Proč se Immortals of Aveum tak moc pokazilo?

Immortals of Aveum má problém. Nebo spíš je problém. Jedná se o jeden z prvních velkých titulů, které běží na novém Unreal Enginu 5. Enginu nové generace, který by měl přinést do her zářnou budoucnost a zlepšit tak životy nejen nám jakožto hráčům, ale i vývojářům. Ovšem jak teď koukám na výsledek v podobě celkem zajímavého, ale přesto spíš na dnešní poměry průměrného Immortals of Aveum, tak si nejsem jistý, jestli zrovna tento engine byl pro vývojáře z Ascendent Studios tou správnou volbou. Jedná se pro ně sice o naprosto první hru, ovšem většina vývojářů už má za sebou dlouhou kariéru. Přesto budu doufat, že tento pokus o využití Unreal Enginu 5 je jen chybou vývojářů nebo jen uspěchanost vydavatele, tedy známého Electronic Arts, a že to není chyba samotného enginu.

Immortals of Aveum je frenetická akční střílečka pro jednoho hráče z pohledu první osoby, jenže místo klasických zbraní budete ovládat magii. Je to takový zajímavý mix třeba DOOMu a Ghostwire: Tokyo. Během vaší cesty za záchranou celé planety Aveum se vám dostanou do ruky tři typy magie – modrá, což je magie síly, zelená, tedy magie života, a červená, která představuje chaos. Hlavní protagonista Jak má možnost ovládat všechny z nich a na vás tak bude kombinovat jejich jednotlivou sílu. K usměrnění této magie mágové používají jakési prototypy rukavic, jejichž praktické užití se podobá různorodým zbraním tak, jak je známe z reálného světa. Rukavice pro využití modré magie se dá popsat jako rychlopalná puška či v jiných variantách jako odstřelovačka. Ta je dobrá primárně na větší vzdálenosti a uděluje bonusové poškození při kritických úderech. Zelená rukavice je zase samopal, případně se zde nachází i varianta, která funguje spíše jako rotačák. A červená rukavice koresponduje s klasickou brokovnicí. Kromě „klasických zbraní“ pak máte k dispozici ještě čtyři kouzla. Ty vám pomohou během těžších soubojů nebo slouží k prorážení nepřátelských štítu.

Souboje jsou rychlé, dynamické a… bohužel i celkem obyčejné. Jejich základ a princip je zábavný a bezmyšlenkovité střílení nabíhajících nepřátel je uklidňující. Ale nechybí ani menší náznak strategie. Nepřátelé vás podle typu jejich brnění nutí přepínat mezi typy zbraní a dobrá mobilita v podobě úhybů, skoků a krátké levitace vám pomůže v pohybu po bojišti, abyste byli efektivnější. Problém je ale samotný počet nepřátel. První půlka hry je vlastně nudná, nepřátelé jsou dávkováni v malých vlnách a první jednotky nejsou ani ničím zajímavé. Ve druhé půlce už je to lepší, typů nepřátel začne přibývat a začnou být i trošku různorodější. I tak je to ale žalostně málo. Každá barva magie má sice základních pět variant nepřátel, ti jsou pak ale v samotném jádru vlastně dost podobní. Největší rozdíl mezi jednotlivými barvami je fakt, že musíte měnit zbraně podle typu brnění. Bohužel ani při střední obtížnost nepřináší Immortals of Aveum větší výzvou a je škoda, že typů nepřátel není víc. U většiny z nich není ani zapotřebí hledat slabá místa nebo pracovat se speciálními mechanikami, které by do soubojů přidaly o něco více toho taktického myšlení. Nepřátelům samotným pak chybí nějaká výraznější kouzla nebo mechaniky, které by si zasloužily vaši neustálou pozornost, něco, na co byste si museli dávat pozor, nebo nutnost na jejich akce více reagovat protiútoky či jinými pohyby. 

