Moss: Book II je perfektní hrou pro děti i dospělé

Když přišla Terka s tím, že máme možnost recenzovat druhý díl Moss pro PlayStation VR, bral jsem to jako příležitost konečně ho přepojit z PS4 do PS5. I když to zabralo pěknou chvíli času, protože nejsem zrovna expert na uspořádání kabelů, a tak jsem musel několik desítek minut hledat, co kam patří, tak toho rozhodně nelituji. Moss: Book 2 je totiž - až na pár výjimek - tou nejlepší hrou, kterou jsem kdy na „VRku“ hrál.

Už první díl patřil k tomu nejlepšímu, co jsme pro virtuální realitu mohli dostat. Byla to fantastická adventura s nádherným pohádkovým prostředím, která naplno využívala vše, co PSVR nabízí. V roli myšáka Quilla jsme měli za úkol zachránit ze zajetí svého strýce Arguse. A přesně tam, kde první díl končí, druhý začíná. Popsat příběh, aniž bych vám prozradil důležité části, jde celkem těžko. Ve hře se neustále něco děje, nic není tak, jak se na první pohled zdá, a když už si myslíte, že je všechno v pohodě, přijde nečekaný zvrat, který celou příběhovou linku otočí o 180 stupňů.

Stejně jako v prvním díle je příběh vyprávěn pomocí knihy. Začínáte v knihovně - jež nenápadně připomíná bradavickou velkou síň a jak už to tak při čtení knih bývá, ve své fantazii se doslova stáváte součástí děje. Ne tedy přímo vaše osobnost, v hlavní roli je zde už zmiňovaný myšák Quill a vy jste pouhým čtenářem. Quill o vás ale stejně jako celý svět ví, a tak s vámi sem tam interaguje. Když se vám tak něco povede, ukáže vám zdvižený palec. A když se naopak něco pokazí, neukáže zdvižený prostředníček, jak jste asi si mysleli, že vám řeknu, ale sklopí uši a podívá se na vás natolik provinilým výrazem, že máte chuť ho vzít do ruky a pohladit. 

Jak otáčíte stránkami, navštěvujete různé lokace. Ať už se tedy nacházíte v samotném hradu Arcana či jeho okolí (jako například ve skleníku nebo tajuplném lese), nikdy se nebudete nudit. Přiznám se, že v první polovině hry jsem měl pocit, že je až moc jednoduchá. Hádanky mi přišly doslova primitivní a protivníci se v každé lokaci opakovali. Vše se ale změnilo v její druhé části. Objevily se nové mechaniky, nové schopnosti a hlavně noví nepřátelé. Najednou jsem měl kromě meče i jakési házecí hvězdice, které mimo boj sloužily i jako pomůcka při řešení hádanek.

Na soupeře jsem tentokrát musel jít jinou cestou a hledat jejich slabá místa nebo třeba navést vybuchujícího brouka ke skupince ostatních, aby jeho exploze zabila i všechny v jeho okolí. Ačkoli jsem měl tedy pocit, že první polovina hry je jen nudné DLC k původní hře, druhá část mě přesvědčila o naprostém opaku.

Samotnému příběhu a plynulosti celé hry nemám co vytknout. I když je poměrně krátká - jedná se o přibližně pětihodinovou jednohubku - nikdy jsem se nenudil a místy jsem se docela i pěkně zapotil. Ať už jsem musel porazit nějakého bosse či se třeba dostat přes několik hádanek na druhou stranu zborceného mostu. Vždy to vývojáři z Polyarc Games dokázali perfektně naservírovat. Chvilku boj, chvilku přemýšlení a místy dokonce obojí najednou. To vše podtrženo výborným vyprávěním. 

Co mě ale dokázalo naprosto vytočit, bylo ovládání. Je nutno podotknout, že Moss 2 je hrou primárně pro PlayStation 4. Pokud jste majiteli PlayStationu 5, tak si hru sice zahrajete, ale pouze v případě, že máte ovladač ze čtyřky. DualSense totiž nemá tohle světýlko jako jeho předchůdce, a tak si nerozumí s HD kamerou od VR. Je poněkud škoda, že vývojáři nedokázali vymyslet i verzi hry po novou generaci PlayStationu a jeho gamepad.

Na druhou stranu je ale vlastně trochu chápu. Protože nová verze virtuální reality už je skoro za rohem a věřím, že i třetí díl Quillova dobrodružství naplno využije její potenciál stejně jako oba předchůdci.

Nemám zrovna malý obývák a nikdy jsem s žádnou hrou pro virtuální realitu neměl problém kvůli prostoru. Jelikož je ale jeden z nejdůležitějších ovládacích prvků založen právě na spoluprácí HD kamery a zmiňovaného světýlka z ovladače DualShock, měl jsem problém mnohdy dostat ukazatel na správné místo a před televizí jsem vypadal opravdu komicky.

I když je Moss prezentován jako hra pro děti, naprostá bezmoc a zoufalost z jeho ovládání ve mně vyvolávala stejné pocity jako při hraní souls-like her.

Zpracování jak herního světa, tak samotného hrdiny je vážně povedené. Každá kapitola knihy - tedy pardon, hry - vás doslova vybízí, abyste se všemožně otáčeli a nakláněli. Odměněni jste nejen neuvěřitelným designem světa a jeho tematickým zpracováním, ale také skrytými předměty, které se skrývají například za obrovským kamenem nebo v různých zákoutích. Dokonce i animace a samotný pohyb myšího hrdiny vypadají fantasticky a opravdu reálně.  

To co mi ale hodně vadí je to, že druhý díl po grafické stránce vypadá k nerozeznání od jedničky. Polyarc je sice malé studio s ne moc velkými finančními možnostmi, i tak si ale dokážu představit několik grafických vylepšení, které by si čtyři roky po prvním díle myšák Quill zasloužil. Budu se tak znovu opakovat, ale stále doufám, že všechno to vylepšení přijde společně s třetím dílem na novou generaci virtuální reality.

Kdo jedničku hrál, ví, že perfektni audio stránka hry je naprostou samozřejmostí. Ať už jde tedy o hudbu v pozadí, zvukové efekty nebo o dabing Morly Gorrondony, která vás v roli vypravečky hrou provází. Vše je naprosto famózní a jde tak o pomyslnou třešničku na dortu téhle úžasné hry.

Je celkem škoda, že se autoři nepouštěli do nějakých velkých změn. I tak se ale neubráním pocitu, že lepší hru jsem na PlayStation VR prostě nehrál. A přesto, že mi místy vadilo ovládání a za cenovku, s jakou se hra momentálně nabízí, bych zkrátka čekal něco víc, musím hodnotit devíti body z celkových deseti.