Nebudu vám lhát – často mívám problémy s tím, že nevím, jak pořádně recenzi začít. Co je to první, o čem bych měl mluvit? To první, jak upoutat vaši pozornost? Právě recenzované High on Life je ale na tom trochu jinak, protože naopak vím, o čem přesně chci mluvit. Jen nevím, jak vám to jednoduše podat.

Dobře, dobře, nebudu chodit kolem horké kaše. High on Life je především sci-fi střílečkou z pohledu první osoby. Čím se ale odlišuje už od začátku a na první pohled je celá její stylistika a především humor. Titul samozřejmě neměl na bedrech pouze on, ale základní koncept, většina nápadů a i jeden z hlavních dabingů je připisován Justinu Roilandovi. Toho možná znáte coby spolutvůrce populárního Ricka a Mortyho a právě to by vám mělo napovědět, že slovo „humor“ zde není použito v jen tak obyčejném slova smyslu. A toho si je High on Life více než dobře vědomo.

Jak už jsem zmiňoval, hra je střílečkou z pohledu první osoby a na tom částečně závisí i její největší unikátnost. Zbraně, které budete mít, si s vámi povídají. Neustále tak na očích budete mít hned několik různorodých a zajímavých… „postav“, které reagují na spoustu vašich akcí. Budou na vás pokřikovat, když se budete snažit třeba střelit do vaší sestry; budou vás povzbuzovat při zabíjení nevinných členů gangu (ten oxymóron neřešte), povídat si mezi sebou nebo samozřejmě posouvat příběh kupředu. Zbývá otázka proč. Protože je to sranda, protože proč ne a protože příběh. Těmito třemi frázemi se dá odpovědět na většinu podobných otázek, které můžete u High on Life mít.

Jako blíže nepředstavený a nepojmenovaný protagonista jste svědky počátků mimozemské invaze na planetu Zemi. Zprvu samozřejmě vůbec netušíte, co se děje. Záhy ale zjistíte, že jde o vesmírný kartel G3, který si chce lidskou rasu podmanit coby úžasný zdroj drog. Ne tak, že drogy vytváříme, ale tak, že drogami jsme. A to si ještě počkejte, bude hůř. Nebude trvat dlouho a dostanete do rukou prvního Gatliana; mimozemskou rasu zbraní, které nejen, že střílí, ale také mluví. A to si ještě počkejte, bude hůř. Záhy budete odvedeni na mimozemský svět s cílem najít legendárního lovce odměn a s jeho pomocí se kartelu pomstít. A to si ještě počkejte, bude hůř… Na to už si ale budete muset přijít sami. I když totiž příběh High on Life neviděl pointu hloubky ani z rychlíku, je v něm přece jenom trochu víc nuance, než se může na první pohled zdát. Byť ta je většinou spíše trochu povrchní. Jádro příběhu je snadno pochopitelné a samozřejmě stejně jako zbytek hry sází hlavně na humor.

A to je asi ta největší věc, kterou si z recenze můžete odnést. Tahle hra staví na humoru. A nejen, že stojí, ale také padá. Osobitý a ne úplně korektní humor Justina Roilanda, který se v mnoha ohledech nedá jednoduše škatulkovat, je totiž základem vašeho zážitku z této hry. A znamená to jediné – pokud vám nesedí, pak vám tento titul moc nenabídne. A pokud vám naopak vyhovuje, High on Life si náramně užijete.

Když se totiž podíváme na okolní aspekty této hry, zjistíte, že se vlastně jinak jedná o celkem obyčejnou střílečku. Pocit ze střelby je fajn, ale to je tak asi všechno – je prostě fajn. Jednotlivé zbraně, ke kterým se dostanete, jsou ve všech ohledech dost standardní co se týče funkčností. Je tu pistole, samopal nebo brokovnice a pouze další tři zbraně. A jednotlivé lokace, které navštívíte, byť stylisticky dobře zpracované, vás svou výjimečností nijak nevytrhnou. Město, stoky, prales nebo dokonce westernové městečko koneckonců nejsou cizí ani nám pozemšťanům.

Pochválit ale rozhodně musím alespoň obecnou originalitu ohledně kontextu. To, kam se dostanete, není zase tak zajímavé. Za jakých okolností, proč a co vás tam čeká už ale přece jenom většinou je. A věci jako mimozemský výcvikový tábor nebo zdrogovaný multimiliardář jsou ve spojení s nadpozemskou náturou překvapivě originální a zábavné. Stejně jako celkový průzkum. Každá z vašich zbraní totiž kromě primární střely disponuje i speciální dovedností; tu můžete používat nejen k boji, ale také pohybu, a tedy průzkumu po světě a manipulaci s prostředím. Jakmile všechno zapadne do sebe a používáte jednu zbraň po druhé v rychlé posloupnosti, budete se bavit. A to ať už půjdete po hlavním příběhu, nebo se rozhodnete čas věnovat nalézání skrytých beden, které fungují coby jediná forma sběratelského předmětu a tedy, bohužel, jediná reálná iniciativa k tomu se odtrhnout od hlavní cesty.

To mi přijde jako velká škoda, protože jádro hry je v tomto ohledu postaveno na vážně dobrém a zábavném základu, který prostě z nějakého důvodu není ochotna využít víc než jenom nad rámec onoho hlavního příběhu. Prostoru pro zajímavé vedlejší úkoly je zde totiž více než dost. Dokonce jsou tu i náznaky něčeho takového – je zde spousta vedlejších postav, které si s vámi povídají nebo po vás občas i něco chtějí, něco, co jim klidně i můžete dát, ale je to ve všech ohledech extrémně povrchní a zkrátka z toho nabydete dojem, že šlo o nějakou dodatečnou věc, která se přidala až ke konci vývoje.

A jak říkám, to mi přijde jako škoda. Protože si tvůrci jinak dali práci s dobrým základem, který zkrátka moc nevyužívají právě nad rámec hlavní kampaně. Tu po nějakých zhruba osmi hodinách dohrajete a poté už nemáte moc velký důvod v hraní pokračovat. A na to, kolik nápadů tvůrci mají a samozřejmě ke kolika dabingovým talentům mají přístup, to zkrátka zamrzí. Což mě přivádí ještě k jedné výtce, kterou raději formuluji do formy otázky – proč hlavní postava nemluví? Proč v tak neuvěřitelně ukecané hře moje postava mlčí a odpovídá za ní moje zbraň? To mi vážně přišlo jako pěst na oko.

Závěrem nicméně ještě musím pochválit samotnou grafiku. Ta stylizace, kterou tvůrci pro tuto hru zvolili, jí opravdu sedí ve všech ohledech. Všechno vypadá jako takový příjemný animák, animace jsou skvělé a hlavně barevná paleta je výborná. K tomu samozřejmě patří i zmiňovaný dabing, který je jedním slovem špičkový, a kvalitní hudba kombinující hned několik žánrů; jen ji bohužel nebudete v návalu akce tak často vnímat.

Abych to tedy shrnul, High on Life je celkem solidní, byť v jádru docela obyčejnou střílečkou, která stojí a padá na svém humoru, skvělé stylizaci a dabingu a několika unikátních nápadech. Jen je zkrátka škoda, že nešli tvůrci ještě o pár kroků dál, aby nabídli zajímavý obsah nad rámec hlavního příběhu, protože ten základ tam pro to je. Díky a kvůli tomu si hra od nás odnáší doporučení na sedm bodů z deseti.