Deathloop je neskutečně dobrý mix nadpřirozena, hrátek s časem a šedesátých let

Po několika úspěšně vydaných peckách jako jsou série Dishonored nebo Prey si Arkane Studios od fanoušků zasloužilo titul expertů na imerzivní simulátory a na pár se let uklidilo stranou. Teď je konečně zpět s novým titulem zvaným Deathloop, ve kterém se budete muset vyprostit z 24hodinové časové smyčky, která pořád běží dokola. 

Deathloop je mix střílečky z pohledu první osoby a imerzivního simulátoru, ve kterém bude hrát velkou roli i stealth. Ocitáte se v roli Colta, který se každé ráno probouzí na pláži a zjišťuje, že se opakuje jeden a ten samý den. Zkrátka situace jak vytržená z filmu Na hromnice o den více, tedy v originále Groundhog Day. Zanedlouho zjistíte, že jste na odlehlém ostrově Blackreef, kterému šéfuje parta osmi vizionářů. Pokud se chcete vyprostit z této časové smyčky, musíte zabít všech osm. A to právě do 24 hodin, po kterých se opět ocitnete na pláži. Obyvatelé ostrova si nikdy nepamatují události předchozí smyčky, ale Colt naštěstí ano. Budete tak mít možnost opakovaně prozkoumávat ostrov den co den a vždy začnete s naprosto čistým štítem. Ale nebojte, Deathloop má i pár řešení pro přenášení předmětů z předchozího dne. Dalo by se tak i říct, že je zčásti i rogue-lite. 

Coltova denní smyčka se skládá ze čtyř etap dne – ráno, poledne, odpoledne a večer. Zároveň máte k dispozici čtyři sektory ostrova, které můžete v těchto denních dobách navštívit. A právě v tom leží celé jádro hry a důvod, proč je Deathloop tak unikátní a zábavný. Nikdo vás nedrží za ruku a neříká, ať jdete přesně tam nebo tam. Máte zkrátka čtyři denní doby a čtyři úrovně, ve kterých musíte využít všemožných okolností a znalostí z předchozích smyček, abyste dostali všech osm cílů do daných lokací a zvládli všechny zabít, než skončí den. Ne vždy jsou totiž Vizionáři dostupní a pohybují se mimo hratelnou zónu, takže budete muset trochu odposlouchávat nepřátele a číst si datalogy, abyste zjistili, jak dovést cíle přesně tam, kde je chcete. 

Samotní Vizionáři zaručeně nejsou jen smečka náhodných cílů, které se prochází po ulicích. Každý z nich má velice promyšlenou a unikátní osobnost, se kterou se budete moct přímo i nepřímo velice dobře seznámit. Od prostředí, ve kterém se většinou pohybují, přes jejich osobní konverzace na počítači až po rozhovory, které vedou, když o vás neví. Kousek po kousku si můžete udělat velice originální obrázek o každém z Vizionářů.

Jeden velice důležitý prvek, který Deathloop zvládl na jedničku s hvězdičkou, je právě vedení hráče kupředu. Hra zasáhla naprosto perfektní balanc v tom, co vám jasně a zřetelně ukazuje, a naopak, v čem věří ve vaší vlastní dedukci. Báli jsme se, že budeme bombardovaní ukazateli na mapě a budeme vždy vědět, kam jít. Výsledkem je, že jsme byli příjemně vedeni obecným směrem, během něhož jsme mohli libovolně prozkoumávat okolí a zjišťovat další stopy, které nám značně pomohly v dopadení cílů. Další skvělý dodatek je fakt, že kdykoliv ve světě otevřete nějaké dlouhé lejstro, ve kterém jsou odstavce textu, po zavření dostanete do svého zápisníku velice stručné a praktické shrnutí přesně toho, co z toho je užitečné pro váš průběh dál. Vždy, když dohrajete jednu část dne, dostanete skvěle podané shrnutí mise. Co jste zjistili, co jste nalezli za vybavení a co vás teď může čekat v další části dne. Ukážou se vám veškeré sesumírované informace z předchozích běhů a vy tak budete každý nový den o něco chytřejší. To vše se vám shromažďuje ve dvou stromech úkolů, které si můžete kdykoliv zobrazit. Jeden vás informuje o všech možnostech rozšíření vašeho arzenálu, ať už zbraněmi nebo schopnostmi. Ten druhý se soustředí čistě na eliminaci všech Vizionářů. 

