herního redaktora opravdu oříšek. Mohl bych ji s ledovým klidem doporučit dvěma body, protože jak už jsem několikrát řekl, není to tak úplně hra. Absence příběhu, jakékoliv výzvy nebo čehokoliv, co by mě jako hráče pohltilo, k tomu doslova vybízí. Na stranu druhou bych ji ale mohl také doporučit na deset z deseti. Protože myšlenka s jakou vývojáři přišli a jak mi ji odprezentovali je dokonalá. Každá videohra, film či kniha jsou uměleckým dílem. Ale za precizní hudbou si přece můžu zajít na koncert a nádherné obrazy zase vidět v galeriích.

Budu se však držet toho, že Voyage je prostě videohra. Koneckonců je v prodeji na Steamu, který je zaměřen převážně na hry. A mě jako hráče zkrátka nedokázala naplnit tak, jak si představuji. A tak když přihlédnu ke všem aspektům, nezbývá mi nic jiného než ji za tým Indiana doporučit na pět bodů z celkových deseti.