Assassin's Creed Black Flag Resynced je takový, jaký byste čekali

Zatímco Eziova trilogie společně s prvním a třetím dílem dodnes zůstávají po stránce příběhu z moderní doby zlatým standardem toho, co dělalo sérii Assassin’s Creed vždy tak speciální; nejnovější díly si s tím slušně řečeno spíše vytírají zadek. Nějaká vize většího vyprávění, které jednotlivé hry spojuje, v podstatě neexistuje. Je zkrátka vidět, že se Ubisoft z téhle série snaží vytvořit spíše antologii a více sází na zajímavá zasazení a období než pokus dál posouvat a vyprávět příběh o boji templářů a asasínů. Není to však něco, k čemu francouzská společnost směřuje jen poslední roky. Pro mnohé z nás zemřela tahle snaha společně s Desmondem a téměř ve všech ostatních ohledech fantastický pirátský čtvrtý díl s podtitulem Black Flag byl první vlaštovkou nadcházejících velkých změn.

Po 13 letech se ale můžeme v remaku opět do kůže Velšana a piráta Edwarda Kenwaye vžít. Znovu přepadat lodě na otevřeném moři, pobíhat po dobových karibských městech a prozkoumávat barvité ostrovy. Kromě vylepšené grafiky se ale snaží Resynced nabídnout i nějaké jiné změny a dokonce i nový obsah. Tak jak se to nakonec všechno povedlo?

Základní premisa i vývoj příběhu zůstávají stejné. Loď, na níž se Edward nachází, je přepadena a on sotva živý ztroskotá na ostrově s asasínským zrádcem Duncanem Walpolem. Náš protagonista velmi rychle zbohatne o jeho oblek i vidinu dalšího bohatství, když se za asasína rozhodne templářům předat zvláštní kapku krve ve skleněné kostce. O nic jiného mu nejde. Chce zlato, vidí možnost, jak ho získat, a tím to začíná a končí. Coby rozený pirát je jeho hlavní motivací plundrovat, plenit a popíjet.

Na tomhle nebo vztahu s nejbližšími přáteli v čele s piráty Jamesem Kiddem a Černovousem se nic nemění. Pokud jste tak doufali, že by remake zkusil zariskovat a opravit jednu z nejčastějších kritik originálu, tak bohužel. Templáři, asasíni a obecně lore série stále hrají spíše druhé housle… samozřejmě se příběh točí kolem nich, ale celé by to úplně v pohodě fungovalo i bez jejich přítomnosti. Průběh hlavní příběhové linky je vlastně naprosto totožný a nemění se absolutně nic; v podstatě žádné dialogy, cut-scény nebo náplň misí. Nedochází tedy ani k jiným vylepšením, které zcela upřímně mohl remake udělat. Obzvlášť kolem tempa vyprávění. Edward stále umí skok z výšky bez předchozího tréninku a nijak se ho nebojí. Když poté templářům v utajení ukazuje asasínské schopnosti, umí je předvést bez sebemenších problémů. Když se začne více dozvídat o boji těchto dvou pradávných organizací, jen nad tím pokrčí rameny, jak kdyby to už celou dobu věděl. A třeba oblíbený Stede Bonnet je stále jenom v hrstce scén. Přijde mi to jako hrozná škoda a promarněná šance dát Edwardavi a jeho dobrodružství ještě o ten kus větší hloubky, kterou si zaslouží. Možná tam pár nových cut-scén je, ale spíše poskrovnu. Třeba téměř na začátku vás Duncan překvapí, místo toho, aby prostě stál na place jako na porážku.

Bez ohledu na to je ale pravdou, že jako celek jde pořád o fajn příběh a jeden z těch pamětihodnějších v rámci celé série. Scénář a dialogy si drží kvalitu, herecké výkony jsou pořád super a ansámbl postav je stále stejně zábavný dnes jako byl před lety. Ten se vývojáři dokonce rozhodli o kousek rozšířit. Během hry totiž budete moci mezi členy své lodní posádky kromě starého dobrého Adéwalého přibrat ještě loďařku, zbrojíře a později také mistra zbraní. Každého z nich doprovází menší příběhová linka zaměřená přímo na ně. Byť nejsou mise kdoví jak zajímavé, postavy jsou vesměs zajimavé a dobře napsané. O to větší škoda je, že se pak ve zbytku hry vlastně už nijak neprojevují. Právě proto, že základní příběh zůstal beze změny. Sice tedy nové tváře vidíte na lodi, výjimečně se mihnou někde v pozadí cutscény pravděpodobně místo náhodné NPC postavy a účastní se dobývacích bojů o loď, ale tím to až na jednu výjimku vlastně končí. Takže zatímco právě Adéwalé má napříč hlavním příběhem stále podstatnou roli a dialogy, noví členové jak kdyby si hráli na duchy.

