Phantom Liberty je výpravné rozšíření, které si Cyberpunk 2077 zaslouží

Ať už máte názor na Cyberpunk 2077 jakýkoliv, nemůžete jednoduše CD Projektu upřít jejich snahu posunout žánr RPG kreativně dopředu. Tedy asi můžete, protože ne každému se podařilo projít napínavým sci-fi příběhem ulic Night City bez chyb. Technický stav rozdělil hráče do několika skupin: na ty, co měli štěstí na hardware, pak ty, kteří zažili různé, těžko replikovatelné, problémy a pak ty, kteří měli sotva hratelnou betaverzi. Jo, start byl zlý. Ukázalo se, že za tyhle nedostatky mohla snaha vývojářů dostát svému slibu a Cyberpunk nabídnout i na starší konzole, což je u takto velké hry, přinejmenším ambiciózní.

Jenže uběhly tři roky a herní svět se posunul. Všechny nedostatky Cyberpunku nebyly způsobeny pouze zastaralejší technikou. Hraní Cyberpunku sice mohlo být skvělým zážitkem, ale pokud jste sestoupili z cesty, kterou vývojáři vytyčily – iluze živoucího města se sypala před očima jak domek z karet a spousta mechanismů nebyla dostatečně provázaná mezi sebou.

 Vývojáři ale opravovali. V průběhu času se zlepšila umělá inteligence nejen u policie, generativní spawn systém postav, přidáno bylo více kosmetických úprav a šatník, došlo na vylepšení řízení vozidel, přidání zbraní, nicméně to vše je považováno za celkem malé úpravy a z dobrého důvodu to muselo dovést vývojáře před dilema.

Aby mohli říznout do všech důležitých systémů, musí nejprve vyřešit limitace předchozí generace konzolí. Expanze Phantom Liberty a aktualizace 2.0 tak už s Xbox One a PS4 nepočítá. A vylepšené vydání přináší více než jen celé nové mise nebo přeorganizovaný strom dovedností. Zavádí přepracovanou část města a vylepšuje způsob, jakým engine vykresluje celé Night City a jak pracuje s jednotlivými NPC.

Za všemi těmi tunami posměšných kompilací rozbitého gameplaye, roztržitými hádkami o kvalitě či dramatických názorů na celou hru, se skrývá viditelný kus vývojářské dřiny. Pro všechny z nás, kterým se Cyberpunk líbil od počátku, tuhle práci vidíme ostře a jasně… Otázkou nyní je, zda ji ocení i škarohlídi.

K hraní rozšíření Phantom Liberty je za potřebí vlastnit původní hru. Jedná se o dodatek, který přináší sadu misí, představuje nové postavy a vylepšení, ke kterým jinak v základní hře není přístup. Cyberpunk 2077 je ve svém jádru akční adventura s RPG prvky. Zavede vás do srdce kalifornie, fiktivního města Night City a co se týče rozšíření Phantom Liberty – také do nově předělané lokace Dogtown, dříve známé jako Pacifika.

Cyberpunk ale není běžnou městskou akcí, jakou je například GTA. Místo toho je větvícím dobrodružstvím. Hrajete za postavu sci-fi žoldáka Vincenta či Valerii, zkráceně V, v hlavě máte nebezpečnou relikvii, která obsahuje konstrukt obávaného korporátního terroristy Johnnyho Silverhanda a aby toho nebylo málo, relikvie vám začíná pomalu, ale jistě přepisovat mozek. Většinu času se tak snažíte přijít na způsob, jak dostat relikvii z hlavy, zachránit se, a ještě vyřešit obrovskou konspiraci mega korporací tahající za nitky Night City.

Základní příběh Cyberpunku je strhující. Výjimečnost podtrhují herecké výkony, nejen slavného Keanu Reevese, ale také hudební doprovod a zábavné herní mechanismy, při kterých si můžete vybrat styl, jakým budete hrát. Vaše rozhodnutí ovlivňují příběh a na všech zmíněných základech staví i Phantom Liberty.

To trochu dramaticky míchá kartami a záleží, kdy se k nové části Night City vlastně při hraní dostanete. Abyste mohli mise Phantom Liberty začít, musíte mít už v Cyberpunku něco málo odehráno a dosáhnout 20 úrovně. Můžete se vrátit k jedné z předchozích uložených pozic, nebo začít hru odznova, důležité je, že vše začíná jednoduchým voláním o pomoc jakési Songbird.

