Forza Horizon 6 je nejlepší, ale i nejméně inovativní díl série

Autorem recenze je Adam Bárta - Bárťas.

Série Forza Horizon má za sebou už pět velmi úspěšných dílů, a to i přes kritiku skalních fanoušků na dlouhodobě opakující se problémy. Právě oni jsou totiž jen zlomkem těch, co ji kupují, a série má i s těmito malými problémy každým rokem násobně více hráčů. Je jednou z nejprodávanějších a nejznámějších závodních sérií, tak proč něco měnit?

Šestý díl se zasazením v hráči dlouho vyhlíženém Japonsku na peněženky útočí agresivněji než kdy dřív a přináší tu zatím nejlepší Forzu. Jenže to nutně neznamená, že nový díl přesvědčí každého. Zejména právě ty skalní hráče, kteří již nahráli stovky hodin na předchozích pěti dílech.

Šestý díl na zavedené formuli vůbec nic nemění. Nabízí krásnou rozsáhlou mapu, arkádovo-věrohodný jízdní model a přes 550 licencovaných aut od užitkových dodávek po čerstvě vydané supersporty. To vše je zabalené do sandboxového přístupu „tady máš otevřený svět, závody, nějaké menší příběhové události a dělej si, co chceš“. Nechybí samozřejmě opět online multiplayer s možností narážet na auta jiných hráčů po světě a live service model, který do hry bude pravidelně přinášet nová vozidla, výzvy a události. Jak je zvykem, jde o velké automobilové hřiště, které si na nic jiného nehraje.

Nový díl oproti pátému ovšem nabízí lepší pocit postupu. Už nezačínáte jako závodní superstar, která má peníze, auta a status. Začínáte jako fanoušek festivalu, který se postupně kvalifikuje, odemyká další události a pomalu se posouvá dál. Rozhodně to ale není žádná dřina. Pořád je to Forza, pořád dostáváte auta velmi štědře.

Váš postup je reprezentován ve formě náramků a každý nový vám odemkne festivalové závody ve vyšších výkonnostních třídách. Pro postup výš stačí jednoduše závodit a plnit výzvy ve světě. Jakmile nasbíráte dost bodů, odemkne se vám klíčová událost, po jejímž splnění nový náramek získáte. Právě v těchto událostech najdete šílené závody, které jsou pro Forzu Horizon charakteristické. Budete závodit proti letadlům, robotovi nebo skrze speciálně připravené tratě. Oproti minulým dílům mi ale přišly tyto události slabší. Ne tak, abych si je neužil, ale rozhodně mi nepřišly tak zapamatovatelné.

Tou asi nejdůležitější vlastností nového dílu je, že se festival Horizon z Mexika přesunul do Japonska. Což je prostředí, o které si fanoušci říkali prakticky od vzniku série. A studio Playground Games nezklamalo... Japonsko nabízí vše, co byste si mohli přát: horské průsmyky, venkovské silnice, dálnice, husté lesy, krásná pobřeží, silnicemi propletené metropolitní Tokio a spoustu, ale opravdu spoustu kopců.

Vývojáři se vážně vyřádili. Mapa je naprosto úžasná. Nejen na pohled, ale hlavně je skvěle poskládaná pro ježdění. Ať už vás baví technické serpentiny, malé schované silnice ve městě, blátivé cesty, sněhové úseky v horách nebo široké dálnice pro supersporty. Velká síla mapy je v její vertikalitě a nepůsobí jako nudná plocha. Abyste se tedy dostali do vašeho cíle, budete často muset respektovat terén a upravit cestu tak, abyste zdolali kopce a útesy, které mezi nimi jsou.

Zpracování Tokia mě však nechává v rozpacích. Po hratelnostní stránce je zpracováno skvěle. Rychlostní silnice se proplétají různými nadjezdy a podjezdy, takže si musíte dávat pozor, kam odbočíte, a často si připadáte jako na horské dráze. Asfalt navíc doplňuje spousta typicky japonského značení přímo na vozovce – šipky, pruhy a další vizuální prvky, které všemu dodávají autentický charakter.

Problémem je, že město nežije. Je fér říct, že Tokio ani v reálu není auty přeplněné na každém rohu, a že rozhodně v závodní hře nechceme stát v kolonách, ale zde je provoz stažený až příliš. Na silnicích je aut velmi málo a chodce nebo fanoušky za bariérami ve městě prakticky nenajdete. Tokio tak ve výsledku nemá téměř žádnou atmosféru, což je vidět o to více v noci, kdy byste si mohli tuhle slavnou japonskou metropoli splést s každým jiným generickým městem bez typických ikonických barev a osvícení pouličních obchůdků a reklam. Není zde přítomen ten pocit živého, chaotického města, kterým Tokio je.

