Portování hry z jedné platformy na druhou ne vždy dopadá ideálně. Stejný osud bohužel potkal i dneska recenzovaný titul Daymare 1998, který ke konci minulého roku vyšel na PC a nedávno na konzole. Již původní verze byla hodně kritizována, protože byla označována za „LIDL verzi“ Resident Evil 2. Hra ale skrývá mnohem víc a konzolová edice jí bohužel moc nepomáhá.

Daymare 1998 se začal vyvíjet již před několika lety, jako fanouškovský remake právě Resident Evil 2. Jenže Capcom poté oznámilo práce na samotném remaku, a tak bylo Invader studio donuceno vše zahodit a začít kompletně od začátku. Mnoho lokací bylo přesto využito, nebo inspirováno třetím dílem Residentu, takže i při prvním hraní budete zažívat silné Deja Vu, že jste to už někdy hráli. To je bohužel kámen úrazu celé hry, protože se zkrátka nemůžete ubránit silnému porovnání.

Hrajete hned za tři postavy s tím, že dvě z nich jsou součástí útvaru H.A.D.E.S., který se zpovídá přímo Oddělení obrany Spojených států amerických. Byli jste povoláni do tajného výzkumného centra, kde došlo k nějakým nepokojům. Většinu hry ale budete hrát za hajného Samuel, jenž trpí syndromem Daymare. Bohužel ztratil své prášky, takže po čas hraní se vám budou zjevovat pořádně děsivé halucinace, které jsou někdy více reálné, než se může na první pohled zdát. Tahle mechanika příjemně osvěží jinak zajeté koleje zombie her. Bohužel hra neumí pořádně vyprávět příběh, takže jsem se většinu informací o osudech postav dozvěděl z netu. Nemluvě o tom, že častokrát postavy říkají jednu věc, ale titulky píšou věc druhou.

Není to ovšem jediná věc, kterou vám hra úplně neřekne. Daymare 1998 má velký problém s hádankami. Vývojáři se snažili přijít s něčím novým, jenže to tak nějak nefunguje. Na problém narazíte hned u hádanky s klávesnicí, která má klávesy řecké abecedy. Kolem máte obrazy řeckých bohů, takže tak nějak očekáváte, že budete muset zadat jméno jednoho z nich… tak to jste totálně mimo. Ke hře je ideální mít zapnutý i odkaz s řešením hádanek, protože jak lidé píšou online, některé hádanky zkrátka nelze logicky vyřešit.

Daymare 1998 nedělá ale jen samé chyby. Velkou chválu si zaslouží režim nabíjení. Nestačí totiž jen tak kliknout na jedno tlačítko. Náboje musíte v inventáři nabít přímo do zbraně, nebo do zásobníků. Zásobníky následně můžete rychleji nabíjet, ale pokud to uděláte moc rychle, tak vám vypadne na zem. Každý vystřelený náboj vedle vás tak bolí o něco víc, protože víte, že se blíží nabíjení, které vás na chvíli učiní zranitelnými.

Pokud bych recenzi ukončil tady, šlo by o průměrnou survival hru, jenže my se tu bavíme o nedávno vydané konzolové edici, a tak musím pokračovat, a to bohužel negativně. Hra ani zdaleka nevypadá tak jako její počítačový bratránek a ovládá se ještě hůř. I na nejvyšší citlivost je míření neskutečné pomalé, což mnohdy zkomplikuje odstřelení nejedné nemrtvé hlavy. Kolikrát jsem mířil přímo na hlavu a střela stejně letěla vedle. Možná i z toho důvodu do hry vývojáři přidali režim automatického zaměření. K poklesu došlo i u grafické stránky. Hra svými padesáti odstíny šedé připomíná něco z minulé generace a textury… no ty působí ještě starším dojmem.