Zručná síťařka vás kontaktuje skrz relikvii, kterou držíte. A co víc, nabízí řešení celého vašeho problému: Songbird vás prý dokáže zachránit, když vy zachráníte ji a prezidentku NUSA. Jak příhodné!

Nicméně to vyžaduje, abyste se vydali do nebezpečné části Night City. Dogtown je nyní v držení militantního vůdce Kurta Hansena a nabízí prostor každému, kdo nechce být ovládán mega korporacemi nebo být pod dohledem policie. Tato část Night City je doslova rájem pro gangy a žije si svým vlastním životem bez dodržování jakýkoliv zákonů. Po vstupu do lokality musíte být více na pozoru, protože v Dogtownu se nachází jen ta největší cháska. A zrovna tam havaruje Space Force One s prezidentkou Rosalind Meyers a Songbird na palubě.

Asi není žádným překvapením, že záchranou prezidentky celý příběh teprve začíná, a právě šokující start vás uvrhne do víru událostí, které svou kvalitou plně konkuruje příběhové lince původní hry.

Coby naverbovaný tajný agent NUSA se seznámíte s dalšími členy federální informační agentury. Například se spícím agentem Solomonem Reedem, kterého hraje Idris Elba. Právě na tohoto herce láká dodatek nejvíce a chápu moc dobře proč. Idris svým hereckým projevem překvapuje a je cítit, jak moc si svou roli užil. Po technologické stránce vývojáři dokazují, jak spojení filmového zpracování s herním designem pomáhá ve vyprávění interaktivních příběhů.

Například emoce v obličejích umí být natolik přesvědčivé, že vás dokážou zmást. Což je obzvlášť pro špionážní thriller plný konspirací velmi důležitý element. Díky tomu neustále přemýšlíte nad vším, co se dozvíte a rozjímáte nad každým slovem agenta Reeda, ale nejen jeho – narazíte třeba na psychovizí tanečnici Alenu Xenakis a další zajímavé postavy, které z dobrých důvodů nechci prozrazovat. Obecně modely postav dostály vylepšení, působivý je obzvlášť o něco detailnější model Johnnyho Silverhanda.

Důležité je, že jakkoliv se snaží působit Phantom Liberty velkolepě, svým způsobem se jedná o velmi skromný a komorní příběh, díky tomu jsou však vaše volby zohledněny daleko důrazněji a snadněji si všimnete jejich dopadů. Jednotlivá rozhodnutí vás přivedou k různým misím, či dialogům, a proto bych se ani nedivil, kdybyste si chtěli Phantom Liberty zahrát víckrát, minimálně dvakrát. Je však nutné pamatovat na to, že stejně jako původní hra, i zde platí jistá forma linearity. Neexistuje zde moc způsobů, jak jednotlivé mise vyřešit. Liší se spíše vztahy mezi postavami či jejich dostupnost pro mise. To však nepovažuji osobně za nedostatek.

Phantom Liberty jsem prošel za cirka 16 hodin, ale dodávám, že jsem nedodělal všechny vedlejší mise. Tempo hry tak bude pro každého různé. Náplň misí je navíc podrobena novým schopnostem V, které lze odemknout skrze vylepšený systém perků. Narazíte jak na části, při kterých nechcete, aby kdokoliv zemřel, ty vyžadují trpělivý a tichý průchod – tak i na ty, kdy se naopak musíte prosekat haldou nepřátel za každou cenu.

K tomu se vám do cesty staví speciální bossové, na každého z nich musíte přijít s novou taktikou. Je zajímavé, že Phantom Liberty všechny své aktivity předkládá způsobem, který není „ohraný“. Přitom třeba z hlediska nabízeného „chromu“ nepřináší žádné nové komponenty, snad vyjma jedné, díky které můžete přejímat podobu jiných postav. Takovou augmentaci nelze používat kdykoliv chcete, přesto to ukazuje kreativní nápad, jaký je mi líto, že vývojáři neprozkoumali víc. Nutí vás to přemýšlet nad tím, kolik podobných věcí skončilo ještě v šuplíku a čeká na plnohodnotné pokračování.

