Vývojáři Battlefieldu 2042 to… no, řekněme si to na rovinu: slušně řečeno pokazili. A o to těžší to měl letošní díl. Upíraly se na něj oči nejen všech fanoušků série, ale i celého herního průmyslu. S trochou nadsázky se dá říct, že právě Battlefield 6 rozhodne o osudu celé série. Další fiasko si EA, potažmo DICE, už prostě dovolit nemůžou.

I já jsem k šestce přistupoval s opatrností. Prvním náznakem, že Battlefield by mohl dopadnout dobře, bylo jmenování Vince Zampelly do role vedoucího vývoje. Přece jen se jedná o člověka, který stál za prvními díly Call of Duty a následně Titanfallem. Ba co víc. První ukázky mě hned nadchly – i když jsem věděl, že své nadšení musím stále krotit. Jakmile jsem si ale vyzkoušel betu, téměř všechny obavy se rozplynuly a těšil jsem se na vydání jako malý kluk. A upřímně? Jsem rád, že můžu říct, že se to povedlo. Battlefield 6 je podle mě přesně tou hrou, po které fanoušci volali celé roky. Takže dámy a pánové: Battlefield je zpátky.

Studio DICE se ze svých chyb poučilo a už na první pohled je vidět, že u Battlefieldu 6 opravdu naslouchalo četným stížnostem hráčů z posledních let. Neduhy z předchozího dílu jsou v podstatě pryč a série se skutečně vrací ke svým kořenům. Tentokrát to přitom není jen prázdné marketingové heslo, které kravaťáci každý rok rádi opakují. Opravdu jsem měl ten pocit, že se vývojáři snaží navázat na úspěchy třetího a čtvrtého dílu.

Pryč je futuristické prostředí, přírodní katastrofy i všemožné gadgety a schopnosti postav. Vracíme se do přítomnosti. Série stojí znovu nohama pevně na zemi a všechno působí uvěřitelněji. Surovost moderního konfliktu je cítit na každém kroku – od techniky, přes zbraně, až po vybavení. Dokonce i příběhová kampaň je zpět. Za její návrat jsem osobně velmi rád, i když jde vlastně o jednu z nejslabších stránek letošního Battlefieldu. Ale nepředbíhejme, k tomu se ještě dostanu. Protože to hlavní, co většinu hráčů zajímá – a v čem Battlefield 6 jednoznačně dominuje – je multiplayer. Hra aktuálně nabízí osm herních módů a devět map. Pět z režimů je zaměřených na menší střety a zbytek na klasické velké bitvy, jaké máme se sérií spojené. Mapy se navíc dynamicky rozlohou přizpůsobují zvolenému módu. Tedy každý mód podporuje většinu map. Letošních osm při vydání je solidní základ, díky kterému si každý najde to své bojiště, které mu bude vyhovovat. Již teď víme, že do konce přibude minimálně jeden další. 

Nemáte rádi rozsáhlé mapy a dáváte přednost kontaktnímu boji? King of the Hill nebo Rush, kde útočící tým postupně bombami zabírá území bránícího týmu, vás nezklamou. Pokud ale chcete zažít ten „pravý Battlefield,“ jak ho známe, oceníte velké mapy s pozemní i vzdušnou technikou v klasickém módu Conquest. Tedy ten mód, kde na velké mapě zabíráte body na mapě. Návratu se dočkal Breakthrough, kde jeden tým brání vybrané body a druhý se je snaží ubránit. A nebo v úplně nový režim Escalation. Ten začíná stejně jako klasický Conquest: cílem je ovládnout a udržet co nejvíce bodů. Postupem času, jak body obsazujete, se však mapa zmenšuje do doby, než zůstanou jen tři klíčové body, kde se bojuje o každý metr. Osobně mi tento režim sedl naprosto dokonale. Skvěle kombinuje  rozsah velkých map s intenzitou menších střetů. Pro největší klasiky je zde pak přítomný i team deathmatch a buď na dva nebo na čtyři týmy. Počet módů mi tak přišel dostatečný. Každý je svým způsobem dostatečně odlišný, aby si všichni hráči našli opravdu to své, a také jiný z hlediska velikosti mapy, cílů i počtu hráčů. Díky tomu je i jinak dynamický a tím pádem sedne každému jiný typ módů. Mě osobně bavilo je střídat, abych dávkoval rychlejší akci a taktičtější pasáže, a díky tomu jsem rád, že jich je zde už v úvodu tolik. Možná mi osobně chyběl nějaký mód na kola, kde by smrt byla permanentní. Zrovna v tomto případě by to Battlefieldu slušelo, protože by to vyžadovalo větší taktiku a opatrnost. Místo toto tady máme všechny módy primárně zaměřené na obsazování bodů, maximálně na počet zabití. Zároveň bych uvítal i nějaké hodnocené zápasy, aby se rozdělil prostor pro lidi, co si hru chtějí primárně užít, a pro „tryhardy“.