Nejvíce prostoru tak potom kromě náborových questů dostanou až v nově přidané vedlejší příběhové lince, která se odemkne ke konci hry a která je vlastně se vším všudy docela fajn. Kromě toho teda ještě došlo na přidání dvou malých úkolů spojených s Černovousem a Stedem Bonnetem, které dodávají trochu kontextu navíc, a menší příběhová linka spojená s rekonstrukcí sídla na ostrově Great Inagua tamním komorníkem. Všechno tohle je dobrý obsah navíc, ale proč ho tam prostě není víc? Protože tímhle – přidáním pár vedlejších věcí a questů – víceméně výčet novinek po stránce příběhu končí. A nechci být vyloženě kritický; protože proti tomu, co tu je nově, nic moc nemám. I když mi v paměti mohl utkvět možná jen zlomek, jde v jádru o dobrý bonusový obsah, který rozhodně hře přidává plusové body, o tom žádná. Ale prostě se nemůžu zbavit pocitu, že šlo o takové… minimum, aby se vývojáři mohli prsit, že je v remaku nový obsah, ale kdovíjakou práci si s ním úplně dělat nechtěli.

A byť se mi to neříká úplně snadno, vše, co jsem teď říkal o příběhu, se dá vlastně aplikovat i na hratelnost. Nebudu ale křivdit – tady je změn rozhodně více a většina z nich je bezesporu výrazně více ku prospěchu. Jádrem hratelnosti zůstává fakt, že jde o akční adventuru. Naštěstí tu tedy nejsou žádné levely, stromy dovedností nebo šílené statistiky zbraní s čísly rostoucí do tisíců. Mnohem více se tak remake stále podobá původní hře, ačkoli si z novějších titulů přenáší hlavně pohyb i základy soubojového systému, čímž vzniká takový hybrid, který se hraje dost dobře a kdyby takhle vypadaly i další díly, vůbec bych se nezlobil.

Například díky možnosti se kdekoliv skrčit je stealth oproti originálu obecně příjemnější na hraní a více evokuje novější díly. Největší změny ovšem pocítíte především u soubojů. Stále spočívají v tom se v dobrý moment bránit útokům a ty vyparírovat, což vám dovolí většině nepřátel zasadit smrtící zpětný úder a ten na základě zbraně dokonce řetězit. Navzdory tomu, že má hra nastavení obtížnosti, i na tu nejtěžší jsou souboje téměř triviální. Ale je nutné připomenout, že jde skutečně více o akční adventuru jako kdysi než akční RPG, jak jsme poslední roky zvyklí. Pokud tedy chcete, můžete drtivou většinu soubojů odbojovat jednoduchým opakováním bránění a následně smrtících úderů. Ale zrovna tak máte další možnosti, jak si s nepřáteli poradit. K dispozici jsou například tři typy mečů a každý disponuje jiným silným úderem; máte po ruce kouřové bomby nebo lanovou šipku, kterou tentokrát získáte výrazně dříve. Krom toho do hry přibylo i pár nových typů nepřátel, kteří disponují granáty a trombony. Tou zbraní, ne tím hudebním nástrojem.

Z celkového hlediska musím uznat, že je hratelnost více usměrněna a působí konzistentněji i příjemněji. Což se týká třeba i volby výbavy a obleků; k dispozici jsou totiž i dva sloty na přívěsky s konkrétními perky, takže si lze Edwarda lehce nahnout přesně tím stylem, kterým chcete.