V úrovních můžete také narazit na různé trinkety, cetky, a to jak na zbraně, tak na hráče samotného. Tyto magické přídavky jsou anomálií časové smyčky a mohou různě měnit a vylepšovat vlastnosti zbraní a Colta. Můžete tak například získat dvojitý skok, více životů, nebo třeba imunitu vůči jakémukoliv plynu. Na zbraních je to většinou klasika jako rychlejší přebíjení, průraznost střel a podobně. Najdou se ale i unikátnější výjimky jako třeba střely, které při zásahu vypustí oblak plynu.

O všechny tyto vychytávky ale na konci dne přijdete a začnete opět s obyčejným samopalem, mačetou a udělátkem na hackování kamer a dveří. Tedy alespoň dokud dostatečně neprozkoumáte ostrov a nezískáte možnost zvěčnit si vybrané předměty z inventáře nejen na další den, ale už navždy. Budete si tak moct postupně budovat ultimátní arzenál zbraní a trinketů. Nemůžete si ale ledabyle přenést celý inventář. Během hraní budete získávat nadpřirozenou měnu, se kterou budete moct zvěčnit vaše předměty. Zároveň můžete jakékoliv nevyužité trinkety nebo zbraně rozpustit na tuto měnu a zachránit jen opravdu to, co chcete.

Mimo trinkety a zbraně budete moct získat i několik mnohem mocnějších schopností. Tyto schopnosti padají přímo z již zmíněných osmi Vizionářů. Budete se moct například rychle teleportovat z místa na místo, házet s nepřáteli, být na chvíli neviditelný nebo spojovat více nepřátel dohromady tak, že když se jednomu něco stane, stane se to všem. S tímto vším jsme se mimochodem mohli již setkat v sérii Dishonored a funguje to tu stejně tak dobře. Tyto schopnosti budete samozřejmě také muset zvěčnit za body, jinak si je musíte opět vymlátit z Vizionáře.

Na ostrově se nachází ještě jedna osoba, která si zjevně pamatuje vše z minulých dnů. Julianna je váš rival, který se vás snaží zabít a ochránit tak smyčku. Očividně vás velice dobře zná a bude s vámi po celou dobu hry mluvit přes vysílačku. Hlášek mezi vámi je opravdu mnoho a místy jsou opravdu vtipné. Kdykoliv během hraní vám Julianna může napadnout úroveň. V tu chvíli nemůžete uniknout a ukončit denní etapu – musíte buďto eliminovat Juliannu, nebo zneškodnit anténu, která se po začátku invaze objeví. Julianna na vás ale nemusí hned vyběhnout, a tak je dobré si opravdu dát pozor na všechno, co vidíte před sebou. Může se totiž i převtělit do podoby obyčejného NPC a může se tak tajně procházet po úrovni a sledovat vás.

Ještě jsme vám ale neřekli tu hlavní vychytávku na těchto invazích. Juliannou může být libovolný hráč na světě. Ano, Deathloop má zároveň asymetrický multiplayer, ve kterém můžete napadnout svět cizího Colta a pokusit se ho zabít. Colt má ale výhodu – má od začátku hry schopnost dvakrát znovu ožít bez nutnosti začít znovu. Je to pokus o balancování té neférovosti, že protihráčova Julianna nemá co ztratit invazí, ale Colt tím může ztratit svůj celodenní postup. Každopádně se nebojte, celé napadání hráči jde v nastavení vypnout. Pokud tuto funkci vypnete, bude vás stále moci napadnout počítačem řízená Julianna, která je ale obtížnostně často mnohem primitivnější.

Až si projdete svou první celodenní smyčkou, odemkne se vám zmiňovaný invazivní mód, ve kterém budete hrát za Juliannu. V tomto režimu se nemusíte starat o časovou smyčku, ani o zvěčňování zbraní, je to zkrátka naprosto odříznutá část hry, do které můžete skočit kdykoliv mezi hraním Coltova příběhu. Zbraně i trinkety získáváte už jen pouhou účastí – samozřejmě za úspěšné zabití Colta toho dostanete mnohem více. Hraním invazí si navíc odemknete často velice pěkné a vtipné skiny pro obě postavy.