Zamrzí i to, že kampaň Tokio moc nevyužívá. Je tak vidět, že město bylo přidáno spíše znouzectnosti. Silniční závody jsou v něm pouze čtyři a prakticky ani nevyužívají zajímavá zákoutí města, na která jsem v otevřeném světě narážel neustále. Na druhou stranu je fér říct, že Horizon je dlouhodobě live service a silně onlinová hra. Komunita si bude moct vytvářet vlastní závody, sezóny budou přidávat další obsah a z dlouhodobého hlediska to tedy nemusí být tak velký problém. Ale při průchodu kampaní jsem si mnohokrát říkal, že tak velké a důležité město mělo dostat ve hře více prostoru.

Kde mě Forza velmi příjemně překvapila, je ve zapracování kultury Japonska. Aktivity ve hře se tentokrát rozdělují na dvě části – Horizon Festival a Discover Japan (neboli Poznej Japonsko). To znamená, že mimo klasické závody a driftovací a časové výzvy najdete ve hře spoustu aktivit specifických pro Japonsko. Některé se vrací v novém kabátku z minulého dílu, jiné jsou úplně nové.

Krásným příkladem jsou příběhové aktivity. V minulých dílech to často byly spíš výplňové mise s dialogy, které člověk přetrpěl, aby se posunul hrou. V tomto díle jsou násobně lepší. Jednodenní výlety, driftovací klub, tuningová garáž nebo foto mise fungují dobře nejen jako změna tempa, ale i jako způsob, jak hráče přirozeně provést Japonskem. Dozvíte se pár zajímavostí, podíváte se na různá místa a hlavně dialogy už nepůsobí tak nuceně. Pořád jsou přehnaně pozitivní a občas nepřirozené, ale vesměs mě bavily. Příběhové aktivity jsem si s nimi užil a pokaždé jsem se těšil, co se dozvím dál.

Ze závodní kultury zde poté najdete legendární závody Touge, kde v souboji jeden na jednoho závodíte skrze klikaté cesty v horách. I tady se navíc od vašeho průvodce pokaždé dozvíte pár zajímavostí o trati – kde se nachází a jaký má kulturní význam.

V online režimu zase bude zábava jezdit s ostatními hráči na srazy. V tomto díle jsou pro ně ve světě speciálně vyhrazená parkoviště, jako je legendární Daikoku, kam můžete přijet, své auto zaparkovat a prohlížet si auta ostatních. Je to velmi jednoduchá novinka, která však rozhodně oživí online režim. To stejné platí pro časovaná kola na okruzích nebo závody dragsterů, na které můžete jednoduše přijet a začít rovnou závodit bez nutnosti spouštět v menu samostatnou aktivitu.

V neposlední řadě je mapa nově rozdělena na regiony. Přístupné jsou až na jeden ostrov všechny hned ze začátku a každý má vlastní unikátní maskoty, které můžete spolu se známými XP cedulemi sbírat. Nechybí ani stodoly se ztracenými auty nebo nové automobilové poklady, které budete muset hledat jen podle fotky. Ve vašem deníku nebo na mapě si poté můžete prohlédnout, kolik předmětů vám v každém regionu chybí, což dělá dohrání hry na 100 % mnohem příjemnější.

Samotné závodění je přesně tak dobré, jak ho známe z minulých dílů. Jízdní model zůstává jedním z důvodů, proč se k Horizon sérii vracet. Auta mají váhu, ale hra vás netrestá za každou chybu. Můžete si hrát s nastavením asistencí, jezdit čistě, driftovat nebo bourat skrz ploty. Zničit se dá v tomto díle skoro všechno včetně drtivé většiny stromů a předmětů. V úvodních hodinách hry jsem si tímto přístupem k destrukci prostředí nebyl jistý, protože mi přišlo až moc arkádové. V průběhu jsem si však začal vzpomínat na nespočet frustrujících momentů z minulých dílů, kdy mě zastavil náhodný strom, který vypadal trošku jinak než ty ostatní, a najednou nešel srazit. Ve finále jsem tedy za tento nový přístup rád a rozhodně bych nešel zpět.

