České dobrodružství jako vyšité - recenze Scarlet Deer Inn

České ručičky opět přichází se světovým unikátem – první videohrou vytvořenou pomocí výšivek. Každá postava, zvíře a nadpřirozená bytost v tomto titulu byla totiž nejdřív fyzicky vyšitá v různých fázích animace a následně naskenována, aby vznikl finální pohyb. Tohle doplňuje skvělý soundtrack od známých slovanských lidových kapel a nedělá to ze Scarlet Deer Inn nic menšího než kus umění. Je ale zábava ho hrát?

Scarlet Deer Inn je plošinová adventura odehrávající se ve středověké české vesničce. Ujmete se role Elišky, která ráno jde jenom na rychlo navštívit sousedku. Z malé pochůzky se ale záhy stane obíhání celé vesnice a rozebírání zdejších drbů. Život tu není tak idylický, jak by se na první pohled mohlo zdát. Příjemná procházka se velmi rychle zvrte ještě víc a Eliška je najednou nucena prozkoumávat temné podzemní jeskyně, aby nejen sama přežila, ale aby zachránila i své nejbližší.

To nejlepší a nejzajímavější na celé hře je rozhodně její audiovizuální styl. Dvoučlenný tým vývojářů z Attu Games se nechal slyšet, že velkou inspiraci brali u studia Ghibli a anime vliv je na stylu kresby rozhodně vidět. Postavy jsou spíše minimalistické, vyšívané, ale pozadí je nádherně syté a plné detailů. Osobně se mi vzhled Scarlet Deer Inn strašně moc líbí a působí opravdu jako pohádka od Bratří Grimmů. Nádherně barevná na povrchu a pod ním děsivá a brutální.

Soundtrack nezahálí a je mi jasné, že se k němu budu v budoucnu ve volném čase vracet. Klasické podkresové písničky, které hrají při prozkoumávání vesnice, hradu a podsvětí, vytvořil Lukáš Navrátil – ano, jeden ze dvou vývojářů. Jeho skladby ovšem doplňují i písničky od známých lidových skupin, jako je Sukuba Ensamble a Strigôň. Písně od nich často mají text a hrají při velmi dramatických nebo akčních pasážích. Jedná se o skvělý podkres, který jsem si užívala a pomohl omezit lehkou frustraci z občasných složitějších naháněcích pasáží.

Mechanikami není Scarlet Deer Inn nijak složitá hra. Eliška může chodit, běhat, skákat, přikrčit se a posouvat těžké předměty. Takový klasický základ pro plošinovku obsahující pár logických hádanek. Postupem času ovšem získáte i louč, se kterou se dají nejen osvětlovat temné kouty nebo zapalovat hromady starého listí. Můžete s ní i máchat a používat ji jako zbraň proti příšerám. Soubojový systém teda není žádná hitparáda, červy stačí třikrát za sebou bonknout po hlavě a hned utečou. Dokonce i finální bossfight působí velmi kostrbatě, ale asi je všem jasné, že Scarlet Deer Inn se nesnaží být skvělou bojovkou. Proto mi slabý soubojový systém nijak nevadil. I ten finální bossfight jsem si vlastně užila.

Zajímavější mechanika je, že louč vám postupně uhasíná. Musíte tedy tmavé podzemí prozkoumávat strategicky tak, abyste nezůstali uvěznění v kompletní tmě. Některé hádanky potřebují oheň na vyřešení, a tak se občas stane, že celá úroveň je jen o vymýšlení toho, jak oheň postupně přesunout tam, kde ho potřebujete. Hádanky jsou přitom velmi jednoduché, v podstatě nikdy jsem se nemusela nějak hlouběji zamyslet. Ale nevadilo mi to, jelikož krásné animace dělají postup hrou příjemně svižný. Po stylu metroidvanie nacházíte zkratky do předchozích pasáží a tím pádem se i v případě smrti a restartu na dřívější pozici nikde dlouho nezdržujete a nemáte prostor na nudu. 

Jediné, co by vás mohlo v podzemních pasážích obtěžovat, je právě neústupná tma. Osobně jsem tento problém neměla, ale dokážu si představit, že pro hráče se slabším zrakem nebo barvoslepostí by průzkum podzemí nemusel být vůbec tak svižný, jak byl ten můj. Nastavení přitom nenabízí žádnou možnost, jak zvýšit jas nebo si jinak vizuálně pomoci. Stejně tak mně lehce chybí připomínka hlavního úkolu v menu. Naprostá většina hráčů ho asi nebude potřebovat, protože Scarlet Deer Inn dohrajete za přibližně čtyři hodiny. Ale kdybyste náhodou hru vypli v polovině a vrátili se k ní až po pár dnech, vsadím se, že nebudete mít nejmenšího tucha, co že vlastně máte dělat a jakou postavu hledat.

Dále jsem byla lehce frustrovaná, jak už jsem zmiňovala, u naháněcích pasáží, kde musíte rychle následovat malé rarachy se svítícími brouky v rukou. Tito brouci jsou jediný zdroj světla, a tak se musíte držet co nejblíž. Raraši se ale budou snažit sebevíc vás setřást, a tak je v podstatě nemožné tyto pasáže dát na první dobrou. Skvělý hudební doprovod naštěstí mírní frustraci z vícero pokusů a ve výsledku si ani nemyslím, že by byly tyhle naháněčky moc těžké. Ale zároveň, je potřeba takovou věc v recenzi říct. Ne každý má tak hbité reflexy, aby zvládl raraší změny směru na poslední chvíli a neskočil po tmě do jámy lvové.

Poslední věc, co musím zmínit, jsou skvěle napsané postavy a úžasný humor. Od staré sousedky Dorothy, která zapřáhne do práce polovinu vesnice, přes upracovaného mlynáře vztekajícího se krásně barvitou hanáčtinou, až po starého rybáře Ohňana, který je jednoznačný odkaz na klasiku Na samotě u lesa. Každá postava překypuje charakterem a působí víc než reálně. Scarlet Deer Inn se nebojí si ze sebe a svých postav udělat srandu, a to se jim hrozně moc vyplatilo. Kontrast mezi děsivými podzemními pasážemi, kde se řeší monstra a mizející děti, a nalezení strážného na latríně, který vás prosí o nové kalhoty, funguje naprosto perfektně. Hra dokonce sahá do českého dědictví a díky ní zažijete jednu z básní z Erbenovy Kytice na vlastní kůži. 

Jak to tedy vše shrnout? Scarlet Deer Inn je sice kraťoučká jednohubka, ale jednoznačně vytvořená s láskou a pozorností pro detail. Audiovizuál je nejsilnější stránka hry, ale skvěle napsané postavy a povedený humor je to, co vás u ní pravděpodobně udrží. Logické hádanky sice nejsou nijak složité, soubojový systém vás neodpálí ze židle a z některých naháněcích pasáží budete možná i chvíli frustrovaní. Ale jsem si jistá, že svou návštěvu Šarlatového jelena zakončíte s úsměvem na tváři.