Jsem rád, že můžu pochválit i samotné mapy. Jsou propracované, nápadité a plné detailů. Na každém kroku čekají budovy, vegetace, různorodý terén nebo zákopy, které dávají            prostoru hloubku. Otevřenější mapy navíc výborně pracují s vertikalitou. Velká prázdná prostranství tu prakticky nenajdete. Všude se dá krýt, taktizovat a o každý kus území má smysl bojovat. Líbí se mi také rozmanitost prostředí. Jednou bojujete v ulicích rozestavěného města v poušti, pak v zasněžených horách a následně se přesunete do rušných ulic New Yorku. Každá mapa působí unikátně a vyžaduje jiný styl hraní – a to naprosto zbožňuju. Fanoušky také určitě potěší návrat klasické mapy Operation Firestorm z Battlefieldu 3. Dočkala se modernějšího kabátu, ale pořád má ten starý, poctivý feeling.

Přesto se tu našla jedna věc, která mi chyběla – a to právě větší měřítko. Battlefield byl vždy známý spíše pomalejším a taktičtějším stylem boje, kde hrály roli trpělivost i plánování. V důsledku menších map je teď všechno o něco dynamičtější a akčnější. Smrt už není tak bolestivá, protože se daleko rychleji vrátíte do akce.

Mně osobně ten rychlejší, agresivnější styl sedí, ale je to znatelná změna oproti původním dílům. Už Battlefield 1 i 5 směřovaly k větší akčnosti, ale teprve letošní díl se podle mě definitivně přehoupl přes pomyslnou hranici mezi „klasickým Battlefieldem“ a moderní střílečkou, která místy připomíná Call of Duty. Tomu napomáhá i pohybový systém, který se právě svému hlavnímu konkurentovi dost přiblížil. Je tu tak třeba slidování či skok to krytu. Osobně se mi ale líbí možnost zredukovat pád kotrmelcem - cool prvek, který vyžaduje neustálé soustředění na to, co děláte. Celkově má pohyb víc arkádový pocit, ale nebojte. Call of Duty to opravdu není. Popravdě mi trochu chybí ty rozlehlé, otevřené mapy z minulosti, které nabízely víc prostoru pro taktiku a klidnější tempo. Není to vyloženě výtka – spíš poukázání na přirozenou evoluci, kterou série podstupuje už delší dobu. A nutno říct, že jí za mě neskutečně sedí.

Letos se ale opravdu povedla demolice prostředí. Tady můžu říct jen wow. Už tu sice nejsou ty velkolepé naskriptované momenty jako pád mrakodrapu nebo odpálení rakety, ale vůbec      to nevadí. Stejně jako celý letošní díl, i destrukce se drží nohama pevně na zemi. Místo efektních, filmových scén se vrací klasická, surová demolice prostředí, která působí neuvěřitelně reálně. Velkou část, co vidíte, lze alespoň částečně nějak zničit – od zdí a plotů až po menší budovy. Díky tomu působí mapy neuvěřitelně živě a každá bitva je trochu jiná. Padající zdivo, létající trosky a drolící se omítka dotvářejí autentický pocit chaosu a války. Battlefield sice stále není sandbox, takže si úplně novou cestu skrz baráky neprokopete a hlavní stavby také nezboříte, ale to ve finále nevadí. Obvodové zdi, kryty nebo menší stavby stále můžete srovnat se zemí, a tím zcela změnit průběh boje.

V neposlední řadě musím pochválit samotný arzenál zbraní. Při vydání jich tu najdete přes čtyřicet – od útočných pušek a samopalů, přes brokovnice, až po odstřelovačky. Žádné velké překvapení se sice nekoná, ale díky široké nabídce si vybere opravdu každý. Série si zároveň udržuje výborný systém úprav zbraní, který umožňuje přizpůsobit si výbavu podle sebe. Mrzí mě ale, že zbraně už nelze upravovat za pohybu, jako tomu bylo v Battlefieldu 2042. Právě tuhle funkci jsem měl v minulém díle opravdu rád.

