Recenze · Dragon Ball Z: Kakarot · ve středu 18. 3. 2020 15:18
Dragon Ball Z: Kakarot je delší než by bylo nutné
Anime fanoušci jsou stejně citliví na své oblíbené značky, jako všechny ostatní fandomy. Většinu času jim stačila průměrná bojovka s menším počtem bojovníků. Jenže série jako Ultimate Ninja Storm posunuly tento žánr anime her na novou úroveň a ostatní tituly tak začaly působit jako obyčejné přiživování se na značce. Téměř každý rok vychází nějaká hra na motivy Dragon Ball s tím, že většinou jde o převyprávění původního anime s přízviskem Z. CyberConnect2 se rozhodlo vytvořit po delší době propracovanější titul z tohoto světa saiyanů. Díky tomu na začátku roku vyšlo RPG s naším oblíbeným Gokuem. Jenže ani mistrovský ultra instinkt by nedokázal zbavit hru jejích chyb.
Před nedávnou dobou jsem stál na rozcestí při recenzování Terminator: Resistance, kdy šlo o výbornou hru pro fanoušky, ovšem s velkými nedostatky. Na rozcestí stojím i nyní, protože i když jde o jednu z nejdetailněji zpracovaných her na motivy Dragon Ball Z, k výbornému RPG jí chybí mnoho.
Příběh začíná útokem Raditze, Vegety a Nappy na Zemi a končí poražením Majin Buua. Pokud ovšem budete se hrou pokračovat i po dokončení hlavní dějové linie a splníte většinu vedlejších aktivit, můžete se postavit tváří v tvář Miře. V plánu jsou i dvě DLC, které by se měla točit kolem bohů vesmíru. Samotný příběh vám zabere kolem třiceti hodin a vedlejší mise a souboje můžou přidat až dalších 10 hodin. Zde vstupuje na scénu první minus hry. Příběh Dragon Ball Z je natolik omílaný, že vás přestane rychle bavit. Nebylo by na škodu, kdyby se příběh odehrával například kolem Super Dragon Ball Heroes, které není tolik prozkoumané. Hra se nebojí čerpat ani z fillerů, takže zde máme i mise s Gokuem v autoškole. Na druhou stranu chybí momenty jako „it’s over 9000!“, který sice nebyl v původním japonském vydání, ale patří mezi nejznámější momenty série. Vedlejší mise bohužel oproti hlavním nijak nevyužívají anime, ani mangu pro svoji inspiraci. Budete tak neustále sbírat pro někoho předměty, bojovat s armádou Rudé Stuhy, nebo létat z místa na místo. Nudné mise patří mezi to nejhorší na celé hře a bohužel, i některé hlavní mise trpí stejným problémem, kdy jen létáte z místa na místo a vaším jediným protivníkem je dlouhé načítání mezi lokacemi. Navíc za ně získáte desetinásobně méně zkušeností než za hlavní mise. Absolutním vrcholem musí být, když jsem se již připravoval na souboj s Cellem, když tu najednou přišel úkol, ať jdu rybařit pro konkrétní druh ryby. Bylo zřejmé, že se snaží tvůrci uměle natáhnout herní dobu, protože po vás chtěli rybu, jež se nachází jen na jednom konkrétním místě, o čemž vás ovšem neinformují.
Tím se dostáváme k vedlejším aktivitám, které hra nabízí. Již jsem zmínil rybaření, které je otřesné. Jen kýváte páčkou ze strany na stranu a doufáte, že se ryba uchytí. Někdy se posune o dvě pole, než ztratí pozornost, někdy doplave přímo k vám. Nejednou se mi stalo, že jsem 5 minut bojoval s tím, než jsem vůbec nějakou chytil. Dále hra nabízí lov zvěře, kdy vlastně jen rvete svou ruku do choulostivé partie srnců a prasat, sbíráte suroviny, nebo ničíte lodě, či věže nepřátel. V neposlední řadě sbíráte na mapě body vylepšení, které mají hned několik barev. Ty můžete získat i z nepřátel, ale většinou jde o zdlouhavý proces. Nejde o nic záživného.
Na mapě se nachází nespočet nepřátel, na které lze narazit během putování. Souboji se můžete vyhnout buď pokud nepřítele obletíte, nebo pokud nejde o roboty, tak je můžete prorazit a zničit je instantně. Samotný souboj, i když je založen více méně na jednom tlačítku, je dost zábavný. Krom klasického útoku zde totiž máme speciální útoky, které čerpají vaši energii. Speciální útoky si odemykáte průchodem hrou, či v tréninku a následně si je vylepšujete ve stromu dovedností. Můžete si každou z pár hratelných postav silně přizpůsobit vašemu stylu hraní. Některé postavy se mohou transformovat na Saiyana a máme zde i Gauge metr, který po naplnění znatelně vylepší vaši obranu a útok. Zároveň můžete speciální útoky sázet rychle za sebou, čímž můžete způsobit superfinish, při kterém vypálíte nepřítele do kosmu. Výborné jsou hlavně souboje s bossy. Najednou nebude stačit šíleně mačkat tlačítka, ale takticky si promyslet, na koho zaútočit jako prvního, a hlavně dobře načasovat obranu a úhyb. Boss fighty tak detailně otestují vaše nabyté dovednosti.
Nejčastěji budete v otevřeném světě sbírat dragon bally, díky kterým si můžete dopřát body vylepšení, herní měnu, nebo opakovat souboj s nějakým nepřítelem. Sbírat nemůžete vždy, na což dávejte pozor. Lokace ballů je zobrazena na mapě, což znatelně urychlí samotný sběr. Škoda, že nejdou více zrychlit i rozhovory. Kolikrát někam letíte jen na pokec, a pak zase zpátky. Hra obsahuje přehnaně moc zbytečných dialogů. Přece nemusí nic být jedna ku jedné oproti anime. Některé ukázky lze přeskočit, jiné pouze zrychlit. Kolikrát jich je za sebou hned několik, což vás velmi rychle přestane bavit, i z toho důvodu, že většina není nadabovaná.
Verdikt
Dragon Ball Z: Kakarot není nadprůměrné RPG, to ani z daleka. Ovšem oddanost vývojářů k vytvoření světa, který bude plný odkazů na slavnou značku, povznáší hru samotnou. Hru doporučujeme na 6 bodů z 10, pokud jste ovšem fanouškem série, tak není nad čím přemýšlet a hru si rozhodně užijete. Jenže nejde o titul vhodný pro nováčky série. DLC snad vylepší vyprávění příběhu, nebo dokonce možné pokračování, které vzhledem k velkému množství prodaných kusů není vyloučeno, naplní otevřený svět zábavnými aktivitami.
- Soubojový systém
- Grafické zpracování
- Velké množství speciálních útoků
- Nudné vedlejší mise
- Dialogy
- Umělé natahování herní doby