Jak si vedla herní adaptace známého anime Demon Slayer?

Demon Slayer je oblíbené anime, které se na obrazovkách objevilo roku 2019. Stejně tak jako jiné oblíbené tituly, i tento se dočkal svého herního zpracování. Abych vás zasvětil do příběhu, série pojednává o nadaných šermířích, kteří skrze svůj meč a dechové techniky, ovládají destruktivní umění. Tito bojovníci zasvětili svůj život tomu, aby chránili nevinné obyvatele před zlými démony.

A jedním z těchto zabijáků démonů se stává i mladý kluk Tanjiro. Jeho rozhodnutí přidat se do těchto řad podpořilo hlavně to, že jednou, když se po práci vrátil domů s těžce vydělanými penězi pro rodinu, místo poděkování a radosti dostal pouze pohled na krvavou spoušť. Všechny členy své rodiny viděl před prahem mrtvé a jediný, kdo přežil, byla jeho mladší sestra. Bohužel ta už byla proměněna v démona, ale trocha lidskosti a sebeuvědomění jí zůstaly a dokázala rozlišit dobro od zla. Většina démonů totiž nemá žádné slitování s lidmi, protože v nich vidí jen a pouze potravu.

Démoni na rozdíl od lidí jsou v podstatě nesmrtelní, jejich jediná slabina je sluneční svit nebo useknutí hlavy speciální čepelí, kterou právě u sebe nosí zabijáci démonů. Vzhledem k tomu, že z nám zatím neznámého důvodu Tanjirova sestra Nezuko není zlá, ba naopak se snaží lidem pomáhat, i když je démon, vydává se Tanjiro na cestu k tomu, aby zachránil Nezuko od démonského prokletí a zároveň setnul hlavu vládci světa démonů Muzana Kibutsujiho, který způsobil Tanjirovo neštěstí.  

Tohle je základní příběh anime, který je naprosto totožný s příběhem herním. Takže pokud máte už anime za sebou, počítejte s tím, že vám hra spíš připomene všechny pamětihodné momenty, než aby vás obohatila o nějaké nové informace. A více informací o hře, se dozvíte v této recenzi Demon Slayer: Kimetsu no Yaba - The Hinokami Chronicles.   

Příběh Hinokami Chronicles začíná Tanjirovým prvním tréninkem na příjímací zkoušku do společnosti zabijáků démonů neboli Demon Slayer corps. A není to jen trénink hlavního hrdiny, nýbrž i váš. Velice rychle pochopíte, jak se hra ovládá, jak se útočí či brání a jak nejlépe využít speciální útoky. Mechanika hry je velice podobná hrám Ninja Storm ze světa Naruta. Tento styl bych popsal jako bojové interaktivní adventury.

V Demon Slayer jde hlavně o popsání příběhu, který je celý přepracován do designu hry. Jasně, tým CyberConnect2 stojící za tímto titulem mohl příběh přehrát ústřižky z anime, ale dal si tu práci, aby to vše ladilo celistvým herním stylem, což se mi zamlouvalo. Každou důležitou potyčku příběhu odehrajete soubojem v aréně. To vše je doplněno koridorovým průchodem lokacemi, který je opravdu spíše jen doplňující.

Byl jsem rád, že si mohu známé lokace z anime sám projít a prozkoumat, ale brzy jsem zjistil, že to je to poslední, na co se kladlo důraz. Procházení se je opravdu vedlejší, dost primitivní a je určeno hlavně k prodloužení hratelnosti a prozkoumávání bočních chodeb, ve kterých se skrývají doplňující příběhové prvky nebo herní měna, která pomáhá otevírat nové postavy či kostýmy pro ně. V této části hry rozhodně nečekejte výzvu, protože zajímavá místa jsou označena na mapě a dostat se k nim není vůbec složité. Tempo průchodu máte předem dané, takže se často loudáte, i když chcete co nejdříve useknout někomu hlavu v boji. No dost už o pomalém chození, jdeme si popsat tu akčnější část, a to boje!  

Průchod mapou vám někdy zablokují obyčejní démoni, kteří v souboji nestojí snad ani za řeč. Rozmáznete je jako profíci. Ovšem to nejzábavnější, co ve hře potkáte, jsou střety s hlavními démony. A jsou tam všichni pamětihodní záporáci. Od prvního silnějšího Hand Demona přes bubeníka ve vile až po nižší dvanáctku a dokonce i vyšší šestku. Což jsou hodnosti nejsilnějších démonů.    

