Hry všeobecně nám pomáhají uniknout od strastí každodenního života, na chvíli zapomenout na svět kolem nás, jen vypnout hlavu a nemyslet na to, co nás zítra čeká ve škole nebo co po nás bude chtít šéf v práci. A každému sedí jiný typ her. Ovšem v posledních letech se začínají ve velkém rozmáhat simulátory, a to právě díky jejich nenáročnosti. Kdo by si po práci nechtěl sednout za volant kamionu a jen tak prostě jet? Nebo si postavit vlastní dům či létat v letadle? V představivosti se meze nekladou a právě simulátory nám pomáhají k tomu se stát někým jiným, zažít věci, kterých v reálném životě nedosáhneme.

Právě díky odpočinku od všeho a všech se rozrůstá odvětví nejen simulátorů, které jsou náročnější, ale větší oblibě se těší i ty jednodušší, jako je vaření, uklízení či mytí aut. To jsou činnosti, které ve finále můžete dělat v pohodě i v reálném životě, ale přiznejme si to, komu se tohle po práci nebo po škole chce dělat. Není lepší si nasadit sluchátka a pustit si k tomu váš oblíbený podcast nebo hudbu a vypnout?

Ovšem pak je tu ještě jedna skupina simulátorů, které toto označení v názvu berou úplně v jiném slova smyslu. Staňte se kozou, chlebem, včelou nebo čímkoliv si vlastně dovedete i nedovedete představit. Řeč je tady o šílených simulátorech, které si na rozdíl od těch prvně zmíněných s logikou nebo realističností moc hlavu nelámou. Řeč je tady o hrách jako Goat Simulator, Surgeon Simulator nebo I Am Bread. Éra prapodivných simulátorů je tu už celkem slušnou řadu let. Vše to odstartoval Surgeon Simulator už v roce 2013, kdy jsme se mohli podívat do prostředí chirurgie, ovšem silně odlehčenou formou, kterou mohl pochopit naprosto každý. S realitou má tento „simulátor“ pramálo společného a ani se o to nesnaží. Naopak se snaží vám jakožto hráčům přinést naprosto oddychový zážitek, kde nemusíte nic řešit, a také i notnou dávku humoru. Hra se stala rychle populární, a to převážně díky streamerům a youtuberům, kteří titul začali hrát ve velkém. V té době se hráči rozdělují na dva tábory, kdy jedni hru nesnáší a druzí ji svým zvláštním způsobem mají dokonce rádi. Jedno se ale Surgeon Simulatoru upřít nedá, nastartoval totiž vlnu prazvláštních simulátorů.

O rok později se ukazuje studio Coffee Stain se svým titulem Goat Simulator a tady začíná jít už opravdu do tuhého. Kozí simulátor už byl totiž na hony vzdálený tomu, co si člověk pod pojmem simulátor představí. Hlavním cílem hry bylo totiž v kožichu kozy ničit všechno kolem vás. Nemalý počet bugů, neexistující zákony gravitace, a vlastně zákony všeho co jste znali. To vše napomáhalo k vytvoření co největšího chaosu, který Goat Simulator skvěle představoval. A světe div se, i koza měla úspěch. I přes svoje až primitivní ovládání se dělání blbostí stalo populárním a netrvalo dlouho a podobných simulátorů se začalo objevovat mraky.

Najednou jste se mohli stát pomalu čímkoliv jste chtěli a éra zvláštních simulátorů začala ve velkém. Najednou nebylo nic divného na tom, že si „zahrajete“ za kámen a budete… No, vlastně nebudete dělat nic, prostě budete sledovat, jak jde čas, protože jste kámen. V těchto simulátorech jde většinou logika stranou a vývojáři se snaží udělat titul co nejšílenější. Ono už jen to slovo simulátor do těchto her moc nepatří, ale v tom je právě ten vtip vývojářů.