Výborný je i zvuk. Auta mají charakter a jednotlivé modely nepůsobí jako jen jinak hlasité varianty stejného motoru. Uslyšíte rozdíly i v turbech nebo výfucích. Skvělé jsou také drobnosti kolem tratí. Když projedete přes závodní obrubníky, trefíte plot nebo rozlámete malé tyčky u cesty, hra to umí hezky prodat.

Tuning aut zůstává od minulých dílů víceméně stejný. Můžete vylepšovat všemožné interní součástky, ale externí vzhled je krom barev a polepů stále velmi limitovaný. Některá auta vám dají na výběr z hromady bodykitů a spoilerů, jiná zase tyto úpravy nemají vůbec. S více než 550 auty ve hře to nemůžu mít vývojářům za zlé, jde jednoduše o jiný přístup, než má například Need For Speed, které vám umožní si na vozidle ladit každý detail. Tady se očekává, že auta budete naopak střídat a užívat si neskutečně rozsáhlý vozový park. I tak mě ale mrzí, že na auta stále nemůžeme namontovat podsvícení. S pouliční a driftovací kulturou Japonska se to vyloženě nabízí.

Když se zaměříme na technické detaily, tak i v nich nový díl pokulhává. Stále zde chybí pořádná perzistence objektů. Když v jednom kole závodu srazíte plot, v dalším kole je zase zpátky. Nejvíce vás toto trefí do očí, když vývojáři úmyslně umístí doprostřed trati objekty k rozbití, vy je rozflákáte, a v dalším kole tam jsou zas.

Stejně tak na tratích nezůstávají stopy od vozidel, které by trať postupně rozjezdily. Přitom ve hře, kde jezdíte ve štěrku, bahně a sněhu, by to fungovalo skvěle. Nikdo neočekává a ani nechce realistickou simulaci, ale toto je přesně ten technický detail, který by do hlavní hratelnostní smyčky mohl přidat něco nového a udělat hru trochu zajímavější.

Problémy z minulých dílů si mezitím stále drží umělá inteligence. Její obtížnost si sice nastavit můžete, ale její konzistence je pochybná. Například na tratích se šikanami mají tendenci soupeři přehnaně brzdit a často tak po první třetině už máte závod vyhraný. Jinde, hlavně u nízkých výkonnostních tříd, zase působí skoro neporazitelně. Není to problém, který by vám hru kazil, ale často budete mít pocit, že obtížnost neurčuje jen vaše schopnost řídit, ale i to, jak moc daná trať AI zrovna sedla.

Trochu zvláštní je i množství obsahu. Hra v některých aspektech praská ve švech, ale v jiných naopak obsah chybí. Otevřený svět je plný skrytých zákoutí, výzev, příběhových linek a sběratelských prvků. Množství samotných tratí a okruhů ale zaostává. Zejména pokud chcete jezdit hlavně jeden konkrétní typ závodů, relativně brzy narazíte na to, že vás hra začne tlačit i do ostatních. Pokud tak chcete postoupit dále, budete muset závodit i disciplíny, které vás nebaví. Chápu, že vývojáři chtějí, abyste vyzkoušeli všechno. Jenže to jde proti sandboxové filozofii zbytku hry. Horizon by měl být hlavně o tom, že si hrajete po svém. A to vám titul hlavně ve své závěrečné třetině nedovolí.

Velkým závěrem je totiž Legend Island. Menší ostrov na kraji mapy, který vám zůstane zamčený, dokud nenasbíráte požadovaný počet bodů Horizon festivalu. Jde o malou end-game lokaci, která od vás bude vyžadovat relativně dost času pro její odemčení. Vzhledem k tomu, jak je postup hrou navržen, to však také znamená, že budete muset dokončit každou aktivitu Horizon festivalu ve hře – ať už vás baví, nebo ne. Nebaví vás driftovací výzvy? Smůla, holt jich budete muset odjezdit všech dvacet. Konec hry je tedy poměrně zdlouhavým grindem, který by rozhodně mohl být mnohem zábavnější, kdyby k tomuto bylo přistoupeno jinak. Neříkám, že by měl být tento grind odstraněn, jen mě nechte jezdit ten typ aktivit, který mě baví.

Novinkou je také větší důraz na domy, garáže a nově možnost vlastnit svoje panství. Domy fungují podobně jako dřív. Po jejich zakoupení je můžete používat jako zázemí a každý vám přinese nějakou výhodu. V domech si zároveň můžete upravovat i vlastní garáž a vystavovat auta. Panství tento koncept posouvá ještě dál a umožní vám upravovat i okolí. Na papíře jde o skvělý nápad, který však působí velmi prostě a nedodělaně.