Občas by taky nebylo od věci trochu přidat na počtu nepřátel a nechat hráče se trošičku u soubojů zapotit. Protože když už jsem se dostal do finální fáze, kdy se se mnou hra nemazlila a nebála se na mě hodit rovnou desítky různých nepřátel, tak se hned souboje stávaly daleko zábavnějšími. Musel jsem častěji používat kouzla, štít, úhyb a kombinovat zbraně. V těchto chvílích jsem si říkal „jo, to je konečně to, co jsem od toho celou dobu chtěl!“ Ale jak jsem říkal, takové okamžiky přicházejí bohužel až ke konci samotného příběhu. A samotná magie? I od té jsem očekával daleko víc. Šlo s tím vymyslet víc než jen něco jako přeskinované reálné zbraně. A kouzla jsou taky dost omezená, a to jak manou, tak cooldowny. Hlavně jsou jen čtyři, jak už bylo řečeno. Proč?! Právě tady byl onen úžasný prostor nám nabídnout něco úžasného. Něco jiného a epického. Větší množství kouzel a jejich kombinace by byly skvělé. Osobně jsem opravdu čekal, že jich budou desítky a vy si pak budete muset určit, jaké si do svého arzenálu přidáte podle vašeho herního stylu. Ale když jsem došel téměř do půlky hry a nová kouzla jsem nenacházel, zažil jsem někde tam v hloubi své magické duše velké zklamání.

Neberte to jako úplnou tragédii. Souboje jako celek fungují a nabízí asi to hlavní, co byste od takovéhle rubačky čekali. Je to zábava a celý koncept je dobrý. Ale s trochou péče to mohlo být víc než jen dobré a mohli jsme dostat něco úžasného. Škoda, když vidím, jaký potenciál tu v tomhle ohledu byl. Stačilo jen, aby vývojáři upustili uzdu své fantazie a mohli jsme se tady dneska bavit o úplně jiném titulu.

Zato se ale nedá upřít vývojářům jedna věc. Nejen souboje, ale i samotný svět Aveum vypadá velkolepě. Jo, tohle slovo to vystihuje opravdu dost dobře. Není krásný, hustý, ale prostě velkolepý. Jestli se něco vývojářům v Unreal Enginu 5 povedlo fakt dobře, tak jsou to mnohdy dechberoucí a rozmanité scény, které vám tvůrci hned několikrát naservírují. Obrovské souboje na mohutném mechovi, velká flotila armádních letadel či temný rozpadající se svět, tyhle scenérie prostě vypadají dobře. To samé se dá vlastně říct i o samotném grafickém kabátku. Osobně se mi stylizace líbila, i když občasná absence detailů u textur okolí je na škodu. Zase je ale pravda, že si toho díky hektické akci ve většině případů málokdy nevšimnete.

Bohužel určité detaily chybí i hlavní příběhové lince. Špatná není, ale opět - žádnou slávu od ní nečekejte. Svět Aveum, ve kterém se celá hra odehrává, je vymyšlený dobře a staví na základech oné magie. Ovšem ta není podle lidské rasy pro každého. Kvůli tomu je svět už dlouho dobu ve válce. Konflikt je vyobrazený zajímavě a ani jedna strana není jasný padouch nebo klaďas. Tady jde především o moc nad magií, a tudíž i nad světem jako takovým. A když ten je ve válce, tak nejvíc trpí civilní obyvatelstvo. Mezi nimi je i náš hlavní hrdina Jak. V něm se po prvotních událostech hry probouzejí magické schopnosti a následně se přidá do elitního řádu Immortals, aby se pokusil ukončit válku jednou provždy.

Příběhová linka má dobrý základ, nabízí filmové vyprávění a je zčásti poutavá, ale cosi jí chybí. Jako by vývojáři nevěděli, jak to správně uchopit a jakým směrem se chtějí vydat. Mnohdy nakousnou závažnější téma o diskriminaci nebo touze lidské rasy po moci, která má ale následky na planetu a lidstvo jako celek. Ovšem nejsou následně schopni s ním úplně pracovat. Celkově příběhu chybí větší hloubka a mnohdy postrádá detaily, které by vám pomohly se více vcítit do postav nebo se ponořit do samotného světa. Události, které s Jakem prožijete, většinou postrádají hlubší emoce a postavy na ně mnohdy nejsou schopné správně reagovat. Chybí jim vývoj. Všechno působí často uspěchaně a v určitých místech tak, jako by se bál příběh zpomalit a zvolnit tempo. Dát hráčům prostor vstřebat vše, co zažili. Je to škoda, protože premisa příběhu je dobře navržená a po delší době tady osobně mám i nový herní svět, který mě zajímal. Ale příběh mu nedokázal dodat patřičnou hloubku.