A podobně šílených simulátorů najdete na trhu hromadu, například DEEEER Simulator, kde se vývojářům nelíbil nedostatek jelenů v GTA, ovšem místo dlouhého stěžování se rozhodli, že si vytvoří vlastní hru, kde jelen bude hlavním hrdinou. Snažíte se tak běhat po městě a přesvědčit lidi na jelení víru. Další známou hrou z toho šíleného žánru je třeba Viscera Cleanup Detail, kde se zase ujmete role domovníka, který musí uklízet vesmírnou stanici po krvavých masakrech. A podobně šílených a přitom mnohdy i dobrých her je na trhu hromada.

Ovšem jednou z her, která by si mohla nasadit svoji pomyslnou korunu, pokud jde o nejšílenější simulátor, je pokračování šílené kozy. Goat Simulator se totiž podruhé vrací, a to s číslovkou… Tři? Jde vidět, že vývojáři z Coffee Stain od prvního dílu neztratili ani krapet se svého humoru a tak se rozhodli pojmenovat pokračování rovnou číslovkou tři, protože proč prostě ne. Máte v tom zmatek? Nebojte se, ona celá hra je jeden velký zmatek, ale jedno se musí uznat, Goat Simulator 3 je zábavně šílená jízda.

Stejně jako tomu bylo u prvního dílu, tak i tentokrát se vžijete do kůže kozy a vydáte se zničit poklidný život všemu a všem kolem vás. Vaším úkolem bude ve své tajné kozí věži otevřít tajemnou komnatu a vybudovat kozí kult. Zní to šíleně? Mýlíte se, protože tohle je jedna z mála věcí, které ve hře dávají smysl. K tomu, abyste komnatu otevřeli, bude muset v tomto sandboxovém světe rozpoutat naprostý chaos a plnit různorodé výzvy a úkoly. Těch je po mapě desítky a hra tak na rozdíl od prvního dílu dostává touto mechanikou i určitý směr a hloubku co se hratelnosti týče. Úkoly jsou zábavné, vtipné a ve většině případů až legračně primitivní. Většinou se dají splnit v řádech dvou až tří minut a větší komplexnost u nich budete hledat jen těžko. I tak jsou ale zábavné a běhání po mapě má díky nim i význam. Hromada těchto úkolů navíc slouží jako krátké parodie na známé události z reálného života, popkultury nebo z herního světa. Ve hře je těchto narážek a referencí bezpočet, vlastě celá hra je jeden velký easter egg. Můžete tak narazit na tajemnou základu Elona Muska, zahrát si kozí náhradu Counter-Striku na hře Dust nebo zachraňovat Willyho.

Právě v těchto narážkách se skrývá největší vtip celé hry. Vývojáři se je ani nějak nesnaží skrývat, jednoduše je najdete na každém rohu a jejich objevování je zábavné a dodává to titulu i ten správný humor. Za plnění těchto úkolů tak dostáváte i herní měnu nebo rovnou speciální oblečky. Měna vám slouží k nákupu dalších šílených vylepšení pro vaši kozu. Některé kostýmky jsou čistě estetické, jiné vaší koze ovšem přidávají speciální schopnosti. Není tedy následně vůbec nic divného na tom, že vaše koza umí létat, má laserové oči nebo střílí ohnivé koule. Navíc pokud vás už nebaví hrát za kozu, tak se můžete vžít i do kůže žraloka na skateboardu, nosorožce, ryby nebo i farmáře. Ano, dělání blbostí a ničení poklidného života všemu a všem kolem vás můžete i v kůži něčeho jiného než jen kozy, ale proč byste to dělali, když prostě koza. 

