Už dlouhá léta se spekuluje, zda Sony, potažmo PlayStation, má nějakého maskota. Několik kandidátů tu bylo, ale žádný z nich nikdy v této roli nepůsobil „oficiálně“. Zda se to mění s roztomilým robůtkem Astrem, nelze jednoznačně říct. Ale nakročeno k tomu má jako nikdo jiný. Dokazují to nejen jeho hry, které představovaly technologie jako PSVR nebo ovladač DualSense, ale také jeho zcela nová samostatná plošinovka, díky které si ho oblíbí celá rodina.

Robůtka Astra tentokrát čeká větší dobrodružství než kdy dříve. Se svou mateřskou lodí v podobě konzole PlayStation 5 havaroval. Nejen, že je díky tomu nefunkční, ale rovněž všude po vesmíru ztratil všechny své kamarády. Náš cíl je tak jasný; najít ztracené přátelé, opravit loď a během toho nakopat jeden nebo dva zadní obvody.

Příběhová premisa je tudíž vcelku banální a díky absenci jakéhokoliv dabingu či textů je vhodná pro všechny věkové skupiny. Všichni se dorozumívají roztomilou gestikulací, a to domáhá celé veselé nátuře hry. Přesně toho si po celou dobu hraní všimnete. Všechno je roztomilé, veselé a barevné. Tohle je prostě hra, kterou je radost hrát. To následně podporuje i přístup k level designu. Spíše než o náročnější plošinovku na styl Crashe Bandicoota, jde převážně o collectathon na styl předešlých her s Astrem či třeba ve stylu dráčka Spyra.

Dokončit jednotlivé úrovně, kterých je několik desítek, není tedy nikdy obtížné. Několik typů nepřátel, kteří vám budou stát v cestě, nepředstavují zásadní hrozby a spíše si tak budete užívat toho takřka dokonalého vizuálu všude kolem. Hra vás totiž vezme napříč různorodými prostředími, a dokonce jsme byli příjemně překvapeni, že téměř každý level působí unikátně. Ať už jde o ten složený ze stavebních kostek, úroveň postavenou kolem centrálního stromu (kde se můžete i pomazlit s krávou) nebo podvodní mise s delfíny. I přes velmi jednoduchou hratelnost, která především pro náruživější hráče nebude až na výjimky moc obtížná, je díky tomu zábava Astro Bota hrát od začátku do konce. Pouhé užívání si nápaditých lokací s krásným stylizovaným 3D vizuálem a rovněž krásnou doprovodnou hudbou občas stačí. A pro mladší hráče tuplem.

Tím však nechci říct, že by se tu výzva neobjevovala žádná. Tou první je už samotná snaha objevit všechny ztracené boty a další sběratelské věci. Mezi ně patří především o něco skrytější dílky puzzle a občasně i dost zákeřně zašité portály do bonusových úrovní. Opakování několika levelů se tak zcela nevyhnete, a ačkoliv bych se nebál osobně obtížnost těchto sběratelských předmětů ještě trochu zvýšit, je to fajn dodatečná výzva. Pokud navíc budete mít problémy ten zbytek objevit, po dohrání mise si lze na jejím začátku za drobek zlaťáků zakoupit pomocníka, který se ozve, jakmile se k některému z předmětů dostanete.

Ačkoliv je Astro Bot plošinovkou a skákání s občasným mlácením bude denním chlebem, vývojáři se snaží tu a tam komplexnost trochu rozšířit. Klíčovou vlastností jsou tak speciální dovednosti, které občasně v levelu dostanete. Může jít třeba o psíka, který vám dovolí vyrazit střemhlav a probořit nějaké zdi; speciální stopky, kterými lze zpomalit čas, či například slepice, se kterou lze vyletět do vzduchu. Jde o velmi příjemné zpestření hratelnosti, kterých se ale přiznáme, že jsme ve finále čekali více. Napříč všemi úrovněmi je všechny v podstatě spočítáte na prstech obou rukou a častokrát mají tendenci se několikrát opakovat. Je škoda, že přesně do tohoto aspektu nezabředli vývojáři o ten stupínek víc. Což je zejména škoda, když pak člověk vidí velmi unikátní levely, kdy třeba musíte naklánět ovladač – a tím celý level – abyste se valili správnou cestou. Podobně na tom mohlo být i několik levelů, které jsou přímo inspirované nejznámějšími tituly PlayStationu. Těch také mohlo být o něco víc; ale spíše než kritika je to prostě jen naše přání. Obzvlášť v kontextu toho, jak celá hra oslavuje dlouholetou historii PlayStationu. Zejména tím, že dobrá polovina botů, které zachráníte, pochází z jiných značek. Kromě zmiňovaného Crashe nebo dráčka Spyra budete zachraňovat i lovce z Bloodbornu, Laru Croft, Jaxe, Ratcheta i řadu dnes už opravdu historických nebo zapomenutých postav. Objevení Vib-Ribbona nebo snaha dopadnout utíkající opice jako kdysi za dob Ape Escape je jen pár momentů, které každému vykouzlí úsměv na tváři.

