Náš milovaný Mudokon Abe je zpět! Remake prvního dílu zvaného Abe’s Oddysee tu sice před pár lety byl, ale nová unikátní hra z univerza Oddworld už nevyšla celých 16 let. Pojďme se tedy podívat na to, jak dopadl tento pokus o probuzení 23 let starého příběhu.

Soulstorm je nová hra od studia Oddworld Inhabitants, která má za cíl navázat na nedávný remake prvního dílu série s názvem Abe’s Oddysee. Po úspěchů tohoto remaku v roce 2016 se šuškalo, zda je příštím logickým krokem předělat do moderního vzhledu i pokračování z roku 1998. Jedná se samozřejmě o legendární Abe’s Exoddus, které vzalo a vylepšilo mnoho aspektů z prvního dílu a nebálo se přidat i hromadu novinek. 

Oddworld Inhabitants to ale viděli jinak. Remake jedničky sice úspěšně nakopnul sérii zpět k životu, ale teď mělo přijít něco většího. Dle slov zakladatele firmy Lorna Lanninga má být Soulstorm pravá vize Exoddusu, kdyby na to tehdy byly peníze a technologie. A jak to tedy dopadlo?

Prvně si ujasněme, že jakékoliv srovnání Soulstormu s Exoddusem je hlavně informativní a snažili jsme se hodnotit Soulstorm převážně jako samostatnou hru. Původní díl ale nelze naprosto opomenout v této recenzi, vzhledem k tomu, že jde o permanentní náhradu Exoddusu a přepis příběhu. Pravděpodobně to znamená i to, že se věrného remaku druhého dílu nikdy nedočkáme.

Na úvod začněme s trochou příběhu. Soulstorm okamžitě navazuje na události prvního dílu. Právě jste vysvobodili 200 mudokoních otroků z obrovské továrny, kterou jste následně vyhodili do vzduchu. To vzbudilo trochu poprask ve světě a samotný vlastník továrny Mullock je obviňován z pojišťovacího podvodu. Bez peněz a s poslední kapkou respektu po vás teď pátrá a chce zdecimovat každého živého mudokona, a tím se vám pomstít. Abe mezitím ale zjišťuje, že o této mudokoní revoluci se doslechlo již mnoho dalších továren a tedy stovky dalších otroků, pro které se musíte vydat. 

Hned jak vám hra dá do rukou ovládání, je patrné, že se pár věcí změnilo. Ve svém arzenálu již nemáte komplexní dorozumívací systém a v podstatě jediné dva příkazy, které zbyly, jsou „Pojď se mnou“ a „Zůstaň“. Taktéž se částečně změnil pohyb. Celkově tak trochu Abe více klouže, je rychlejší a má nově i dvojitý skok. Když vyšel remake prvního dílu, tak byl trochu nezvyk, že pohyb už přesně nespadal na mřížku, jako například u starého Prince of Persia. U Soulstormu je to znát ještě více. Je potřeba si více hlídat, kam dopadáte a kdy zastavit pohyb, abyste někam nespadli. Taktéž i zachytávání za okraje vyšších pater je někdy trochu oříšek, obzvláště se zmiňovaným dvojitým skokem.

Co se týče herních mechanik, Soulstorm je opravdu něco nového pro celou sérii. Stále je tu zachraňování mudokonů a ovládání nepřátel, ale mimo to se leccos změnilo. Celá hra se točí kolem craftovacího systému a prohledávání různých skříněk a popelnic pro získávání surovin. V průběhu hraní se vám postupně odemkne jedenáct receptů. Některé z nich můžete využít na hromadné ničení nepřátel a některé naopak na tiché proklouznutí dál. Už při odhalení hry před třemi lety tato změna základů znejistila mnoho fanoušků. Rok se s rokem sešel a teď konečně můžeme vidět, jak tato revoluce pro sérii dopadla. Bohužel hodně nedopečeně a neohrabaně. Soulstorm si na těchto dvou mechanikách zakládá až moc a skládá z něj prakticky celé jádro hry. Titul, kde jde o strategizování vašeho inventáře, vyzývavé shánění surovin a využívání mnoha receptů k úspěšné záchraně všech mudokonů. Takový kreativní sandbox.

A teď zpět do reality. Více než půlku hry máte k dispozici pouze zlomek receptů, ze kterých se několik opakuje, tedy že jde třeba o slabší a silnější variantu té stejné věci. Nakonec vám tak z těch několika receptů vybublají ven asi tři použitelné věci. Alespoň na to budete mít vždy suroviny, že? Chyba - velice často se mi stalo, že po průlezu desítek popelnic jsem stále nacházel jednu a tu samou surovinu, do bodu, kdy jsem měl maximální množství a víc jsem pobrat nemohl. Jenže všechny recepty po mně potom chtěly i druhou a třetí surovinu, která se v daném levelu nevyskytovala třeba vůbec, nebo velice vzácně. Byl jsem tedy nucen projít většinu úrovně bez chytrých udělátek, zatímco mi hra stále cpala na obrazovku, že mám prohledávat kontejnery, abych získal zlatou medaili za X prohledaných věcí. Takže jsem pak procházel řadu dvaceti skříněk bez získání čehokoliv, jen aby mi hra napočítala, že jsem něco prohledal.