Kontroly nad úpravou garáží i panství máte hodně. Možná až příliš. Práce s objekty v editoru je zbytečně komplexní, ovládání je neohrabané a samotná nabídka předmětů je velmi zvláštní. Editor vám umožní umísťovat úplně nesmyslné předměty, jako jsou rampy, tribuny nebo vodní mola – a to jak v garáži, tak v panství. Editor je pro obě části naprosto stejný a sdílí tedy i stejné předměty. Do garáže s pětimetrovým stropem tak můžete umístit klidně dvacetimetrový strom nebo obří rampu o velikosti garáží tří.

Mezitím ale v editoru chybí věci, které byste naopak do garáže nebo na panství přidat chtěli. Nábytek je prakticky neexistující, stejně jako plakáty, podlahy, koberce a další dekorace. Pokud tedy chcete skutečně tvořit zajímavé návrhy, budete se muset uchýlit ke klasickým trikům. Jako třeba použití vodního mola pro efekt dřevěné podlahy. Ve zkratce je editor pro většinu hráčů příliš komplexní a nejlepším řešením je stáhnout si nějaký z komunitních výtvorů a nechat kreativnější a trpělivější hráče, ať se s tím perou za vás.

Graficky je Forza Horizon 6 zase špičkou. Nasvícení, práce s počasím, detailní zpracování aut zevnitř i zvenku – to vše dělá titul po vizuální stránce neskutečně uvěřitelným. Roli zde opět hrají i roční sezóny, které se mění každý týden. Během recenze jsme měli možnost vyzkoušet pouze jaro a léto, takže zatím nelze hodnotit, jak výrazně se mapa promění v zimě.

Díky skvělé optimalizaci vám hra také umožní kochat se neskutečnými výhledy, které hornatá mapa Japonska nabízí. Titul jsme hráli na Xbox Series X v režimu výkonu na stabilních 60 snímků za vteřinu ve 4K s dynamickým rozlišením, které umožňuje hře spadnout až na 1620p a následně obraz upscalovat. V praxi je implementace dynamického rozlišení tak dobrá, že si ničeho nevšimnete. Kdybyste opravdu chtěli nativní 4K, můžete zvolit i režim kvality, který ovšem běží pouze na 30 snímků. 

I zde ovšem platí, že se šestý díl od pátého v tomto ohledu viditelně neposunul. Samotné vizuální kvalitě nemám co vytknout, nicméně technických detailů, které by se daly vylepšit, je zde spousta. Například při projíždění květinami v poli nebo keři jednotlivé objekty jen mizí pod vaším autem bez lepší vizuální zpětné vazby. Zde se přímo nabízí, aby květiny a listy lítaly všude kolem vás. Stejně tak model poškození aut zůstává průměrný. Nárazy sice vaši karoserii lehce ohýbají a škrábají ji na správných stranách, ale nejde o žádný detailní model, který by skutečně sledoval, kde přesně a jak velké má poškození být.

Forza Horizon 6 obsahuje velmi podobné zpracování multiplayeru jako v pátém díle. Na další hráče můžete narazit přímo v otevřeném světě nebo v online závodech, které lze spustit z menu. Najdete zde také, už z minulých dílů známe, komunitní funkce pro sdílení nátěrů na auta, tratí a podobně. Pokud byste rádi viděli samostatné video rozebírající mutliplayer, určitě nám dejte vědět v komentářích.

Spousta mých výtek skrze tuto recenzi jsou opravdu detaily. V jádru jde stále a nepřekvapivě o úžasnou závodní hru. Ve spojení s Japonskem jde jednoznačně o úchvatný a zatím nejlepší díl. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že zatímco tým zodpovědný za tvorbu mapy a vyobrazení kultury Japonska těžce dřel a oproti minulým dílům se předčil v každém ohledu, část studia, která měla na starosti technickou stránku hry, jen udělala CTRL+C, CTRL+V a šla na oběd.

Forza Horizon 6 je přesně takový titul, jaký jsem očekával a jakého jsem se i bál. Jde o čistokrevné pokračování, které nepřináší žádný zásadní posun. Neřeší dlouhodobé slabiny série, zatím největší město v sérii nevyužívá tak dobře, jak by si zasloužilo, a nové systémy kolem garáží a panství působí velmi hrubě, až nedodělaně.

Pořád jsem se ale při hraní výborně bavil. A to je nakonec vždy to nejdůležitější. Jen už je rozhodně čas, aby se série odvážila pohnout se svým základem a maličkostmi, které ji dlouhodobě trápí.