Každá zbraň se však chová dostatečně unikátně, aby měl člověk chuť objevovat a hledat si tu svou. Gunplay působí skvěle – zbraně mají váhu, zpětný ráz i zvuk, který budí respekt. Nepůsobí to, jako byste drželi plastovou hračku. Střelba je intenzivní, uspokojující a vyžaduje určitou dávku dovednosti. Většinou. Je znát, že balanc bude potřebovat ještě doladit. Snad nejvíc mi vadí to, že některé zbraně i vybavení jsou schované za úmorným grindem. Úkoly k jejich odemknutí jsou zbytečně zdlouhavé a někdy až frustrující.

Někteří hráči si proto pomáhají „srabáckým“ způsobem – využívají lobby s boty v režimu Portal. Ten se díky bohu vrací a já jsem za to opravdu rád. Je to režim, který hráčům umožňuje tvořit vlastní mapy a pravidla. V předešlém díle jsme se díky němu mohli vrátit do druhé světové války nebo si zahrát legendární mapy z předchozích dílů. Momentálně tu najdete oficiální Hardcore mód a menší komunitní projekty. Ale věřím, že za pár týdnů se Portal rozroste a nabídne něco výjimečného. Už jen z toho důvodu, jak rozsáhlé a silné nástroje celý režim tentokrát nabízí. Včetně možnosti tvořit vlastní skripty.

Velkým plusem pro celou hratelnost je také návrat čtyř základních tříd – útočníka, inženýra, podpory a odstřelovače. Každá z nich má své unikátní vybavení, perky a přesně danou roli v týmu. Série se tím konečně vrací ke svým kořenům, kde byla týmová spolupráce klíčem k úspěchu. Zbraně už nejsou pevně svázané s konkrétní třídou, ale každá má své preferované typy zbraní, se kterými získává určité bonusy. Tím se zachovává flexibilita, ale zároveň zůstává zachována identita jednotlivých rolí. Pochválit můžu i celkem široký výběr vybavení pro jednotlivé třídy. Každá má totiž své unikátní prvky, které zpestřují hratelnost. Na výběr jsou základní miny, raketomety či bariéry. Ovšem například takový útočník může mít vysouvací žebřík, který umožňuje dostat se na nepřístupná místa či vytvářet nové cesty nebo útočné pozice. Sniper má pak například průzkumný dron nebo panáka jako návnadu. Vybavení je vhodné na to, aby si každý přizpůsobil třídu sobě, ale zároveň nepůsobí překombinovaně. Hlavně ale nepřináší radikální změny v hratelnosti, což je super. 

Oceňuji i to, že oživování spoluhráčů už není výsadou podpory. I běžný voják může svého raněného druha odtáhnout do bezpečí a pokusit se ho oživit. Podpora to samozřejmě zvládne rychleji a efektivněji díky svému vybavení, ale právě tahle mechanika dodává hře silně filmový a emocionální rozměr. V okamžicích, kdy se snažíte zachránit spolubojovníka pod palbou, Battlefield znovu ukazuje, že umí být víc než jen obyčejná střílečka.

Super je i počet vozidel, a to jak těch pozemních, tak vzdušných. Jízda v Jeepech či na čtyřkolkách mě neskutečně bavila, a to díky skvěle zvládnutému ovládání, které je sice hodně arkádové, ale o to více zábavné. Bohužel  kvůli velikosti map tato vozidla budete používat jen opravdu minimálně a vlastně i tak trochu ztrácejí smysl. Navíc ve většině módů kompletně chybí. To samé stíhačky či helikoptéry. Jejich ovládání už je o dost těžší, i když stále extrémně arkádové. Popravdě jsem zatím ve hře neviděl skoro nikoho, kdo by dokázal ve vzduchu dominovat, za což může vyšší obtížnost jejich používání, ale to se mi na nich líbí. V neposlední řadě jsou tu tanky. Ty je naopak velmi jednoduché používat. Je to prostě velká pancéřová krabička, která rozsévá zkázu všude, kam vjede. Bohužel jste si asi všimli, že jsem zapomněl na lodě. To bude tím, že tu nejsou. Nebo spíš tu není žádná mapa, které by nabízela vodní plochu, takže snad se jich brzy dočkáme, ale při pohledu na letošní roadmapu to nevidím nadějně. 

