Kolem hokeje se toho teď děje hodně. Česká extraliga pomalu směřuje ke svému konci, stejně tak jako NHL. Ženy zrovna dohrály mistrovství světa a to, co asi zajímá celou naši zemi, tedy dospělácké mistrovství světa, je už taky téměř za rohem. A k tomu všemu teď společnost EA přidala NHL 25 do EA Play. My si tak řekli, že je ideální čas zhodnotit poslední NHL… Jedná se tedy o řádné pokračování, nebo je to jen další kopírka předchozího dílu? Pojďme se na to společně podívat.

NHL 25 je letos v jednom ohledu opravdu speciální. Jako jedna z prvních sportovních her nadobro opouští starou generaci konzolí a přesouvá se jen a pouze na tu aktuální. Hráči staršího hardwaru asi zapláčou, ale pro ostatní to je šance k tomu se radovat. Přece jen by oproštění se od konzolí starších už více než dekádu mohlo být ku prospěchu. NHL 25 tak mělo jedinečnou šanci přinést konečně dlouho očekávaný posun od starších dílů a ukázat, jak by měl vypadat opravdový next-gen u sportovních her. Bohužel tu šanci nevyužilo. Na jednu stranu si změn ve hře opravdu všimnete, na stranu druhou to rozhodně není revoluce, kterou by si fanoušci nejen přáli, ale hlavně po těch letech i zasloužili.

Začněme však tím více pozitivním. Grafika zaznamenala meziroční posun a jde to vidět hlavně v detailech u dresů i na obličejích hráčů. Změny jsou fajn a rozhodně se mi líbí větší zaměření na právě ony detaily. Ale upřímně? Čekal jsem od posunu jednoduše víc. Oproti Fifě… tedy pardon, EA Sports FC, jde vidět, že kvalita zpracování jednotlivých hráčů nedosahuje takové píle. Je mi asi jasné proč. Hokejistovi dáte na hlavu helmu a stejně jeho obličej uvidíte maximálně jednou za zápas. Ale zpracování i těch největších hvězd je stále dost pozadu oproti jiným sportovním hrám.

Další věc, které jsem si všiml a dost mě štvala, byli fanoušci. Ani ne to, jak vypadali nebo jak fandili, to vše bylo relativně v pohodě. Ale ve chvíli, kdy střelíte gól a vidíte záběr z tribuny, tak se jejich snímková frekvence blíží spíše jednotkám. Je jasné, že v tu chvíli nemáte koukat na fanoušky, ale užívat si váš gól – a zároveň to dává vývojářům možnost věnovat se detailům na ledě – ale sakra… To to nešlo udělat aspoň o trochu líp?

Ale co naopak můžu rozhodně pochválit a co je hlavní, je výrazný zásah do umělé inteligence. AI více reaguje na váš styl hraní a dokáže se mu daleko lépe přizpůsobit. Změn si všimnete jak u vašich protihráčů, tak hlavně u spoluhráčů. Ti daleko více reagují na vaše akce v reálném čase a opravdu to najednou více působí, že nejste na všechno sami. Pořád to není dokonalé a hráči sem tam předvedou nějakou blbost, ale způsob, jakým na ledě fungují, je na první pohled viditelný a přístup v tomto ohledu rozhodně chválím. Výrazně jde vidět zlepšení umělé inteligence v obraně, kdy je nezajímá čistě jen puk a jak vám ho sebrat, ale blokují nahrávky nebo se snaží vás nepustit tak moc do šancí na nebezpečnou střelu. Dát gól je tak těžší než kdy dřív, a to i na nižší obtížnosti nastavení. 

Bohužel stále ale nemůžu moc pochválit inteligenci brankářů. Co se zákroků týče, tak tam problém nebyl, dokonce bych řekl, že líp než předtím. Problém jde pak třeba vidět u projíždějících puků, které ale nejdou na bránu. Ty mají totiž tendenci naprosto odignorovat. A to i přesto, že v realitě by si pro takový puk brankář bez problémů dobruslil.