Ono vůbec, procházení úrovní bez věcí jako kouřový granát nebo limonádová bomba by bylo v pořádku, možná bych se i více cítil jako ve staré dobré plošinovce s Abem. Jenže pro záchranu mnoha mudokonů ty předměty zkrátka potřebujete, takže není nic horšího, než přímo koukat na bandu zajatců, které prostě nemůžete vysvobodit, protože vám hra nedala ty správně suroviny. Nutno podotknout, že během hraní jsem opravdu narazil na chytře vymyšlené hádanky a někdy se mi i poštěstilo a měl jsem na to suroviny. Zmíněné problémy jsem ale pociťoval častěji, než je zdrávo. 

Pokud by Soulstorm po selhání některých klíčových mechanik mohl alespoň padnout na bezpečnou půdu starých dobrých mechanik z Exoddusu, dalo by se toho prominout více. Přece jen to, že tvůrci zamýšleli původní hru jinak, neznamená nutně, že se má zahodit vše z roku 1998. Až na naprosté základy, které dělají Aba Abem, tomu tak ale je. Vývojáři měli tehdy v roce 1997 jeden jediný rok na vytvoření pokračování, ale podle výsledného obsahu bych tomu tipoval tak tři roky. Je tím pádem trochu škoda, že i když se Soulstorm drží základního příběhu Exoddusu, tak zbytečně oholil mnoho lokací a mechanik. 

Připomínám, že hlavním cílem je ohodnotit Soulstorm samostatně. Má ale částečnou povinnost důstojně nahradit původní díl, když ho dle slov vývojářů naprosto a navždy nahrazuje. Tak se pojďme stručně podívat, co vlastně Abe’s Exoddus měl, a Soulstorm nemá.

Zaprvé ve hře kompletně chybí chrámy Mudomo a Mudanchee, ve kterých žijí prastaré kreatury. Za ty jste se mohli dříve převtělit, mluvit jejich primitivním jazykem a dorozumnět se tak s ostatními. Tohle v novém díle vůbec nenajdete. Stejně tak jako úrovně a hádanky spojené s malými spícími krvelačnými housenkami, u kterých stačí udělat trochu hluku nebo šlápnout na nějaké mládě a už se do vás pustí. Chybí také hádanky s neviditelnou aurou, jež vás udělala dočasně neviditelným.. Nesmíme zapomenout ani na úrovně, kde jste se mohli převtělit přímo do vůdců továren.

Jedna z nejdůležitějších částí původní hry, která v Soulstormu také chybí, jsou typy mudokonů. V Abe’s Exoddus jste hned od prvního levelu mohli narazit na hádanky se slepými, naštvanými, smutnými a zhulenými mudokony. Každý fungoval jinak a reagoval odlišně na vaše příkazy, což dále stupňovalo složitost hádanek.

A jak bychom mohli zapomenout na nejikoničtější část - explozivní prd, který můžete ovládnout svou myslí, a poté ho nechat vybouchnout u nepřátel. [Video pauza]

Pryč ze Soulstormu je také možnost rychlého ukládání. Uložit pozici můžete pouze proběhnutím checkpointu. Jenže ten vám opravdu natvrdo uloží přesně to, co se v ten moment dělo. Někdy se zkrátka stane, že naběhnete do checkpointu při útěku, a pak zjistíte, že vás nekonečně zabíjí při respawnu. Jediná cesta zpět je pak restartovat celý level, který průměrně trvá jednu hodinu. A když už mluvím o nenávratných checkpointech, tak párkrát se mi stalo, že hra nepočítala s tím, že se budu vracet zpět. V klidu jsem spadnul o něco níže, protnul předešlý checkpoint a… pak jsem zjistil, že výtah, který mě vyvezl nahoru, už je navždy nahoře. A nastal restart levelu.

Je zkrátka škoda, že si toho Soulstorm bere tak málo z již ověřeného receptu, a zároveň moc nového nepřináší. Přitom potenciál z této hry opravdu srší.

S bugy bohužel hra také nešetří, a to ani po mnoha opravných aktualizacích. Regulerně jsem se zasekával ve zdech, nepřátelé si mě nevšímali nebo se mi třeba mudokoni odmítali schovat do skříněk a vzbudili tak po celé továrně poplach. Dokonce se mi v důsledku chyby stalo, že jsem musel na opravu počkat, protože jsem nemohl postoupit v úrovní dál. A to ani při opakovaných pokusech.

Jediné, za co mohu Soulstormu dát absolutní jedničku s hvězdičkou je grafika, příběh a cut-scény. Hra běží na Unity, které si Oddworld studio značně přizpůsobilo, ale někdy mám pocit, že to musí být předem vyrenderované filmečky. Opak je ale pravdou a Soulstorm má jedny z nejkrásnějších cut-scén současnosti. Pokud ale toto pozlátko obalíte neohrabanou hratelností, těžko to zachraňuje celek. Ani hudbu nemá cenu zmiňovat. Většinu času slyšíte jen konstantní ruch továrny.

Ve shrnutí jde o průměrnou hru s pěkným vizuálem, která má rozhodně na víc, ale bohužel nedokáže zužitkovat nově představené mechaniky. Nemyslím si ale, že o Oddworld Inhabitants slyšíme naposledy. Můžeme tedy alespoň doufat, že si vezmou ponaučení z tohoto dílu a připraví pro nás něco dopečenějšího. Za tým Indiana si hra odnáší 6 z 10.