Souboje jsou hlavní náplní hry. První boje budete zvládat sami za Tanjira, se kterým budete kombinovat útoky, obranu, úhyby, speciální komba a pro bojovky typické pohyby. Zvláštní jsou ovšem pohyby nepřátel. Nečekejte soupeře jako třeba v sériích Tekken nebo Mortal Kombat. Všichni nepřátelé mají sekvence útoku, které můžete znát z bossfightů jiných her. Abych to popsal laicky, nepřítel vyvolá pár útoků, kterým musíte uhnout a počkat si na chvíli, kdy zaútočit, a pořád dokola. Konkrétně tento systém mě osobně zklamal, protože postrádá volnost. V tomhle ohledu pak selhává i počítadlo útoku, protože když se dostanete do určitého počtu, silnější nepřítel vždy vyvolá obranný manévr, kterým vás odhodí. Takže není možné cíl zesekat tak, jak byste si přáli v závislosti na vaší šikovnosti. Úhyb, seknutí, kombo vašeho meče a ultimátní útok. To je vše.  

Komba a ultimátní útoky se odvíjí od umění meče, které hrdina ovládá. V případě hlavního hrdiny to jsou vodní útoky, které vám umožní hlavní dvě kombinace. Efekty útoků jsou pěkné, ale opakují se tak často, že mi místy přišly spíše otravné. Na rozdíl od podobného Ninja Storm útoky nemáte jak kombinovat s předměty nebo s nějakou hlubší strategií.   

Další, kdo se přidá do řad a odemkne možnost dvou hrdinů v jednom boji, je Nezuko. Tanjirova hodná, roztomilá, démonická sestra. Kombinace dvou hrdinů funguje tak, že tlačítkem přivoláte druhého bojovníka, aby pokračoval ve vašich útocích nebo vás vytáhnul z neprolomitelného komba soupeře. Můžete se s vaším spolubojovníkem rovnou i vyměnit.  

Kromě Nezuko se k vám přidají i známe tváře jako Inosuke - chlapec s andělskou tváří, kterou schovává pod maskou divočáka a jeho morální kompas je rozbitý asi jako Moskva za druhé světové války. 

Pak je tu Zenitsu, který je v podstatě nejnebezpečnější postava. Problém je, že sám o tom neví, ale co ví, je, že se bojí naprosto všeho. A opravdu v každém záběru Zenitsu brečí, piští a kňučí, dokud nepadne do limbu, ve kterém je ovládán svým uměním a v tu chvíli to je největší “badass”.  Výjimečně si zahrajete i za postavy, které nejsou na obrazovkách tak často, jako například za ohnivého Hashiru.  

Ztvárnění postav je na jedničku. Tím, že jsem za ně hrál, jsem se dokázal sblížit s jejich silnými i slabými stránkami ještě více, než když jsem je jen sledoval v samotném anime. Celý příběh je zasazen do kapitol o několika částech, které si můžete zahrát znova a dosáhnout tím lepšího hodnocení. V průběhu kapitol jste schopni odemknout i bonusový obsah, který je opět jen připomenutím menších částí z anime.   

Zvuková stránka je excelentní. Hra obsahuje originální japonský dabing i velice povedený anglický dabing.  

Protože jsem anime viděl v japonštině, hru jsem schválně projel s anglickým dabingem a žádný hlas postav mě neurazil. Hudba a audiovizuál jsou celkově skvěle zpracovány. Jediná věc, co vás bude bít do uší, jsou některé opakující se zvuky. Které by myslím nebyl problém udělat obsáhlejší. V některých případech by mohla být reakce postav úplně vynechána.

Důležitým prvkem je samozřejmě i multiplayer. 

V něm vás čeká více výzev, kombinací útoků, postav a hlavně vzhledů a úprav vašeho profilu, díky kterým ukážete svoje schopnosti i ostatním hráčům. Zabojujete si v pyžamu a třeba Nezučina ústa mohou být zacpaná ne roubíkem, ale bagetou. Využijete vše, co jste se naučili v příběhovém hraní. A na rozdíl od sólo hry zde komba pocítíte až až. I já se párkrát dostal do tak dlouhého komba, že mi zmizely tři čtvrtiny života a ani jsem nemrkl. Díky znatelným efektům se mnohdy na obrazovce objeví změť barviček a chaosu. Pokud se ovšem v tomto duhovém světě začnete orientovat, můžete dominovat v hodnocených žebříčcích proti ostatním hráčům. Na mě ovšem byly souboje dost rychlé, nepřehledné a ocenil bych více taktizování a mechanik v soubojích. Ale pro fanoušky Demon Slayera to může být příjemný bonus. 

Pokud bych na titul nahlížel pouze z pohledu herních mechanik, hodnotil bych 6 body. Uvědomuji si ovšem, že zpracování mělo interaktivně odrážet převyprávění příběhu z anime, což se rozhodně povedlo. Tímto uděluji 7 bodů. Pokud si tedy chcete připomenout příběh Demon Slayera z jiného pohledu než jen z diváckého, nebo si chcete změřit síly s jinými hráči ovládajícími šermíře či démony, tak Demon Slayer: The Hinokami Chronicles čeká právě na vás.