Určitou změnou si prošla i hratelnost. Ta se opět trochu zpomalila, aby zápasy vypadaly více reálně. Změny nastaly pak asi v každém aspektu hry, od bruslení a kontaktní hru až po střelbu či kličky. U bruslení jsem teď více než kdy dříve pocítil únavu jednotlivých hráčů. Je tak daleko více potřeba počítat s jejich výdrží a přizpůsobit tomu i styl hraní. Pokud víte, že hráč už jede nadoraz, tak od něj velkou parádu už čekat nemůže. Osobní souboje taky prošly výraznou změnou a kontaktní hra se stala těžší. Hitboxy si rovněž prošly výrazným přepracováním a trefit někoho v plné rychlosti už není tak jednoduché. Díky tomu hra působí daleko realističtěji než kdy dřív. Ofenzíva teď vyžaduje větší přesnost a lepší čtení soupeřovy hry. Větší důraz je kladen na práci s hokejkou, postavení těla a správné načasování, takže nelze tolik spoléhat na klasické bodyčeky jako v minulých ročnících. Jde o zásadní změnu, která sice vyžaduje víc trpělivosti, ale výrazně zvyšuje pocit autenticity a odměňuje chytřejší styl hry.  Za zmínku také rozhodně stojí přepracování střely z první. 

Co už mi ale takovou radost neudělalo, byly místy dost zastaralé animace a drobnější či větší chyby. Opravdu často vidíte, jak hokejka projede tělem druhého hráče nebo jak se postava při pádu zhroutí naprosto divným způsobem. Hlavně u faulů je tohle problém, kdy fyzika prostě nefunguje jak má. A někdy i zcela obyčejné vypíchnutí puku vede k groteskním, ale zároveň frustrujícím okamžikům. 

Největší frustraci mám pak ale z herních módů. Osobně jsem velkým fanouškem Be A Pro, kde si vytvoříte vlastního hráče a spolu s ním si projdete od draftu na vrchol. A zde přichází asi moje největší zklamání. Režim si za poslední čtyři roky prošel nulovým vylepšením. Rok co rok vidíme ty stejné animace jako loni a rozhovory jsou taky okopírované z předchozích let. Právě tento režim dává vývojářům asi největší možnost předvést něco nového a jejich lenost je až do očí bijící. Proč slyším zápas co zápas od trenéra tu stejnou větu. Proč je tu pořád jedna a ta samá animace při příchodu do kabin? Rád bych měl se svým hráčem pocit, že hraju opravdu za sebe, že mám nějakou kariéru… Ne že jen hraju jeden zápas za druhým a odpovídám neustále dokola na jedny a ty samé otázky, abych si zlepšil mínění u spoluhráčů. A to nemluvím ani o častých chybách co se překladu týče nebo toho, kdy rozhovory někdy naprosto neadekvátně reagují na dění na ledě. Bohužel podobně na tom je většina herních módů, které si rovněž prošly naprosto nulovými změnami.

Světlou výjimkou je v letošním roce režim Organizace, kde se vžijete do kůže trenéra a vydáte se se svým týmem na vrchol. Nově tak režim nabízí propracovanější menu, které dostalo modernější design. Nové menu asi nepadne každému, ale za mě osobně působí přehledněji. Ovšem meníčko není to, co vylepšuje samotný režim. Je to hlavně nové pojetí a možnost vyjednávat s hráči o jejich smlouvách. Celkový management tak působí daleko reálněji. Hráči najednou nejednají jen o penězích, ale i budoucnosti klubu, kvalitě smlouvy nebo i zázemí. Svět se najednou netočí jen kolem peněz, ale když máte dobře sestavený tým s dobrou morálkou a vidinou velkých vítězství, tak jste díky tomu schopni udržet hráče i s menším kapitálem. Režim Organizace tak nabízí to, po čem fanoušci volali už dávno a je zase o krok blíž k tomu, aby to vypadalo jako v realitě. 

Když se podívám na to, jak vypadá EA Sports FC, NBA 2K nebo MLB The Show, mám pocit, že NHL trochu zaspalo dobu a neustále se drží starých šablon. Nejde o to, že by bylo špatné, ale v porovnání s tím, co nabízí jiné sportovní hry, působí prostě méně živě. Místy až odflákle. Do budoucna bych si přál, aby EA konečně přestala recyklovat to, co už ve hře dávno je, a zaměřila se na to, co hráče opravdu zajímá. I když je to EA, takže si nejsem jistý, jestli má přání někdy budou vyslyšena. Ale i když NHL 25 není tím přelomem, který jsme čekali, pořád to je jistý krok kupředu. Hlavně co se hratelnosti týče. U té jsou změny opravdu vidět. Jen se bohužel ten krok kupředu bohužel neudělal tam, kde jsme ho potřebovali nejvíc: a to v inovacích herních módů. Od next-gen titulu by člověk opravdu čekal víc.