Velmi podobný problém mají i postavy. Jejich vývoj se dal rozhodně uchopit lépe. Na druhou stranu musím uznat, že vykreslit jejich charakter se povedlo. Hlavním tahounem je tady samozřejmě Jak. Ten rozhodně nesedne každému. Je lehce arogantní a ze všeho si dokáže udělat dobrý den, vtipné narážky mu nejsou cizí a celkově by se dal popsat jako floutek. Ale v tom je právě krása jeho charakteru. Je vtipný a situace zvládá tak trochu po svém. Jako hlavní hrdina mi sednul úplně parádně. Jeho hlášky jsou občas sice trošku trapné, ale i tak jsem málokdy dokázal odolat úšklebku. Humor do příběhu dokázal skvěle zapadnout a jednalo se o povzbudivou složku. 

I další postavy se celkem povedly. Jen je jich málo. Možná až žalostně málo. Ale právě díky jejich vyobrazení a hlavně slušným hereckým výkonům a výborně zvládnutému dabingu vůči nim nemůžu vznést zase tak moc velká obvinění.

Co se zbytku světa týče, hra vám dá do ruky jakýsi polootevřený svět, ve kterém se budete pohybovat mezi misemi. Když mě poprvé hra hodila do tohoto světa a otevřel jsem mapu, musím přiznat, že jsem se zděsil. Další megalomanské otevřené prostředí jsem nechtěl a k hernímu stylu mi vážně nesedělo. Ve většině případů se ale dá pohybovat jen po přímočaré příběhové lince a otevřenost světa naprosto ignorovat. Pokud se i tak vydáte mimo určenou linii, čekají na vás odměny v podobě jiných zbraní a možnosti si zvýšit maximální životy a hledat speciální výzvy či legendární nepřátele. Dobrou zprávou naštěstí je, že pokud nechcete, není potřeba se za vedlejšími aktivitami hnát. Příběh lze bez problému dohrát i bez dodatečného vybavení. Tento přístup se mi velmi líbil a byl mi sympatický. Výzvy v podobě složitých soubojů, které na vás v otevřeném světě čekají, jsem uvítal, a některé hádanky vás dokážou zabavit i na nějakou tu minutu či dvě. I když je pravda, že větší obtížnost by nebyla na škodu. Osobně mě ale celkem štval fakt, že velká část světa je vám kvůli nedostatečným schopnostem uzavřená, dokud je v příběhu nezískáte. Na tom vlastně není vůbec nic špatného, je to celkem klasický postup u podobných her. Neuškodilo by ale dát to hráčům více najevo. Nejednou se mi stalo, že jsem několik minut hledal řešení, abych po několika hodinách v příběhu vlastně zjistil, že nebylo možné tuhle cestu otevřít. Celkově ale můžu říct, že pohyb po světě je příjemný a vlastně jsem si ho i užil.

Kromě toho jsem si užíval zvolený hudební doprovod. Celkově je audiosložka jedním z velkých plusů celého Immortals of Aveum. Nejen zmiňovaný výborně zvládnutý dabing, ale i soundtrack je parádní. Skvěle sedne k herní stylu a dokáže rozpumpovat krev během akčních pasáží. Je výrazný tam, kde by měl být, ale nebojí se ustoupit do pozadí během vážnějších scén a dát tak více prostoru hereckým výkonům. Jednoduše zní skvěle.