Přesto mě mrzí, že souboje obecně nevyžadují trochu více přemýšlení a taktiky. Hra vlastně nedává žádnou incentivu ani důvod se snažit využívat všechny možnosti, pohyby i výbavu, když jednoduše stačí čekat, udělat parírování a máte vyhráno. Kdysi to asi stačilo, teď už je ale doba taky jinde. A když už jsem teda u té incentivy, tak to mě vede k asi největší, nejlepší a do jisté míry zároveň i nejhorší změně, kterou remake dělá. A tím je přepracování toho, jak fungují poměrně kontroverzní pronásledující mise. Nezbavili jsme se jich úplně, ale jejich počet se hodně snížil. Nicméně co je nejdůležitější, tak s absolutními výjimkami už není potřeba dodržovat stealth. Místo toho, abyste stráže několik minut sledovali ze střechy, je zpravidla můžete rovnou zabít a většinou u sebe budou mít dopis, který vám řekne přesně to, co potřebujete vědět, a mise postupuje dál. To je naprosto skvělé. 

Díky tomu má hra mnohem, mnohem lepší spád. Když se snažíte o stealth a holt se vám to nepovede a jste odhaleni, to, že není potřeba začít znovu nebo od checkpointu, je prostě a jednoduše perfektní. Tak proč je to potenciálně i ta nejhorší změna? To z toho důvodu, že právě není to sledování nutné vůbec. Nebo obecně se snažit o ten stealth i v dalších misích. Proč byste to dělali? Vždycky je lepší rovnou mezi stráže naběhnout, všechny povraždit, sebrat dopis a jít k dalšímu úkolu. Jenže problém nastává v momentě, kdy má hra kvůli tomu paradoxně až moc velký spád. A až nápadně je evidentní, že na to úplně nebyla stavěná. Tempo příběhu se najednou zvýší z 5 na 11, všechno jde kupředu hrozně moc rychle a rovněž si uvědomíte, jak je hra ve skutečnosti docela krátká. Resynced tak nemá tendenci hráče odměňovat za tichý a atmosféričtější přístup, který byl pro sérii vždy typický. Souboje málokdy představují výzvu a proč někoho pět minut sledovat nebo se někde několik minut složitě plížit, když to můžete mít vyřešené za deset vteřin, všechno dopadne stejně a z té snahy stejně naprosto nic nemáte. A to ještě s přihlédnutím na fakt, že došlo i na odstranění možnosti znovu hrát splněné mise, které navíc už nemají ani volitelné výzvy navíc.

Co se vlastně snažím ve finále říct, je to, že hře – napříč všemi jejími částmi a systémy – chybí nějaké mantinely, které by hráče nutily nad hraním trochu více uvažovat, o trochu více se snažit nespadnout k tomu nejjednoduššímu řešení, které je rovněž i suverénně tím nejlepším. Nechci to nazývat špatným designem a určitě se objeví řada hráčů, kteří přesně tohle ocení. Ale když člověk hraje hru, která je ekvivalentem bludiště, do kterého si můžete přinést tank a jet střemhlav na konec, nejsem si jistý, jestli je to úplně nejlepší

O moc to nezachraňují ani staré známé vedlejší aktivity, které budete desítky hodin podnikat zas a znovu. Naloďovat se na cizí lodě, prozkoumávat podvodní oblasti pomocí zvonů, plnit generické a jednotvárné asasínské a námořní kontrakty, plenit plantážní sklady, chytat vodní zvěř pomocí harpuny, sbírat májské kameny, hledat ukrytý poklad podle mapy a samozřejmě rabovat hromadu truhel. Tady se nic nezměnilo a bohužel to, co bylo cítit zastarale už kdysi, je obzvlášť v dnešní době o to horší. Spousta těchto aktivit je prostě naprosto jednotvárná a nudná, čímž série Assassin’s Creed trpí dlouhodobě.

Ale vlastně přesný opak jsem pak pocítil u námořních bitev, které jsou teď ještě lepší. V podstatě každá zbraňová součást lodě totiž dostala i sekundární palebný režim, takže existuje mnohem více možností, jak s lodí operovat. Boční děla teď umí vystřelit i ohnivé střely a barely na zádi lze přepnout na šrapnelové. Na těžší obtížnosti námořních bojů tak bude o to nutnější všechno tohle správně využívat, abyste se mohli na cizí loď nalodit a tamní posádku pobít. Mrzí mě jen to, že se vývojáři nerozhodli právě nalodění rozšířit třeba o možnost vtrhnout do útrob lodě a dělat nějakou sabotáž, takže se tahle aktivita prostě poměrně brzy ohraje, ale stále jde jinak o zábavnou část hry. Celkově je pohyb po moři skvělým zpravidla oddechovým zážitkem. Snad každý, kdo hrál originál, určitě rád vzpomíná na otevřené modré moře s větrem za doprovodu popěvků posádky. Těch je teď o trochu víc a dokonce si můžete na palubu přidat kočku nebo opičku.