A prostě nás jenom mrzí, že se o tento aspekt Astro Bot neopírá o něco víc. Protože přesně tehdy vyniká – nostalgie je totiž silná věc. Jinými slovy tohle všechno bohužel znamená, že tak od poloviny hra hratelnostně trochu ztratí plný plyn, který do té doby má, a po většinu času se pak drží svých komfortních kolejí. Stále zábavných kolejí, na které zejména mladší hráči nebudou koukat tak kriticky; přesto to šlo celé posunout ještě o tu úroveň výš. Jednotlivé schopnosti a unikátní aspekty levelů tak spíše představují občasné rozbití monotónnosti jinak běžných misí, které si zakládají na přístupném collectathonu.

Při pokusu o dohrání hry na 100 % – což průměrnému dospělejšímu hráči zabere kolem 15 hodin – už ale může po stránce obtížnosti nastat menší problém. Některé skryté výzvy jsou obtížnostně tak naprosto mimo jakoukoliv ligu základní hry, že jsme se nejednou podivovali nad tím, že něco takového nacházíme zrovna tady. Jsou to výzvy, které mohou i otrlejší hráče dovést na hranici šílenství. A mrzí nás, že jich ve finále není o trochu víc.

Astro Bot je tedy jinými slovy velmi zábavný a většinu času poměrně jednoduchý collectathon zabalený do velmi veselého obalu. Některé úrovně jsou hratelnostně poněkud unikátní a sbírání všech botů a dílků puzzle je zábava. Jenom zkrátka zamrzí, že tu není to nějaké „ALE“, ta nějaká doslovná bomba, která by v Astrovi nabídla nějaké dříve nevídané prvky. Nejblíže je tomu samotné využití ovladače DualSense, které ale podobně jako v bezplatném Astro’s Playroom funguje primárně pro vylepšení zážitku. Drtivá většina využití ovladače tak spočívá v opětovně bravurních vibracích a adaptivních spouštích. Využívání gyroskopu je jen občasné a na touchpad zapomeňte úplně. Využití ovladače DualSense je tak stále jedním z nejlepších, jaké můžeme najít, ale hra by určitě v pohodě fungovala i na DualShocku. Což je koneckonců už tak nějak úděl tohoto ovladače.

V ostatních aspektech však není v podstatě co vytknout. Vizuálně se jedná o naprosto nádhernou plošinovku, nad kterou budete s každým dalším levelem zas a znovu žasnout. Zvuky jsou bezchybné a zejména pochválit musím velmi různorodou hudbu, která dokonale ladí s jednotlivými úrovněmi. A mít možnost slyšet remix založený na úvodní skladbě God of War je taky docela zážitek.

Tohle mě snad přivádí jenom k poslední výtce, kterou jsou možnosti nastavení. Astro Bot není určitě hra, u které bych čekal velké možnosti například přístupnosti. A nějaké tu jsou, pokud máte právě problém s vibracemi a podobně. Ale absence jakékoliv možnosti si třeba nastavit hlasitost hudby a jednotlivých aspektů považujeme za zcela neomluvitelný problém. Opět bychom rádi zdůraznili, že problémem není kvalita hudby, ale občas prostě nechcete, aby přehlušila jiné zvukové aspekty titulu. A to si tu zkrátka nenastavíte. Rovněž nám dost chyběla možnost si nastavit rychlost rozhlížení a další dnes už vcelku základní aspekty, které nemají důvod tu prostě nebýt.

Budoucí aktualizace snad toto opraví, protože jinak jde o velmi solidní a zábavný zážitek, který se na ten jeden víkend rozhodně vyplatí. Obzvlášť, pokud ho následně využijí i vaše ratolesti. Tak teď už si jen počkat, do jakých problémů se robůtek Astro dostane příště…