Samotná mapa, na které budete úkoly plnit, tedy ostrov San Angora, je rozmanitý a nabídne vám od všeho trochu. Každá část mapy je jiná a s tím se pojí i právě určité výzvy. Objevování je zábavné a pohyb po mapě je plynulý a jednoduchý i díky tomu, že vaše koza umí kromě ztřeštěného běhání i plachtit, létat, řídit auta nebo sjíždět zábradlí či dráty vysokého napětí. Díky častým bugům, které ať už jsou ve hře schválně nebo ne, se z pohybu stává celkem chaotická věc, ale ve finále opravdu zábavná. 

Ono neberte Goat Simulator zcela vážně, tedy vlastně ho neberte vážně vůbec, je to hrozná kravina, ale vlastně i v tom správně slova smyslu. Běhání, olizování, trkání, to všechno nikdy v kůži kozy nebylo zábavnější. Vývojáři přesně vědí, co od své hry chtějí, a uznat se musí to, že tohle se jim povedlo. Goat Simulator dospěl… tedy jestli se tomu dá říkat dospělost, ale ve finále se z toho stala plnohodnotná hra, která vás dokáže odreagovat jako nic jiného.

A pokud vás nebaví být kozou samotářkou, není nic lehčího, než si do hry pozvat i své kamarády. Ano, po světě San Angora můžete běhat až ve čtyřech lidech. Kromě toho, že tedy můžete ničit poklidný život ve více hráčích, tak vám Goat Simulator nabídne i osm celkem zábavných miniher, které si můžete společně zahrát. I přesto, že já běhal většinu doby po mapě sám, musím říct, že jsem si odhalování tajemství a různých narážek kupodivu skvěle užil. Jak říkám, neberte Goat Simulator vůbec vážně. Vývojáři nemají ambice na to, aby z toho udělali nejlepší hru pod sluncem, nesnaží se o nic seriózního, ale snaží se vás rozesmát. A to se jim daří na výbornou. Po audiovizuální stránce se nedá titulu vůbec nic upřít, svět vypadá dobře, hudba je dobrá, i když po chvíli se začne celkem rychle opakovat a víc než co jiného je otravná, což ale ke hře skvěle sedí.

A jak tedy Goat Simulator ohodnotit? No jde to těžko, protože místy jsem ani nevěděl, jestli se tohle dá počítat jako hra. Ale i přes svou hloupost, při které pravděpodobně ztratíte pár těch mozkových buněk, je Goat Simulator 3 vlastně i celkem zábavný počin. Přesně ví, co chce, a za tím si jde. Počet narážek a parodií na snad všechny známé i neznámé hry a filmy je jednoduše úžasný. Ještě jsem neviděl hru, která by si dokázala udělat srandu i tak moc sama ze sebe, hlavně tím, že ji chybí číslovka 2. Jde vidět, že se tady někdo inspiroval u Applu a jejich iPhonu 9. Ale přes to vše vás hra primárně zabaví, a to je hlavní. Bugů je tu hromada, ale vývojáři se nijak netají tím, že je tam nechávají záměrně pro ještě větší chaos a srandu… a ono to funguje. Ať už je Goat Simulator blbost jaká chce, zabaví vás na pár hodin. A o tom to vlastně je.

A tady je asi důvod, proč se lidé k těmto pološíleným až naprosto debilním simulátorům vracejí. Jde tu převážně o to, abyste vypnuli po dlouhém dni hlavu a nemuseli nad ničím přemýšlet. Goat Simulator, ale i hromada podobných her, je skvělým důkazem toho, že i takto ujeté hry mají na trhu místo. Sám jsem to moc nechápal, dokud jsem si ztřeštěnou kozu nevyzkoušel sám. Odreagovat se a místy se i opravdu zasmát. Jestli tohle není smyslem her, tak už asi nevím, co jiného by mohlo být. V těchto hrách jde vždy o to zažít něco, o čem třeba sníte nebo prostě jen pobavit svým šíleným vtipem a nevšedním nápadem. I když vžít se do kůže robotického vysavače, bezdomovce, mouchy nebo drogového dealera není asi ničí sen, ale s tím si vývojáři už hlavu nelámou.