Chants of Sennaar je logická adventura s nádhernou kreslenou grafikou a babylonským příběhem

Hra Chants of Sennaar mě na první pohled zaujala svou specifickou barevností a jednoduchou, ale velmi pěknou kreslenou grafikou. Tato point-and-click adventura skrývá dávná tajemství a její hádanky mají dokonce lingvistický přesah. Vydala jsem se poodkrýt příběh inspirovaný babylonskou věží a řeknu vám, že mě velmi mile překvapil.

Naše cesta poutníka začíná ve starověké věži. Zjišťujeme, že zde žijí lidé mluvící cizím jazykem. Snažíme se jim porozumět a přicházet na logiku jejich řeči – začínají věty podstatnými jmény? Dávají slovesa na konec vět? Jak používají množné číslo? Má nějaká vizuální podoba souvislost s významem slov? Přesně k tomu nám pomáhá obrázkový slovník, díky kterému si ujasníme konečný překlad. Pokud totiž nevíme, co přesně dané slovo znamená, můžeme si k němu poznamenat přibližný odhad ve formě poznámky. Ta se přepíše, jakmile slovo rozluštíme správným přiřazením ve slovníku.

Nová slova získáváme doslova z podnětů všude kolem nás – prozkoumáváme okolí, sledujeme nápisy, mluvíme s lidmi a snažíme se je pochopit. Pak ale narazíme na jiné lidi, také s vlastním jazykem, kteří ovšem nejsou tak milí a hodní. Křičí na nás a hrozí nám zbraněmi. Zjišťujeme, že uzavřeli hlavní bránu a hledáme cesty, jak se nepozorovaně dostat dál. Pomocí řešení logických hádanek a nenápadného plížení se dostaneme do míst, kam by nás nepustili. U toho všeho luštíme další cizí jazyk, tentokrát těch nevrlých bojovníků, kteří obsadili vyšší patro věže.

Učení se záhadných jazyků mě velmi bavilo a přicházení na logiku jejich struktur jakbysmet. Dá se říci, že je to to hlavní, co ve hře děláte a čemu se neustále věnujete. Vyžaduje to hodně pozornosti a všímavosti, protože se nasbíraná slovíčka následně pokoušíte skrze slovník dosadit ke konkrétním překladům. Někdy to jde snadněji, když jste je mohli slyšet v různých situacích, ale jindy zkrátka zvolíte systém pokus a omyl. Ačkoliv to se skutečnou lingvistikou nemá co dočinění a tyto jazyky jsou zcela smyšlené, určitá inspirace jazykovými principy by se tam našla. Hra ve vás vyvolá pocit, že odhalujete složité hieroglyfy a jednoho dne se zapíšete do učebnic historie jako jazykovědný průkopník. A vám se tato fikce natolik zalíbí, že se do své nové role vžijete se vší vážností. Komunikujete sice jen na úrovni „já chtít váza, já jít, ty zavřít brána“, ale máte z toho stejný pocit, jako kdybyste toho říkali mnohem více a ve složitých větách.

S tím se pojí i mluvené slovo, tedy spíše různé zvuky – v podstatě místo smysluplného dabingu slyšíte huhlání, mumlání. Můžete ale vnímat emotivní zabarvení a tím pádem pochopit, kdy se jedná o rozkaz k boji mířený na skupinu válečníků, a kdy je k vám někdo naopak milý. 

Zvukové kulisy doplňuje občasný hudební podkres, který je příjemný, působí starodávně, má nádech mysteriózna a dotváří atmosféru. Často ale dramaticky ztichne a hra vás nechá plně vnímat zvuky prostředí, jako je tekoucí voda, popřípadě kroky pochodujících bojovníků. Stejně tak jako se rozlévají barvité tóny melodie, se do sebe vlévají i barevné odstíny vizuálního provedení, což vytváří krásné, čisté přechody, vyplňující až minimalisticky pojatou kresbu bez zbytečných detailů. Barvy nejsou statické, ale často se mění podle pohybu kamery a úrovně intenzity nasvícení prostoru. Z estetického pohledu je to pohlazením po duši a hra tím dostává přesah uměleckého díla. Chladné barvy dokonale převládají v oblastech, kde byste vřelé přijetí hledali jen těžko. A to je jen další úroveň komunikace mezi herním prostředím a vámi. Hřejivá barva je zkrátka synonymem pro bezpečí a přijemné teplo domova, vybledlé odstíny sekundují militantní odtažitost a surovost.

Co se týče samotné hratelnosti mimo luštění překladů, mám jednu konkrétní výtku. Vzhledem k tomu, že nemůžete samovolně otáčet kamerou, mnohdy nevidíte všechny možné dveře, uličky, schody a možnosti, kam se vydat. Častokrát se mi stávalo, že jsem chodila dokola a hledala, kam mám pokračovat / kudy vede cesta a kam se vydat. Pak jsem omylem přistoupila k nějaké stěně a kamera se posunula tak, že mi odhalila, že to není stěna, ale že tam je schodiště do jiné části prostoru. Někdy tak musíte přijít až doslova na doraz, aby se obraz posunul. A taky se stává, že se vám kamera posouvá pozdě a vy tak nevidíte, kam vlastně jdete. Je možné, že to tak bylo zamýšleno a je to schválně, ale dokáže to nejednoho netrpělivce rozčílit. 

Hra vám neříká, co přesně máte dělat a kam jít, a významně spoléhá na vaši představivost, domýšlivost, investigativnost a zvídavost. A právě kvůli tomu není vhodné si dávat mezi hraním delší přestávky, protože zapomenete většinu spojitostí a pak těžce hledáte, kde navázat, což z Chants of Sennaar ve výsledku dělá hru s velmi intenzivním zážitkem. Stejně tak hádanky, které řěšíte, mnohdy vyžadují provázanost na předchozí odhalené drobnosti.

Příběh inspirovaný babylonskou věží, jenž nám vypráví o vzniku jazyků a ztráty vzájemného porozumění mezi lidmi, to je bezesporu skvělý námět a je tu vyprávěn stejně tajuplně, jako v dochovaných příbězích. Vidíte fresky na stěnách a postupně zjišťujete, co se v této věži odehrálo. Každé patro věže pak poodhaluje střípek do celkové mozaiky.

Co se týče optimalizace, tak vzhledem k nenáročnosti hry, by problém mohl nastat spíše ve výskytu bugů a s těmi jsem se za celou dobu mého hraní nesetkala. Tady, pokud to občasné divné chování kamery bylo schválně, aby hráč strávil průzkumem více času. Pokud máte ovladač, určitě si ho pro hraní zapojte. Hra je na to připravená.

Chants of Sennaar je titulem pro milovníky logických her a dávných příběhů. Svým uměleckým pojetím a lingvistickým přesahem se dostává do popředí, a dokonce si odnesl už dvě festivalová ocenění, čemuž se vůbec nedivím. I já hru můžu vřele doporučit, akorát teda ta práce s kamerou a obecně styl pohybu obrazu mohlo být o trochu lepší. Oceňuji komplexní propojení komunikace s hráčem skrze různá umělecká vyjádření. Barvy, zvuky, animace, vizuální prvky – to vše vám něco sděluje. I když to zrovna neumíte pojmenovat, vnímáte to všemi svými smysly. Čím více hledáte v příběhu jeho pointu, tím více odhalujete jeho moudrá poselství. A jedním z nich může být i to, že univerzálním dorozumívacím jazykem je umění…