Svět po zombie apokalypse - ehm, pardon - freaker apokalypse není příjemné místo. Někteří se starají o své vlastní přežití. Někteří se starají i o přežití těch kolem sebe. A někdo se samozřejmě postará o vlastní přežití na úkor životů ostatních. V survival adventuře Days Gone se přesně do takového světa se vypravíme jako motorkář Deacon St. John, který hledá svou ženu, se kterou se během vypuknutí apokalypsy rozdělil.

Survival zkřížený s akční adventurou

Survival open world hra s sebou nese určité očekávané aspekty. Omezené množství materiálů, munice a v tomto případě i paliva a šrotu na provoz a opravy vaší motorky, která je zde nepostradatelná. Samozřejmě si taky šetříte na lepší zbraně a vybavení, aby to přežívání šlo jednodušeji.

V tomhle ohledu má Days Gone celkem zajímavý ekonomický systém, kdy můžete plnit úkoly pro různé tábory a tím si vydělávat kredity a získávat důvěru daného tábora. Každý tábor nabízí jiné zboží a záleží na vás, pro který tábor budete více pracovat. Jestli chcete např. lepší zbraně, nebo pokročilejší vylepšení motorky.

Důvěru a kredity můžete získávat odevzdáním trofejí z freakerů, masa ulovené zvěře a nasbíraných bylinek. Tou nejúčinnější metodou je ale samozřejmě plnění úkolů.Kromě kreditů a důvěry táborů za úkoly a zabíjení freakerů dostáváte klasické zkušenosti a za ty pak skillpointy. Schopnosti které si za ně odemykáte rozhodně pocítíte a nejedná se jen o drobné pasivní bonusy. Ve světě se také vyplatí hledat stanice organizace NERO, kde můžete najít injektory, kterými si zlepšíte atributy. Ty vám v kombinaci s vylepšeními motorky a lepšími zbraněmi, na které si musíte získat větší důvěru táborů dají opravdový pocit, že jste urazili nejakou cestu a Deacon se někam posunul.

Tenhle “survival sandbox” dokáže dodat určitou nepředvídatelnost, ale určité formáty úkolů mohou sklouznout do stereotypu.

Většina vedlejších úkolů spadá do kategorií - dones tohle, zachraň tohohle, vyčisti tenhle tábor banditů, zabij tohohle, zajmi tohohle živého apod. Většinou ale nepůsobí repetetivně díky silné příběhové složce úkolů. Vyčištění tábora banditů nemusí být pokaždé stejné ani mechanicky. Některé mě vedly ke stealth postupu, některé jsem proste vystřílel a někde bylo nejjednodušší na neprátele nalákat hordu freakerů. Tenhle “survival sandbox” tak dokáže dodat určitou nepředvídatelnost, ale určité formáty úkolů můžou sklouznout ke stereotypu.

Někdy je taky potřeba někoho, nebo něco vystopovat a stopování je víceméně převzato z třetího Zaklínače. Bohužel i s tím problémem, že je jednodušší sledovat tečkovanou čáru na mapě než stopy ve světě a to působí hodně “herně”. I když to byl známý problém už u Zaklínače, vývojáři se bohužel neobtěžovali tuto mechaniku nějak inovovat. Otevřený svět působí živě a plně, ale rozhodně ne přeplácaně. Každý ukazatel na mapě mi přišel jak jako skutečný obsah a nejen jako výplň herní doby.

Hordy nepřátel lze překonat lstí

Například některé oblasti zamořené freakery přes které není bezpečné projíždět. Z hlediska hratelnosti to hlavně znamená, že přes ně nemůžete použít rychlé cestování. Abyste rychlé cestování přes tyto oblasti zpřístupnili, musíte vypálit všechna zdejší hnízda. Je to věc, kterou vám hra nedá zadarmo a vy si tak po vyčištění potřebné trasy můžete užít pocit hrdosti a zadostiučinění. A pohodlí a oddechu. Během cestování skrz svět se může stát spousta věcí. Bandité přepadávají pomocí lana přes cestu, nebo vás sestřelí sniper. Naletět můžete taky na různé pastí. Freakery snad připomínat nemusím, ale ani nezmutovaná fauna není zrovna nejpřátelštější. Ať už se vydáte kamkoliv, chce si to prostě dávat pozor. Protože nečekaně probudit spící hordu opravdu nechcete. Nebezpečí sice čeká na každém rohu, ale i tak se musíte divočinou vydávat doplnit zásoby. Veškeré zdroje a materiály jsou ve světě celkem logicky rozmístěné a je tak jednodušší je hledat. Chybí vám munice? Dívejte se po policejních autech. Potřebujete lékárničku? Hledejte sanitku. A pokud vám dochází palivo, dává smysl porozhlédnout se po benzínkách nebo odtahovce.

Zatím jsem se věnoval víceméně openworldu a survival sandboxu. To ale neznamená, že je to vše co hra nabízí. Příběhová složka hraje v Days Gone taky velkou roli. Příběh by obstál jako samotná herní náplň. Je plný různých zvratů a i když nejsou tak úplně originální a nečekané, dokázala mě hlavní příběhová linka celou hrou táhnout a nedokážu si představit, že by mě napětí a otázky nechali hru nedohrát. S nehostinností otevřeného světa se navíc příběh skvěle doplňuje a rozhodně tu tak platí, že celek je víc než součet jeho částí.

Klasická PS4 na tento open world nestačí?

Audiovizuální zpracování je taky jednou ze silných stránek. Ať už zvuk zbraní a motorek nebo různé efekty počasí a denní doby, to vše dodává velký nádech realističnosti a uvěřitelnosti. Teda, ne že bych v Oregonu někdy byl a měl s čím porovnávat, ale… teď tam díky Days Gone chci. Ideálně na motorce. Za tuhle krásu ale hlavně na základní PS4 platíme v podobě ne-úplně konstantních 30fps, které jdou do “cinematic” čísel nejen při vstupu do táborů, ale bohužel i u větší hordy freakerů, kde se to opravdu nehodí.

Další technické nedostatky se taky projeví. Ať už bugy kvůli kterým jsem musel restartovat poslední checkpoint, tak i podivné renderování textu následkem hádám dynamického rozlišení. Úplně nejlepší dojem neudělalo ani docela dost neohrabané ovládání hlavně v akčnějších momentech a některé souboje kvůli němu nebyly úplně nejzábavnější.

Days Gone nemusí být zrovna nejoriginálnější a nejinovativnější, ale i tak je to velice solidní příběhová adventura s otevřeným světem, který vám nedá nic zadarmo. Za přibližně třicetihodinový průchod hrou, během které mě příběh nepustil, a čištění mapy od freakerů a bantitů neustále bavilo, si tak Days Gone naše doporučení na 8 z 10 zaslouží.