A teď se dostáváme ke kameni úrazu celého titulu. K technickému stavu. Již dlouho se mi nestalo, že bych zažil takhle otřesnou optimalizaci. Budeme se bavit primárně o ní, protože třeba na bug jsem nenarazil snad ani jednou. Ale ta optimalizace… Proč jen to muselo dopadnout až tak moc příšerně? Pominu první dny před a po vydání, kdy byl titul naprosto nehratelný. Aktuální situace ale není o moc lepší.

I navzdory mojí herní sestavě s RTX 4080 a i7 10. generace jsem se dokázal jen stěží dostat na plynulých 60 snímků za vteřinu. A to jsem měl zapnuté i DLSS. Bez něho jsem se dostal na sotva plynulých 40 snímků. A i to byl mnohdy problém.

Neustálé propady i grafické glitche, které stále rozmazávaly prostředí, mi udělaly v hlavě naprostou paseku. Všudypřítomné problikávání, agresivní doskakování textur a stínů… Všechno špatně. Několikrát jsem byl nucen jednoduše hru vypnout a dát si pauzu, jak moc mi bylo z hraní reálně špatně. Takové pocity nemám ani ve virtuální realitě, ale kvůli neustálému trhání, záškubům a problikům je tohle naprosté technické selhání. Nejednou se mi stalo, že okolí běželo jinou snímkovou frekvencí než postavy kolem vás. Trochu pomáhalo zapnutí DLSS, ovšem v tomto případě je pak problém neustálý a hodně brutální ghosting celého uživatelského rozhraní, a to včetně zaměřovače či titulků. Ani ty samozřejmě nezvyšují pohodlný zážitek z hraní a celá obrazovka poté problikává nepříjemnými odlesky. Takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu byla téměř finální lokace, kde jsem byl rád za průměrnou snímkovou frekvenci okolo 20 snímků. Tady jsem byl vážně rád, že jsem to vůbec dokázal dohrát, protože po půl hodině se mi naprosto motala hlava. Nebýt toho, že jsem to chtěl dohrát kvůli recenzi, tak bych to vypnul a odinstaloval. Ještě teď z toho mám mžitky před očima.

Kéž by se alespoň jednalo o grafický zázrak, který by opravdu dokázal z počítače vyždímat maximum a oči by mi přecházely úžasem. Něco jako kdysi Crysis. Pak by se to možná, ale opravdu jen možná dalo ještě odpustit.

Optimalizace je strašně zrádná věc. Vývojáři totiž jednou – tedy snad – Immortals of Aveum opraví. A co potom? Potom nám tady zůstane dobrá hra, ale nic víc. Ovšem teď? No, teď to má hra složité. Hraní jsem si užil, když pominu ten technický stav, protože ten mě bude strašit ve snech ještě dlouhou dobu. Osobně jsem ale čekal od Immortals of Aveum daleko víc. Titul měl obrovský potenciál, kterého se ale vývojáři jakoby báli a nedokázali toho všeho naplno využít. Hratelnost je zábavná, ale zkrátka měla na víc. A stejně tak příběh. Když hru dohrajete, tak si sednete a řeknete si „to bylo fajn“, ale větší emoce to ve vás pravděpodobně nezanechá. Jsem rád, že jsem si ji mohl zahrát, bavilo mě to, ale jestli bych ji mohl v tomto stavu doporučit? Rozhodně ne. Ale za pár týdnů či měsíců? Vlastně proč ne.

Jestli vás Immortals of Aveum v něčem přece jen zaujalo a jste PC hráči, radím vám, abyste vyčkali. Netuším, jak dobře běží hra na konzolích, bohužel k této verzi jsem se nedostal, ale tak nějak předpoklám, že žádný zázrak to nebude ani tam. Příběh vám zabere hezkých patnáct až dvacet hodin, které si užijete, ale poté už si na něj nikdy v životě nevzpomenete. Jak již bylo zmíněno, Immortals of Aveum je dobrá hra. Není ale ničím víc a její hraní si užijete. Hratelnost je zábavná, příběh neurazí a celkový pocit z hraní je prostě fajn. Tohle ovšem bude platit jen v případě, že vývojáři hru opraví a nebude mít takové problémy. Do té doby? Od Immortals of Aveum ruce pryč, alespoň ještě na pár týdnů.