Mise doplňují aktivity rozeseté po celém Dogtownu. V rozpadlých a zničených ulicích najdete nové obchody, tržiště, rozparovače, ale rovněž dynamické vedlejší úkoly, jako je nalezení sestřelených zásilek, které chtějí ukořistit mezi sebou jednotlivé gangy. Pokud se k zásilce probojujete, tak vše v ní je vaše. Zrovna tak můžete být přepadeni nějakým gangem na ulicích Night City nebo se můžete pokoušet ukrást vzácná vozidla.

Maximální úroveň postavy se posunula na číslo 60 a z dobrého důvodu: předělaný strom dovedností doplňuje jeden zcela nový, který vám otevře Songbird. Na rozdíl od klasických dovednostních bodů, které dostanete při zvýšení vaší úrovně, body pro relikvii musíte najít ve schránkách Militechu rozesetých po Dogtownu. Jejich hledání se ale vyplatí, protože odemykají bonusové efekty. Jako je automatický upload hacku při šlehnutí do nepřítele laserovým lasem, označení zranitelných bodů nepřátel či kompletní zneviditelnění pro odvedení pozornosti.

Obecně je skvělé, že strom dovedností dovoluje upravit V ještě více k vašemu stylu boje. Já mám například rád kombinace hacků, boje na blízko a plížení. A tím, jak nyní můžete volně aktivovat a deaktivovat dovednosti a investujete na pevno do hlavních parametrů, celý průchod hrou je daleko přímočařejší, který dovoluje více experimentování.

Nakonec jsem skončil u kombinace šíťaře a specializace na boj z blízka, třeba s Mantis čepelemi. Mohl jsem dashovat ve vzduchu, hackovat nepřátele na velkou vzdálenost a pak se k nim rychle dostat za záda nebo odrážet střely katanou. Překvapilo mě, jak vývojáři obecně přizpůsobili boj na blízko i v případě soubojů s bossy.

Navíc Cyberpunk nově dovoluje volnou střelbu z aut či motorek. Můžete také najít vozidla, která mají buď střílnu nebo děla. Z dopravních prostředků můžete také skákat a využít je jako odpalovou rampu, nebo je hacknout a mít je pro nekontrolované odlákání pozornosti nebo jako časovanou bombu.

Kromě balíčku nových zbraní, exkluzivních vozidel, nové čtvrti a nové kapitoly příběhu je to vše, co potřebujete o Phantom Liberty pořádně vědět. Možná ještě je nutné říct, že nic není dokonalé ani tentokrát.

Je pravda, že jsem opět narazil na chyby. Někdy se postavy zaseknou v modelech. Tu a tam nedojdou na místo. Nebo se otočí v průběhu mise a pak na ně dlouze čekáte. Také se mi několikrát zasekl zvuk, což byla jediná chyba, kvůli které jsem musel restartovat celou hru. Žádný z glitchů mi však vyloženě nezkazil zážitek. Zároveň jsem nezažil něco, co bych neviděl u jiných titulů vydaných v poslední době.

Vyzkoušel jsem hru pro jistotu na čtyřech různých počítačích. Začnu tím nejslabším: ASUS ROG Ally mě překvapil, jak držel snímkovací frekvenci i na středních detailech a jak dobře na menším displeji hra vypadá i přes nepříliš kvalitní upscaling AMD FidelityFX. Samozřejmě zapomeňte na hraní se zapnutým Ray Tracingem, ale jinak je překvapivě dobře hratelná. 

Hru jsem recenzoval na Ryzen 9 s RTX 4080 a 64 GB RAM, hrál jsem na Ultra, ve 4K s DLSS 3.5 na předvolbu kvality a uzavřenými snímky na 60 (protože nemám monitor s vyšší frekvencí), a navíc bez generování snímků. Na takové sestavě jsem nezpozoroval výrazný pokles snímků ani u těch nejnáročnějších scén – naopak mám pocit, že hra běží o dost svižněji než při svém vydání a odpovídá tomu i upravený engine hry, který rozkládá důležité výpočty do všech dostupných vláken procesoru.

Sestava s i5 10.generace, 16 GB RAM a RTX 3060 pak jela na krásných 60 FPS na ultra detailech, buď bez DLSS na full HD nebo s DLSS i v upscalovaném 4K. Byť tedy tady už propady byly viditelné nejvíce. A na Ray Tracing rovnou zapomeňte, pokud vám vadí konzolových 30 snímků.