Přestože to může znít trochu jako klišé, nebáli bychom se hratelností Deathloop silně přirovnat k sérii Dishonored – jen se zbraněmi a v šedesátých letech. Ať už tato kombinace zní sebevíc divně, Arkanu se povedlo vytvořit něco neuvěřitelného. Něco, co už v sobě toto studio ve skutečnosti dusí přes 13 let. Kolem roku 2007 mělo totiž Arkane Studios na krku několik hodně zajímavých projektů. Mezi ně se řadila například čtvrtá epizoda série Half-Life nebo hra The Crossing, ve kterém byly hrátky s časem a pohybovali jste se mezi středověkou a moderní Francií, zatímco vás mohli přepadnout cizí hráči. Zní vám to povědomě? Bohužel byly všechny tyto projekty zrušeny, ale potenciál ve vymyšlených mechanikách tam určitě byl. Deathloop je zkrátka intrikátní a skvělá skládačka několika úspěšných i šuplíkových nápadů od Arkane Studios.

Oproti předešlým titulům, ať už Dishonored nebo Prey, zde není volba obtížnosti. Zároveň se nám také hra zdála znatelně jednodušší. I když jsme byli načapáni při plížení v místností s dvaceti nepřáteli, vcelku rychle jsme ji vyklidili. K tomu se přidávají i předtím zmíněné tři životy na každou úroveň, což je ale na druhou stranu velice dobrá volba od vývojářů. Ve hře totiž nemůžete manuálně ukládat, načítat, ani resetovat úroveň. Jedete zkrátka jeden celý den, a tak by bylo frustrující zemřít někdy ve večerním levelu jen kvůli blbosti. Tyto tři šance vám dovolují agresivněji prozkoumávat třeba i místa, kam byste si netroufnuli, protože máte moc dobrý inventář, který si chcete přenést do dalšího dne.

Ve většině případů vás hra moc neodmění za čistý stealth – tedy že proklouznete všude tiše a bez žádné eliminace. Deathloop je více zaměřen na zábavný gunplay a chce, ať ho využíváte. Hra je v tomto ohledu rozdělená férově 50/50. Plížení využijete v situacích, kdy ještě nic o lokaci nevíte a pár dialogů a příležitostí získat informace by se vám zamknuly odhalením. V příštích smyčkách, kdy už jste stokrát moudřejší a víte hesla a zkratky, už většinou můžete zkušeně naběhnout a vše vystřílet. 

Struktura úkolů i úrovní je velice dobře promyšlená, ale jsou zde i hluchá místa. Deathloop se vám hned od začátku snaží říct, že můžete jít, kam chcete, kdy chcete. A tak se nám na úkor této skutečnosti občas stalo, že jsme šli hluboko za nepřátelské linie do neznámého komplexu, kde jsme ale naprosto nic nemohli dělat, protože jsme si někde jinde nepřečetli papírek s důležitou informací. 

Výkon i stabilita je na konzoli PlayStation 5 naprosto skvělá. Jsou k dispozici tři módy. Zamčených 60 snímků za sekundu a dynamické 4K, nestabilních 60 fps a větší vizuální fidelita, a nakonec i 4K 30 fps mód s nejlepším vzhledem a raytracovanými prvky. Většinu času jsme strávili v plně 60snímkovém módu a opravdu nás nezklamal – téměř se nestalo, že by šel pod šedesát.

Deathloop vypadá se stylistikou šedesátých let naprosto úchvatně a dobové idealistické plakáty, architektura i barevná paleta jsou zkrátka pořádná podívaná. Místy jsme si vzpomněli na starý dobrý No One Lives Forever nebo třeba We Happy Few.

Ve shrnutí je Deathloop hluboce promyšlená a povedená hra se zábavným gunplayem a kreativními hrátkami s časovou smyčkou. K dohrání jsme potřebovali kolem patnácti hodin, ale je to hodně individuální vzhledem k volné explorativní nátuře této hry. Mimo několika drobností, jako moc nízká obtížnost nebo pár slepých uliček při průzkumu, jde opravdu o klenot mezi imerzivními simulátory. Arkane Studios se opět předvedlo a my můžeme jen doufat, že vyjde více takto kreativních titulů. Za tým Indiana si hra odnáší 9 z 10.