Atmosféra moře a plutí je teď jednoduše ještě lepší, protože tam, kde v případě Assassin's Creed Black Flag Resynced pocítíte bez debaty naprosto největší rozdíl, je v audiovizuálu. Hra běží na nejnovější verzi Anvil enginu a zcela upřímně je v mnoha případech atmosféra i grafika dechberoucí. Samotného mě zprvu překvapil hlavně fakt, o jak moc je hra oproti originálu barevnější. Všechno je prostě živější, ostřejší, pestrejší, detailnější, práce se světlem je úchvatná. Ubisoft dlouhodobě zvládá tvořit nádherné světy a Karibik zas a znovu není žádnou výjimkou. Systém počasí převzatý z Assassin’s Creed Shadows funguje skvěle a možnost se konečně přesouvat z ostrovů na moře bez načítacích obrazovek je perfektní. Zrovna tak přibyla možnost se kdekoliv potápět pod vodu a obzvlášť kolem ostrovů. Většinou to potřebujete jen na nějakou bednu a výjimečně na nalezení vstupu do jeskyně, ale celá hra prostě působí otevřeněji a volněji, což je jen ku prospěchu.

Samozřejmě velkou změnu zaznamenala i kvalita modelů a zejména pak postav, především těch hlavních, které vypadají skvěle. Vyjma nového obsahu ale zůstal motion capture stejný. A ačkoliv se většinou stále drží, dost jsem si všímal strnulých animací a stáří – bylo prostě vidět, že v jádru koukám na 13 let starou hru jenom s lepší grafikou. Tohle mě dokázalo vytrhnout hlavně v kontextu toho, že lip-sync postav a emoce ve tváři jsou mnohem živější, než je častokrát jejich pohyb těla. Nedělo se to furt, ale dostatečně často, aby mě to zaráželo.

V jádru tak Assassin's Creed Black Flag Resynced bezesporu představuje definitivní verzi hry. Verzi, která sice nemá původní DLC nebo multiplayer, ale rovněž verzi, která do základní hry přidala exkluzivní minihru s flotilou z doprovodné mobilní aplikace. Verzi, která má možnost přesunout čas dopředu, fotomód, podporu ovladače DualSense i odstranila nudnou linku z přítomnosti. Která je sice nahrazena úplně příšerným balastem v podobě extrémně nudných riftů, ale aspoň jsou nepovinné.

Se všemi těmi změnami a úpravami, které jsou ovšem dobré, mně o to více zaráželo množství bugů a menších neduhů. Které bych u tříáckové, respektive u Ubisoftu u “čtyřáčkové” hry fakt nečekal. Na RTX 4080 s Ryzen 7 7700 mi neměla hra problémy na 1440p se zapnutým DLSS a generováním snímků běžet na 120 snímků se vším úplně na maximum včetně ray-tracingu.

Suma sumárum tak remake Black Flag dopadl skvěle. Je to stále zábavný Assassin's Creed, který má dobrý příběh, úžasnou atmosféru a teď i nádherný audiovizuál. Učiněné změny nad rámec grafiky ale nejsou vždy jednoznačnou výhrou a mnohdy jsem cítil, že šlo jít ještě o jeden, dva nebo tři kroky dál. Přidat více nového obsahu, lépe si s ním vyhrát, zakomponovat ho do hlavní dějové linky a tu trochu více ucelit do kontextu boje asasínů a templářů. Místo toho je nového obsahu málo, ten 13 let starý rozhodně spoustu hráčů v dnešní době rychle omrzí, protože se jedná o „ubisoftí klasiku“ a ačkoliv je změna sledovacích misí dobrá, hra tím o to více trpí na tempu i obtížnosti. Pokud jste originál nikdy nehráli, rozhodně hru zvažte. Jestli máte nutkání znovu na Edwarda zavzpomínat, tak také. Pokud ale vyhledáváte cokoliv jiného a nějakou zásadní nadstavbu, to tu nenajdete ani s kompletním dohráním veškerého obsahu na 100 %, což vydrží na nějakých 45 hodin. Ale i tak jde celkově o dobře odvedenou práci, tradičnější díl Assassin’s Creed, který tu už nějakou dobu taky nebyl a v podstatě nejlepší způsob, jak si znova Black Flag užít.