Sestava s Ryzen 5 a RTX 4070 pak vytáhla v klidu přes 100 FPS na QHD rozlišení. Při zapnutém experimentalním path tracingu s DLSS 3.5 a aktivním ray reconstruction jsem naměřil krásných 50 až 70 FPS a to v nastavení ultra kvality. To je mimochodem sestava za přibližně 30 000 Kč. Samozřejmě takových výsledků jsem dosáhl i díky zapnuté funkci Frame Generation.

Rekonstrukce paprsků je nová technika, která funguje na všech RTX kartách s podporou DLSS. Spolupracuje s denoiserem, jenž se dříve zpracovával před upscalingem. To znamená, že všechny neduhy, které ray tracing na obraz přinesl byly zvětšeny a zveličeny – často se jedná o rozmazání obrazu, shimmering, různé divné nesourodé tvary nebo i chybějící stíny, které zmizeli kvůli temporálním algoritmům odstraňující zrnící šum z obrazu.

Při zapnutí Ray Reconstruction se zpracovávají data pro path tracing souběžně s DLSS. Nikoliv až po sobě. A to dovoluje scénám zpracovávat světlo, globální iluminaci a samostatné detaily mnohem přesněji. Jistě bude spousta z vás, kdo řekne, že raytracing je k ničemu, když bere akorát výkon… jenže zde přichází ten šok.

Díky Ray Reconstruction nejen, že vypadá path tracing lépe, ale ještě díky tomu dosahuje vyšších FPS. Obzvlášť pokud máte RTX řady 4000, tak s pomocí frame-generation získáte navíc stabilitu snímků. Ta nutnost mít zapnuté DLSS při path tracingu prostě je. Na druhou stranu, když vedle sebe porovnávám záběry z nativního obrazu a obrazu prohnaným DLSS, tak jen těžce najdete rozdíly.

Je ovšem nutné dodat, že Ray Reconstruction není bezchybná funkce a především v malých uzavřených prostorech Path Tracing dělá více světla, než by musel. Nejvíce je to vidět na tomto modelu Songbird, kdy je na první pohled vidět, že jak se paprsky odráží oproti klasickému raytracingu do kamery vícekrát, ovlivňuje to světelnost scény a tím zároveň mizí detaily. Zrovna tak si Ray Reconstruction nezvládá uhlídat smearing na vlasech, který reconstruction nestíhá aktualizovat. To se samozřejmě neděje u nativního obrazu. S tím však NVIDIA počítá, a jejich technologie se má zlepšovat, jak se bude opět AI trénovat na více datech a více hrách.

Rozšíření Cyberpunku 2077: Phantom Liberty působí sebejistě a dokazuje to hned několika skvělými nápady, které rozšiřují pevné základy původní hry. Nabízí doplňující příběh plný konspirace, zvratů a zapamatovatelných postav, včetně alternativního zakončení osudu V.

Pokud jste hráli původní Cyberpunk, pak přesně odtušíte, co dostanete od Phantom Liberty. Nová část hry je svým způsobem tak dobře zapojena do hlavního příběhu, že pokud by o tom nedala vědět ikonka Phantom Liberty, dost možná byste si ani nevšimli, že plníte misi rozšíření.

Cyberpunk 2077 tak došel ke svému kýženému cíli, přičemž je samozřejmě škoda, že další rozšíření nedostaneme. Možná je ale na čase dát vývojářům možnost se konečně posunout dál. Poučit se. Začít pracovat na něčem úplně novém. A do světa Cyberpunku je nechat vrátit ve chvíli, kdy budou připraveni odvyprávět další famózní příběh. Je evidentní, že pracovali hodně důkladně na tom, aby to mohli udělat s čistým svědomím.

Osobně hodnotím Cyberpunk 2077 jako jedno z nejlepších sci-fi RPG, jaké jsem kdy hrál. A těžko najdete konkurenční titul, který by se, byť přiblížil výpravností či náplní, jakou nabízí právě tato hra. Obzvlášť po aktualizaci 2.0, ale především s rozšířením Phantom Liberty, se nemám problém nadále hádat, že Cyberpunk 2077 patří k nejlepším hrám současné generace.