Abych ale jen nechválil – Battlefield 6 není bez chyb. Naštěstí ty největší problémy minulosti jsou pryč. Optimalizace se vlastně celkem povedla, bugů je minimum a technický stav je oproti „Bugfieldu 2042“ obrovský posun. Sem tam se objeví divná gravitace, při které postava vyskočí několik metrů do vzduchu, nebo momenty, kdy se propadnete mapou. Nic zásadního, ale i tak zamrzí. 

Výkon je většinou dost stabilní, a to i přes všechnu tu destrukci, která se všude kolem vás děje. I když bych mnohdy na své sestavě čekal vyšší frekvenci snímků za sekundu. Občas mě trápilo zahřívání grafiky a následné poklesy výkonu, což se mi u žádné jiné hry nestává. A pak je tu stuttering. Na velkých mapách se při načítání renderu po restartu hry objevují  silné záseky. Jakmile se vše načte, problém zmizí, ale i tak to ruší. Podobně je na tom i doskakování textur a objektů, které občas naruší jinak velmi pěkný vizuální dojem. Grafika je totiž jednoduše famózní. To, že studio DICE umí udělat nádhernou hru, víme už dlouho. A Battlefield 6 je jen další důkaz, že na to stále má. Hra si skvěle hraje se světlem a stíny, textury na nejvyšší nastavení vypadají fantasticky a prostředí působí neuvěřitelně živě. Jedinou výtku mám k obličejům postav, které působí odfláknutě a ve srovnání s ostatními detaily jsou spíš krokem zpět.

Zvukový design je také naprosto dechberoucí. Když kolem vás prolétne stíhačka, slyšíte rachot tanků, výbuchy, střelbu i pokřikování jednotek – všechno dohromady vytváří neuvěřitelně intenzivní a autentickou zvukovou kulisu. Hudba se drží spíše v pozadí a naplno se projeví jen v nejnapínavějších momentech, hlavně ke konci zápasů. Když se ale dostane ke slovu, funguje skvěle a dokonale podtrhuje atmosféru boje.

A pak je tu ta kampaň. Slibovaný kostlivec ve skříni na závěr. Jsem rád, že tu vůbec je. Ale to je tak to nejlepší, co se o ní dá říct. Líbí se mi zasazení do roku 2028, kdy se Severoatlantická aliance rozpadá. Státy jako Francie, Slovensko či Maďarsko opouštějí NATO a do hry vstupuje nová vojenská organizace PAX podporovaná těmito odpadlíky. Příběh má potenciál vyprávět slušné politické drama, ale ve výsledku působí jako klasický akční film bez hloubky. Což je obrovská škoda, současná světová politika tomuto tématu opravdu nahrává a zápletka působí až děsivě reálně. Devět misí, které vás čekají, nedokážou využít potenciál značky Battlefield. Jsou to koridorové přestřelky s tupou umělou inteligence a bez možnosti volby vlastního postupu. Mise jsou příliš naskriptované. A i když kulisy působí velkolepě, chybí jim jakákoliv duše. Call of Duty, hlavně Modern Warfare, tohle umí zkrátka mnohem lépe. Kampaň reálně funguje jen jako takový nudný tutoriál, který by vás měl přilákat k multiplayeru, jako jakási výplň. Působí na mě vlastně až odfláknutě a stylem „aby“ se neřeklo. Rozhodně to není důvod, proč si Battlefield 6 pořizovat.

To ale nic nemění na tom, jak návykový Battlefield 6 jako celek dokáže být. Studio DICE vzalo snad úplně všechno, co se nepovedlo v Battlefieldu 2042, a udělalo z toho pecku, co fanoušky zvedne ze židle. Jasně, hra potřebuje další mapy, zbraně, úpravy a balanc, ale tohle všechno jsou věci, na které postupně dojde. Důležitý je pevný základ, který tady po letech opět je. A věřím, že pokud vývojáři hře zůstanou věrní a budou ji dál rozvíjet, může jít o nejlepší díl série od dob Battlefieldu 3 nebo 4. A co víc: věřím, že má šanci i tyto díly překonat. A to říkám jako jejich milovník.

Battlefield je prostě zpátky. Ne jako technologická ukázka, ale jako hra, kterou jsem si kdysi zamiloval. Po letech tápání se vrátil ke svým kořenům a skvěle přenáší atmosféru války. Nehledá revoluci, ale jistotu. Někdy možná až příliš, ale proč to měnit, když to funguje výborně. DICE musím smeknout – po minulém ročníku jsem nevěřil, ale vy jste to dokázali. Dobrá práce.